Nevím, jak chcete udělat, aby se hejna nepromíchala a kohout neskákal po všech slepicích:-) jde o různá plemena? Kurníky určitě oddělte, pokud nechcete dělat velké ohrady, navrhuji ke každému kurníku menší výběh - např. 10*10 m a na střídačku je ob den pouštět mimo ohradu, také jde o to, zda nepřelétnou - ostříhat jedno křídlo nebo sítě navrch výběhu. Já chovám malé plemeno bantamek a mám oddělené nepříbuzné kmneny z důvodu plemenitby - otec jistý:-)
V tom vlatním chovu společně není problém protože plocha je dost veliká takže kohouti budou mít dost prostoru aby se potkávali minimálně, ale jak se zmínil předchůdce nastane problém s plemenitbou. Za 1. jedem kohout na tolik slepic nebude stačit oplozenost vajec bude třeba jen 50 procent záleží na plemeni a za druhé nebudete vědět který kohout oplodnil danou skupinu. Pokud budete chovat slepice na výrobu vajec ničemu to nevadí. pokud se chcete věnovat i nějaké cílené plemenitbě je to problém.
Já bych radil až bych věděl co je to za plemena. V každým případě jsou lepší tři kohouti, podle pravidla: když se dva perou, třetí se směje. Dva kohouti je špatně z toho důvodu, že ten silnější bude toho slabšího velmi často pronásledovat po celém výběhu nebo kurníku. Když jsou tři, už musí ti dva silnější dávat pozor na sebe. Mezi tím si nejslabší skočí někde za rohem. Čím více kohoutů tím se jakoby rozptýlí pozornost a ten nejsilnější sice odpojímá většinu slepic ale nebude stíhat kontrolovat ty druhé kohouty. Pokud máte hejno slepic a k nim dva spolu odchované kohouty - bratry, zpravidla se alepoň v počátku docela tolerují. Záleží na tom jak probíhá jejich odchov. Pokud mají hierarchii ustanovenou dlouho z dětství tak to je většinou v pohodě, ale pokud náhodou dojde ke změně pořadí soubojem někdy třeba v období růstu ostruh, už je to horší. Kritické období, kdy dochází k tvrdším soubojům je zpravidla když začínají kohouti pojímat. Obvykle se shazují tzn. že i slabší může skočit po silnějším (splete se) a nebo naopak spolupracují společně v znásilňování slípky - to v případě, že se tedy tolerují. Vše závisí na temperamentu plemen i samotných jedinců. Kohouti lehkých plemen si vždycky nějak poradí. Jinak samozřejmě dvě plemena v jednom výběhu = nelze odchovat čistokrevné potomstvo. Ale pokud má někdo rozmnožovací chov např. australek, tak tam zařadí do 20 členného hejna třeba tři kohouty nepříbuzné ke slepicím. Nebo to udělá jinak - nejdřív použije jednoho kohouta druhého nechá někde zvlášť ve volierce zavřeného a po nasazení vajec a týdnu zařadí nového kohouta. Zatímco druhý jde do saparace. Vypustit je po takové odluce společně pak znamená vždy souboj. K tomu dojde po skončení líhňařské sezony, kdy chovatel kohouty pustí společně s hejnem na jednu zahradu. U plemen s bílými ušnicemi, jako jsou třeba zmíněné bantamky, dojde soubojem ke značnému a nevratnému znehodnocení zvířete, které už nejde dát na výstavu. Jizvy na ušnicích jsou trvalé. Jinde zase u jemnozubých plemen jako třeba plymutka může dojít k vyštípnutí zubu v hřebínku. U dlouhoocasých plemen dojde k polámání rýdováků a srpů i když tam se to může pelicháním zcela spravit. Což je za rok.
Juraj Kafka