Kohoutek, nebo slepička?

O tom, jaké bude pohlaví, rozhoduje u ptáků slepice, u savců samec. Tedy ne že by si řekla, tak teď nakladu vajíčko, ze kterého bude slepička… I když, jak vědci zjistili, ani to není tak úplně pravda.

Trocha genetiky

U ptáků je pohlaví určeno vajíčkem, spermie o něm nerozhoduje. Pokud slepice uvolní z vaječníku vajíčko, to je později oplodněno a slepice snese vejce se samčím chromozomem, vyklube se z vajíčka kohoutek. Z vajíčka se samičím pohlavním chromozomem se vylíhne slepička. Obdobně je to i u ostatních ptáků. U savců je to naopak – o pohlaví potomka rozhoduje spermie.

Geny, které kódují pohlaví, jsou umístěny na pohlavních chromozomech (gonozomech). U samců je gen na chromozomu Z, u samic na chromozomu Z nebo W.

Samičí pohlaví určuje kombinace chromozomu Z se samičím chromozomem W. Pohlaví potomků je určeno již ve vajíčku. Spermie může poskytnout jen chromozom Z. Při oplození vajíčka s chromozomem Z vzniká syn s pohlavními chromozomy ZZ. Při oplození vajíčka s chromozomem W vzniká dcera s pohlavními chromozomy ZW.

Pokud je gen uložený na chromozomu Z, znamená to, že jen slepice bude gen v jedné alele, kohout ve dvou. Pokud je gen na chromozomu W, může se dědit pouze z matky na dceru.

Zdá se vám to složité? Pak věřte, že příroda vymyslela jiné záludnosti. Zatímco savcům a ptákům stačí dva pohlavní chromozomy, ptakopysk jich má deset. Pohlaví je určeno systémem velikosti XXXXXL. Má ovšem jen dva typy spermií – XXXXX a YYYYY. Zajímavé jsou i geny, které se na pohlavních chromozomech ptakopyska nacházejí. Chromozom X1 nese 11 genů, které jsou typické pro X chromozomy i u jiných savců. Chromozom X5 ale nese gen DMRT1, který je považován za klíčový pro určení pohlaví u ptáků. U ptakopyska ale zřejmě tuto úlohu neplní.

Poměr pohlaví

Poměr pohlaví by měl být půl na půl – tedy 50 % slepiček, 50 % kohoutků. Ale znáte to, málokdy to vyjde. Za příčinu jiného poměru pohlaví se považuje počasí, dostupnost krmiva, věk rodičů, tvar vajec, nebo dokonce teplota.

V průběhu staletí se šířily mýty o pohlaví budoucích kuřat. Farmáři např. věřili, že z dlouhého úzkého vejce se vylíhne kohoutek, z krátkého kulatého vejce slepička. Podle tvaru vejce lze mnohdy rozeznat, která slepice jej snesla. Některé nesou vejce podlouhlá, jiné s normálním tvarem, další téměř kulatá. A to i v rámci jednoho plemene. Takto by po některé slepici mohli být jen kohoutci, po jiné jen slepičky. A pokud, jak se někdy doporučuje, budete vybírat vejce jen s normálním tvarem, po některých slepicích nebude odchov žádný.

Metoda nižší, nebo vyšší teploty v líhni se dotkne kvality líhnutí, ne pohlaví kuřat. Na pohlaví má vliv u plazů.

Vědci z Cornellovy univerzity zjistili, že některé ptačí samičky mohou ovlivnit, zda se z vajíčka vylíhne sameček, nebo samička. Tak třeba rákosník senegalský – je-li dostatek potravy, líhne se víc samiček, když je potravy nedostatek, je mezi mláďaty více samečků.

U slepic se dá pohlaví ovlivnit hormony. Vědkyně z Cornellovy univerzity prověřovaly na slepicích, zda má na poměr pohlaví vliv hormonu progesteronu. Zjistily, že dávky progesteronu mohou snížit podíl samců mezi potomky až na 25 %.

