Kachny orpingtonské

Nenáročné kachny orpingtonské ocení drobnochovatelé, kteří mají rádi kachní maso. Kachny rychle rostou, vyznačují se dobrou zmasilostí i vysokou jatečnou výtěžností.

Slovensky: Kačice orpingtonské

Německy: Orpingtonenten

Francouzsky: Canard Orpington

Anglicky: Orpington Duck nebo Buff Orpington Duck

Zkratka: k O

Zařazení: B 2 – středně velká plemena

Původ: Anglie

Kroužek: kačer i kachna průměr kroužku 16 mm

Vznik plemene

Kachny orpingtonské vyšlechtil stejný chovatel jako orpingtonské slepice, byl jím William Cook z Orpingtonu v hrabství Kent na jihovýchodě Velké Británie. Se svou prací začal kolem roku 1890.

Na jejich vzniku se podílely kachny kajugy, indičtí běžci, kachny elsberské a ruánské, některé prameny uvádí také použití kampbelek a žlutých selských kachen. Cílem bylo vyšlechtit rychle rostoucí plemeno hnědožluté barvy. Plemeno s názvem Buff Orpington Duck bylo poprvé představeno veřejnosti na Dairy Show v Londýně v říjnu roku 1897. V roce 1910 byly kachny orpingtonské hnědožluté zařazeny do britského standardu. 

Chovatelům v USA byly kachny orpingtonské představeny v roce 1908, a to na výstavě v Madison Square Garden v New Yorku. V jiné literatuře se ale uvádí, že je veřejnost spatřila už v roce 1907. Roku 1914 se jako Buff Duck dostaly i do amerického standardu. Není obvyklé, aby se jako jediný název používala barva. V Americe se jim přesto říká Buffy. Kachny orpingtonské zde nikdy nedosáhly komerční popularity jako kachny pekingské nebo kampbelky. 

Při sčítání domácího ptactva z roku 2000 v rámci organizace Livestock Conservancy bylo zapsáno 793 chovných kachen orpingtonských od 11 chovatelů, při sčítání v roce 2015 jich bylo 1 088 z 50 hejn (Bender).

Uvádí se také modrá varieta a její zařazení do britského standardu v roce 1926. Tato varieta se pravděpodobně později spojila s modrými švédskými kachnami.

Chris a Mike Ashtonovi píší ve své knize z roku 2001: „Orpingtonské kachny jsou výsledek pokusů o vytvoření jedinečné kachny. Cook chtěl určitě vytvořit kachnu na snášku a na maso.“

Orpingtonské kachny byly k dispozici ve třech varietách, a to jako Buff (hnědožluté nebo také barvy hovězí či buvolí kůže), Blond (plavé) a Brown (hnědé). Hnědožlutá barva je nestabilní, způsobuje ji gen pro modré ředění, u potomků se tak objevují všechny tři variety. 

V Německu se orpingtonské kachny poprvé objevily ve 20. letech 20. století. Často byly chovány pro vejce. H. Friese uvádí ve své knize Layers and Mast Ducks snášku 121 vajec za rok. V Anglii se v té době uváděla snáška až 180 vajec. 

V knize Praktische Entenzucht und Haltung z roku 1930 jsou orpingtonské kachny popsány v modrém, černém, čokoládovém a bílém barevném rázu, uvádí se zde snáška 150 vajec.

Po roce 1936 prudce klesl počet chovatelů orpingtonských kachen v souvislosti s výskytem salmonelózy. Počty se zmenšily také kvůli rostoucímu zájmu o rychle rostoucí kachny pekingské.

Plemenné znaky

Jde o kachny spíše většího tělesného rámce s protáhlým, válcovitým, dobře osvaleným a poněkud zvednutě neseným trupem. 

Hmotnost kačerů do 1 roku se pohybuje mezi 2,5 a 3,0 kg, u starších se požaduje 2,7 - 3,5 kg. 

U kachen do 1 roku by hmotnost měla být 2,1–2,6 kg, u starších 2,3–3,1 kg. 

