Staroanglické bojovnice jsou jedním z nejstarších evropských plemen slepic, které byly původně vyšlechtěny ke kohoutím zápasům. Dnes jde o plemeno určené pro výstavy. Nepřehlédnutelný je nejen jejich široký trup, ale také temperament, elegance a to, že se dají snadno ochočit.

Zařazení: bojová plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina E1)

Původ: Anglie

Kroužek: kohout 20 mm, slepice 18 mm, zdrobnělé kohout 13 mm, slepice 11 mm

Vznik plemene

V době, kdy Římané napadli Británii, Julius Caesar napsal ve svých poznámkách, že Britové chovají slepice pro zábavu a rozptýlení, ne pro účely kuchyňské úpravy. Historie staroanglických bojovnic se překrývá s historií kohoutích zápasů, které zde byly národním sportem. V oblibě je měli i panovníci, např. Jakub I. Stuart, v 16. století byly arény i v kostelech… Vznikaly školy pro kohoutí zápasy, bojoví kurové byli převáženi i do anglických kolonií. Kohoutí zápasy již v 17. století zakázala královna Viktorie; tehdy údajně poklesly počty chovaných zvířat.

Své příznivce si ale našly i poté, co britský parlament v roce 1849 kohoutí zápasy zakázal. Bojovnice se začaly chovat pro výstavní účely. První výstavy byly organizovány jen o několik let dříve před zákazem kohoutích zápasů (v roce 1845).

Jako plemeno jsou staroanglické bojovnice prezentovány od 19. století, ale uvádí se, že se za tisíc let své existence příliš nezměnily. V zemi původu byl klub jejich chovatelů založen roku 1887. V Anglii jsou pro získání bojového výrazu a zamezení poranění často kupírovány laloky a hřebeny.

Od roku 1930 existovaly dva kluby staroanglických bojovnic a dva typy: Carlisle a Oxford.

Carlisle varianta je vylepšována jako výstavní typ. Zvířata jsou těžší, širší, s výraznější přední částí trupu a rameny, záda jsou nesena vodorovně. Rozvíjí se pouze některé barevné rázy, hovoří se o třinácti různých barevných varietách. Také evropský standard odpovídá Carlisle typu, blíží se mu i většina populace chované v Americe.

Oxfordská varieta, která si zachovala typ původních bojovnic, se vyznačuje více nadzvednutým trupem a širším ocasem. Oxfordský klub eviduje přes 30 barevných rázů.

Šlechtění zdrobnělých staroanglických bojovnic začalo kolem roku 1850, použity byly velké staroanglické bojovnice, uvádí se i pravděpodobnost použití dalších bojových plemen (asilky, malajky). Americké a britské zdrobnělé staroanglické bojovnice se značně liší.

Plemenné znaky

Ke staroanglickým bojovnicím patří bojový, vyzývavý výraz, ale také krátký, široký, silně osvalený trup, široká a dokonale plochá záda, která se od ramen dozadu zužují, což zvýrazňuje křídla. Ta musí být silná a uzavřená, vysoko nesená, ale v sedle přiléhají.

Patří k plemenům středního rámce. Hmotnost u kohoutů do 1 roku se pohybuje od 2,3 do 2,8 kg (min. 2,0, max. 3,3 kg), u slepic od 1,3 do 2,3 kg (min. 1,5, max. 3,3 kg), starší kohouti mají mít 2,6 až 3,3 kg (min. 2,2, max. 3,8 kg), slepice 2,1 až 2,8 kg (min. 1,7, max. 3,3 kg).

Ocas je poměrně velký, mírně rozevřený, nasazený pod úhlem 60°. Ocas kohouta dotvářejí bohaté, silně zahnuté srpy s širokými prapory.

Břicho je pevné, u slepic mírně vystupující, prsa široká, plná, zaoblená, dopředu klenutá. Silný, středně dlouhý krk zdobí plný závěs dosahující až k ramenům.

Holeně jsou výrazné, středně dlouhé, vystupující, široce postavené, běháky středně dlouhé, jemnější než u jiných bojových plemen, ale silné, vybavené velkými ostruhami. Bojovnice staroanglické našlapují i na zadní prsty.

Hlava musí být malá, krátká, kyjovitá, zakončená silným, mírně zahnutým zobákem. Hřeben se požaduje menší, listový, jemné struktury. Obličej červený, až morušový, podle zbarvení peří. Ušnice a laloky mají být velmi malé, červené, oči naopak velké, poněkud vystupující. Barva očí, zobáku i běháků je podle barevného rázu.

Barva kůže je u většiny barevných rázů bílá, u některých žlutá. Opeření musí být tvrdé, pevné a lesklé.

