Které plemeno kočky si vybrat? 1. část

Dovolené jsou v plném proudu a blíží se sezona ideální pro pořízení si domácího mazlíčka. Času bude mít rodina víc a Vánoce jsou coby dup. Tak které plemeno kočičky si vybrat? V tomto čísle se zamyslíme nad základními otázkami, které bychom si měli položit, než si pořídíme kočku. Představíme několik plemen koček s velice mírnou povahou, v dalším čísle kočky středního temperamentu a aktivní kočky.

Pořídíme si koťátko

Děti častokrát tlačí na své rodiče se zbožným přáním pořídit si koťátko. Představa roztomilého klubíčka na klíně je vskutku nádherná. Tužby po kočce se týkají i dospěláků či dospívajících. Otázek by si měl člověk položit hned několik. Jenou z nich je důvod, proč kočku chceme. Je-li důvodem pouze přání někoho blízkého, víme, že realita může zmrazit veškerá očekávání. Kotě vyroste, dospívá a prochází i kočičí pubertou, vyroste v kočku se „svojskou“ kočičí osobností. Zkušení chovatelé vám potvrdí, že každé jedno kotě je osobité. Rádi na koťata vzpomínají a mají přehršel nevšedních zážitků. Ano, s kočkou je i legrace. A spousta, ale musíte se připravit i na to, že bavit se bude někdy pouze kočka.

Plemena s mírným temperamentem

Snad mi chovatelé jednotlivých plemen odpustí, že nyní budu plemena vměstnávat do kolonek. Sami však dobře vědí, že siamská kočka má zcela odlišný temperament než kočka britská.

Plemena s nízkým temperamentem jsou kočky, které mají rády klid, odpočinek, válení. Mohli bychom je srovnat s mužem u televize. Tyto kočky jsou vhodné pro méně aktivní lidi, pro lidi, kteří mají rádi svůj klid, a přesto touží po mazlíkovi. I tyto kočky si však rády hrají se svým pánem a potřebují určitou fyzickou aktivitu. Všechny kočky potřebují vlastně totéž, ale v jiné míře. Nyní se tedy nacházíme na poli těch nejméně náročných. Patří k nim britská kočka, perská kočka, exotická kočka. Tyto kočky jsou střední velikosti, jsou spíše robustní, s čímž souvisí i jejich pohodovost. Britská a exotická kočka jsou plemena krátkosrstá, tudíž i méně náročná na srst. Kočka perská je dlouhosrstá a její srst vyžaduje značnou péči a pravidelné kartáčování.

Mírný až střední temperament

Sem bych zařadila plemena koček, která by byla na pomezí flegmatika a sangvinika. Tuto meziskupinku jsem si vytvořila s ohledem na povahu sangvinické kočky, která by měla být takovým středem – tedy kočky evropské. Všichni si dovedou představit normální vyrovnanou kočku evropskou, nyní jsme o stupínek níže, tedy u koček klidnějšího ražení. Sem bychom mohli zařadit ragdolla, birmu, sibiřskou, neva masquerade, sphynxe, mainskou mývalí, burmillu. Do této skupiny patří i další plemena, jako neva marquerville, kočka balinéská, showshoe atd. S některými vás seznámím blíž.

Kočky, které jsem jmenovala, jsou známé svou milou a přátelskou povahou. Kromě sphynxe, který je bezsrstý, a krátkosrsté burmilly jsou ostatní plemena dlouhorstá. Péče o jednotlivé dlouhosrsté kočky se liší. Proto je dobré se informovat u chovatelů, kolik času zabere péče o srst u jednotlivých plemen.

