Máta je jednou z nejčastěji pěstovaných bylinek, většinou se používá do osvěžujících nápojů, využít ji ale můžeme i v chovu drůbeže. Rozhodně by neměla chybět v žádné bylinkové zahrádce. Máta se řadí do čeledi hluchavkovité (Lamiaceae), rodu máta (Mentha). Možná ji znáte spíš pod názvy: pepřová máta, balšám vonný, větrová bylina, větrové koření, balšínek, koření fefrmintové, bylina Matky Boží, větrná bylina, nátchovice nebo fefrminc.

Rozlišuje se několik druhů máty (až 25), z nichž nejznámější a nejrozšířenější je máta peprná (Mentha piperita), považovaná za spontánní hybrid máty vodní a máty klasnaté (Mentha aquatica × Mentha spicata). Známá je také máta vonná, klasnatá, americká, okrouhlolistá, dlouholistá nebo máta rolní. Komerčně využívanými druhy jsou máta peprná, klasnatá a americká. Ne všechny druhy mají ale stejné vlastnosti. Např. máta rolní, kterou nalezneme i v naší přírodě, obsahuje více mentolu než máta peprná, ale složení silic není vhodné, proto se tento druh nepěstuje a téměř nevyužívá. Jednotlivé druhy se mezi sebou snadno kříží, proto je přesné botanické určení mnohdy nemožné… Prodávaná indiánská máta je druhem saturejky.

Výskyt

Domovinou většiny zástupců rodu máta je Evropa, máty rostou také v Asii, Austrálii, Severní Americe, severní Africe, Japonsku a na Novém Zélandu. Máta peprná pravděpodobně pochází z Anglie, dnes se pěstuje v mírných pásech celého světa. Zplaňuje v obcích nebo jejich blízkosti.

Charakteristika

Máta je vytrvalá aromatická bylina s 50–80 cm dlouhou přímou, čtyřhrannou, v horní části větvenou lodyhou, která může být ochlupená nebo lysá. Oddenek vytváří četné podzemní výběžky, kterými se máta dokáže rychle množit.

Vstřícné řapíkaté listy s kopinatou až vejčitou čepelí mají podle druhu různé odstíny zelené barvy. U máty peprné je vyšlechtěno mnoho odrůd, které jistě stojí za to vyzkoušet. Pojmenovány jsou většinou po chuti a vůni, kterou připomínají, např. pomerančová, bergamotová, čokoládová, zázvorová, jahodová, citronová nebo bazalková, či po místě výskytu – např. švýcarská, korsická. Liší se ale také tvarem, barvou a velikostí listů, ty mohou být i zkadeřené.

Kvete od července do září. Růžové nebo fialové květy vyrůstají v hustých lichopřeslenech nahloučených v koncové válcovité klasy a chutnají podobně jako peprmintový bonbon.

Plody – nahnědlé vejčité tvrdky – se však vytvářejí jen zřídka. Semena máty peprné jsou většinou neklíčivá.

Trocha historie

Latinské jméno Mentha je dle řecké mytologie odvozeno od jména bájné nymfy Minthe, která milovala již ženatého Pluta. Žárlivá Plutova manželka ji pak proměnila ve voňavou bylinu. V antickém Řecku nosili ženichové v den svatby mátový věneček. Také v Egyptě i Japonsku využívali mátu údajně již před 2 000 lety. Arabové znali mátu jako prostředek k odpuzování hmyzu, ale měli ji také za symbol lásky a přátelství. Ve středověku se máta hojně používala k léčení snad všech neduhů… U nás bylo doloženo pěstování máty klasnaté, nejčastěji klonu s kadeřavými listy.

Máta peprná vznikla pravděpodobně až v 17. století, objevil ji roku 1696 biolog Johl Rayod a pojmenoval peprmint. Od té doby se máta peprná používala jako lék pro posílení těla i ducha.

V Českém herbáři z roku 1899 se uvádí:

Máta (Mentha), rozeznává se několik druhů, máta kadeřavá v zahradách, má chuť a vůni příjemnou; potřebuje se v lékařství; máta peprná pěstuje se v zahradách; čerstvá má chuť kořennou, též vůni silnou. Užívá se za lék proti žaludkovým neduhům, nadýmání, průjmu; zevně přikládá se sušená neb čerstvá. Odvar potřebuje se též proti bolení, které předchází čmýru.

Máta vodní (Mentha aquatica) má vejčité chlupaté listy, posázené žlázami olejitými; květ fialově červený. Listí sbírané známo v lékárnách pode jménem folia menthae crispae. Odvar listů těch s bílým vínem zahání červy (škrkavky), působí na moč a větry.