Zdrobnělé by měly být kopií velkých, i když v případě staroanglických bojovnic se toto uvádí jako spíše ojedinělé. U zdrobnělých by se hmotnost mladých kohoutů měla pohybovat v rozmezí 0,6–0,8 kg (min. 0,4 kg, max. 1,0 kg) a slepic od 0,5 do 0,7 kg (min. 0,3, max. 0,9 kg). Starší kohouti by měli mít 0,7–1,0 kg (min. 0,5 kg, max. 1,2 kg), slepice 0,6–0,9 kg (min. 0,4, max. 1,1 kg).

Nejčastější exteriérové vady

Nepřípustné jsou slabé holeně nebo tenký krk, netypické nasazení křídel – ploché, resp. bez vertikálního převýšení, dále rovné, hrubé nebo „čapí“ běháky. Trestá se také, je-li svalovina méně pevná, měkká, i neodpovídající držení těla. U některých zvířat se vyskytuje měkké nebo zkadeřené opeření. Tvrdě se trestá jakýkoli náznak slabé konstituce. V populaci se vyskytují deformované hrudní kosti a kachní běháky.

Barevné rázy

Barevné rázy velkých staroanglických bojovnic jsou uvedeny v tabulce. Za dobu, co se plemeno chová, jich byla vyšlechtěna celá řada. U zdrobnělých staroanglických bojovnic jsou rázy podobné, rázy, které jsou uvedeny navíc, nejsou zahrnuty v evropském standardu.

Zbarvení se hodnotí mírněji než u jiných plemen. Stále ale platí, že kvalitní bojovnice nemůže mít špatné, neodpovídající zbarvení.

Užitkovost

Snáškou staroanglické bojovnice nevynikají: velké snesou 60–80 vajec (někteří chovatelé uvádějí i 170 vajec) s hmotností 50 g s bílou, až nažloutlou skořápkou, zdrobnělé 80 vajec se světle nažloutlou skořápkou, minimální hmotnost násadových vajec je 30 gramů. Snášejí především na jaře a v létě. Vyznačují se vynikajícím osvalením.

Specifika chovu

Ke staroanglickým bojovnicím patří přívlastky temperamentní, energické, inteligentní, elegantní, otužilé a vždy připraveny k boji. Kohouti i slepice jsou opravdu velmi bojovní, vlastní jsou jim rychlé pohyby. Pokud možno je potřeba se vyhýbat změnám ve skupině. Některá zvířata se do hejna těžko začleňují, ale slepice lze chovat také se slepicemi jiných plemen. Kohouti se umisťují odděleně.

Uvádí se, že kohouti kokrhají slabým hlasem a málo, při šarvátkách ale dokážou být velmi hluční, mohou létat až do dvou metrů a jsou známí svou dlouhověkostí. Dožívají se patnácti i více let.

Pozornost je potřeba věnovat vhodnému složení krmné dávky. Staroanglické bojovnice poměrně snadno tuční. Ideální chov je ve volných výbězích, pohyb pomáhá formovat prsní svalovinu. Navíc jsou velmi shánlivé. Někteří chovatelé doporučují nadkrytí výběhu sítí a udávají, že pro oddělení kohoutů nestačí jen pletivo.

Slepice jsou dobrými a starostlivými kvočnami. Kuřata dospívají pomalu a jsou také velmi bojovná.

Zahraničí

Na Facebooku se staroanglické bojovnice prezentují na stránkách: https://www.facebook.com/Old.English.Game.Carlisle. V zemi původu kluby chovatelů staroanglických bojovnic bohužel nemají webové stránky. Kontakt na Klub chovatelů staroanglických bojovnic (Old English Game Club – Carlisle): Mr. J. Barry, tel.: 07816 382266, e-mail: joan.barry123@btinternet.com, u zdrobnělých bojovnic (Old English Game Bantam Club): Mr. S. A. Owen 3 Stanilands, Whissendine, Oakham, Rutland LE15 7HR, tel.: 0166 447 421, e-mail: stewart.owen2@btinternet.com, ve Skotsku (Scottish Game Club): Mr. J. J. Webster, tel.: 01383 850 239. Zajímavé fotografie naleznete na irských stránkách: http://oldenglishgamebantamclubireland.weebly.com/photos-from-shows-2010-2014.html.

Mimo Británii si své obdivovatele našly staroanglické bojovnice především v Německu, kde jsou uznána i zvířata s chocholkou, a to ve všech v tabulce uvedených barevných rázech.

Německé chovatele zdrobnělých staroanglických bojovnic sdružuje klub chovatelů zdrobnělých bojovnic (Zwergkämfer club Deutschland), který se prezentuje na stránkách http://www.zwergkaempfer.de/.