Faverolky německé

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Impozantní plemeno s převážně masnou užitkovostí je známé především rychlým růstem a kvalitním masem. Zaujme ale i svým vzhledem, k jehož charakteristikám patří mohutný trup, bohatý vous a punčošky na nohou.

Zařazení: středně těžká plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina D2).

Původ: velká i zdrobnělá forma Německo.

Kroužek: kohout 22 mm, slepice 20 mm, zdrobnělá forma kohout 16 mm, slepice 15 mm.

Vznik plemene

Faverolky vznikaly koncem 18. a začátkem 19. století z křížení pro produkci masa. Původní krajové slepice byly kříženy s hudánkami a dorkinkami, které měly zlepšit kvalitu jejich masa, a později se světlými brahmánkami pro zvětšení tělesného rámce. Místem jejich původu je vesnice Faverolles v departementu Seine et Oise, kde byly výkrmny pro pařížský trh. Ve Francii se s ustálením standardu faverolek začalo kolem roku 1890.

Spíše pro svůj vzhled se rozšířily do dalších evropských zemí a Severní Ameriky. Zatímco francouzští chovatelé dávali důraz na masnou užitkovost, v Německu byly faverolky prošlechtěny na exteriér, a to počátkem 20. století. Také v Anglii byl vyšlechtěn odlišný typ faverolek, anglické faverolky jsou většího tělesného rámce.

U nás byly faverolky chovány už před první světovou válkou. Po válce, v roce 1919, byly přivezeny francouzské faverolky, které se značně se rozšířily. Později populace faverolek degenerovala a kolem roku 1930 byly chovy osvěženy zvířaty dovezenými z Německa i z Francie. Podle výsledků soutěží v nosnosti dosáhly tehdy faverolky snášky 165 vajec za 11 měsíců. V roce 1936 je uváděno rozšíření faverolek spíše německého typu i do selských chovů. Dnes jsou u nás uznány právě faverolky německé.

Zdrobnělé faverolky šlechtili němečtí i britští chovatelé. Německé zdrobnělé faverolky vznikaly z malých zvířat faverolek křížením s vousatými rousnými zakrslými a zdrobnělými brahmánkami kolumbijského zbarvení. V zemi původu faverolek – ve Francii – zdrobnělá forma nevznikla.

Plemenné znaky

Faverolky německé patří k plemenům většího tělesného rámce. Hmotnost kohouta v prvním roce je 3,1–3,7 kg, slepice 2,4–3,0 kg, u zdrobnělých je to 1,1–1,3 kg u kohouta a 0,8–1,0 kg u slepic.

Trup je mohutný, dlouhý, široký a dobře osvalený, při pohledu z boku má tvar delšího obdélníku. Prsa musí být široká, hluboká a plná. Krk je středně dlouhý, při přechodu do linie zad tvoří zlom. V horní části krku slepice je výrazný účes, který začíná pod ušnicemi a probíhá za týl.

Ocas se požaduje krátký, široký, nasazený pod úhlem asi 30°, u slepice 20°.

Běháky jsou středně dlouhé, jemné, masově zbarvené se světle rohovými drápy. Charakteristické jsou punčošky – opeření na vnější straně běháků a vnějších prstech. Po dorkinkách zdědily faverolky pátý prst.

Hlava faverolek je malá, jen málo klenutá. Zdobí ji nízký listový hřeben jemné struktury, praporek poněkud odstává. Charakteristický je nápadný vous, který zakrývá ušnice i laloky. Je tvořen bradním vousem a dvěma bočními vousy. Oči jsou oranžově červené až červené.

Opeření faverolek musí být bohaté, jednotlivá pera široká a zakulacená. Podušky jsou nežádoucí, ale mírný náznak se připouští.

Nejčastější exteriérové vady

I u faverolek patří k závažným vadám odchylky v utváření trupu, např. krátký, úzký nebo mělký trup, trup tvaru trojúhelníku s plochými prsy. Nežádoucí je více zvednutý trup, silně spadající nebo prohnutá záda, úzký kostřec. Vadou je nesprávné nesení ocasu, ať už je nesený příliš nízko, nebo vysoko.

