Červení kanáři v lipochromu

Neustále jsem dotazován, jak provádím sestavování chovných párů u červených kanárů, proto jsem se rozhodl pro napsání článku, ve kterém se podělím o své chovatelské zkušenosti z této oblasti. Jak jsem již psal ve svých dřívějších článcích, je potřeba u červených kanárů rozlišovat pět barevných odstínů. Chovatelé červených kanárů mají možnost ve svých chovech pozorovat, že při odchovu většího množství mladých jsou odstíny po vybarvení různé.

Podíváme-li se na skupinu intenzivních, zjišťujeme, že jejich intenzita vybarvení je na první pohled různá, i když při podávání barviva toto konzumují ve stejném množství. Nejsou tyto rozdíly tedy dány konzumací barviva, ale každý Kanár má jinou vlohu toto barvivo využít pro zbarvení svého peří. U intenzivně vybarvených kanárů proto rozeznáváme dva druhy vybarvení, a to velmi intenzivní a intenzivní. Tuto realitu je nutno brát v úvahu při sestavování chovných párů, abychom ve svém chovu docílili co nejlepších výsledků, a to podle svých představ. Červení intenzivně vybavení kanáři jsou neustále žádaní a je o ně stále velký zájem. Červená barva prostě lahodí zraku, takový pták v kleci dobře vypadá a dá se říci, že je stále raritou mezi kanáry.

Další vybarvený kanár, kterého němečtí chovatelé nazývají „medium“, je hraniční pták mezi intenzivním a neintenzivním. U chovatelů jsou označení jako A intenzivně zbarvený a B neintenzivně zbarvený. Chovatelé červených kanárů neustále praktikují páření intenzivních a neintenzivních kanárů mezi sebou. Z takto sestavených párů někdy vzniknou velmi pěkní ptáci a někdy s jejich vybarvením nejsme spokojeni, a to je právě důvod k tomu, abychom se nad touto skutečností zamysleli a rozhodli se, jak svůj chov červených kanárů zdokonalit. Chovatelé v Německu došli k závěru, že je zapotřebí tyto odstíny rozlišovat a do dalšího chovu zařazovat takové páry, které budou plodit potomstvo podle našich představ. Proto u skupiny neintenzivních rozlišují ještě dva odstíny, a to „šimla“ a „světlého šimla“. Jsou to u nás známí ptáci pod názvem „plísňáci“. Je zapotřebí si povšimnout, že i u těchto ptáků na první pohled vidíme, že někteří jsou více plísňoví a někteří méně. Je to někdy znát i na vystavených kolekcích těchto ptáků, kdy čtyři ptáci v kolekci nemají úplně stejné vybarvení. Někteří posuzovatelé pak takovou kolekci trestají sníženým počtem bodů. Na tomto příkladu je vidět, že i sestavení takové kolekce není jednoduché, a totéž platí i pro ptáky intenzivní.

Já ve svém chovu praktikuji páření, kdy rozeznávám pět barevných odstínů již po dobu pěti let, a mohu potvrdit, že tento směr je správný. Při správném sestavení chovného páru se výsledky dostavují a po přepeření ptáků při pohledu do voliéry jsou výsledky na první pohled vidět. Nejsem zastáncem přílišného podávání různého červeného barviva, a proto jsem se zaměřil na odchov červených kanárů správným výběrem chovných párů, kdy barvivo podávám v rozumném množství, abych organismus červených kanárů nemusel zatěžovat přílišným množstvím škodlivých látek.

Pro lepší orientaci jsem se pokusil nafotit kanáry ze svého chovu a jejich pojmenování.

Rád vzpomínám na sedmdesátá léta, kdy se většinou chovali jen kanáři v lipochromu barvy žluté a červené. V Brně se mezi chovateli proslavil červený intenzivní kanár, kterému jsme říkali „kubánec“, protože skutečně pocházel z Kuby a podařilo se ho k nám propašovat zahraničním montérům z Králo­vo­polské strojírny Brno. Vlastnil ho kamarád Remeta a tento ptáček založil chov červených kanárů v Brně. Všichni brněnští chovatelé červených kanárů si ho půjčovali na páření a měli tak ve svých chovech jeho potomky. Jednalo se o malého ptáčka velikosti o něco větší než Čížek ohnivý a dával potomky velice pěkně vybarvené. V této době žádné dostupné barvivo nebylo k dostání, a tak se barvilo pouze mrkví a jeho potomci byli pěkně červení. Dával i potomky větší velikosti, kteří byli neintenzivní. V Brně působil asi po dobu osmi let a po jeho úhynu si ho Remeta dal vypreparovat. Na této skutečnosti jsem chtěl poukázat, že červené barvy lze docílit i geneticky, a ne jenom podáváním velkého množství barviva.