Lakenfeldky

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Lakenfeldky hned na první pohled zaujmou elegantní kombinací bílé a černé barvy. Zdrobnělé se v zahraničí vyskytují i v bílo–modré kombinaci.

Zařazení: Západoevropská plemena lehkého typu (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina F2).
Kroužek: kohout 16 mm, slepice 15 mm, zdrobnělá forma kohout 13 mm, slepice 11 mm.

Vznik plemene

Lakenfeldky jsou původním, velmi starým krajovým plemenem, vhodným pro podmínky extenzivních chovů. Uvádí se, že mají své předky v Egyptě, Persii či Palestině. Tam byly známé pod názvem Tel Megiddo (hebrejsky) nebo al-Mutesellim (arabsky). Židovští přistěhovalci tyto slepice přivezli do Německa už v době římské.

Některé prameny uvádí, že současné plemeno má název podle města Lakenfeld. Jiné, že jde o název kresby a lakenfeldky vznikaly v oblasti Westfalen v Německu. Jen pro zajímavost uvedu, že lakenfeldská kresba se vyskytuje i u skotu nebo koz.

Zmínka o zdrobnělých lakenfeldkách pochází z roku 1928, uznány byly až v roce 1972, jsou tedy poměrně mladým plemenem. U nás lakenfeldky patří spíše ke zřídkakdy se vyskytujícím plemenům.

Plemenné znaky

Lakenfeldky patří mezi plemena s menším rámcem, požadovaná hmotnost v prvním roce je u kohouta 1,6 až 1,9 kg, u slepice 1,3 až 1,6 kg, u zdrobnělé formy u kohouta 0,7 až 0,9 kg, u slepice 0,6 až 0,8 kg. Je pro ně charakteristický protáhlý trup obdélníkového tvaru a dlouhý široce nasazený ocas, nesený pod úhlem asi 40°.

Hlava je poměrně velká, poněkud delší, ale zobák požadujeme krátký. Listový hřeben by měl být středně velký, jemný, s mělce řezanými zuby. Praporek odstává od týlu. Ušnice jsou, podobně jako u většiny lehkých plemen, bílé. Přípustný je ale červený okraj. Oči se vyznačují hnědočervenou barvou.

Kůže lakenfeldek je bílá, běháky břidlicově modré. Opeření je bohaté, měkčí, ale dobře přilehlé.

Barevné rázy

Tmavě kolumbijské zbarvení je u nás jediným uznaným rázem. V zahraničí se vyskytují ještě v modrém tmavě kolumbijském rázu ve zdrobnělé formě.

Základní barva je bílá, černá je hlava a krční závěs. Černá stvolová kresba je v krčním závěsu kohouta. Také rejdováky a srpy jsou černé. Kresba je i v letkách, kdy jsou vnější prapory bílé, vnitřní černé (v ručních letkách je víc černé), brčice jsou převážně černé.

Podsada je šedá, ale nesmí prorážet na povrch bíle zbarvených částí trupu. Přípustný je malý náznak bílých lemů v srpech a bílá barva ve skrytých částech per krčního závěsu.

Konečné zbarvení kuřat je patrné až po třetím pelichání.

Nejčastější exteriérové vady

Vyskytují se zvířata drobných tělesných rámců, zvířata s plochými prsy, popř. trojúhelníkovým tvarem trupu. Nežádoucí jsou také nízko nebo vysoko nesené ocasy, kolmo nasazené „veveří“ ocasy jsou výlukovou vadou.

Poměrně časté jsou vady kresby – příměs bílých, hnědých nebo jinak zbarvených per v krčním závěsu, rez nebo lesk v černé barvě. Nežádoucí je také černý pigment v zádech kohouta i slepice.

Nepřípustná je zažloutlá barva, více bílé v krčním závěse, převážně bílé brčice, černé skvrny na viditelné části v bílém opeření. U kohouta pak chybějící kresba v sedlovém závěsu a převažující bílá v letkách. Sedlový závěs kohouta nesmí být ani celý černý. Trestá se také větší podíl bílé v ocase. U slepic se vyskytuje šeď na hlavě. Také nepřesnosti ve zbarvení letek jsou podobně jako u jiných plemen časté.

Užitkovost

Snáška se pohybuje od 130 do 160 vajec, skořápka má bílou barvu. Minimální hmotnost násadových vajec je 50 g. Kvokavost se občas vyskytne, ale je nežádoucí.

U zdrobnělých se snáška pohybuje kolem 110 vajec o hmotnosti 30 g.

Specifika chovu

Lakenfeldky jsou nenáročnými slepicemi, dobře se jim daří ve větších výbězích, které dobře využijí. Uvádí se, že jsou dobří letci a potřebují vysoké oplocení. Viděla jsem je ale i ve výběhu ohrazeném nízkým plotem se skoseným horním okrajem.
Do malých voliér se údajně nehodí, chovají se ustrašeně, stísněně.

Ohodnotťe tento článek:

Vaše hodnocení:

Celkové hodnocení (0x):