Ochočení krkavcovití potrava, prostředí a péče
Způsoby držení
Tak jako u všech jiných druhů, i u krkavcovitých musíme řešit otázku „kam s ním?“. Přestože je řeč o skupině ptáků poměrně většího vzrůstu, jejich držení neklade nějak zvlášť vysoké nároky. Prostorové požadavky jsou obdobné jako u ostatních opeřenců – úměrně velikosti každého konkrétního druhu.
Chov ve voliéře
Má-li opeřenec trávit ve zvoleném prostoru většinu svého času, pak jsou klece prakticky vyloučené a je nutné používat voliéry. Jejich velikost by podle mého názoru měla mít minimálně 4 m3 u těch nejmenších a 20 m3 u největších druhů krkavcovitých. Voliéra může být umístěna ve venkovním prostoru, ale vždy musí poskytovat místa ochraňující před extrémy v podobě větru, slunečního žáru či silného deště. Boudy nejsou nutné, je však vhodné alespoň částečné zastřešení. Průhledná by měla být jedna, nanejvýše dvě sousedící stěny, zbylé by měly mít plnou výplň nebo husté stínění. Průhlédné výplně je možné zhotovit jak z pletiva, tak ze sítí, protože dobývací zobák krkavcovitým neumožňuje „přestřihnutí“ provazů sítě. Rovněž je třeba brát v úvahu, že jim zobák neposkytuje třetí záchytný bod, proto nemohou po pletivu šplhat – mohou se pouze zavěsit. Voliéra musí obsahovat prvky naplňující základní potřeby jako třeba místo pro odpočinek a spánek. Většinou to bývá nějaké vyvýšené, kryté místo s dobrým rozhledem na vchod a volný prostor (horní kout ohraničený střechou a plnými stěnami).
Krkavcovití jsou neúnavní pátrači po čemkoli kdekoli – jejich velkou zálibou je prohledávání různých záhybů a zákoutí a následné schovávání nalezených přebytků. Aby bylo toto jejich nutkání naplněno, je vhodné, když voliéra obsahuje plochy s trávou, nějakým sypkým materiálem či zmuchlané kusy starého oblečení – zkrátka něco, v čem se dobře chodí a jde do toho hodně schovat. Vyjdeme-li z jejich přirozeného chování, kdy spoustu času tráví pátráním na zemi, pak klasické uspořádání prostoru voliéry simulující větve stromu tyto ptáky příliš neuspokojí – mnohem zajímavější jsou pro ně víceúrovňové terasy, které tak zvětšují celkovou plochu, na které mohou vyhledávat a následně schovávat potravu a jiné „poklady“.
Chov v bytovém prostoru
Další možností je chov v bytovém prostoru, při kterém má pták přístup do vybraných místností bytu. I zde je nutné, aby měl pták vybudované zázemí pro příjem potravy a odpočinek. Zázemí může být volné, ale je praktické, aby v době naší nepřítomnosti mohl být jedinec zavřený v nějaké prostorné kleci či menší voliéře. Aby se pták do voliéry vracel dobrovolně, je vhodné, aby v ní přebýval již několik týdnů předtím, než mu bude umožněn pohyb po bytě. Tak se klec stane pro jedince základnou, a pokud bude její poloha a vybavení vhodně zvolené, bude se do ní i nadále svévolně vracet za účelem příjmu potravy, odpočinku či přenocování. Pozice klece by měla být někde na vyvýšeném místě, v rohu místnosti, odkud je dobrý přehled o dění kolem.
