Brabantky

Zařazení: plemena se zvláštními znaky – chocholatá plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina G1).

Původ: velká i zdrobnělá forma Nizozemsko.

Kroužek: kohout 18 mm, slepice 16 mm, zdrobnělé kohout 13 mm, slepice 11 mm.

Vznik plemene

V historickém regionu Severní Brabantsko, nizozemské provincii ležící na jihu této země, ale také na území severozápadní Evropy se brabantkám velmi podobní kurové vyskytovali pravděpodobně již v 16. století, z té doby pocházejí jejich první známá vyobrazení. Šlechtici je údajně chovali pro okrasu, ale také polodivokým způsobem jako užitkové slepice.

K vyšlechtění brabantek bylo zřejmě použito paduánek a dalších chocholatých plemen, do rodokmenu se zapsaly také francouzské laflešky. V Německu byly brabantky známy od roku 1854.

V Nizozemsku údajně kolem roku 1900 brabantky téměř vymřely a později zde byly pomocí německé populace znovu prošlechtěny. Nově vzniklé brabantky jsou menší než ty původní. Ke šlechtění byli použiti také holandští soví vousáči, se kterými jsou brabantky úzce spřízněny. Díky tomuto křížení dnes bývá udržení požadovaného standardu brabantek problémem.

Zdrobnělé brabantky vznikaly křížením nizozemských plemen s chocholem a vousem s antverpskými vousáči a následně výběrem vhodných jedinců. Uváděny jsou i zdrobnělé paduánky. Plemeno bylo poprvé vystaveno v roce 1933 v Nizozemsku. Prvním barevným rázem byly pravděpodobně černé.

Mimo Evropu se brabantky údajně chovají velmi málo, své zastánce si ale našly i v Severní Americe, i zde usilují o jejich uznání.

Plemenné znaky

Jde o slepice lehkého typu, pro které je typický trojdílný vous a menší chochol tvaru přilbice.

Tělesný rámec je menší, hmotnost se v prvním roce u kohouta pohybuje od 1,8 do 2,1 kg, u slepice od 1,4 do 1,7 kg.

Trup by měl být válcovitý, široký, je poměrně vysoko nesený. Středně dlouhá záda přechází krátkým obloukem do značně vysoko neseného ocasu. Úhel nasazení ocasu je asi 60°. U kohouta jej tvoří široké, dlouhé, elegantně zahnuté srpy.

Krk je středně dlouhý, mírně prohnutý, typický je bohatý a dlouhý krční závěs. Prsa by měla být vysoko nesená, široká a dobře osvalená. Poměrně dlouhé holeně zřetelně vystupují, postoj je vyšší. Běháky jsou delší a u většiny barevných rázů břidlicově modré, pouze bílé a krahujcové brabantky je mají masově bílé.

Pro hlavu jsou typické výrazné nosní otvory, střechovitě utvářená chocholka a vous zřetelně rozdělený na podbradní a boční části.

Chocholka je ze stran zploštělá, uzavřená, připomíná chocholku apencelských chocholáčů, ale nevyrůstá z lebeční výdutě. K brabantkám patří růžkový hřeben ve tvaru písmene V a oranžově červené oči.

Opeření se požaduje bohaté, husté, ale těsně přilehlé. Jednotlivá pera mají široké prapory.

Nejčastější exteriérové vady

V důsledku křížení s holandskými sovími vousáči vznikají vady v utváření vousu, který bývá celistvý, a ne trojdílný, jak se požaduje.

Z dalších vad se vyskytují deformace nebo výrůstky na hřebeni, neodpovídající délka růžků, viditelné velké laloky, vousy bránící výhledu.

Další z vad je neodpovídající tvar trupu.

Barevné rázy

Brabantky se vyskytují v jednobarevných rázech, a to v bílé, černé, modré s lemy a šedé, dále krahujcové a pak především ve zbarveních šupinatých.

U většiny šupinatých rázů bývá problémem dosáhnout odpovídající základní barvy, která bývá příliš světlá nebo naopak tmavá. Také kresba bývá nerovnoměrná, časté je pepření. Kvůli křížení s holandskými sovími vousáči jsou problémy i s charakterem kresby.

Nejen na nizozemských stránkách jsou k vidění brabantky i v dalších rázech, např. kolumbijských.

Užitkovost

Snáška je u brabantek slušná, pohybuje se okolo 170 vajec s hmotností 55 g a bílou skořápkou.

Některé nosnice snášejí i v zimě, snáška se soustřeďuje především do jarních a letních měsíců.

Zdrobnělé brabantky jsou okrasným plemenem s nevysokou snáškou, ta se pohybuje okolo sta vajec s hmotností 35 g a s bílou skořápkou.

Specifika chovu

Brabantky jsou pohyblivé, shánlivé a otužilé. Na rozdíl od většiny selských plemen jsou klidné povahy, nepotřebují mnoho prostoru, proto je můžeme chovat i v menším výběhu. Je však potřeba zabezpečit jim dostatek pohybu a aktivit, protože mají sklony k tloustnutí. Uvádí se také, že dobře létají; toho využijí, pokud jsou poplašené nebo se jim ve vyhrazeném prostoru něčeho nedostává.

K chovateli většinou nepřilnou a udržují si odstup, s notnou dávkou trpělivosti a při odpovídající manipulaci však mohou být i krotké. Údajně jsou přátelské a zvědavé. Zdrobnělé nejsou přítulné, ale ani vysloveně plaché. Vyznačují se klidným temperamentem. Jsou velmi dobrými letci, výběh, ve kterém je chcete chovat, by měl být krytý pletivem nebo sítí. Péřové ozdoby brabantek nejsou tak náchylné k zašpinění a napadení parazity jako u plemen s velkým chocholem.

Kvokavost se u obou variet vyskytuje zřídka.

Zahraničí

Klub chovatelů brabantek v Německu se prezentuje na stránkách http://www.sv-brabanter.de/.

Klub

I přes všechny své kladné vlastnosti nepatří brabantky k rozšířeným plemenům, u nás se vyskytují jen velmi zřídka, jejich klub tu nepracuje.

Ohodnotťe tento článek:

Vaše hodnocení:

Celkové hodnocení (0x):