Štýřanky

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Zařazení: lehká plemena středoevropského typu (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina F3).Původ: velké – Rakousko, zdrobnělé – Německo.Kroužek: kohout 18 mm, slepice 16 mm, zdrobnělá forma: kohout 13 mm, slepice 11 mm.

Vznik plemene:
Až do poloviny 19. století měl téměř každý region v Evropě svá primitivní plemena chovaná po staletí, v Rakousku k nim patří právě štýřanky. Původní slepice ve Štýrsku byly nejdříve bezplánovitě kříženy s různými nově dovezenými plemeny. Teprve v devadesátých letech 19. století se jich ujal „První štýrský drůbežnický spolek“ se sídlem ve Štýrském Hradci. Regenerované štýřanky vznikaly ustalováním typu původních slepic, výběrem vhodných zvířat bez dalšího používaní cizích plemen. Snahou bylo získat dobrou masnou drůbež pro vídeňský trh. V té době byly při zušlechťování na prvním místě jejich užitkové vlastnosti, teprve na místě druhém jejich plemenné znaky. Jiná literatura je uvádí také jako „původní slepice míšené s masitými plemeny, dobrý vzor účelného křížení, jež dává výborná těžká kuřata tabulová, vyvážející se do ciziny“. První vzorový popis – barevný obrázek – publikovala v roce 1894 „První štýrská drůbežářská asociace“ ve Štýrském Hradci. Od roku 1987 se štýřanky chovají také v Německu.

Karel Škoda charakterizuje štýřanky jako zvířata typu pravé selské slepice, vyskytující se ve všech možných barvách, nejvíce jako koroptví nebo červené, pak stříbrokrké, bílé a černé, ve 20. letech minulého století byly popsány i zlaté modře vroubené. Barva masa i kůže je bílá. Standard štýřanek byl uveden v knize „Plemena drůbeže“ vydané ČSCH v roce 1969, kde byly v rázu tmavě koroptvím, ve vzorníku p. F. Tuláčka z roku 1986 se již neobjevily, v současném vzorníku jsou koroptví a bílé. Na našich výstavách jsou k vidění zdrobnělé štýřanky. Známé jsou také pod názvem staroštýrské.

Plemenné znaky
Štýřanky jsou slepice lehkého typu a středně velkého tělesného rámce. Trup má tvar obdélníku, je široký a dobře zaoblený. Poměr délka×hloubkaךířka je 8:5:3. Krk je středně dlouhý, s bohatým závěsem. Záda jsou delší, rovná, lehce skloněná při přechodu do linie ocasu, s bohatě opeřeným sedlem, ramena nevyčnívají, jsou dobře zakulacená. Křídla pevně přiléhají, nepřečnívají za tělo. Sedlo je široké, na stranách zakulacené, bez tvorby podušek. Ocas je plný a široký s dobře zahnutými hlavními srpy a bohatými vedlejšími srpy, delší, nasazený pod úhlem 50° až 60°, nemá být strmý. Prsa jsou dobře klenutá, široká, nízko nesená, břicho plné, dobře vyvinuté. Holeně jsou silné, středně dlouhé, dobře opeřené, běháky středně dlouhé, jemných kostí, masové až světle rohové barvy s prsty dobře roztaženými a načervenalým meziprstím.

Hlava je jemně formovaná, středně velká. Zdobí ji středně velký listový hřeben s 6 až 8 zuby a krátkým praporkem. V přední části hřebene bývá – díky chocholce – zvlnění. Podle našeho Vzorníku je menší zvlnění přípustné. Péřová chocholka není příliš velká a je „učesaná“ dozadu. Ušnice jsou bílé, měly by být malé, podobně i laloky se požadují malé a dobře zakulacené. Zobák je krátký a silný, masově až světle rohově zbarvený.

Opeření je bohaté, přilehlé, jednotlivá péra široká. Podušky jsou nežádoucí.

Slepice se od kohouta liší jen ve znacích podmíněných pohlavím. Má téměř vodorovná záda, hluboká prsa, silně vyhraněné břicho. Ocas je nesený vějířovitě, nasazený pod úhlem asi 40°. Hlava je pokud možno malá, s téměř kulatou chocholkou s bohatým peřím. U slepice se v rakouském standardu požaduje dvojitý záhyb na hřebeni. Hřeben bez záhybů je považován za velkou vadu.

Nejčastější exteriérové vady
Podobně jako u jiných plemen, i u štýřanek patří k nejčastějším vadám vady trupu - trojúhelníkovitý nebo krátký trup, úzká či krátká záda, malý rámec, plochá prsa či břicha, typ vlašek, hrubá kostra, dále příliš nízko nesený ocas. K dalším častým nedostatkům patří chybějící, slabší nebo naopak příliš vyvinutá chocholka a pročervenalé ušnice. Vyskytují se těžké nebo vraní hlavy a hrubé či velké hřebeny.

Barevné rázy
V našem Vzorníku i v seznamu EE jsou uvedeny koroptví (divoce hnědé) a bílé. K vidění jsou také krahujcové, modré koroptví a černé. U části populace bílých, které se vyskytují méně často než koroptví, se vyskytuje nežádoucí žlutý nádech peří.

Užitkovost
Štýřanky jsou rané, shánlivé, odolné venkovské slepice s dobrou snáškou i využitím masa. Barva kůže je bílá. Vzorník uvádí 160 až 180 vajec, rakouští chovatelé v 1. roce 180, ve druhém 150 a ve třetím 130 vajec, resp. při dobrém krmení a ošetřování i 180 až 200 vajíček za rok. Minimální hmotnost násadových vajec je 55 g. Skořápka má slonovinovou barvu.

Zdrobnělé štýřanky snesou 120 vajec s hmotností minimálně 35 g.

Specifika chovu
Štýřanky potřebují volnost a travnaté plochy, hodí se do velkých výběhů. Uvádí se, že chov v malém prostoru by byl jejich týráním. Rychle opeřují, rostou i dospívají. Kvokají jen málo.

Klub
Klub chovatelů štýřanek u nás není, informace o jejich chovu v Rakousku naleznete na http://www.steirerhuener.at/mitglieder.html.

Evropská speciální výstava pro sulmtálky, štýřanky a jejich zdrobnělé formy se bude konat 17.–18. 12. 2011 v Riedu, Rakousko. Více informací k výstavě nabízí: Herrn August Heftberger, e-mail: h_heftberger@gmx.at

Ohodnotťe tento článek:

Vaše hodnocení:

Celkové hodnocení (0x):