Listí rozmačkané zahání bolení v hlavě; hojí také bodnutí včel neb vos. Utřené listí, přindáme-li k nosu, čistí a sílí mozek; působí dobře také při mdlobách. Přidá-li se k němu heřmánek, rozseká a svaří ve víně (půl litru s vodou smíšeného) v pytlíčku a lisuje-li se to pak, poslouží to za obklad pro rodičky (šestinedělky), zahánějíc bolesti, které časem následují porod.

Dnes je nejznámější mátový čaj, a to díky chuti a vůni, ale také pro své léčivé účinky. Máta podporuje činnost trávicího ústrojí, jater, slinivky břišní a žlučníku, povzbuzuje vylučování trávicích šťáv, omezuje nadýmání a tlumí křeče. Inhalace máty pomáhá při zánětech dýchacích cest, mentol usnadňuje dýchání. Snižuje také napětí hladkého svalstva, snižuje tlak ve vnitřních orgánech a tlumí bolest, navozuje pocit chladu, doporučuje se pro zmírnění svědění. Máta celkově zklidňuje, mátový čaj se podává při nespavosti, stresu i bolestech hlavy, dokáže zvednout náladu a je také výborný po náročném večírku. Ve směsích s jinými bylinami lze mátový odvar užívat dlouhodobě, pokud vaříme čaj jen z máty, je dobré po deseti dnech udělat týdenní pauzu. Uvádí se také použití máty při léčbě rakoviny, žloutenky, koliky či tyfu a vředů. Měla by být účinná na opary a impotenci.

Odvar z máty se používá také při bolestech zubů a dásní, dokáže zpříjemnit dech. Mátové lístky zase ozvláštní koupel. Silice z máty se přidává také do ústních vod a zubních past, žvýkaček, mentolových bonbonů a masážních gelů či k dochucení léčiv. V současnosti bývá často nahrazován mentolem uměle vyrobeným. Mátový olej je prostředkem při léčbě kožních onemocnění a při bolestech.

Mátu není vhodné podávat kojencům, u malých dětí může mentol vyvolat zánět dutin. Může také snižovat tvorbu mléka při kojení. Nadměrné podávání silice může podráždit sliznice a kůži, poškodit játra, ledviny nebo střeva. Máta se nedoporučuje lidem s onemocněním žlučových cest.

Využití má máta i v kuchyni. Čerstvé listy se používají do omáček, moučníků, nápojů, salátů, dresinků, při přípravě jehněčího masa, mletých mas i zeleniny, ve Středomoří se přidává také k rybám a plodům moře. Chuť dodá i rýži nebo kuskusu. Lahodné jsou mátové náplně do čokolády nebo bonbony i likéry, krásně se dá použít při zdobení. Známý je osvěžující nápoj Mojito nebo Peprmintka a Zelená.

Máta rolní se v lidovém léčitelství používá ke snížení plynatosti. Máta korsická (Mentha requienii) je součástí likérů, používá se ale také proti horečce a nadýmání a k odpuzení hlodavců. Jedovatou, u nás kriticky ohroženou polej obecnou, známou také jako máta polej (Mentha pulegium), používali starověcí Řekové a Římané jako přísadu na vaření, k ochucení vín a prostředek k odpuzení blech. Bývala také prostředkem k zamaskování chuti zkaženého masa. Dnes se její silice přidávají do mastí k prokrvení kůže a jako prostředek proti vším.

Máta může také provonět místnost jako součást potpourri a voňavých polštářků, používá se i proti zápachu z tabáku. Vůně máty odpuzuje myši a obtížný hmyz, pěstuje se blízko růží k zapuzení mšic, na záhonech pach máty zapuzuje dřepčíky, plže i bělásky.

Co rostlina obsahuje?

Listy máty peprné obsahují 1–2 % silice, jejíž hlavní složkou je mentol (až 50 %), dále menthon (kolem 15 %), metylacetát, karotenoidy, flavonoidy, estery mentolu s kyselinou octovou nebo valerovou, třísloviny (6–12 %), hořčiny a množství dalších látek. Pulegon – látka dráždící sliznice i kůži – se nachází v mladých listech. Nežádoucí je menthofuran, který někdy chybí, ale může představovat až 10 % silice. Jeho obsah se zvyšuje při napadení rzí mátovou (Puccinia menthae).

Složení silice závisí na druhu a odrůdě, ale také na vnějších podmínkách – klimatických poměrech, kultivačních podmínkách i termínu sklizně.

