Méně obvyklá plemena ve službě

Někdy stačí drobný impulz, aby si člověk oblíbil nějaké plemeno. Může to být barva a druh srsti, velikost psa, temperament, elegantní tělo, mile vypadající hlava, úsměv, jako má samojed, impozantní běh a podobně. 

Zkrátka když se někomu zalíbí pes nějakého plemena, člověk si ho pořídí, přestože mu mnozí radí, že to pro jeho výcvikové nebo jen rodinné účely není nejvhodnější. A pak se čerstvý majitel snaží dokázat, že jeho volba nebyla špatná a že vysněný pejsek dokáže plnit jeho představy. Vyprávět by o tom mohli mnozí instruktoři výcviku působících u ozbrojených sil. Když si totiž profesionální psovod zvolí nějaké méně tradiční plemeno, bude mu věnovat nadprůměrné výcvikové úsilí, aby dokázal, že to byla dobrá volba. A ono to obvykle dopadlo dobře. Ostatně profesionální psovod zase nemůže příliš riskovat, neboť nebude-li mít psa s patřičnou zkouškou, nebude mít ani práci…

Jedna specializace

Riskovat při výběru nového psa nechtěl ani profesionální hasič David Hynek, který se podílí na záchraně lidí i se svým služebním psem. Jeho bezvadně připravený jedenáctiletý labrador Max, který mimo jiné zachránil život jednomu pohřešovanému nešťastníkovi, na začátku ledna ukončil aktivní službu. Hasič chtěl mít neméně výkonného psa, a protože věděl, že skvělý nos a velkou pracovní výdrž mají lovečtí psi, rozhodl se tentokrát pro německého krátkosrstého ohaře. „Vlohy ohařů jsou všeobecně známé, ale já jsem se ještě dříve o bezvadné záchranářské práci ohaře přesvědčil během několika cvičení. Pro Hasičský záchranný sbor (HZS) jsou prioritou psi připravení na vyhledávání v sutinách. Na plochy mají psy především policisté, městští strážníci, horská služba a dobrovolníci s atestovanými psy. Osobně preferuji psího specialistu s jedním zaměřením, protože si myslím, že pak pracuje od počátku pátrání na sto procent. Pokud má pes atest na plochy i sutiny, stává se, že mu chvíli trvá, než si uvědomí, co má prohledávat. U sutin to třeba může znamenat, že někdy odběhne od trosek a prohledává zpočátku třeba přilehlý okraj lesa. Proto mám svého ohaře Darrena připraveného výhradně na pátrání v sutinách,“ říká hasič.

Nespěchat

Ohaře si opatřil z chovatelské stanice zaměřené na pracovní psy. Dovezl si osmitýdenního adepta a od počátku vnímal, že má přemíru energie. „A ta se musí někde uplatnit. Než si nechat doma likvidovat nábytek, raději jsem s ním denně trávil hodiny na procházkách spojených s aportováním,“ s úsměvem komentuje první týdny s ohařem a pokračuje: „Počáteční výcvikové krůčky se dají nazvat obdobím takzvané fixace štěněte na figuranta. Tato fáze představuje krátkou hru figuranta se psem a vzápětí se vzdálí na pár metrů. Štěně se domáhá další hry a přiběhne za figurantem. Odměnou za přiběhnutí je další hra – přetahování s hadrem, později s měkkým peškem. Za přiběhnutí občas dostane také pamlsek. Vzdálenost odbíhání figuranta se prodlužuje. Později však odměnu jen tak nedostane, proto se temperamentní a nedočkavý mladík zlobí – kňučí, poštěkává. Tak se to opakuje, až šikovný figurant štěně rozštěká. Pejsek si po několikerém opakování zafixuje spojitost: doběhnutí k figurantovi – štěkání – odměna. Dále se tak posiluje značení osoby. Při výcviku jsem rozhodně nespěchal, chtěl jsem mít jistotu, že ho výcvik baví, že má z něho radost a že se po krátkém cvičení bude těšit na další. Přibližně ke konci prvního roku věku se figurant začal před očima psa ukrývat za roh, za dveře nebo do jednoduchého úkrytu. Pes se v této fázi musí dostat do fyzického kontaktu s figurantem, aby po vyštěkání okamžitě dostal odměnu. Potom se vzdálenost úkrytů zvětšuje, ale to ještě pes vidí figuranta odcházet. Oční kontakt se však stále zmenšuje, až úplně skončí a zůstane jen kontakt pachový. Tím jsem skončil asi ve dvou letech věku psa. Následovala fáze hledání figuranta, aniž by pes věděl, kde se osoba ukryla. Zpočátku to bylo v lehčím terénu s jednoduchým úkrytem, postupně se podmínky hledání ztěžovaly. Přitom jsem dbal, aby pes byl stále úspěšný, neboť to ho motivuje k další práci. Zmíněný postup přípravy se mně osvědčil, takže ve třech letech Darren napoprvé splnil atest ministerstva vnitra pro sutiny. Od té doby je také zařazen do služby u HZS Pardubického kraje.“

Laviny prospěly

David Hynek byl v rámci spolupráce Horské služby s HZS Pardubického kraje pozvaný na lavinový výcvik do Krkonoš. „Velmi jsem to uvítal. Běžně cvičím s Darrenem jednou až dvakrát týdně a v přípravě spolupracuji s kolegy z Polska a nejvíce s dobrovolnickou organizací Sirius Rescue Pardubice. Jenomže výcvik na lavinách je něco jiného. Při hledání osob zpočátku v mělkém záhrabu až po ukrytí figuranta pod více než metrovou vrstvu sněhu je pro psa velmi motivující. Posiluje to jeho pátrací apetit, neboť se hrabáním podílí na odkrytí figuranta, od něhož získá odměnu. To v sutinách tak přímočaře nelze. Účast na lavinovém kurzu byla přínosem i pro mne, neboť výměna zkušeností s psovody HS a kolegy ze slovenské Horské záchranné služby je podnětná. Nepochybně podobná pozvání přispívají ke zvyšování úrovně připravenosti a k souhře kynologů v rámci Integrovaného záchranného systému,“ uvedl na závěr David Hynek.

Příště se poohlédneme po psech u celníků, neboť i oni mají v řadách služebních psů méně obvyklá plemena.