Mé zkušenosti s venkovním chovem křepelek

Následující řádky jsou určeny pro ty, co chtějí přistoupit k chovu křepelek jinak, než je obvyklé. Upozorňují na možná úskalí a jejich řešení. Jsou mým pohledem na věc, který nikomu nevnucuji. Klasický způsob chovu křepelek představuje jejich nacpání do miniaturní klece a umístění do nějaké kůlny či chovné haly s minimálním větráním a bez přístupu slunce. Krmí se zpravidla krmivem od firmy Energys. Tento postup je ověřený, ekonomická výtěžnost vysoká, ale kvalita výsledného produktu i kvalita života zvířat jsou značně diskutabilní. Touto cestou jsem jít nechtěl. Zároveň jsem však nechtěl chovat křepelky pouze pro okrasu. Bylo nutné najít nějaký kompromis. Tím je venkovní klec popsaná ke konci článku.

Křepelky

Zvolil jsem italského giganta, prostě proto, že se mi vzhledově líbí. Křepelka i vejce jsou větší. Je klidnější a odolnější než menší druhy křepelek. Snáška je téměř stejná jako u nosného typu. Jsou však značné rozdíly mezi jednotlivými chovateli i jednotlivými kusy křepelek. Většina chovatelů moc neřeší příbuzenské páření a nejspíš ani kvalitativní selekci jednotlivých kusů. Dochází tak k postupné degeneraci plemene. Kvalitu snášky zjišťuji tak, že křepelky dám odpoledne po jedné do různých papírových krabic ze supermarketu a po osmé večer je vracím do klece a vidím, která snesla. Stačí to udělat 3x. Zhruba v osmém, jedenáctém a čtrnáctém týdnu. Ty, co nesou, si označím stahovacím páskem. Výsledkem je, že mám vyselektované kusy, které minimálně reagují na změny teplot i krmiva (například přidání trávy). Mám kusy, které nesou stabilně jedno vejce denně, i když teplota v noci klesne k nule. Některé naopak nenesou skoro vůbec, ty jdou na pekáč. Zjištěné výsledky se dále v čase podle mých zjištění moc nemění.

Krmení

Používám směsi bez léčiv a GMO od VKS Pohledští Dvořáci. VKS nenabízí směs pro křepelky. Míchám zhruba napůl N1 a KR1 a přidávám drcené skořápky, které před rozdrcením dám na chvíli do trouby, poté co se v ní dopeče například bábovka. Zavádění této směsi při nákupu nových křepelek není úplně bez problémů. Protože Energys, kterým byly křepelky krmeny předtím, obsahuje léčiva proti kokcidióze, zatímco VKS má proti kokcidióze pouze byliny, jež jsou logicky méně účinné. Některé křepelky tak dostanou průjem. Hned v úvodu proto přidávám do vody 1 % octa a mák do krmení. Ne však po celou dobu. Po měsíci až dvou se situace stabilizuje. Záleží primárně na zdroji křepelek. V popisu složení Energysu jsou uvedeny látky pro lidskou konzumaci zakázané. Proto jsem toto krmivo, a jakákoliv další krmiva s léčivy, rovnou vyloučil. Jde mi primárně o kvalitu, nikoliv o kvantitu. 

U průmyslově chovaných slepic je to podobné. Ty jsou kvůli kokcidióze permanentně drženy pod antibiotiky, která jsou jim přidávána do vody. Vzniká tak bludný kruh, kdy si zvířata nejsou schopna vybudovat imunitu, a tak jsou permanentně závislá na léčivech. 

Krmnou misku je nejjednodušší vyrobit z plastové dózy s víkem vysoké alespoň 15 cm. Vykružovákem se vyvrtají čtyři otvory o průměru asi 4 cm ve výšce spodní hrany přibližně 6 cm. Dochází pak k minimálním ztrátám krmiva. V rozhazování krmiva jsou totiž křepelky mistři. Spotřeba mých gigantů je cca 35 g/den při 15–20 stupních Celsia. Pokud je to více, je to tím, že krmivo vyhazují ven. Na internetu lze najít další vylepšení krmítek proti plýtvání krmivem.

Křepelkám přidávám trávu, jetel a kopřivy. Ale až poté, co si zvyknou na novou směs. Když si zvyknou na živou trávu z truhlíku, už se jim moc nechce konzumovat natrhanou trávu. Podobně jako u slepic, je poznat rozdíl v barvě žloutku těch, co trávu dostávají, a těch co ne. I když rozdíl v barvě žloutku je podstatně menší než u slepic.

