Poklady z přírody 69 – Moud – rýmovník

Když jsou dny čím dál kratší a vše nasvědčuje tomu, že brzy nebude na zahradě dostatek bylinek pro nás ani na krmení našich opeřenců, bude dobré se podívat se na bylinky, které rostou i v květináči a mohly by být v tomto ohledu zajímavé. Jednou z nich je příjemně vonící rostlina molice, zvaná také moud, známá především jako rýmovník. Říká se jí i chřipkovník, kubánské či mexické oregano, mexický nebo řecký eukalypt, indický brutnák, nebo španělský tymián.

Rýmovník se řadí do řádu hluchavkotvaré (Lamiales), čeledi hluchavkovité, dříve pyskaté (Lamiaceae, dříve Labiatae), rodu molice (Plectranthus), který zahrnuje kolem tří set padesáti druhů. Jako rýmovník se označuje více druhů, např. Plectranthus amboinicus na stránkách zahradnictví uváděný často jako citronový nebo eukalyptový rýmovník, nebo Plectranthus argentatus označovaný jako mexický rýmovník.

Využít lze více druhů, např. na dýchací cesty příznivě působí P. amboinicus, P. argentatus i moud pur­purový (P. purpuratus). P. rotundifolius vytváří jedlé hlízy, kterým se říká africké brambory, P. forsteri a P. parviflorus jsou oblíbenými okrasnými rostlinami, které zdobí truhlíky zelenobílými či světle zelenými šlahouny.

Dnes se zaměříme na bylinku, která se často pěstuje jako pokojová rostlina – Plec­tranthus amboinicus. Když kolegyně z práce nabízela mladé rostlinky, které vypěstovala z řízků a prezentovala je jako zeleného doktora, moc jsem jí nevěřila. Rostlinka ale opravdu pomáhá při nachlazení, jako osvěžovač vzduchu, chutná drůbeži a nevoní hmyzu a kočkám.

Výskyt

Teplomilné rostliny rodu molice pocházejí převážně z jižní polokoule, vyskytují se v subsaharské Africe, na Madagaskaru, v Indii, Indonésii, Austrálii i na ostrovech v Tichém oceánu.

Plectranthus amboinicus je původem v jižní a východní Africe. Vyskytuje se od KwaZulu–Natal a Svazijska až po Angolu a Mosambik, na sever po Keňu a Tanzanii. Roste v lesích, křovinách i na skalnatých svazích. Vyskytuje se v nižších nadmořských výškách. Později se rozšířil a zdomácněl ve většině tropických oblastí, kde se používá jako lék, koření i okrasná rostlina. U nás zpravidla nepřezimuje, pěstuje se jen jako pokojová rostlina.

Charakteristika

Plectranthus amboinicus dorůstá výšky 30–90 cm. Dužnatý sukulentovitý stonek se výrazně větví a je porostlý jemnými chloupky.

Masité listy o délce 5 až 7 cm mají vejčitý tvar se zužujícím se hrotem. Listy mají světle šedozelenou barvu a vykrajované okraje. V Thajsku, kde se listy přidávají do salátů s masem, se jí říká pro charakteristický tvar listů tygří ucho. Na spodní straně listů vyrůstají žlázovité chloupky, které jim dodávají matný vzhled.

Bílé až světle purpurové květy vyrůstají na koncích stonků v hustých přeslenech.

Vůni listů lze popsat jako směs vůně oregana, tymiánu, citronu a eukalyptu. Chuť je lehce nahořklá, připomíná směs oregana a máty.

Trocha historie

Z jižní Afriky se rostlina díky Arabům dostala severněji – do arabských zemí, Indie a jihovýchodní Asie, šířila se podél námořních cest Indického oceánu. Z Evropanů ji údajně nejdříve poznali Španělé, za Španělska se rozšířila do dalších zemí Evropy a do Ameriky, proto se jí přezdívá španělský tymián.

Využití

V tradiční medicíně se rýmovníku přisuzují léčivé vlastnosti, ale vědecké výzkumy žádné důkazy o účincích neposkytují. Testován byl vliv na mikrobiální infekce a záněty u potkanů. Ověřuje se také možnost využití esenciálního oleje z rýmovníku jako prostředku na odpuzování komárů.

V lidové medicíně se rýmovník doporučuje užívat při astmatu, rýmě, zánětech dýchacích cest či při nachlazení. Údajně stačí uštípnout list a čichat k němu. Dotykem se z listů uvolňuje vonná silice, stačí list promnout či zlomit a vůně zintenzivní. Delší dobu působí, když listy ponoříte do nádoby s vodou umístěnou na topení. Rostlinky se doporučuje pěstovat na parapetech v obývacích pokojích a ložnicích. Použít se dá i vnitřně, v podobě čaje nebo je použít jako „žvýkačku“.

