Ara červenoramenný

Ara červenoramenný, foto: Ondřej Michálek
Latinský název Diopsittaca nobilis
Alternativní název Ara Hahnův, Ara nobilis
Čeleď Psittacidae (Papouškovití)
Velikost 30-35 cm, 220 - 350 g
Délka života 20-40 let
Náročnost střední
Kontakt s člověkem ano
Mluvení ano
CITES CITES II, B

Ara červenoramenný (Diopsittaca nobilis) je nejmenším druhem ary a spolu s druhem ara amazonský (Diopsittaca cumanensis), který byl do roku 2014 uznávaným poddruhem ary červenoramenného, spadá do rodu Diopsittaca

Popis a charakteristika

Je rozšířen na severu Jižní Ameriky (severní Brazílie, Francouzská Guyana, Surinam, Guyana a Venezuela). Obývá spíše otevřené oblasti - savany s různými porosty (např. s porosty palem buriti, se shluky stromů), biomy zvané caatinga a cerrado. 

Mimo období hnízdění vytváří převážně malé skupinky okolo 10 jedinců a je často viděn ve společnosti aratingů, kterým je svým zjevem velmi podobný. V období hnízdění se skupiny rozpadají na páry, které vyhledávají hnízdní dutiny, převážně v palmách.

Je velmi učenliví, a pokud je chován jako domácí mazlíček, velmi snadno se učí imitovat lidský hlas a další zvuky. I přes jehoh poměrně malou velikost se musí počítat s tím, že je hlučnější a velmi rád si zakřičí. Je potřeba mu dopřát řadu rozptýlení, enrichmentů, které ho zabaví.

Existují dva poddruhy: ara červenoramenný venezuelský (Diopsittaca nobilis nobilis), ara červenoramenný jižní (Diopsittaca nobilis longipennis).
 

Jak chovat

Pokud má chovatel možnost sestavit pár přirozeně, je to nejlepší možnost. Takový pár pak hnízdí pravidelně.

Tito arové pohlavně dospívají ve věku dvou až tří let. Pro odchov mláďat je vhodné nabídnou páru kmenovou budku o půdorysu 30 - 40 cm a výšce 40 - 60 cm. Samice snáší 3 - 4 vejce, které pak po dobu 23 - 25 dní inkubuje. Mláďata zůstávají v budce pod dobu 2 měsíců a plně se osamostatní ve věku 3 měsíců.

V období mimo hnízdění je možné tento druh chovat i ve smíšených voliérách např. s některými druhy rodu Aratinga nebo Pyrrhura.

Nároky na prostor

Ara červenoramenný je asi nejvíce vhodný ara pro chov v bytě. Lze jej chovat v pokojové voliéře. Venkovní prostory by měly být rozdělené na výletové a záletové. Délka a výška výletové části by měla být alespoň 3 x 2,1 m a záletové 2 x 2,1 m. 

Minimální teplota by v zimovišti neměla klesnout pod 10 °C. Voliéra by měla být postavena z odolných materiálů, síla pletiva se udává 2 mm. Je vhodné používat přírodní bidla a pravidelně je obměňovat. 

Arové se rádi koupou, a tak se při budování voliéry hodí myslet i na to a zabudovat např. automatické mlžení, které papoušci velmi ocení.

Potrava a krmení

V přírodě se živí ovocem a bobulemi, semeny a různými druhy ořechů (např. palmové ořechy jsou důležitou složkou), a také květy zarděnice.

Krmná dávka by se měla skládat z ovoce a zeleniny, směsi semen a ořechů a zeleného okusu, který slouží i jako enrichment. Je potřeba dávat pozor na obsah tuku v krmné dávce. Ta by se měla rozdělit na dvě až tři části podávané v průběhu dne. 

Většinou se podává ráno směs ovoce a zeleniny, odpoledne směs semen a navečer ještě např. ořechy. Z ovoce a zeleniny jsou vhodné jablka, hrušky, meruňky, papája, mango, granátové jablko, cuketa, okurka, rajčata, mrkev, celer, červená řepa, brokolice, v sezóně lze směs obohatit o bobuloviny a další drobné ovoce - rybíz, angrešt, maliny, ostružiny, arónie. 

Pozor na avokádo, které je pro papoušky jedovaté.

K dostání jsou také granule pro papoušky, které jsou kompletním krmivem, ve kterém jsou obsaženy i minerální látky, vitamíny a vápník. V období rozmnožování by se krmná dávka měla obohatit o bílkoviny. Lze použít vařené vejce, vaječnou míchanici, kterou lze připravit doma, nebo zakoupit ve specializované prodejně, a také hmyzem, nebo tvarohem. Samozřejmostí by měla být čerstvá voda a grit.

Zdraví

Arové jsou papoušci, kteří bývají odolní a nemívají zdravotní problémy, pokud je dodržena hygiena chovu a při pořizování nových jedinců se dodržují preventivní opatření (karanténa, testy na určité choroby).

Jelikož jsou to velmi inteligentní papoušci, měla by se jejich psychickému stavu věnovat větší pozornost. Je důležité, aby měli dostatek podnětů, které je zaměstnají. Pokud toto zajištěné není, mohou ptáci psychicky strádat. Často se pak uchylují ke škubání peří a v závažnějším případě i k sebepoškozování.

Pokud se chovají ptáci ve venkovních voliérách, měl by se pravidelně odebírat trus na preventivní parazitologické vyšetření. Papoušci se parazity mohou snadno nakazit od volně žijících ptáků, nebo od nově příchozích jedinců.

Poměrně rozšířenou, vysoce infekční nemocí, která postihuje papoušky je PBFD - cirkoviróza papoušků, a tak je při pořizování nového papouška vhodné nejprve nechat udělat testy na tuto chorobu.