Maransky

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Maransky jsou velmi zajímavé plemeno. Ve Francii si vysloužily přezdívku „La poule aux oufs d'or“, v češtině „slípky s vejci ze zlata“ díky barvě skořápky vajec. Ta je ve skutečnosti čokoládově hnědá, čím tmavší, tím lepší.

Zařazení: Středně těžká plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina D2).

Původ: Velká i zdrobnělá forma Francie.

Kroužek: Kohout 22 mm, slepice 20 mm, zdrobnělá forma kohout 15 mm, slepice 13 mm.

Vznik plemene

Maransky pocházejí z okolí městečka Marans blízko La Rochelle v západní Francii. Vyšlechtěny byly počátkem 20. století (uvádí se rok 1900). Na jejich vzniku se pravděpodobně podílely faverolky a langšanky. U nás jsou poměrně mladým plemenem.

V knize Encyklopedie slepic se uvádí, že zdrobnělé maransky vznikaly ve 30. a 40. letech 20. století. Ve velké Británii byly uznány roku 1948, později byly vyšlechtěny i v dalších zemích. V Británii se chová varianta bez punčošek (opeření běháků), zatímco maransky francouzského původu mají běháky s punčoškami. U nás je uznána právě varianta s punčoškami.

Plemenné znaky

Maransky řadíme mezi středně těžká plemena s mohutnějším, prostorným, dobře osvaleným plným trupem. Při pohledu ze strany je trup tvaru obdélníku. Prsa musí být široká, klenutá a dobře osvalená.

Hlavu maransek zdobí středně velký listový hřeben, praporek sleduje týl, ale nepřiléhá k němu. Hřeben slepic požadujeme vzpřímený, ne na stranu klopený. Ušnice jsou jako u většiny středně těžkých plemen červené, mírně svraštělé. Laloky by měly být zaoblené, středně velké.

Běháky jsou středně dlouhé s punčoškami – kratším peřím na vnější straně běháků a vnějších prstech.

Ocas kohoutů i slepic je středně dlouhý, široce nasazený pod úhlem asi 40°. Přechod z linie sedla je plynulý. Rejdováky kohoutů by měly být zakryty středně dlouhými srpy.  Optimální hmotnost by v prvním roce měla být u kohoutů maransek v rozmezí 3,0–3,6 kg, u slepic 2,3–2,9 kg.

Zdrobnělé maransky vypadají jako jejich větší příbuzné, jen hmotnost by v prvním roce měla být u kohoutů v rozmezí 1,0–1,2 kg, u slepic 0,8–1,0 kg.

Nejčastější exteriérové vady

K vadám, které se vyskytují, patří chybné utváření trupu – plochá prsa, kratší trojúhelníkovitý trup, úzký nebo drobný trup. Výlukovou vadou je chybějící opeření běháků. Zřídka se vyskytují silně vyvinuté rousy místo punčošek.

Vadou jsou také podušky v opeření, bývají zejména v sedle. Poměrně časté jsou nedostatky v utváření ocasů u kohoutů.

Speciální výstavu Klubu chovatelů maransek u nás posuzuje posuzovatel p. Manfred Krätsch (Německo). K jejich kvalitě uvedl: „Kvalita maransek a zdrobnělých maransek byla v průměru dobrá. Našly se kusy, které byly vynikající, většinu bych zařadil do dobrého průměru. Několik zvířat jsem musel vyřadit kvůli chybám, jako je dvojzub v hřebeni nebo netypická barva pro toto plemeno.“

Barevné rázy

U nás je uznaných pět barevných rázů maransek a to: bílé, černé, černé měděněprsé, bílé kolumbijské a krahujcové. Ve Francii se uvádí 12 rázů, nicméně toto není konečné číslo, neboť v poslední době zažívá toto plemeno v zahraničí velký boom. Nové jsou například varianty s modrou barvou. Lze vidět i maransky s kadeřavým peřím.

Nejčastěji chované jsou černé měděněprsé – základní barva je černá, hlava je v odstínu mědi s výrazným leskem, stejně tak krční a sedlový závěs, které mají černou stvolovou kresbu. Měděná barva je i na zádech a vrchní části štítů křídel, může být promísena černou. Pera na prsou a bocích mají úzký měděný lem, ostatní peří je černé.

Pro začínající chovatele: mladí kohouti tohoto barevného rázu mají prsa v odstínech hnědi, teprve později přepeří na odpovídající černé s hnědými lemy.

U slepic je základní barva černá, jen krční závěs je měděně hnědý s černou stvolovou kresbou a jednotlivá pera na prsou mají úzký měděný lem.

Trestá se chybějící kresba prsou a boků, hnědé nebo naopak světlejší žluté odstíny kresby.

Užitkovost

U velkých marasek se uvádí snáška 160–180 vajec s velmi tmavou, červenohnědou skořápkou. Barva skořápky není jen geneticky daná, ovlivňuje ji i složení krmné dávky, působení stresu, snáškový cyklus apod. Proto se pro chov vybírají slepice, které produkují mnoho tmavých vajec velkou část snáškového cyklu a víc než jen jednu snáškovou sezonu.

Minimální hmotnost násadových vajec je 65 g. U zdrobnělých maransek se snáška pohybuje okolo 120 vajec s hmotností 45 g.

Uvádí se, že vejce maransek mají velmi malé póry ve skořápce a také silné a méně propustné podskořápkové blány.