Zde je nutné poznamenat, že držení krkavcovitých v bytovém prostoru má řadu úskalí. Jde přece jen o ptáky větších rozměrů a v kombinaci s jejich temperamentem a nutkáním vše přehrabovat a přemisťovat působí na náš čistý a uspořádaný byt dost destruktivním efektem (zvláště mladí ptáci). Nemalým problémem je také jejich trus. Ten je značně vodnatý, a tak se okamžitě vpíjí do tkanin a zanechává skvrny. Tak jako u všech ptáků, i v tomto případě je „toilet training“ velice náročnou záležitostí s nejistým výsledkem (osobní zkušenost nemám), musíme tedy počítat s tím, že náš svěřenec bude přes den kálet s periodou 5–20 minut. Riziko zašpinění neomyvatelného vybavení lze snížit, pokud našemu opeřenci vymezíme místa, kde se smí a nesmí pohybovat – jedná se o velice učenlivé ptáky, a tak není těžké jim zakázat sezení například na pohovce a jídelním stole (zvláště pokud tato pravidla vyžadujeme od počátku obývání prostoru).
Krkavcovití jsou denní ptáci, proto se jejich činnost řídí podle světla. Ve volné přírodě či při chovu na volno vstávají při rozbřezku a za soumraku jdou na hřad. V bytovém prostoru nemusíme dodržovat sezonní časy východu a západu slunce, je však vhodné před úplným zhasnutím stanovit nějaký signál (setmění), na jehož základě se pták připraví na spánek a usedne na hřad.
Chov na volno
Sdílení domácnosti s kavkou či strakou je skutečně obohacující. Ovšem to, co dělá z chovu či držení krkavcovitých ptáků opravdu exkluzivní záležitost, je chov na volno. Podstatou je, že pták není nikterak omezován v pohybu a k nám se vrací za zázemím (potrava, ochrana), a především za naší společností. Pomyslná šňůra, která k nám jedince poutá, je především silná fixace na naši osobu – kavka či vrána nás prostě musí vnímat jako člena nejbližší rodiny, kterého je nepředstavitelné opustit (blíže bude rozebráno v příštím článku).
Přestože při „držení“ na volno si může pták létat doslova, kam chce, je vhodné mu připravit nějaké zázemí pro podávání potravy, odpočinek, a především přenocování. Takové místo může být v kůlně, garáži, stodole či na půdě. Opět jde o to, aby zde byla miska s potravou, napajedlo, a především hřad pro přenocování či odpočinek za dlouhých deštivých dnů. Hřad by měl být umístěn pod nějakým přístřeškem, na vyvýšeném místě, krytý alespoň ze dvou stran a s dobrým výhledem na přístupové cesty a dění kolem.
Chov na volno může působit až idylicky – i zde jsou však místa sváru. Opět zde může dělat problém temperament, všetečnost, drzost i možná agresivita našich miláčků – a to především ve vztahu k sousedům a lidem v okolí. Pro většinu lidí je občasná návštěva ochočeného ptáka vítaným zpestřením a drobné prohřešky a způsobené škody berou sportovně, ale někdy mohou nastat opravdové sousedské kolize. Nevyžádané návštěvy, krádeže a ničení předmětů, vykrádání vajec z kurníků, výjimečně i šikanování a napadání domácích zvířat i lidí – to mohou být právě ty momenty, kdy je veškerá idylka nenávratně pryč a my se bojíme, aby vše neskončilo otrávenou nástrahou či výstřelem z pušky. Mějme na mysli, že při držení na volno do dění (nedobrovolně) zapojujeme i ostatní lidi v našem okolí.
Chov ve voliéře, v bytovém prostoru a chov na volno představují jakési základní typy. Je však praktické tyto možnosti kombinovat a tím se více přizpůsobit našim možnostem a potřebám opeřence.
Společnost a zábava
Prostor, ve kterém straka, kavka či vrána přebývají, může být sebevětší a sebelépe vybavený, ale pokud jedinci nezajistíme dostatečné společenské vyžití, bude i tak strádat. Jedná se o tvory velice společenské, kteří nejsou prakticky nikdy po delší dobu osamoceni, a tak, stejně jako třeba pes či papoušek, potřebují společnost.
