Soví vousáči

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Zařazení: plemena se zvláštními znaky – chocholatá plemena (ve Vzorníku plemen drůbeže skupina G1).

Původ: Nizozemsko.

Kroužek: kohout 18 mm, slepice 16 mm, zdrobnělá forma kohout 13 mm, slepice 11 mm.

Vznik plemene

Kdy se poprvé objevila zvířata s vousem, nejspíš neurčíme, uvádí se ale, že jejich cílený chov započal v 17. a 18. století a postupně se vyvíjela různá vousatá plemena, mezi nimi i soví vousáči.

Koncem devatenáctého století soví vousáči téměř vymizeli, vytlačila je jiná, mnohem více užitková plemena. Snahy o jejich regeneraci proběhly na začátku 20. století. Zbytek původních slepic byl tehdy křížen s lafleškami a durynskými vousáči. V roce 1912 byli na výstavě v Utrechtu vystaveni v sedmi rázech.

Standard zdrobnělých sovích vousáčů byl v Nizozemsku popsán v roce 1934, v Německu byli uznáni roku 1996.

Dnes velké i zdrobnělé soví vousáče chová jen hrstka nadšenců.

Plemenné znaky

Typickým znakem sovích vousáčů je vous, který není rozdělený, ale celistvý, velký, dlouhý a plný, zasahuje až za oči a závojovitě visí dolů. Vous zcela zakrývá ušnice i laloky, téměř zcela kryje i červený obličej.

Středně velkou širší hlavu zdobí růžkový hřeben. Jeho dva válcovité 1,5 až 2 cm vysoké růžky vyrůstají za očima z masité vyvýšeniny a při pohledu zepředu připomínají tvar písmene V. Mírně zachmýřená vyvýšenina růžové barvy leží mezi očima a nosními otvory a plynule navazuje na ozobí. Středně dlouhý zobák je ke špičce zřetelně zahnutý. Barva se v závislosti na barevném rázu pohybuje od rohové po tmavě rohovou až černou.

Chocholku tvoří jen několik zvednutých per na temeni hlavy za hřebenem. Jeví se jako velmi malá. Podobně jako ostatní okrasná chocholatá plemena i soví vousáči mají zvýrazněné nosní otvory, jejich lebeční výduť je ale menší. Oči se požadují velké, živé, hnědočervené až červené barvy.

Trup musí být středně dlouhý, dosti široký, dobře osvalený, poněkud zvednutý. Hmotnost kohoutů v prvním roce je 2,1–2,4 kg, slepic jen 1,4–1,7 kg, u zdrobnělých je to u kohoutů 0,7–0,9 kg, u slepic 0,6–0,8 kg.

Nepříliš dlouhá záda plynule vycházejí z linie krčního závěsu a poněkud se sklánějí vzad. Prsa musí být plná, klenutá až vypjatě nesená, široká a zaoblená, dobře vyvinuté je břicho.

Krk se požaduje středně dlouhý, lehce zahnutý, důležitý je bohatý krční závěs. I přes to, že křídla jsou delší a výrazně vyvinutá, musí být těsně přilehlá.

Ocas je nasazený pod úhlem 50–60 stupňů. Vějířovitě rozvětvené rýdováky kohouta pokrývají dobře vyvinuté zahnuté srpy.

Postoj je středně vysoký, holeně zřetelně vyvinuté s přilehlým opeřením. Barva běháků se pohybuje v závislosti na zbarvení peří od masové přes světle až po tmavě rohovou. Opeření se požaduje přilehlé.

Nejčastější exteriérové vady

K vadám patří úzká hlava, nevýrazné nosní otvory a ozobí, zcela přilehlé peří na temeni nebo naopak silně vyvinutá chocholka, sklopené růžky tvořící hřeben nebo výrůstky na hřebeni. Vyskytují se i jedinci se slabě vyvinutým nebo děleným vousem.

K dalším nedostatkům patří vodorovně nesený nebo krátký trup, plochá prsa, řídký krční závěs, úzký, nízko nebo kolmo nasazený ocas či málo zahnuté srpy.

Barevné rázy

Soví vousáči se nejčastěji chovají v černé barvě, z dalších rázů v modré, bílé a krahujcové. Vzácně se vyskytují zlatá, stříbrná, černě nebo bíle tečkovaná.

Za nejcennější zbarvení se považují černohlaví, nazývaní také mouřenínská hlava, u kterých je hlava a horní část krku tmavá a zbytek těla nejčastěji bílý nebo v odstínu zlaté, velká forma byla v roce 2011 v tomto rázu uznána také v modré s lemy.

Uvádí se, že mnohé barevné rázy získají definitivní vzhled ve druhém roce života.

Užitkovost

U velkých se snáška pohybuje mezi 160 a 180 vejci o hmotnosti 55 g. U většiny nosnic je dobrá i zimní snáška.

Hmotnost vajec u zdrobnělých sovích vousáčů se pohybuje okolo 35 g, minimální hmotnost násadových vajec by měla být 30 g. Snáška je asi 90 vajec. Vejce mají bílou skořápku.

Specifika chovu

Soví vousáči jsou odolní vůči klimatickým vlivům, shánliví, mají živý temperament a dobře létají. I při pravidelném kontaktu s chovatelem a při snaze o jejich ochočení zůstávají většinou plaší. Zdrobnělé je možné chovat ve voliérách. Zatímco velké kvokají zřídka, slepice zdrobnělých jsou dobrými kvočnami, kuřata se snadno odchovávají.

Zahraničí

Informace o nizozemském klubu chovatelů naleznete na stránkách: http://www.bkuclub.nl/, pokud byste klub chtěli kontaktovat, e-mail je: rienie_rap@hotmail.com.

Zdrobnělým sovím vousáčům se v Německu věnuje klub málopočetných vzácných plemen:

http://www.seltene-zwerghuehner.de/rassen/eulenbart.htm.

Ohodnotťe tento článek:

Vaše hodnocení:

Celkové hodnocení (0x):