Výlukovou vadou jsou neopeřené běháky nebo prsty. Nepřípustné jsou supí paty (tvrdé dlouhé peří vyrůstající z holení) nebo silně vyvinuté rousy. Výlukovou vadou je také chybějící pátý prst. Některá zvířata mají na jednom prstu dva drápy, jsou i jedinci se šesti prsty, vyskytují se srůsty zejména zadních prstů.

Na hlavě patří k nejčastějším vadám chybějící nebo málo vyvinutý vous nebo velký, přerostlý hřeben.

Peří na holeních a v sedle nesmí tvořit silné podušky.

Barevné rázy

Původním a nejvíce rozšířeným je zbarvení lososové. To je velmi odlišné u kohouta a slepice.

U kohouta je hlava i oba závěsy v barvě slonové kosti. Krční závěs má stranách charakteristické červenohnědé skvrny (Krausovy skvrny). Ramena, záda a kryt křídel jsou hnědočervené s tmavším lesklým – mosazným – lemem.

Vous, hrdlo, prsa, břicho, holeně, opeření běháků a ocas jsou černé. Loketní letky mají vnitřní prapory černé, vnější bílé, ruční letky jsou černé, jen okraj vnějšího praporu je bílý.

Na štítech křídel je říčné černé kovově lesklé zrcadlo. V krytu ocasu se vyskytuje šedá, také podsada je šedá.

Slepice je mnohem světlejší než kohout. Hlava je zbarvena stejně jako u kohouta. Krční závěs je hnědočervený, pera mají světlé ostny a široké bělavé lemy. Záda, sedlo, kryt křídel a kryt ocasu jsou lososově červené se světlými ostny a lemy. Lososové jsou také letky, jejich vnitřní prapory jsou černě pepřené. Přední strana krku, prsa, břicho, holeně a punčošky jsou smetanové, přípustný je slabý narůžovělý nádech. Také ocas je v lososové barvě, vyskytuje se v něm černé pepření. Podsada se požaduje modrošedá.

Nežádoucí u kohouta je chybějící červeň v zádech nebo krytu křídel, chybějící mosazné lemy v zádech, silně strakatá hruď nebo břicho, celá bílá pírka v letkách. U slepice je to silné probělení nebo naopak chybějící bělavé lemy. Seznam dalších chovaných barevných rázů je uveden v tabulce, u nás jsou uznány ještě faverolky černé stříbroprsé.

Užitkovost

Kuřata tohoto plemene rychle rostou i opeřují. Barva kůže je bílá, velmi dobrá je i zmasilost a kvalita masa – to je velmi jemné. Kohoutci později dospívají, proto déle lépe přibývají na váze než jiná plemena.

Snáška je oproti jiným plemenům nižší, pohybuje od 130 do 160 vajec, ale je rovnoměrně rozložená do celého roku. Slepice snášejí i v zimě. Vejce mají světlehnědou skořápku. Minimální hmotnost násadových vajec je 55 g. Kvokavost se objevuje zřídka. U zdrobnělých se snáška pohybuje kolem 120 vajec s hmotností 40 g.

Specifika chovu

Faverolky jsou velmi přátelské, klidné a mírné, nelétají. Přesto jsou shánlivé a využijí i větší výběhy.

Můžeme je chovat i v nevelkém výběhu. Podobně jako u jiných středně těžkých plemen, i u nich hrozí při krmné dávce bohaté na energii a nedostatku pohybu tloustnutí. Doporučuje se podávat krmení tak, aby byla krmítka dvě hodiny před dalším krmením prázdná. V malých výbězích může být zdrojem pohybu zelené krmení zavěšené např. na plotě.

Pokud faverolky chováme pro výstavy, výběh musí být suchý a čistý, aby nedošlo k poškození punčošek.

U kuřat lososového rázu je možné pohlaví rozlišit velmi brzy díky rozdílnému zbarvení peří u kohoutků a slepiček.

Zahraničí

Přehled faverolek německých chovaných v rámci EE naleznete v tabulce.

Informace o původních faverolkách naleznete na stránkách http://houdanfaverollesclub.free.fr/, o faverolkách anglického typu a klubu chovatelů na internetových stránkách http://www.faverolles.co.uk/.

Klub

Klub chovatelů faverolek u nás v současné době nepracuje.

Ohodnotťe tento článek:

Vaše hodnocení:

Celkové hodnocení (0x):