Kachny elsberské

Elsberské kachny jsou heraldickým symbolem města Aylesbury. Po této kachně je pojmenováno pivo, v Aylesbury jsou i hospody, které mají ve svém názvu Aylesburyenten. U nás, ale i na výstavách v Evropě jsou k vidění jen zřídka. Myslím, že je to škoda – kromě impozantního vzhledu a mohutného trupu vynikají rychlým růstem a velmi dobrou zmasilostí, kvalitní je také jejich peří. Na krmivo jsou náročnější, ale dobře je využijí.

Slovensky: Kačice aylesburské, německy: Aylesburyenten, francouzsky: Canard Aylesbury, anglicky: Aylesbury Duck.

Zkratka: kE

Zařazení: Skupina B1 – kachny, velká plemena

Původ: Anglie

Kroužek: kačer i kachna průměr kroužku 20 mm

Vznik plemene

Kachna elsberská je starým anglickým plemenem vyšlechtěným na začátku 18. století z krajových kachen chovaných na výkrm. V literatuře jsou zmiňovány jako nejstarší a nejdéle vystavované plemeno kachen. 

Před vznikem amerických pekingských kachen byly významným masným plemenem. Dnes se chovají ve dvou typech – kachny „ekonomického typu“ právě pro produkci masa, dnes jde ale většinou o křížence, a v malém počtu chované kachny „výstavního typu“ pro výstavy. 

Toto zajímavé plemeno chovali v hrabství Buckinghamshire v okolí města Aylesbury dělníci, kteří byli zemědělci na částečný úvazek. Starost o děti a kachny byla v té době obvykle ženskou prací. Dělníci a rolníci měli na svém pozemku obvykle malý rybník s úkryty, ve kterých si kachny mohly odpočinout. Na noc se kachny zavíraly v obývacím pokoji, nebo dokonce v ložnici. Případně byly podél zdí domů přístřešky ze sena, ve kterých kachny odpočívaly. 

Kachňata se líhla velmi brzy, tak aby kachny byly na porážku připraveny kolem 25. července. Primární marketingovou oblastí pro tuto kachnu byl Londýn, vzdálený od Aylesbury necelých 70 km. Kachny byly hnány v hejnech po celou trasu, ta se ale nedala zvládnout za jeden den. Proto se chovatelé kachen ubytovávali v hostincích, kde za nocleh platili kachnami. 

Nohy kachen bylo potřeba na dlouhém pochodu chránit. Za tímto účelem se používal dehet a piliny. Kachny musely každé ráno projít studeným lepkavým dehtovým roztokem nalitým v mělkém příkopu a poté vrstvou pilin. 

Od roku 1839 bylo funkční železniční spojení do Londýna, namáhavé pochody byly nahrazeny přepravou vlakem. Mladé kachny ve věku osmi týdnů vážily 5 až 6 liber (asi 1,8 až 2,3 kg) a prodávaly se na londýnských trzích s velkým úspěchem jako tzv. zelené kachny. 

V polovině 19. století rostla poptávka po vykrmených kachnách jak v USA, tak v Evropě. Zájem o elsberské kachny se zvyšoval, takže se dostaly do dalších zemí. Také v Německu se poté, co byla přivezena první zvířata, toto plemeno rychle rozšířilo a stalo se nejoblíbenějším a nejznámějším plemenem. Nadšení pro ně ale netrvalo dlouho a v letech 1870 až 1880 jim začaly konkurovat a postupně je vytlačovat na druhé místo kachny pekingské německé. 

Při srovnáních s pekingskou kachnou ale nebyly shledány žádné nevýhody. Kachny elsberské měly naopak přednosti – kromě kvalitního jemného masa se považovaly za kachny odolné proti povětrnostním vlivům. Často docházelo ke křížení mezi elsberskými a pekingskými kachnami. Díky nim později vznikly kachny americké pekingské. 

Od roku 2013 jsou kachny elsberské uvedeny na Červeném seznamu ohrožených plemen (GEH) jako mimořádně zranitelné plemeno (kategorie I) v Německu, v USA, ale i v rodné Anglii. 

