Někdo jezdí na dovolenou k móři, jiný leze po skalách, další trampuje a jsou lidé, kteří si šetří své volné chvíle pro zajímavé výlety. Jak se stalo už pomalu i mým zvykem, musím vždy alespoň jednou za rok vyjet, co se tím rozumí, no přeci po výstavách v zahraničí. Letos jsem dostal lano od př. Ladislava Štolby - posuzovatele drůbeže, že se s partou chystají na speciálku bojovnic do německého Kölnu. A že udajně by něco káplo v podobě cizí krve do sumatránek. Na to jsem samozřejmě slyšel a tak v pátek 25. 11. večer jsme se sešli ve Zbůchu u Plzně, abychom hromadně vyrazili. Jelo nás celkem sedm - samá drůbežářská elita tj. Alois Sedlák, Peter Krajčír, Josef Buršík, Ladislav Štolba, Petr Šalom a Leoš z Moravy... nevim příjmení, omlouvám se mu. Postupně jsem se seznámil s těmito lidmi a dá se říct, že jsem získal nové přátele. Klucí sehnali obytný vůz a jelo se. Následovala tedy dlouhá noc cesty Německem, abychom byli k ránu na místě. Ráno v Kolíně bylo překvapivě slunečné a teplota vzduchu 6°C byla jistě přívětivější než u nás v zadekovaných Čechách. Po menší domluvě s hlídači parkoviště jsme nechali stát auto a šli hledat halu s drůbeží. Tu jsme nakonec trefili jak už to bývá podle kokrhání kohoutů. 8 Euro vstup a 12 E katalog a už jsme se rozeběhli mezi klece. Následovala vzkutku bohatá a pestrá kolekce bojových plemen kura domácího kde jsme mohli obdivovat mohutné kohouty šámo se silnými krátkými zobáky, kterými údajně proseknou i džínsy, tříobloukové malajky, bojovnice madraské, robustní tmavolící slepice brügské, lutyšské, asilky, indické bojovnice, bojovnice sundské, vzácné Yamato gunkei a Yakido - toto plemeno je typem o něco menší šámo a v černé barvě. Bojonice tuzo v ne jen černé barvě Dále pestrá kolekce bojovnic staroanglických a novoanglických a to stále mluvím o velké formě kura. V expozici zdrobnělých, která byla obdobně početná kralovaly počtem ko šamo. Kromě těchto expozice bojovnic volně a plynule navazovala na plemena příbuzná bojovnicím tj Satsumadori, což je drůbež velmi elegantního držení těla, vysoko nesenou hrudí, odstávajícími ohbí křídel a především charakteristicky do šíře rozevřenými rýdováky, které jsou u kohouta překryty bohatou násadou dlouhých srpů. Dále cubalaya což je slepice delšího tělesného rámce s dlouhým ocasem skloněným k zemi a masovými běháky, následovalo moje plemeno - sumatránky u těch jsem samozřejmě hledal prodejná zvířata, leč marně - přišli jsme pozdě!:-) Následovali okrasné jokohamky v perfektní kondici a čistotě a obě plemena jelikož měla zde evropskou speciálku byla doplněna o jejich zdrobnělé formy. Následovaly velké fénixky v zlatokrkém oranžovokrkém a stříbrokrkém rázu, radost pohledět. A po té pokračovaly orlovky a dále těžká, středně těžká a lehká plemena. Součástí této výstavy byla také evropská speciálka rýnských slepic - početná expozice - nádherná zvířata v několika barevných rázech černé, modré, bílé, světlé kolumbijské, stříbrokrké, koroptví, žíhané a totéž ve zdrobnělé podobě. Tam byla skutečně typická obdélníkovitá zvířata, radost pohledět. Výstavu doplnovala vodní drůbež ale hlavně fůra ukázkových volier s patřičným aranžmá, na to si tady asi fakt potrpí, říkal jsem si... kdeže je celostátní úroveň v Lysé...