Prvním společníkem by měl být přirozeně chovatel, ovšem v případě jeho nepřítomnosti jej mohou zastoupit i další lidé v okolí, ale i zvířata. Krkavcovití dovedou vyjít, a dokonce navázat vzájemnou komunikaci s mnoha tvory: s kočkami, psy, králíky, osmáky degu, drůbeží, papoušky či jinými ochočenými zástupci své čeledi. Soužití je možné skoro ve všech případech, ale nelze je nikdy zaručit. Vztahy bývají individuální a uplatňuje se zde všeobecné pravidlo, že dojde-li ke sblížení v útlém věku, pravděpodobnost nekonfliktního soužití je větší. Nepodařilo se mi vypozorovat, jaké druhy se zaručeně snesou a jaké nikoli. Principiálně je však nevhodné, když pták sdílí prostor s tvory s noční aktivitou – přesněji, pokud dochází k situaci, že nocující pták je vyrušován pohybem ve své blízkosti – tím dochází k aktivaci reflexů chránících před útoky kuny a pták se vyplaší a bezhlavě létá a ve tmě naráží do všeho možného.
Zvláště v případě chovu ve voliéře (a jiném omezeném prostoru), kdy je pták odkázaný na to, zda ho navštívíme, nebo ne, je vhodné mu zajistit trvalou společnost v podobě nějakého „spoluvězně“. Tím může být nějaký opeřenec či hlodavec – vždy je však nutné být při sbližování opatrný a celý proces sledovat, především v případě, že je jeden obyvatel výrazně silnější než ten druhý.
Další formou zábavy je vedle společenského kontaktu hra. Krkavcovití jsou inteligentní ptáci a různé logické či postřehové hry je baví. Může jít o obyčejnou hru „skořápky“ nebo i hry podněcující logické myšlení (odměnou a cílem hry je zpravidla potrava). V předchozím díle bylo pojednáno o možné agresivitě těchto ptáků. Jejich dobývací zobák umí zasadit opravdu bolestivé rány a výjimečně dochází i k cíleným útokům na lidi či zvířata. Vhodným způsobem, jak tuto agresi ventilovat, jsou simulované zápasy, při kterých naučíme ptáka útočit na konkrétní předmět (model ptáka, plyšová hračky, cokoli), a s tímto předmětem na něj dorážíme a simulujeme zápas. Je velmi vhodné se chránit například pracovní rukavicí, která může sloužit přímo jako „soupeř“. Aby byl umělý protivník pro ptáka zajímavý, je vhodné na něj namalovat něco, co připomíná oči, uši a jiné cíle útoku. Časem se člověk naučí poznávat, kdy má vrána či sojka chuť se rvát a potřebuje „upustit páru“.
Potrava
Jak již bylo několikrát připomenuto, krkavcovití jsou univerzální všežravci, kteří umějí efektivně využít potravní zdroje prostředí, kde žijí. Ve volné přírodě se nabídka liší podle sezony: v zimě je to převážně rostlinná strava, občas přezimující hmyz, příležitostně drobní hlodavci či mršina; na jaře jídelníček rozšiřuje hmyz, případně vejce a mláďata; v létě je pak paleta nejširší, protože se k dříve uvedenému přidávají různé plody ovocných stromů; na podzim pak postupně ubývá hmyzu i ovocných plodů. V podmínkách chovu nemusíme tento roční rytmus napodobovat a můžeme krmit průměrně. Strava je vesměs z poloviny rostlinného a z druhé poloviny živočišného původu, ale s drobnými mezidruhovými odchylkami (bude rozebráno později).
Při volbě krmiva můžeme vybírat z přírodních zdrojů, ale vůbec se nemusíme zdráhat krmit i lidskými potravinami (vždyť straky, vrány a kavky žijící v blízkosti člověka si také přilepšují vybíráním zbytků z popelnic a skládek či krmivem pro domácí zvířata), jen je třeba hledět na to, aby v potravině nebylo příliš koření, solí či tuku (zkrátka volit jemnou potravu, jako pro předškolní dítě). Rámcový přehled složení stravy pro krkavcovité ukazuje následující tabulka. Je sestrojena na základě mých několikaletých zkušeností, a přestože obsahuje několik diskutabilních položek, doposud nepozoruji žádné problémy. V levém sloupci tabulky je přirozená složka volně žijících jedinců, v prostředním jsou ekvivalentní náhražky a v pravém přibližný podíl, jaký by měla daná kategorie v krmení obsahovat.
