Drážďanky


Zařazení: středně těžká plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina D2).

Drážďanky se vyznačují odolností, rychlým růstem, dobrou zmasilostí, raností. Při výčtu jejich kladných vlastností nelze opomenout ani dobrou snášku, která v zimních měsících klesá jen mírně.

Původ: velká i zdrobnělá forma Německo.

Kroužek: kohout 20 mm, slepice 18 mm, zdrobnělé: kohout 15 mm, slepice 13 mm.

Vznik plemene

Drážďanky vznikaly okolo roku 1955 v okolí Drážďan. Po tomto městě také získaly svůj název, a to proto, že Drážďany v té době nabývaly nové podoby po následcích války. K jejich šlechtění byly použity především hempšírky, dále pak rodajlendky a vyandotky. Prvním barevným rázem byly červenozlaté, dnes nazývané zlatohnědé. Základní barva prvních drážďanek byla světlejší, než je u těch dnešních. K nám byly poprvé dovezeny v roce 1960.

Bílé drážďanky vznikaly v letech 1956–1960 ze zlatohnědých drážďanek.

Také zdrobnělé drážďanky mají svůj původ v okolí Drážďan. Vyšlechtěny byly křížením velké formy drážďanek se zdrobnělými vyandotkami, uvádí se i použití antverpských vousáčů.

Plemenné znaky

Plný trup drážďanek připomíná při pohledu z boku tvar kratšího obdélníku, je vodorovně nesený. Hmotnost kohouta v prvním roce by se měla pohybovat od 2,8 do 3,3 kg, slepice od 2,1 do 2,6 kg, u zdrobnělých od 1,0 do 1,2 kg u kohouta a od 0,8 do 1,0 kg u slepice.

Záda se požadují středně dlouhá, prsa dobře klenutá, široká, také břicho by mělo být plné, výrazné. Bohatě opeřené sedlo přechází plynule do linie ocasu, který je nasazený pod úhlem 40°. Rejdováky jsou jen částečně rozevřené, srpy středně dlouhé. Běháky by měly být středně dlouhé, žluté až nahnědlé barvy. Holeně mírně vystupují, postoj je širší.

Pro drážďanky je typická menší, jemná hlava, zdobená středně velkým, široce nasazeným růžicovým hřebenem, který se směrem dozadu zužuje a plynule přechází v kratší trn. Trn sleduje linii týlu. Ušnice jsou červené, mírně svraštělé, středně velké. I laloky se požadují středně velké, ideální jsou oválné. Oči by měly být oranžové až oranžově červené.

Opeření drážďanek musí být bohaté a měkké, jednotlivá péra jsou široká. V opeření slepice se mírné podušky tolerují.

Nejčastější exteriérové vady

Nežádoucí je krátký, úzký, trojúhelníkovitý trup nebo plochá prsa. Trup nesmí být vysoko nesený. Netypický je i úzký nebo příliš rozevřený ocas.

Vady se vyskytují v utváření hlavy a hřebene, ty bývají velké a hrubé. Neodpovídající požadavkům plemene je i silně zvednutý trn. Nežádoucí jsou také přerostlé, velké ušnice nebo laloky, nebo laloky kornoutovitého tvaru. Vyskytuje se také probělení ušnic. Velkou vadou jsou také výrazné podušky v opeření.

Barevné rázy

Drážďanky byly nejdříve vyšlechtěny v barvě zlatohnědé, uznány jsou i ve zbarvení bílém, černém a rezavě koroptvím. Vyšlechtěny byly také krahujcové.

Zlatohnědé zbarvení drážďanek připomíná měděně červené zbarvení hempšírek, základní barva je u něj ale tmavší a kresba je silně redukovaná.

Toto zbarvení bylo původně nazýváno goldbraun (u nás červenozlaté). Kvůli podobnosti drážďanek s hempšírkami, i díky tomu, že mezi zbarveními jsou výrazné rozdíly, bylo pojmenování zbarvení upraveno na braun (u nás zlatohnědé).