Pomoct může od bolesti hlavy a při potížích s trávením. Uvádí se také možnost využití při vysokém krevním tlaku a mírnění otoků končetin. Výluh z rýmovníku pomáhá hojit drobné oděrky a popáleniny. Esenciální olej z rýmovníku prý pomáhá při artritidě, revmatu, ledvinových a žlučníkových kamenech, horečce a snižuje hladinu cholesterolu.

Nedoporučuje se vysoká a pravidelná spotřeba rýmovníku u těhotných a kojících žen a malých dětí.

V kuchyni se listy rýmovníků požívají pro dochucení zvěřiny, nasekané se hodí i k jehněčímu, hovězímu nebo drůbežímu masu, rybám a mořským plodům, přidat je lze i do marinády na grilování masa. Hodí se do salátů i do polévek nebo na ozdobení jídel. Zajímavé jsou kombinace s česnekem, cibulí, rajčaty, koriandrem, koprem, zázvorem nebo s chilli.

Vždy zdravě vypadající listy poslouží také jako vynikající obloha pokrmů. Rostlina se využívá především ve španělské a mexické kuchyni a platí za jedno z nejdůležitějších koření na karibských ostrovech.

Osvěžující je koupel s přídavkem několika listů rýmovníku, použít se dá i jako vůně na vlasy a prádlo. Používá se při výrobě mýdla pro citlivou pokožku.

Zajímavé je jeho působení na obtížný hmyz, který odpuzuje. Platí nejen na mouchy a komáry, působí i proti molům. Lístky lze umístit do kredence i šatní skříně. Působí také proti mšicím – to ale vyzkoušeno nemám.

Nepříjemný je údajně také psům a kočkám. Letos jsem jej měla přes léto ve skleníku a mohu potvrdit, že naše tři kočky se do něj ani nepodívaly. V tomto ohledu je ale účinnější P. caninus.

Co rostlina obsahuje?

Z účinných látek je nutné jmenovat především vonné silice (voní jako eukalyptus), díky nimž je řazena mezi léčivky. Obsahuje také omega–6 mastné kyseliny nebo vitaminy A a C.

Na stránkách en.wikipedia.org se uvádí, že hlavními chemickými sloučeninami nalezenými v éterickém oleji Plectranthus amboinicus jsou karvacrol (28,65 %), tymol (21,66 %), a–humulen (9,67 %), undecanal (8,29 %), g– (6,46 %), karyofylenoxid (5,85 %), a–terpineol (3,28 %) a b–selinen (2,01 %). Další analýza prokázala thymol (41,3 %), carvacrol (13,25 %), 1,8–cineol (5,45 %), eugenol (4,40 %), karyofylen (4,20 %), terpinolen 3,20 %), b–pinen (2,50 %), methyl–eugenol (2,10 %) a b–phelandren (1,90 %). Rozdílné výsledky lze odůvodnit odlišnou metodikou použitou při procesu extrakce, sezonními změnami, jiným typem půdy, klimatu, genetickými a geografickými odchylkami rostlin.

Pěstování

Rýmovník je nenáročná rostlina, ublížit mu může snad jen přímé slunce, průvan, trvalé zamokření a mráz. V létě jej lze pěstovat venku, na zimu přemístit do světlých prostor s teplotou 8–15 °C. Ideální alternativou je celoroční pěstování v bytě.

Rychle dorůstá a je vhodné jej pravidelně sestříhávat. Kvete zpravidla v zimě. Květy je vhodné odstřihnout, aby rostlinu nevyčerpávaly. Množí se vrcholovými řízky, které zakoření ve vodě nebo i přímo zapíchnuté do půdy. Doporučuje se každý rok přesadit do většího květináče s neutrálním, propustným substrátem. Zaštipováním listů lze rostliny tvarovat. Černání listů signalizuje přelití.

Sběr

Není nic jednoduššího než odlomit lístek nebo odstřihnout větvičku.

Zpracování

Listy jsou dužnaté, obsahují hodně vody a je problematické je usušit. Vhodnější je ustřihnout z rostliny jen množství, které spotřebujeme.

Využití pro drůbež

Rýmovník lze podávat čerstvý všem druhům a kategoriím drůbeže. I přesto, že jsou listy dužnaté a porostlé chloupky, slepice, krůty, kachny i husy jím nepohrdnou. S oblibou jej ozobávají i holubi.

Rostlinky lze umístit do kurníku nebo do výběhu i s květináčem. Samozřejmě jen na dobu, kdy jej drůbež stačí ozobat, ne úplně zničit. Poté co drůbež ozobe listy, stonky stačí sestřihnout a rostlině dopřát dostatek světla. Roste poměrně rychle, a tak bude k dalšímu použití připravena v poměrně krátké době.

Rýmovník v květináči lze použít i jako „výzdobu“ kurníku, která navíc poslouží jako prostředek proti obtížnému hmyzu.