Hlava je poměrně dlouhá a úzká, čelo ploché, zobák středně dlouhý s rovnou horní linií. Barva zobáku by měla být u kačerů oranžově žlutá, toleruje se malá příměs nazelenalého odstínu. Kachny mají zobák oranžově žlutý, toleruje se příměs hnědé na slemeni. Nehet je zbarvený tmavě. Pozornost upoutají výrazné, tmavohnědé oči.

Krk má kachna orpingtonská středně dlouhý, nepříliš silný, jen lehce zahnutý. Postoj je nižší a běháky jemnější, středně dlouhé. Středně dlouhý, širší, válcovitý trup musí být výrazně osvalený, lehce zvednutý. Spíše delší, rovná záda jsou po stranách dobře zaoblená, lehce spadají dozadu a plynule přechází do linie ocasu, který je oproti nim jen nepatrně zvednutý. 

Prsa musí být plná, zaoblená, mírně zvednutá, břicho plné, prostorné, výrazné. Křídla pevně přiléhají k trupu, nekříží se, postoj je nižší. Středně dlouhé holeně zcela zakrývá opeření. Oranžové až oranžově červené běháky by měly být středně dlouhé, jemnější, umístěné mírně vzad za středem trupu.

Hladké opeření těsně přiléhá k trupu. 

Barevné rázy

Hlava a horní část krku kačera má být čokoládově hnědá. Spodní část krku, prsa, kryt křídel, boky a podocasník jsou v odstínu světle okrově žluté, v barvě připomínající odstín vyčiněné kůže. Břicho bývá poněkud světlejší. Dolní část zad a kostřec musí být červenohnědé, letky a rejdováky světle okrově žluté. Jako menší nedostatek se hodnotí příměs modré barvy v loketních letkách, krytu křídel, dolní části zad a v kostřci. 

Zbarvení u kachny by mělo být stejnoměrně hnědožluté, barva je obdobná jako zbarvení trupu kačera. Poněkud světlejší letky a kryt křídel se připouští.

Jako výluková vada se u tohoto barevného rázu hodnotí velmi světlá, probělená či promodralá barva. U kačera jsou nepřípustné výraznější divoké znaky, např. pročernalá kovově lesklá hlava, lesklý kostřec, náznak krčního proužku a lesklá zrcátka v křídlech.

Stejně jako u jiné drůbeže žluté barvy může peří na slunci vyblednout.

Nejčastější exteriérové vady

Výlukovou vadou je malý tělesný rámec a s ním související drobný, krátký, úzký nebo slabě osvalený trup. U některých zvířat je trup vodorovně nesený, což také není žádoucí. 

Netoleruje se hrubá, zakulacená hlava nebo klenuté čelo. Také zobák nesmí být hrubý, nepřipouští se zlom v přechodu do linie čela. Vyskytuje se také zhrubnutí zobáků u kořene. Zobák kačerů nesmí být zelený, kachen zase tmavě hnědý. 

Vadou jsou i krátká, silně klenutá záda, silný krk nebo výskyt podbřišku. Ocas by neměl být vysoko zvednutý, holeně nesmí vystupovat z opeření, běháky by neměly být dlouhé a hrubé. Nežádoucí je také řídké nebo odstávající opeření. 

Užitkovost

Náš Vzorník uvádí roční snášku 80 vajec s hmotností 65 g. Anglické stránky uvádějí snášku až 220 vajec ročně, německé 150–220 vajec ročně. 

Co se týče masné užitkovosti, kachny orpingtonské rychle rostou, jatečně zralé jsou za 8–10 týdnů. Při škubání nezanechává vytržené peří na jatečném těle barevné stopy. 

Svalovina má kratší vlákna a velmi dobrou chuť. 

Specifika chovu

Většina kachen nemá zachovaný pud sezení na vejcích a vodění kachňat, proto se využívá náhradních matek nebo umělých líhní.

Při sestavení hejna se doporučuje vybírat robustní, aktivní ptáky, u jejichž předků byla dobrá snáška. Do chovu se nezařazují zvířata s nízkou hmotností. 

Snad právě kachny orpingtonské budou pro vás tím pravým plemenem.