Kočinky zakrslé

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Velmi atraktivní, líbivé a krotké sportovní plemeno vyšlechtěné v mnoha barevných rázech. Podobně jako velké kočinky jsou i ony vynikajícími kvočnami.

Zařazení: těžká plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina D3).

Původ: Čína, prošlechtěny byly v Anglii a v Německu.

Kroužek: kohout 16 mm, slepice 15 mm.

Vznik plemene

Zakrslé kočinky jsou zřejmě nejstarším zakrslým plemenem pocházejícím z Asie. Údajně byly chovány jen v Letním paláci v Pekingu, v Číně. Podle některých pramenů se považují za plemeno, které dalo vzniknout kočinkám velkým.

První evropskou zemí, kam byly přivezeny, byla Anglie, jednalo se o žlutý barevný ráz. Pro jejich velkou popularitu byly vzápětí dovezeny také černé a krahujcové.

Do Německa se dostaly roku 1886, do Drážďan je z Anglie přivezl Max Richard Liepsch. Byl to vlastník dvorní tiskárny, který zaplatil za slepici a kohouta z Anglie na tehdejší čas neobvykle velkou sumu 1200 tolarů. O tato zvířata bohužel záhy přišel. Později byla od anglického chovatele dovezena vejce. Z nich odchované kočinky se v Německu setkaly s velkým nadšením pro jejich chov, a tak mohli brzy němečtí chovatelé soutěžit s anglickými. Speciální Klub byl v Německu založen roku 1929.

Později byli u některých barevných rázů vyšlechtěni také jedinci s kadeřavým peřím.

Plemenné znaky

Na první pohled připomíná trup při pohledu z boku kouli. Je velmi široký, hluboký a krátký. Na rozdíl od velkých kočinek je tělesný rámec malý, hmotnost kohouta v prvním roce se pohybuje od 0,8 do 1,0 kg, slepice 0,6–0,8 kg, u starších zvířat je to 1,0–1,3 kg u kohoutů a 0,7–1,0 kg u slepic.

Záda zakrslých kočinek jsou mimořádně krátká a široká, prsa zaoblená, hluboko spuštěná, břicho je široké, hluboké a plné. Velmi krátký a široký, nasazený pod úhlem asi 40°, je ocas, jehož výška dosahuje do výšky temene hlavy. U kohoutů jsou rejdováky plně zakryté měkkými zakulacenými srpy.

Na rozdíl od většiny zakrslých plemen zakrslé kočinky mají krátká široká křídla vodorovně nesená, nikoli svěšená.

Postoj je velmi nízký, krátké a silné jsou holeně. Spodní část trupu kočinek zakrslých se téměř dotýká země. Běháky kočinek jsou žluté až rohové. Široký oblouk připomínající vějíř na nich vytvářejí rousy. Ty vyrůstají na vnější straně běháků, vnějších a středních prstech.

Mohutnost zakrslých kočinek umocňuje jejich bohaté měkké opeření. Velmi bohatý krční závěs zakrývá část zad a sahá až k sedlovému závěsu, také sedlo je kypře opeřené a vystupuje silně vzhůru, plynule přechází do linie ocasu. Všechno opeření je kypré, měkké, má bohatou podsadu a podušky. U slepice je sedlová poduška natolik vyvinuta, že přesahuje vrchol hlavy.

Hlava je v poměru k tělu malá, ukončená krátkým, silným zobákem. Hřeben se požaduje listový, menší a jemný. Také ušnice se požadují malé, červené barvy. Laloky by měly být spíše menší, tolerují se středně velké, mají být zaoblené a jemné. Oči kočinek jsou výrazné, oranžově červené až červenohnědé. Barva kůže je žlutá.

Nejčastější exteriérové vady

Dlouhý, úzký nebo ne dostatečně široký trup, nedostatečně vyvinutá prsa či vyšší postoj. K dalším vadám, které zvířata mívají, patří velká nebo hrubá hlava, přerostlý hřeben nebo laloky, déle neodpovídající barva očí.

Vady se vyskytují i v utváření ocasu, ve struktuře opeření nebo v nedostatečném vyvinutí podušek.

Barevné rázy

V našem Vzorníku je uvedeno 26 rázů zdrobnělých kočinek.

Kromě rázů s normálním hladkým opeřením se chovají i rázy kadeřavé, kdy se přední část praporů krycích per obrací obráceně – směrem k hlavě, zvlněné jsou i letky a rejdováky.

K barevným rázům uznaným v Německu už v roce 1886 patří žluté, bílé, černé, krahujcové a zlatokrké. V roce 1989 pak byly uznány první kadeřavé formy, např. u žlutých, bílých, černých, ale i modrých či černých bíle skvrnitých. Anglický klub uvádí od roku 1870 žluté, bílé a koroptví vlnité. V průběhu 30 let pak černé, modré a krahujcové.

Užitkovost

Zakrslé kočinky jsou sportovním plemenem, chovají se pro svůj zajímavý vzhled a jsou velmi krotké. Patří k plemenům s nízkou snáškou, ta je jen kolem padesáti vajec s krémovou skořápkou a hmotností 30 g.

Specifika chovu

Temperament kočinek je velmi klidný, jsou krotké, dají se snadno ochočit, což z nich dělá ideální domácí mazlíčky.

Kohouti kokrhají jemně, melodicky, nejsou hluční. Málokdy dochází ke sporům mezi jedinci v hejnu, opakem jsou ale mladí dospívající kohoutci.

Typickým znakem je kvokavost. Slepice kočinek jsou náruživými a dlouhodobými kvočnami. Používají se i k vysezení vajec jiných ptáků. Zakrslé kočinky jsou vhodné do omezených výběhů. Vzhledem k tomu, že trup je velmi nízko nad zemí a že mají rousy, chovatelské zařízení je nutné udržovat čisté a suché. Husté opeření je náchylné k zamoření parazity. Hřady umisťujeme nejvýše 50 cm nad zemí.

Zahraničí

V Evropě chované zakrslé kočinky jsou podobné těm americkým. Ve Velké Británii se nazývají pekin bamtam (pekingská zakrslá), jsou o něco menší – maximální hmotnost kohouta je 680 g, slepice 570 g. Více o jejich

Klubu naleznete na stránkách: http://www.pekinbantamclub.co.uk/.

O oblíbenosti tohoto plemene svědčí i to, že kluby chovatelů zakrslých kočinek pracují v mnoha státech. Mnohé jsou společné pro chovatele zakrslých i velkých kočinek. Zde jsou odkazy na některé z nich:

Německo: http://www.zwerg-cochin.de/

Švýcarsko: http://www.zwerg-cochin.ch/

Nizozemsko: http://www.cochin.nl/

Itálie: http://clubcocincinait.altervista.org/blog/?page_id=39

USA (své členy má i z Kanady, Francie, Rumunska, Německa a Velké Británie): http://www.cochinsint.com/index.html

Austrálie: http://pekinsaustralia.webs.com/

Klub

Klub chovatelů zakrslých kočinek u nás nepracuje. Rozmnožovací chovy na zakrslé kočinky černé, černé kadeřavé, žluté a černé bíle tečkované má uznané Peter Čanecký, 742 91 Velké Albrechtice 65, mobil: 722 106 150.

Ohodnotťe tento článek:

Vaše hodnocení:

Celkové hodnocení (0x):