Tabulka je sestrojena pro Straku obecnou, ale vesměs platí i pro ostatní krkavcovité. Je však třeba brát na zřetel, že přirozeně menší druhy konzumují o něco více rostlinné potravy a málokdy se dostanou k masu obratlovců (kavka obecná, sojka obecná – ta je vyhlášená konzumací žaludů a ořechů). Naopak větší druhy (havran polní, vrána černá i šedá) častěji loví drobné obratlovce či sbírají mršiny. Největší podíl masa má ve svém jídelníčku krkavec velký, který vyhledává mršiny a sám aktivně loví drobné obratlovce až po mladé zajíce. Snažíme se krmit co nejpestřeji a využívat potravní nabídku v celé její šíři – to je dobré pro přísun potřebných vitaminů a živin. Mimoto, budeme-li podávat sebekvalitnější potravu příliš často, pták se jí přesytí a raději si dá třeba obyčejné obilí.
Při dávkování potravy se neřídím žádným stanoveným množstvím. Osobně to řeším tak, že straka má stálý přísun nízkoenergetické potravy (ovesné vločky, starý chléb, luštěniny, ovoce) a vydatnější potrava (většinou živočišného původu) je podávána v malých množstvích pro okamžitou spotřebu (ne do zásoby).
Naprostou samozřejmostí je zajištění zdroje vody – podáváme-li nevlhčené granule, mějme na paměti jejich dehydratační efekt. Vhodná jsou uzavřená napajedla, protože ta otevřená se rychle znečistí, jelikož ptáci si v nich rádi namáčejí potravu nebo dopřávají koupel.
Stejně jako spousta jiných ptáků se i krkavcovití rádi koupají – nijak zvlášť často, ale asi 1× týdně si koupel dopřejí (v horkých dnech i denně). Po koupeli následuje úzkostlivá péče o šat a asi hodina odpočinku v krytém místě. Preferuji větší koupací nádoby (např. cukrářskou přepravku), které naplňuji vodou jen občas nebo na „vyžádání“.
Ke koupeli může posloužit i prach, písek, popel nebo sníh. Co nás může zaskočit, je, že tito ptáci (ve snaze zbavit se parazitů) se koupou či potírají různými nejedlými až jedovatými látkami. V případě octa nebo alkoholu to není zvláště nebezpečné, ale neznajíce účinky moderních látek se někdy pustí i do ředidel či kyselin. Zvláště při držení na volno bychom tedy měli dávat pozor na různá rozpouštědla, nátěrové hmoty a jiné nebezpečné látky.
Zvláštností spojených s chovem či držením ochočených krkavcovitých je jistě více, ale zde uvedené informace představují jakýsi základ. V příštím, závěrečném díle se budu věnovat ochočení, péči o mláďata, a především tématu vyvolávajícímu vášně a spory – – tedy možnostem opatření krkavcovitých ve vztahu k naší legislativě.
| Tabulka potravy pro krkavcovité ptáky | ||
| Přirozená potrava | Krmivo | Podíl |
| obilky, semena, oddenky a jiné části rostlin | naklíčené / vařené luštěniny, obilí; syrová i dušená zelenina; pečivo, ovesné vločky, piškot, těstoviny; krupicová či ovesná kaše | cca 40 % |
| ovoce a jiné plody | čerstvé ovoce, kompoty; ořechy, žaludy, kaštany | cca 10 % |
| drobní členovci | členovci z přírody, mouční červi a cvrčci, granule pro hmyzožravé ptáky |
cca 40 % |
| drobní obratlovci, mršiny | maso (vařené i syrové), granule pro psy nebo kočky, drcené kosti (morek) | cca 5 % |
| vejce, sýr, mléčné výrobky (antropogenní zdroje) | vejce (nejen slepičí, syrová i upravená), jemné sýry, krupicová či ovesná kaše | cca 5 % |