Rozeznání pohlaví

Procesu určování pohlaví se říká sexování. Pro vývoj kuřat je vhodné chovat odděleně kohoutky a slepičky. Kohoutci rostou rychleji, a je-li v odchovně více kuřat, často slepičky utlačují. Sexování má význam také tam, kde kohoutky nepotřebujeme odchovávat, zejména v chovech lehkých plemen slepic, kdy i kohoutci zařazení do výkrmu rostou, resp. osvalují velmi pomalu a byli by ekonomickou zátěží. Tam, kde chceme mít širší výběrovou základnu exteriérově dobrých zvířat (pro výstavy, pro chov), necháváme většinou i kohoutky, ty horší vytřídíme až podle zjevných vad později.

Pohlaví kuřat lze určit několika způsoby. Pro určení pohlaví doma je výhodné chovat plemeno vyznačující se autosexingem, jsou ale i další možnosti, jak rozeznat kohoutka od slepičky co nejdřív.

Autosexing

Tato metoda je použitelná i v drobných chovech, ale jen u některých plemen. Spočívá v tom, že kohoutky a slepičky lze rozeznat podle vnějšího vzhledu, a to podle zbarvení chmýří. K jejímu objevení přispěla potřeba vymyslet strategii, která by řešila obtížný problém jednodenních kuřat, kohoutky bylo zbytečné živit. Vznikala počátkem devadesátých let devatenáctého století. Japonci zvládli teorii sexování kloakální metodou, Britové se dali jinou cestou. Prof. dr. Reginald Punnet, profesor v Cambridgi, vsadil na to, že některé exteriérové znaky jsou vázány na pohlavních chromozomech Z nebo W. Slepičky pak hned po vylíhnutí vypadají úplně jinak než kohoutci. Dr. Punnet experimentoval a zjistil, že při křížení hnědých kohoutů s žíhanými slepicemi – používal plymutky – se líhnou kuřata, která lze podle zbarvení chmýří snadno rozdělit na kohoutky a slepičky. Kříženci nazvaní cambar byli poprvé představeni na Světovém drůbežářském kongresu v roce 1930 v Londýně. Cambar brzy zanikl, ale metoda byla revoluční – ta zůstala. Dr. Punnet se pustil do dalších kombinací plemen, tentokrát použil vysoce produkční dánský kmen hnědých leghornek, žíhané plymutky a exotické araukany, které se koncem dvacátých let devatenáctého století dostaly do Británie z odlehlých oblastí Chile. Při křížení použil i hamburčanky, rodajlendky a bílé leghornky. Vyvinul plemeno s rozdílným zbarvením kohoutků a slepiček s nádherným peřím, které snášelo množství vajec s nebesky modrou skořápkou. Plemeno nazval legbar. Později byl v Británii vyšlechtěn téměř tucet autosexingových plemen, např. rhodebar, wybar, barnebar, brussbar a welbar. Legbar je ale dodnes nejoblíbenějším ve světě i v Británii. Velmi populární jsou také cream legbar.

Postupně se v jiných zemích také začala objevovat autosexingová plemena. Například v Německu byly v 70. letech vyšlechtěny bílefeldské slepice, v Rakousku v padesátých letech 20. století vznikaly niederrheiner, pozadu nezůstali ani Švýcaři. Ne všechna vznikající plemena se udržela, mnohá vzápětí zanikla. Používají se i autosexingoví kříženci, jejich potomci ale tuto vlastnost nemají.

U nás je nejznámější rozdílnost zbarvení kuřat u rodobarvého barevného rázu. Kohoutci jsou tu světlejší než slepičky – jednodenní kuřata mají vetší nažloutlou skvrnu v zátylku.