U zlatohnědých jsou krční a sedlový závěs ve zlatohnědé barvě (sedlový bývá o něco tmavší). Záda a horní část krytů křídel jsou tmavohnědé, prsa, boky, spodní část trupu, břicho a letky jsou hnědé. Na spodní části trupu se vyskytuje světlejší osténková kresba. Na vnitřních praporech ručních letek je podélná černá kresba. Černá kresba je také v brčicích a ocase. Rejdováky se požadují červenohnědé, malé a střední srpy tmavě hnědé, velké srpy černé s hnědým lemem. Podsada by měla být světle hnědá.

Slepice je poněkud světlejší než kohout. Po celém trupu má světlejší osténkovou kresbu.

K vadám patří nevyrovnaná barva nebo její odlišný odstín, nádech kouřové barvy či příměs bílé nebo černé barvy. Dále ocas bez černé kresby. Nepřípustná je zašedlá nebo bílá podsada. Nežádoucí je černá stvolová kresba v krčním závěsu.

Tabulka:
Výskyt barevných rázů v zemích EE
Původ Česká republika Německo Belgie Francie Itálie Chorvatsko
D Drážďanky Dresdner Dresdener Poule de Dresde Dresda Drezdenska
zlatohnědé braun bruin brun bruno dorata smeđa
rezavě koroptví rost-rebhuhnfarbig roodpatrijs saumon doré rouge perniciata ruggine
černé schwarz zwart noir nera
D Drážďanky zdrobnělé
Zwerg-Dresdner Dresdenerkriel Poule de Dresde naine Dresda nana
krahujcové gesperbert koekoek
zlatohnědé braun bruin brun bruno dorata
rezavě koroptví rost-rebhuhnfarbig roodpatrijs
černé schwarz zwart noir nera
bílé weiß wit
Původ Nizozemsko Polsko Skandinávie Španělsko Slovensko
D Dresdener hoenders Drezdeńskie Dresdner Dresde Drážďanka
roodbruin brązowy rodbrun zlatohnedá
rdzawo
kuropatwiany
pardo dorada
czarny negra
D Dresdener kriel Drezdeńskie miniaturowe Dvaerg-Dresdner zdr.
Drážďanka
krogulczy
bruin brązowy rodbrune zlatohnedá
rdzawo
kurpatwiany
czarny
biały hvide biela

Užitkovost

Vzorník plemen drůbeže uvádí snášku 160–180 vajec s minimální hmotností 55 g. Některé stránky uvádějí snášku až 220 vajec, s mírným poklesem snášky v zimě.

U zdrobnělých drážďanek se požaduje snáška 160 vajec o hmotnosti 40 g. V zemi původu uvádí snášku až 180 vajec. Skořápka je hnědé barvy.

Dobrá je i masná užitkovost a kvalita masa. Maso je bílé, není vláknité. Kůže drážďanek je žlutá.

Specifika chovu

Drážďanky jsou živého temperamentu, shánlivé. Více kohoutů se pohromadě snáší špatně, dochází k bojům. K lidem se ale chovají přátelsky.

Toto plemeno velmi dobře využívá krmiva, rychle roste, opeřuje a je rané.

Drážďanky jsou vhodné i do oblastí s chladnější zimou, jejich růžicový hřeben je odolný proti omrzlinám.

Zahraničí

V Evropě jsou drážďanky rozšířené především ve zbarvení zlatohnědém. Přehled je uveden v tabulce. Pokud byste chtěli kontaktovat Klub chovatelů drážďanek a zdrobnělých drážďanek v Německu, je to možné na adrese: Rainer Hartmann, An der schönen Fulda 2, 361 24 Rothemann, telefon: 06659 / 3186, e-mail: RainerHartmann51@web.de

Klub

Drážďanky se u nás chovají jen zřídka, klub jejich chovatelů u nás nepracuje.

Autor textu: Ing. Iveta Prombergerová, Ph.D.
Autor fotografií zdroj: Ing. Iveta Prombergerová, Ph.D.
Ohodnotťe tento článek:
1
2
3
4
5

Celkové hodnocení (0x):

1
2
3
4
5