Klec

Nikdy jsem nebyl zemědělec, spíš kutil. Z toho vyplývá můj přístup k chovu křepelek. Chci, aby mi chov křepelek zabíral minimum času. Svou první klec jsem okopíroval od Američana, který má YouTube kanál s názvem Slightly Rednecked. Tu jsem po svých vlastních zkušenostech upravoval až do dnešní podoby, která je tak trochu unikátní díky své automatizaci. Nicméně samotný základ klece je snadno vyrobitelný a u nás použitelný pro velkou část roku.

Celá klec je zastřešená a postavená na nožičkách (viz foto). Je rozdělena na dvě části. Uzavřenou a klecovou. Křepelky mohou volně přecházet z jedné části do druhé. Při čištění jedné části klece stačí křepelky nahnat do druhé části klece. Spodní rošt klecové části je vyndávací, kvůli snadnému čištění. To člověk ocení zejména po prodělaném průjmu křepelek. Během deseti minut je rošt vyčištěn wapkou.

Je ideální, aby na ploše roštu bylo pouze pletivo, žádné výztuhy atd. Na výztuhách se může zachytávat trus. Boční pletivo je chyceno tak, aby křepelky nemohly vstupovat na trámkovou konstrukci klece. Běžně sehnatelné svařované pletivo 1,2 mm x 16 mm není pro spodní rošt vhodné. Některým křepelkám se může udělat zánět na noze. Výrazně lepší je pletivo 1,6 mm x 12,7 mm nebo podobných rozměrů. To se shání hůře a je dražší. 

Uzavřená část klece je ze všech stran izolovaná. Ale zhruba třetina stropu je kryta makrolonem a pletivem. Makrolon v létě odstraňuji kvůli lepší ventilaci. Jako podestýlku používám proseté piliny od firmy, co zpracovává dřevo. Do pilin snáší křepelky většinu vajec. V létě mám krmení přístupné pouze v klecové části, aby co nejvíce trusu propadávalo roštem. Piliny v uzavřené části tak stačí měnit jednou za dva měsíce i déle. Použité piliny sypu pod rošt klece. Piliny nasávají vlhkost z trusu a to výrazně snižuje zápach. Trus pod klecí se může odklízet v opravdu velkých intervalech. Záleží na zápachu, na vás a vašich sousedech. Co se týče zápachu, ten může být v letních měsících poměrně velký.

Křepelky potřebují pro snášku osvětlení 14–16 hodin denně. To lze jednoduše zajistit časovým spínačem a 3W ledkou. Musí však svítit do obou částí klece.

Napájení je zajištěno kanystrem pověšeným na vedlejším stromě. Hadicí je spojen s vodovodní trubkou o průměru 20 mm, do které jsou zavrtaná a tavnou pistolí zalepená automatická pítka z Číny. Vodu v kanystru měním zhruba každé tři dny. V mrazu lze do zateplené části klece přidat automatickou napáječku.

Pískové popeliště mám v klecové části, v uzavřené plastové krabici s jedním vstupním otvorem. Písek s trusem stačí jednou za čas prosít, písek vrátit a doplnit nový. Další variantou je písek umístěný například v pekáči, ale křepelky ho po pár dnech vyhází ven. Písek umístěný v zateplené části, jak to má výše zmíněný Američan, se mi neosvědčil. Křepelky popelením hodně práší, prach je pak všude po celé kleci a v uzavřené části klece je téměř nedýchatelno.

Zateplenou část klece jsou schopny si křepelky samy vytopit (v závislosti na velikosti plochy, počtu křepelek uvnitř a velikosti větracích otvorů). Patnáct křepelek si vytopí zateplený prostor cca 0,7 m2 o 8 až 13 stupních oproti teplotě venku. Problém je v tom, že po čase křepelkám přestane být zima a přestanou se stahovat do zatepleného prostoru. Výsledkem je vyšší spotřeba krmiva a nižší snáška. 

Dá se to řešit například tak, že na noc se křepelky naženou do zatepleného prostoru a ráno pustí ven. Já jsem hračička, a tak jsem vyvinul klec verze 3.0, která zatím čeká na zimní testování. Její dominantou je automatická clona, která sama zahání křepelky do zateplené části v závislosti na nastavené teplotě. Dále je instalováno dotápění pomocí infralampy a nucené větrání větráčkem z PC. Přístup k vodě i krmení mají zvenku i zevnitř. Podrobnější popis automatické klece a zkušenosti s jejím provozem poskytnu, pokud by to někoho opravdu zajímalo.

Tento text jsem napsal zejména proto, že se mi nelíbí chov zvířat v miniaturních klecích a prostorách připomínajících spíše mučírnu. Budu rád, když nás bude více, co budeme chovat nejen křepelky humánnějším způsobem. 

Chovu zdar!