Paduánky

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Toto elegantní plemeno patří u nás k nejčastěji chovaným okrasným slepicím. Nesporně zaujmou svým vzhledem, velký chochol a vous působí exoticky.

Zařazení: plemena se zvláštními znaky – chocholatá plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina G1).

Původ: Evropa, někdy je uváděna Anglie.

Kroužek: kohout 18 mm, slepice 16 mm, zdrobnělá forma kohout 13 mm, slepice 11 mm.

Vznik plemene

Chocholaté a vousaté slepice se údajně chovaly jako vzácnost po celé Evropě odedávna. Jedním z center jejich chovu bylo okolí italského města Padovy (Padua), kam se údajně dostaly z Ruska a Nizozemska. Název paduánky se poprvé objevil kolem roku 1600 díky popisu italského přírodovědce Allovardiho. Později byly mnohde označovány jako Poland, byl jim přisuzován i polský původ. V 18. století byly oblíbeným plemenem především v Itálii, Francii, Nizozemsku i v Německu.

Paduánky prošlechtili v polovině 19. století Angličané. Prvořadým cílem šlechtění byly velké chocholy, zachována byla i slušná snáška. Později se ale od šlechtění na extrémně velké chocholy upustilo, protože slepice měly velmi omezený výhled a byly značně lekavé.

Zdrobnělá forma vznikla v Anglii koncem 19. století. Na jejím začátku se podílel významný britský šlechtitel Entwistle, program šlechtění začal kolem roku 1870 s cílem vyšlechtit zdrobnělou formu slepice s vousem a chocholem. Zdrobnělé paduánky vznikaly křížením chocholatých plemen se sebritkami a bantamkami. U nás se chová především právě zdrobnělá forma.

Plemenné znaky

Jde o elegantní plemeno lehkého typu, spíše menšího až středního tělesného rámce, jehož nejdůležitějším exteriérovým prvkem je plný, kulatý, uzavřený chochol a bohatý trojdílný vous.

Velký, bohatý chochol je tvořený dlouhými špičatými pery, která jsou rozložená paprskovitě dozadu a do stran. Chochol se jeví jako plný, nerozdělený, měl by být utvářený tak, aby nebránil zvířeti v rozhledu. Chochol slepice je velký, kulovitý, uzavřený a na rozdíl od kohouta je tvořený kratšími, širšími a zakulacenými pery. Hřeben chybí, ale jeho náznak ve formě malého masitého hrbolku není velkou vadou.

Vous se požaduje bohatý, trojdílný, rozdělený na protáhlou bradu a zakulacené lícní vousy, zakrývá hrdlo, zbytky laloků, ušnice a převážnou část obličeje, aniž by však zvířeti bránil v rozhledu. Také laloky chybějí nebo jsou jen naznačené, musí být zcela zakryté vousem. Ušnice bývají bělavé, jsou zcela zakryté vousem, jejich barva ani struktura se neposuzuje.

Oči by měly být hnědé, u bílých a krahujcových oranžově červené, zobák modrošedý se zvýrazněnými nosními otvory.

Trup paduánek je lehčí, poněkud výše nesený, protáhlý, v ramenou je široký, dozadu se mírně zužuje. Záda se požadují delší, dozadu zřetelně spadající, s bohatě opeřeným sedlem a s plynulými přechody do linií krku a ocasu. Krk musí být středně dlouhý, vzpřímený, v horní části mírně zahnutý, s velmi bohatým krčním závěsem, plynule přechází do linie zad, prsa plná, dobře zaoblená, výše nesená.

Ocas vychází plynule z linie sedla pod úhlem asi 55°, měl by být delší, dosti rozevřený, bohatě opeřený širokými a více zahnutými srpy.

Běháky jsou většinou šedomodré, u bílých, krahujcových a pestrých mohou být masové, u černých až černé. Barva kůže je bílá.

Nejčastější exteriérové vady

Vyskytují se vady v utváření chocholu – ten bývá malý, řídký, plochý, stranou nesený nebo nepravidelný. Také vous mnohdy není takový, jak vyžaduje standard – bývá nerozdělený či řídký. Často se vyskytují i mechanická poškození chocholu a vousu. Nežádoucí je přítomnost hřebene, viditelné laloky nebo ušnice.

Zejména u kohoutů jsou problémem vysoko nesené ocasy, často slabě opeřené. Občas se vyskytnou volnější křídla nebo podušky v opeření.

Barevné rázy

U nás se chovají paduánky především ve zdrobnělé formě, k nejčastěji chovaným barevným rázům patří žlutě plavé bíle lemované a stříbrné černě lemované, na našich výstavách bývají také modré s lemy i bez nich nebo černé, občas jsou k vidění i zlaté černě lemované. Paduánky byly vyšlechtěny také v barvě bílé, šedé, krahujcové a pestré.

Užitkovost

Náš vzorník uvádí snášku asi 120 vajec s bílou skořápkou, jiné prameny i 140–160 vajec.

Minimální hmotnost násadových vajec je 48 g. U zdrobnělých se snáška pohybuje okolo 100 vajec o hmotnosti kolem 30 g.

Specifika chovu

Paduánky jsou shánlivým plemenem, pohyb ve výbězích je pro ně výhodný. Je ale potřeba dát pozor na to, aby nezmokly nebo se jinak neumáčely. Napáječky a krmítka je potřeba přizpůsobit tak, aby nedošlo k umáčení chocholů a vousů nebo k jejich ulepení krmivem. Péřové ozdoby by se neměly znečistit z estetického hlediska, ale i kvůli tomu, aby se zvířata nenachladila. Chocholy jsou náchylné k napadení parazity.

Uvádí se, že paduánky jsou klidného temperamentu, ne vždy je to ale pravda. Mezi kohouty se poměrně často najdou takoví, kteří útočí na zvířata, ale i na lidi. Slepice bývají klidné, mnohá zvířata reagují nepřiměřeně na náhlé neznámé podněty. Většina paduánek je krotká a snadno se ochočí.

Zahraničí

Informace o klubu sdružujícím chocholatá plemena v Německu naleznete na stránkách: http://www.sv-silkies-polands.de//, e-mail klubu je: stengel-kunststoff-fussring@t-online.de. Zajímavé jsou i stránky klubu chovatelů paduánek a holandských chocholatých v Nizozemsku, odkaz na ně je: http://www.kuifhoenderclub.nl/.

Klub

Informace ke klubu chovatelů chocholatých plemen naleznete na stránkách:

http://kchchp.webnode.cz/. Předsedou klubu je Milan Hradec, e-mail: aupirela@seznam.cz, mobil: 775 605 531.

Ohodnotťe tento článek:

Vaše hodnocení:

Celkové hodnocení (0x):