Langšanky německé

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Zařazení: těžká plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina D1).

Původ: Čína, prošlechtěny v Německu.

Kroužek: kohout 22 mm, slepice 20 mm, zdrobnělá forma kohout 15 mm, slepice 13 mm.

Vznik plemene

Jde o původní čínské plemeno pocházející z provincie Langshan, ležící severně od řeky Yangtze. První langšanky prý pocházely z kláštera Lang šan, kde byly přinášeny i jako oběť bohům. Dovezená zvířata se vyznačovala vysokým postojem, opeřenými běháky a černým zbarvením.

Toto plemeno bylo dále šlechtěno v evropských zemích. Původní langšanky do Anglie přivezl roku 1872 major A. C. Croad, poté se v roce 1879 dostaly do Německa. V poněkud odlišných typech jsou croad langšanky známé také v USA (uznány 1883) a v Austrálii. V žádné ze zemí však nepatří k příliš rozšířeným plemenům.

Dnes se langšanky v Evropě chovají ve dvou typech, u nás uznané a ve většině evropských zemí zastoupené jsou langšanky německé. Croad langšanky, bližší původnímu typu, jsou chovány především v Anglii.

Německé langšanky se objevily na konci 19. století. Vznikaly jak jinak než v Německu, a to křížením croad langšanek s minorkami a plymutkami. Němečtí chovatelé představili plemeno s na tu dobu dobrou snáškou, které nemělo na rozdíl od croad langšanek opeřené běháky. Rozdíly jsou patrné i v utváření horní linie trupu, která je u anglických croad langšanek tvaru písmene U. Německé langšanky pak v Německu zcela vytlačily croad langšanky.

Šlechtění zdrobnělých langšanek započalo v roce 1902. Při šlechtění byly použity zakrslé kočinky. Zdrobnělé černé langšanky byly v době šlechtění svými chovateli komentovány slovy „ošklivé jako hřích“. Cíl šlechtění byl ale dále sledován a v roce 1910 byly představeny v průběhu výstavy v hamburské zoo. Jejich cena byla tehdy stanovena na 1 200 marek.

Langšanky byly přivezeny i k nám a díky svým užitkovým vlastnostem byly v Čechách roku 1904 zařazeny do zemského sortimentu, ve kterém zůstaly do roku 1920. V chovech je postupně nahradila jiná plemena a hybridi.

Langšanky i zdrobnělé langšanky německé se podílely na vzniku dnešních kulturních plemen, dnes jsou ale na červeném seznamu ohrožených plemen. V roce 2009 bylo v Německu evidováno 104 kohoutů a 407 slepic.

Plemenné znaky

Langšanky vynikají velkým tělesným rámcem a vysokým postojem. Hmotnost kohouta v prvním roce je 3,3–4,0 kg, slepice 2,6–3,3 kg, u starších zvířat je to až 4,7 kg u kohoutů a 4,0 kg u slepic. Maximální hranice hmotnosti není Vzorníkem určena.

Trup je mohutný, ale ne příliš dlouhý, po celé délce stejně široký, vodorovně nesený. Pro horní linii je typický tvar široké lyry. Záda se jeví jako poměrně krátká, jejich nejnižší bod je u konce krčního závěsu, odkud pak plynule stoupají a přecházejí do ocasu, který připomíná homoli. Je nasazený pod úhlem 30–45°, nejvyšší bod ocasu je ve výši dolního okraje laloků až špičky zobáku. U kohouta jsou rejdováky kryty krátkými širokými srpy.

Krk musí být delší, lehce zahnutý, krční závěs bohatý.

Holeně jsou delší, běháky dlouhé, jemných kostí. Dlouhonohost není jednoduché v chovu udržet. Křídla se požadují přilehlá, výše nesená.

Menší, užší, lehce klenutou hlavu zdobí malý listový hřeben ideálně s pěti mělce řezanými zuby. Praporek je kratší a odstávající. Podobně jako hřeben jsou malé i laloky a červené protáhlé ušnice. Barva očí je v různých odstínech hnědé, intenzita je požadována podle barvy peří.

Opeření langšanek musí být bohaté, ale nepříliš kypré. Barva kůže je bílá.

Zdrobnělé langšanky jsou zmenšenou kopií svých velkých protějšků. Hmotnost u kohouta v prvním roce je 1,0–1,2 kg, u slepice 0,8–1,0 kg; u starších zvířat je maximální povolená hmotnost 1,6 kg u kohoutů a 1,4 kg u slepic.

Nejčastější exteriérové vady

Někdy dochází ke křížení s croad langšankami, kříženci pak mívají zachmýřené běháky. Netypické jsou krátké běháky. Nedostatky se vyskytují i v utváření ocasu, ten bývá úzce nasazený, vysoko nebo nízko nesený, řídký nebo nesprávného tvaru. Vadou je velký hřeben, laloky a ušnice. Nežádoucí jsou podušky.

Barevné rázy

V našem Vzorníku jsou langšanky popsány ve dvanácti rázech. U jednotlivých rázů langšanek je barva očí, zobáku i běháků závislá na barvě peří, údaje k jednotlivým rázům jsou uvedeny v tabulce.

Užitkovost

Snáška se pohybuje mezi 140 a 160 vejci, může dosahovat i 180 vajec se světle hnědou skořápkou. Uvádí se, že vejce jsou velmi jemné chuti. Minimální hmotnost násadových vajec je 53 g, běžná jsou ale vejce o hmotnosti 58 g. U zdrobnělých langšanek se avizuje snáška až 160 vajec s hmotností 42 g.

Specifika chovu

Langšanky jsou silné a vitální, rychle rostou. Jedná se o klidné, tolerantní, důvěřivé plemeno, které se dá snadno ochočit.

Chov údajně není náročný, zařízení je potřeba přizpůsobit jejich velikosti. Dobře využijí velké výběhy, jsou shánlivé. Pokud je chováme v menších výbězích, je potřeba předcházet tučnění a upravit krmnou dávku. Díky své hmotnosti jsou téměř nelétavé.

Slepice tohoto plemene poměrně často kvokají, jsou spolehlivými kvočnami. Líhnutí je údajně bezproblémové, kuřata rychle rostou.

Pokud langšanky chcete vystavovat, součástí příprav by měla být i klecová drezura. Typickému postoji se kuřata naučí už ve věku několika týdnů.

Zahraničí

Informace o německém Klubu chovatelů langšanek naleznete na stránkách: http://www.sv-langschan.de/. Předsedou klubu je: Wilfried Windhorst, Auf der Heide 4, 32339 Espelkamp, e-mail: svlangschan@stb-windhorst.de. Klub chovatelů německých langšanek pracuje i v Anglii (e-mail: lawste@manx.net).

Klub

U nás jsou německé langšanky na výstavách k vidění velmi zřídka, klub zde nepracuje.

Ohodnotťe tento článek:

Vaše hodnocení:

Celkové hodnocení (0x):