Pěstování

Mátě se daří na vlhkých výhřevných půdách bohatých na humus s pH 6,2–7,0 v polostínu, roste i na sušších a slunných místech. Vhodné jsou teplejší chráněné polohy bez vytrvalých plevelů.

Způsob pěstování má vliv na růst i složení. Při vyšších dávkách dusičnatých hnojiv se zvyšuje obsah sušiny i silice. Vyšší dávky dusíkatých hnojiv působí pokles obsahu mentolu a zvyšují zastoupení menthonu a metylacetátu.

Většina druhů máty se množí dělením trsů, odříznutím výhonů nebo pomocí šlahounů – nadzemních prýtů, použít se dají i vrcholové řízky. Pokud jí prostředí vyhovuje, množí se velmi rychle. Někdy se proto doporučuje pěstovat ji raději v nádobách. Množení semeny se používá jen u některých druhů, např. máty rolní, poleje a klasnaté.

Zakořeněné rostliny se vysazují do sponu na vzdálenost 30 cm. Na zimu se stříhá až do minimální výšky, obroste na jaře.

Z nemocí se může vyskytnout rez mátová nebo kadeřavost. Při výskytu bledé skvrnitosti máty je potřeba rostliny ihned odstranit a spálit. Mezi škůdce, kteří napadají mátu, patří pidikříšci, mšice, pěnodějky, mandelinka mátová, dřepčíci i štítonošové.

Pokud mátu pěstujeme v bytě, je potřeba ji pravidelně zalévat.

Sběr

Čerstvé listy můžeme průběžně trhat od května po celé léto. Nať se stříhá těsně před květem, zpravidla v červnu a červenci, nejlépe v poledních hodinách, protože tehdy obsahuje nejvíc silic.

Zpracování

Suší se bezprostředně po sběru, v tenké vrstvě nebo menších svazcích v dobře větrané místnosti, pokud možno ne na přímém slunci. Pro drůbež mátu v menších svazcích jednoduše pověsím na plot. Při umělém sušení nesmí teplota přesáhnout 35 °C. Sušenou mátu skladujeme ve vzduchotěsných nádobách, aby nezvlhla a neztratila své aroma. Na závadu jsou zahnědlé části, stonky silnější než 5 mm a listy napadené rzí.

Listy se dají zmrazit, naložit do oleje nebo octa. Aromatické látky se uvolňují také extrakcí nebo destilací.

Využití pro drůbež

Pokusy s přidáním máty peprné do krmné dávky neprokázaly významný vliv na přírůstky ani využití krmiv. Výrazně ale působily na antioxidační aktivitu, snížil se podíl břišního tuku a produkce čpavku. Také přídavek 0,3% extraktu máty v etanolu měl vliv na snížení množství tuku a kladně působil také na výtěžek jatečně upravených těl.

Byly zjišťovány i účinky máty dlouholisté na přírůstky a imunitu brojlerů. Podávání máty zvýšilo pohyblivost střev a sekreci žluči, užitkovost (přírůstky, konverze krmiva) se zlepšila při podání 150 g sušené máty/kg směsi. Žádný vliv nebyl potvrzený v případě imunity proti newcastelské chorobě.

Prověřovaná byla také polej obecná. Výsledky dokazují, že použití 2% sušené poleje má kladný vliv na přírůstky.

Žádný z druhů testované máty údajně neovlivnil chuť a vůni masa.

Ověřován byl také účinek máty na metabolismus železa. Studie ukazují, že máta může přispět k poklesu koncentrace železa v krvi.

Uvádějí se i antimikrobiální a antimykotické účinky, přídavek máty snížil výskyt E. coli, Clostridium perfringens a Staphylococcus aureus.

Máta korsická odpuzuje potkany a myši a můžeme ji použít jako posyp na podlahu. Také mátu peprnou se doporučuje přidávat do snáškových hnízd i do podestýlky jako prostředek proti vnějším parazitům.

Pro další druhy

Jako většina hluchavkovitých rostlin je máta medonosnou rostlinou. V některých zemích se máta používá jako lék při potížích trávicího traktu i u přežvýkavců. Dokáže snížit produkci metanu.

Máta se přidává i do granulí pro kočky a psy. Máta kočičí, která se přidává do sprejů nebo směsí koření na povzbuzení hravosti, je ve skutečnosti šanta kočičí (Nepeta faasenii). Tyto rostliny patří stejně jako máta do čeledi hluchavkovitých, ale řadí se k rodu šanta.