U divoké řady zbarvení (koroptví, rezavě koroptví) k rozlišení pohlaví poslouží klasicky délka a ostrost proužku táhnoucího se za očima kuřátek. Ze zkušenosti mohu potvrdit, že slepičky mají dlouhý, tmavý, ostře kreslený proužek táhnoucí se po stranách hlavy od oka k zadní části hlavy a tmavý pruh táhnoucí se od temene až k ocasu. Kohoutci nemají žádný proužek nebo jen slabý a krátký u oka a jen slabě zřetelnou skvrnu na temeni hlavy.

Kuřátka plymutek žíhaných a dalších plemen v žíhaném nebo krahujcovitém rázu jsou černá s bílými nebo žlutými skvrnami. U kohoutků jsou žluté, u slepiček bílé. Kohoutci mají skvrny větší, o průměru 12–18 mm, nepravidelného tvaru, slepičky mají skvrny menší, o průměru 3–12 mm) a pravidelného tvaru.

U hempšírek nebo žlutých orpingtonek mají mladí kohouti bílé proužky na křídlech a slepice poznáme podle hnědých pruhů na hřbetu nebo tmavých skvrn na hlavě. Mnozí chovatelé ale rozdíly ve zbarvení kuřat u těchto plemen nepovažují za spolehlivé.

Autosexingová plemena se najdou i mezi husami, zmínky jsou už z 11. století, pravděpodobně ale vznikaly náhodně. Podle barvy peří lze rozeznat husy a housery shetlandské husy – husy jsou strakaté, houseři bílí. K dalším autosexingovým plemenům patří např. západoanglické husy, které jsou zřejmě totožné s husami normandskými, nebo pilgrimské husy.

Podle primárních letek

Známá je i metoda sexování podle růstu primárních letek, při které se první den po vylíhnutí rozlišují kohoutci od slepiček podle délky vyrůstajících ručních letek. Slepičky mají ruční letky delší než krycí peří. V křídle se u nich střídá kratší a delší peří. Kohoutci mají pírka stejně dlouhá po celé délce. Objevení této metody se přisuzuje všímavým Američanům.

Uvádí se, že není příliš spolehlivá, je potřeba kuřata rozdělit včas. Metoda vychází ze skutečnosti, že slepičky opeřují rychleji než kohoutci. Už po dvou týdnech kohouti většinou doženou své samičí protějšky v délce i množství per.

Japonská kloakální metoda

K dalším metodám rozeznání pohlaví patří japonská kloakální metoda, kterou v roce 1925 popsal Japonec Masui. Je založena na rozdílech v utváření „genitální“ části kloaky u právě vylíhlých kuřat, pro drobnochovatele je nedostupná. Tato metoda umožňuje odhalit pohlaví kuřete už v jednom dni jeho stáří, rozšířila se po celém světě a ve velkochovech je dodnes nejhojněji využívaná. Přesnost této metody se pohybuje kolem 90–95 %.

Postup spočívá v tom, že se tlakem na bříško jemně vymáčkne trus za účelem otevření kloaky. Metoda vyžaduje trénink, je potřeba postupovat opatrně, aby se kuřátko nezranilo. Dále je potřeba sledovat, zda uvidíte malý výběžek. Pokud jste výběžek viděli, je to jednoduché – nejspíš se jedná o kohoutka. Pokud jste nic takového nepozorovali, je to slepička.

Na stránkách lze nalézt i přesné instrukce: „Vezměte si kuře do své levé ruky tak, aby mělo hlavu mezi vaším prostředníčkem a prsteníčkem a nohy mezi prsteníčkem a malíčkem. Zadek musí mít směrem nahoru. Váš levý palec bude tlačit na podbřišek kuřete a tím se bude roztahovat jeho řitní otvor. Levým palcem zmáčkněte levou část otvoru tak, aby jeho vnitřní okraj mířil směrem k zádům kuřete. Připravte si svůj pravý palec a ukazováček a zmáčkněte zadní pravý okraj otvoru tak, aby se otvor rozevřel. Vnitřní okraj je vyhrnutý nahoru, a tak můžeme pozorovat genitálie. Vidíte něco? Pokud ano, je to sameček.“ 

Tradiční „babiččiny“ metody

Věříte-li tradičním babským metodám, můžete zkusit kuře opatrně chytit za běháky, tak aby viselo vzhůru nohama a hlavou dolů. Jestliže hlavička zůstane viset dolů, držíte kohoutka, slepička se snaží hlavu zvednout nahoru k trupu.