Zanedbatelná není ani masná užitkovost. Maransky jsou dobře zmasilé, rychle rostou i opeřují.

Specifika chovu

Maransky jsou klidné a nenáročné plemeno slepic, údajně se ale nedají zcela ochočit.

U zdrobnělých maransek se častěji vyskytuje kvokavost. Tu uvádějí i někteří chovatelé velkých maransek, v závislosti na počasí, zejména pokud je velmi teplé léto.

Zahraničí

Některé z barevných rázů uváděných ve francouzském vzorníku popisuje T. Suchánková ve svém článku pro Chovatelský magazín následovně:

Brown–red variety, copper black, red birchen (podobný u nás známým černým měděněprsým). Jde bezpochyby o nejběžnější barvu, vlastní ji přes 80 % chovatelů maransek. Snáší jedna z nejtmavších vajíček. Kohout: měděná hlava, měděně červený (ne žlutý nebo mahagonový!) krční i sedlový závěs s výrazným lemováním. Černá křídla, ramena stejnoměrně karmínově červená bez známek po černé barvě. Černá hruď a černý ocas s viditelným tmavě zeleným leskem. Slepice: černě opeřená se zeleným leskem a měděně červenými skvrnami v závěsu.

Silver black variety, birchen (podobný u nás známým černým stříbroprsým). Velmi vzácné zbarvení identické s tím předešlým, jen měděně červená je nahrazena stříbrnou. Nesmí mít zlatý odstín.

Cuckoo variety, Dark Cuckoo variety (krahujcové). Pro kohouta i slepici: krahujcová po celém těle, každé pero napříč pruhované tmavými modročernými pruhy. Může být světlejší na krku.

Silver–cuckoo variety (stříbrně krahujcové). Patří mezi oblíbenější barevné rázy. Kohout je už odmalička světlejší než slepice, čehož se používá u autosexingu. Kohout: světle krahujcový, peří na krku je světlejší, dokonce až stříbrobílé a vytváří kontrast se zbytkem těla. Slepice: tmavě krahujcová s hrubým vzorem a nepravidelnými linkami. V závěsu může být světlejší.

Golden–cuckoo variety (zlatě krahujcové). Jedna ze vzácnějších barev. Peří je zbarveno podobně jako u stříbrné krahujcové, ale bílá místa jsou teď zlatavá. U slepice je vzor mnohem zřetelnější. Kohout: světle krahujcový, barva proužků je modravě šedá. Závěsy zlatavé, krk světlejší než sedlo. Hruď je světlá se zlatavým stínováním v hořejší části. Pěkná zlatá v lancetách a v sedle. Ocas tmavý, modrošedý s černými proužky. Slepice: světle krahujcová, nicméně vzor je mnohem zřetelnější než u kohouta. Zlatavý závěs, hruď světlá se zlatavým stínováním v hořejší části.

Wheaten variety (Pšeničné). Zase jedna z populárnějších barev. Na těle kohouta jsou v kontrastu tři barvy. Kohout: zlatavě rezavá až hnědě rezavá hlava, světle rezavý krční závěs bez tmavšího peří, v závěsech a v lancetách barva zlatočervená až hnědočervená. Záda a sedlo červeně mahagonové, křídelní trojúhelníky hnědě skořicové, hrdlo a hruď černé. Slepice: na hlavě a v krčním závěsu červenozlatá až červenohnědá, ramena, kryty křídel a záda mají barvu pšeničného zrna, ocasní peří černé s hnědým okrajem, hruď a břicho krémové.

Columbian variety, ermine, light (bílé kolumbijské). Patří mezi vzácnější barvy.

Kohout i slepice: peří bílé, krční závěs s černou stvolovou kresbou, černá nesmí nikdy překročit okraj bílého lemu. Sněhobílá záda, v letkách se míchá černá a bílá, ale zavřené křídlo se musí zdát bílé, ocas černý, olemovaný bílou.

Black–tailed buff variety (měděně červené). Kohout: opeření je jasně zlatavě červené. Hlava a závěs jsou světlejší zlatavé barvy, naopak lancety, sedlo, ramena a kryty křídel jsou jemně tmavší až mahagonově červené. Černý ocas s hnědým lemováním. Slepice: peří je čistě a jasně zlatavě červené. Jemný rozdíl v závěsu a ramenech je mnohem menší než u kohouta, takže působí méně kontrastně. Černé ocasní peří je lemováno hnědým proužkem.

Black variety (černé). Peří má černou barvu s tmavým zeleným leskem.

White variety (bílé). Čistě bílé peří po celém těle. U kohouta mohou mít závěs, lancety a ramena jemnou barvu slámy. Informace o dalších, zde neuvedených barevných rázech můžete najít na francouzských internetových stránkách:

ttp://www.marans.be/EN/pages/ChrisHome.htm, které jsou přeložené do několika jazyků.

Klub

Klub chovatelů maransek u nás byl založen 29. 6. 2008. Jeho předsedou je Ing. František Šonka, Bří Veverků 1563, 193 00 Praha 9 – Horní Počernice, telefon 281 924 585, mobil 604 774 493, e-mail: sonkafr@volny.cz. Klub má i své internetové stránky: http://klub.chovatelu.maransek.sweb.cz/

Speciální výstava Klubu chovatelů maransek probíhá při lednové výstavě Náš chovatel v Lysé nad Labem, součástí je i – u nás netradiční – výstava vajec.

Ohodnotťe tento článek:

Vaše hodnocení:

Celkové hodnocení (0x):