Plemenné znaky

Pro kachny elsberské je typický velký tělesný rámec, ušlechtilé tvary a čistá bílá barva peří. Při své velikosti a hmotnosti ale nesmí být nemotorné. Požaduje se hmotnost: 

do 1 roku: kačer 4,4–5,0 kg, min. 4,2 kg, kachna 3,9–4,5 kg; min. 3,7 kg;

nad 1 rok: kačer 4,6–5,5 kg, min. 4,4 kg, kachna 4,1–5,0 kg, min. 3,9 kg. 

Horní hranice není určena. 

Mohutný, dlouhý a široký trup je nesený vodorovně, chybět nesmí výrazný kýl, opticky se proto jeví i jako velmi hluboký. Kýl by měl probíhat od prsou po celé délce trupu. Také záda jsou dlouhá, široká, svažují se k ocasu. Velmi plná prsa musí být zaoblená, podtrhují hloubku trupu. Břicho plynule pokračuje v linii kýlu. 

Delší užší hlava má ploché čelo. Bledě růžový zobák se světlým nehtem by měl být velmi dlouhý, přímý, silný, tvaru lžíce. Vpředu je poněkud širší. Tmavě šedomodré oči jsou trochu zapadlé.

Delší štíhlý krk je jen mírně prohnutý do oblouku. Dlouhá křídla jsou nesená v ose trupu a pevně k němu přiléhají. Na osu trupu navazuje uzavřený ocas. Postoj je nízký, poměrně široký. Kratší silné holeně jsou zcela zakryté peřím. Středně dlouhé silné běháky jsou téměř ve středu trupu, u mladých zvířat bývají tmavě žluté, u starších oranžové. 

Barevné rázy

Kachny elsberské se chovají pouze v čistě bílé barvě. Nepřípustná je příměs peří jiné barvy. Na podzim bývá peří mírně nažloutlé. 

Nejčastější exteriérové vady

Mezi výlukové vady patří malý tělesný rámec, krátká záda, malý, krátký, vysoko nesený trup nebo chybějící či deformovaný kýl. Naopak ani příliš nízko nesený kýl, který zvířata táhnou po zemi, není žádoucí. Vyskytují se také zvířata se zakulacenými hlavami, klenutým vysokým čelem, krátkým, úzkým nebo nesprávně zbarveným zobákem či nehtem (nejčastěji skvrnitým nebo žlutým až oranžovým a tmavým).

 Závažnými vadami jsou i zvednutý ocas nebo vysoký postoj, vystupující holeně, úzká zvednutá prsa, krátká křídla, krátký, štíhlý nebo rovný krk či nevýrazné břicho. Nežádoucí je také volné či silně zažloutlé peří nebo peří s narušenou strukturou. 

Užitkovost

Elsberské kachny poskytují vynikající jemné maso a jsou zajímavé i díky své vysoké váze, které dosáhnou za krátký čas. Díky tomu, že mají čistě bílé peří a bílou kůži, jatečně upravené vypadají velmi lákavě. 

Snáška se pohybuje okolo 80 vajec s bílou nebo zelenou skořápkou. Násadová vejce by měla mít minimálně 80 g. 

Vynikají také mimořádně kvalitním peřím. 

Specifika chovu

Kachny elsberské jsou náročnější na množství a kvalitu krmiva, které však velmi dobře využijí. Je možné je chovat i ve větších hejnech.

Aby se dosáhlo správné míry oplodnění vajec, neměl by kmen mít více než dvě kachny na jednoho kačera a zvířata by neměla být ztučnělá. Pro oplodnění potřebují tyto kachny mělkou vodní plochu. Ač v době vzniku kachny spolehlivě kachňata vyseděly i odvodily, pud sezení na vejcích u současné populace není zachovaný, kachny na vejcích nesedí a kachňata nevodí. Je potřeba použít líhně nebo náhradní kvočny. 

Současné kachny elsberské nejsou příliš vhodné pro komerční využití. Je to jednak kvůli malému počtu chovaných zvířat – je poměrně složité sehnat chovná zvířata. Dalším problémem je, že existují zvířata, která odpovídají německému standardu, ale tyto kachny jsou mnohdy těžkopádné, ztučnělé, špatně se pohybují a táhnou hluboké kýly za sebou. Při nákupu je proto vhodné věnovat pozornost zvířatům s menšími kýly. Ta lze zpravidla koupit i za nižší ceny, protože nejsou vhodná pro výstavy. 

I přesto může být toto zajímavé plemeno výzvou pro odhodlané chovatele, kteří mají zájem o opětovné šlechtění ekonomického typu.