Odchov bělokura skotského v ČR

Do čeledi tetřevovitých patří čtyři rody ptáků – tetřevi, tetřívci, jeřábci a bělokuři. Tři zástupci této čeledi – Tetřev hlušec, Tetřívek obecný a Jeřábek lesní se velmi vzácně vyskytují i na našem území. Rod bělokurů se na našem území nevyskytuje, i když v minulosti bylo učiněno několik neúspěšných pokusů na vysazení jednoho jeho zástupce. Jednalo se o skotský poddruh Bělokura rousného. Bělokur skotský – Lagopus Lagopus Scoticus (Latham, 1787), se vyskytuje na území Velké Británie a Irska, kde je dosud loveným ptákem. Jedná se o největší druh bělokura. Délka těla 38–43 cm, od všech ostatních zástupců tohoto rodu se liší zbarvením. Všichni bělokuři mají totiž výrazně odlišné zbarvení v létě a v zimě. Zatímco v létě jsou zbarveni různými odstíny hnědé, s bělavými konci křídel a břicha, v zimě jsou celí sněhově bílí. Bělokur skotský je po celý rok zbarven stejně – hnědočerveně s bílým peřím pouze na běhácích.

slepice

Zatímco Bělokur skotský se v zajetí ojediněle chová, ostatní druhy jsou spíše raritou. Jedná se o Bělokura rousného – Lagopus Lagopus Mutus (Linnaeus, 1758), který má celkem 19 poddruhů, vyskytujících se zejména na rašeliništích Skandinávie, Severní Evropy a Asie od Uralu po Čukotku. Dalším druhem je pak Bělokur horský – Lagopus Mutus (Montin, 1776). Je menšího vzrůstu než druh předešlý (34–38 cm). Je popsáno celkem 30 poddruhů vyskytujících se zejména ve vysokohorských polohách Severní Evropy, Severní Asie a Severní Ameriky.

• Vejce tetřevovitých z leva – tetřev, tetřívek, bělokur

Posledním zástupcem je Bělokur běloocasý – Lagopus Leucurus (Richardson, 1831). Tento bělokur je nejmenší (30–34 cm) a obývá tundru a vrcholky hor na západě Severní Ameriky a jihu Kanady. Je popsáno celkem 5 poddruhů.
Potravou všech zmiňovaných druhů jsou zejména pupeny a výhonky vřesovištních rostlin, bobule, semena a hmyz.

• Několikadenní kuřata.

Chov v zajetí
Pár Bělokurů skotských chováme celoročně ve venkovní voliéře o rozměrech 6×4×3 m (bez možnosti záletu), společně s párem Dudků chocholatých (v létě) a párem Timálií čínských (celoročně). Všechny tři druhy ptáků se bezproblémově snáší a ve společné voliéře i hnízdí. Běkokurům je celoročně předkládána směs zrnin a granule pro tetřevovité ptáky (resp. bažanty). Pravidelně dostávají také nahrubo nastrouhanou mrkev a jablka. Příležitostně pak směs pro hmyzožravé a moučné červy, sezónně pak trávu, jehličnany, větve vrby a břízy s pupeny, borůvky apod.

kohout v zimě

Pár začal hnízdit začátkem června. Samička si udělala hnízdo (pouze mělká jamka) pod jehličnatým stromem, kam obden snášela vajíčka, která pečlivě zamaskovala trávou a větvičkami. Vejce jsme odebírali tak, aby v hnízdě zůstávalo vždy jedno poslední. Pět odebraných vajec jsme umístili do líhně a čtyři nechali v hnízdě. V líhni se po 23 dnech vylíhlo 5 kuřat. Teplota v líhni se pohybovala v rozmezí 37–38 °C a vlhkost 70–80 %. Vejce pod samičkou jsme ponechali 26 dní, poté jsme provedli kontrolu. Všechna 4 vejce obsahovala normálně vyvinutá kuřata, která však těsně před vylíhnutím z neznámých příčin uhynula. Slepička na vejcích seděla po celou dobu a hnízdo téměř neopouštěla. Kuřata z líhně jsme umístili do odchovny a v prvních dnech je krmili drcenou směsí pro bažantí kuřata s přídavkem směsi pro hmyzožravé ptáky a rozsekanými lístky pampelišky. Do vody byl přidáván vitaminový doplněk. Od třetího dne byly kuřatům několikrát denně podávány mravenčí kukly. Sedmý den po vylíhnutí náhle uhynula dvě kuřata, u kterých jsme krátce předtím pozorovali nervové příznaky. Úhyn byl s největší pravděpodobností způsoben zkrmováním mravenčích kukel. Dle konzultace se zahraničními chovateli se tato potrava pro tetřevovité ptáky jeví jako nevhodná, neboť kyselina mravenčí může působit toxicky. Tento poznatek jsme si ověřili ještě u dalších chovatelů tetřevovitých ptáků. Jde rozhodně o zajímavé a důležité zjištění pro další chovatele. V některé literatuře se totiž uvádí, že bez stálého přísunu mravenčích kukel v prvních dnech až týdnech života tetřevovitých, nelze tyto ptáky odchovat. Nám se podávání mravenčích kukel neosvědčilo ani při odchovech kuřat Tetřeva hlušce, u nějž je zdárný odchov mláďat v přírodě přímo vázán na výskyt mravenišť. Po úplném vysazení této potravní složky jsme již další úhyn kuřat bělokurů nezaznamenali. Ještě jedna naše zkušenost z chovu tetřevovitých stojí za zmínku. Nejen u bělokurů, ale i u tetřevů, tetřívků a jeřábků se nám podařilo docílit odchovů již v prvním roce života ptáků, což je v některé literatuře, zejména u Tetřeva hlušce považováno za vyloučené.

kohout v létě

Chovem tetřevovitých ptáků se v Evropě zabývá jen velmi málo chovatelů. Rovněž v České republice jsou tito nádherní, ale na chov velmi nároční ptáci, drženi jen v několika soukromých chovech. Pro chov těchto kriticky ohrožených druhů je třeba příslušného povolení MZVž ČR resp. CHKO.
Rád bych touto cestou poděkoval zkušenému jihočeskému chovateli Pepovi Diesnerovi za poskytnutí cenných rad a nezištnou pomoc s chovem tetřevovitých ptáků.