Když kuřata začnou opeřovat, u některých plemen je poměrně spolehlivé rozlišení podle rychlosti opeřování – slepičky obrůstají peřím rychleji než kohoutci. Tuto metodu doporučují např. chovatelé barneveldek. Kohoutkům rostou rychleji ocásky, ale slepičky mají opeření trupu bohatší, celistvé, vypadají „kulatěji“.

Určení pohlaví již ve vajíčku? Ne, není to nemožné…

Kohouti nesnášejí vejce a v chovu zaměřeném na produkci vajec nejsou nijak užiteční, proto se ve velkochovech likvidují ihned po vylíhnutí. Vědci z univerzity v Drážďanech zjišťovali, zda se dá pohlaví kuřat zjistit ještě dřív, než se vylíhnou.

K určení pohlaví použili vědci spektroskopii, pohlaví určovali už po třech dnech inkubace vajec, kdy je vyvinuta síť krevních vlásečnic, ale ne nervová soustava. Zárodky by neměly nic cítit. Likvidace poměrně krátce nasazených vajec je tak daleko humánnější než likvidace vylíhlých kuřátek.

Navíc je proces zcela automatizován – laser vyhloubí kulatou dírku na špičce vajíčka, spektrometr pak vyhodnotí spektrum biochemických charakteristik krve plodu. Rozdíly nejsou pouhým okem viditelné, musí je vyhodnotit počítač. Spolehlivost určení pohlaví je až 95 %. Vajíčko se slepičkou se uzavře a vrátí do líhně.

Druhotné pohlavní znaky

Při odchovu nesexovaných kuřat se oddělují kohouti od slepiček až podle druhotných pohlavních znaků, a to co nejdříve. Kohoutci tak v období dospívání nebudou obtěžovat slepičky.

U lehkých plemen mají už od 6. týdne kohouti vetší hřebínky a v krčních a sedlových závěsech špičatě zakončená pera. Slepičky mají opeření s o něco širšími pery se zakulaceným okrajem.

Později se kohoutům objevují ocasní srpy a ostruhy. I to je rozdílné podle plemen – u některých ostruhy začínají růst až koncem prvního roku. U středně těžkých plemen se sekundární pohlavní znaky začínají vyvíjet později.

V období dospívání se kuřicím a kohoutkům zvětší hřeben a laloky, jsou intenzivněji červeně zbarvené. Změní se i zvukové projevy, kohoutci začínají kokrhat. Také jejich opeření je už „dospělé“. Těžší je rozeznat pohlaví také u plemen, která mají jiný než listový hřeben, např. u vyandotek. U bílých kolumbijských se dokonce stává, že je-li v hejnu dominantní kohout, ostatní se na první pohled jeví jako slepice (mají menší, méně prokrvené hřebeny, později jim rostou sedlové závěsy a srpy). Z oddělených kohoutů vytřídíme ty, kteří mají zjevné vady, např. deformace prstu a hrudní kosti, zachmýřené běháky tam, kde chceme hladké, výrůstky na hřebeni apod. Tyto kohoutky můžeme vykrmit.

Kohoutci často nesou ocas výš a bývají trochu větší než slepičky. U většiny plemen se kohoutci opeřují později než slepice. Asi ve třech měsících začíná mnoho kohoutků již kokrhat. Vodítkem může být také to, že kohouti jsou většinou znatelně větší už po několika týdnech po vylíhnutí. A co víc, mají hranatější trup, mívají větší hlavu a delší nohy.