Bezsrstý sphynx je skvělou volbou pro lidi, kteří touží po svém druhém já. Spynxové jsou schopni velice úzké vazby se svým pánem, další výhodou je, že nemají srst. Ale pozor! Tito holáči jsou naopak citliví na slunce a potí se, proto se jednou týdně koupou. Snášejí to však velice dobře a pořízením sphynxe máte vlastně takové miminko. Zaujmou svým mimozemským vzhledem, vyšší teplotou kůže a především velkým srdcem a hromadou lásky. Častým omylem je, že tyto kočky jsou považovány za antialergenní. Většina populace je alergická nikoliv na srst, ale na kočičí sekrety (kolem očí, tlapek, ocásku).

Burmilla je velmi oblíbená kočka především do rodin s dětmi či k jiným zvířatům. Vznikla zkřížením barmské a perské kočky, její temperament je tedy někde uprostřed. Je to středně velké plemeno. Zaujme svým smaragdovým pohledem, krásně zelené oči má orámované jakoby černou oční linkou, čímž je určitě charakteristická. Nejčastěji můžete vidět burmilly stříbrné, jsou však i zlaté. Tyto kočky mají rády hry, mazlení, ale i logické hry a odpočinek. Nesnášejí však samotu, vhodné je mít hned dvě kočky, mezi kterými vznikne hluboké přátelství a na vás zbude hromada dvojnásobné něhy.

Posvátná birma, středně velké plemeno, je kočka v minulosti oblíbená v mnišských klášterech. Chundelatá společnice zaujme tmavším zbarvením srsti v obličeji a na ocásku, magicky modrým pohledem a světlými ponožkami. Srst má méně náročnou než perská kočka, přesto vyžaduje pravidelnou péči. Svou povahou je velmi vyrovnaná, přátelská a vnímavá. Je i inteligentní, vynalézavá a hravá a také se skvěle hodí k dětem. Je opravdu moc citlivá, vnímá náladu svých lidí a nemá ráda samotu. Stejně jako burmilla i ona potřebuje společnost.

Ragdoll, takzavaná hadrová panenka, je v mnoha ohledech výjimečné plemeno. Pro svou skvělou, klidnou a vyrovnanou povahu se běžně využívá k terapeutickým účelům, tzv. felinoterapii. Tyto kočky dokážou úplně ochabnout ve svých svalech a nechají se sebou provádět oblíbené přikládání k pacientům. Zajímavé jsou i svým vzhledem. Jsou střední velikosti, ve svém vzhledu jsou dost podobné birmě. Mají tmavou masku v obličeji i na ocase (rodí se však bílé). Přestože mají delší srst, nevyžadují až tak vysokou péči. Tyto kočky také nesnášejí samotu.

Sibiřská kočka patří k přírodním plemenům, její existence byla zaznamenána již v 16. stol, kdy Rusové osídlili Sibiř a brali s sebou i své kočky. Ty se přizpůsobily mrazivému počasí. Narostla jim delší nepromokavá srst, silný límec, hustý ocas jako přikrývka a štětičky v uších i na končetinách. Staly se výbornými lovci, ale i vděčnými společníky. Mají přátelskou povahu, jsou však i samostatné. Mají rády akční hry i intenzivní mazlení. Někdy jsou tyto kočky nedůvěřivé k cizím lidem, ale svou rodinu milují. Patří mezi polodlouhosrsté kočky a k větším plemenům. Rozdíl mezi letní a zimní srstí je viditelný a línání si vyžaduje zvýšenou péči o srst.

Mainská mývalí se přezdívá i něžný obr, což je velice výstižné. Kočka, která je největším plemenem, váží někdy i přes 13 kg a působí dojmem rysa, je ve skutečnosti něžná chlupatá plyšová hračka. Díky své impozantní velikosti samozřejmě vyžaduje určitou fyzickou aktivitu, ale není to nic neobvyklého. Co je naopak překvapením, je umazlená a přátelská povaha těchto koček. Právě i mainské mývalí se využívají v terapiích a jsou ochotny k několikahodinovým mazlicím kúrám. Jsou skvělé společnice k dětem, které zbožňují, i k návštěvám, výjimečné jsou svým mroukáním a vrkáním místo běžného mňau.

V příštím čísle 2. část.