K domovu jsme řádně ušoupaní a uondaní vyrazili kolem třetí hodiny odpolední. Každý si nesl bednu s něčím živým. Já tedy také, ale ne z výstavy, ale od belgického chovatele, se kterým byl kšeft předem domluven. Za to děkuji chlapům. Takže se do ČR přivezlo fůra nové posily.
Cesta zpět se mi zdála rychlejší přesto, že jsme chvíli i bloudili a hořelo nám jak se řáká u zadku kvůli naftě. Ale nakonec všechno dobře dopadlo a klidnou 90 km jízdou jsme dorazili na hranice a do Zbůchu. Tam nás ještě pohostil př. Štolba klobáskami a my se rozjeli plni dojmů a s pícháním v ospalých očích ke svým domovům.
A teď skutečně jen pár ilustračních fotek...
zde část naší posádky - vlevo Lojza Sedlák a vzadu Láďa Štolba
ukázkové voliery s rýnskými slepicemi... i takto vánočně to jde naaranžovat:-)
velmi nevšeně zbarvený 1,0 Tuzo a hlavně ta černá skvrna na hřebeni to vypadá jak od šmíru:-)
Pro satsumadori je charakteristický srdcovitý trup kterému dominuje do šířky rozprostřený ocas . Jako kdyby těm slepicím neustále foukal vítr pod ocas.
Hlava kohouta satsumadori je ušlechtile zakulacená s krátkým silným zobákem, rovným hráškovým hřebenem a perlovými duhovkami očí. Opeření je silně lesklé, přilehlé, bohaté.
tak ato je asi vše... holuby dám do holubů.
Díky chlapům za to, že mě vzali sebou, a vám děkuji za pozornost!
Juraj Kafka
Díky za krásné fotky, a obzvlášť děkuju za ty rýnských. Byla to jistě nádherná výstava. Taky obdivuji vaši fyzickou kondici, že jste byl schopen tak brzy po náročném cestování sem dát zprávu s fotkama.
Zdraví Dana Kupková
Všichni si všimněte té čistoty v klecích a hygienického napájení i krmení - vše v zavěšených krmítkách! To by mělo být samozřejmostí i na našich výstavách.
Není vůbec za co. Vím, že jste se tam nedostala, tak aspoň takhle:
Sříbrokrké rýnské, ano potvrzuji čistotu a sucho pod drůbeží(na vodní jsem nekoukal), krmítka ve výši hlavy a předek podlážek ověšený jutovinou, naco shánět nějaké igelity, když juta tomu dodá to jednoduché ale vkusné přírodní podkreslení.
zdrobnělý 1,0 rýnské černé, tady vypadá, že nemá obdélníkový rámec trupu, což by byla normálně vada, ale kohoutek stál trochu natočený zadkem ke mě.
černý velký 1,0. Poprosím manžele Kupkovy, aby čtenářům fóra rýnskou slepic trochu představili, jaké má vlasnosti a tak. Já za sebe řeknu, že je to velmi elegantní plemeno, harmonických linií, kde zvláště u černého rázu(pro černou mám slabost) se snoubí krása s jednoduchostí, černý zeleně lesklý trup je ozdoben svítivou středně velkou ušnicí a hladkým růžicovitým hřebenem, což je velmi kontrastní kombinace. Díky tomuto typu hřebene zajisté kohoutům nehrozí omrzání a obdélníkový rámec těla poskytuje dostatek prostoru pro orgány a tím i předpoklad pro dobrou nosnici. Ale nechoval jsem je a proto bych rád, aby za mně hovořili povolanější.
eště detail koroptvího kohouta. Některá zvířata byla umístěna ve zvláštních 5tihraných klecích a byli to zřejmě šampioni podle ocenění. Kohout má velmi pěknou hlavu se vším všudy.
eště jsem vydoloval v souborech ukázkovou volieru s modrými a krahujcovitými.
Nádherné zvířata.Loni jsem byl 3-4.12 2011 V Lipsku a taky nádherá když jsem tam přijel běžel jsem koupit kachny do chovu ale potom hned k Rýnským slepicím ty obdivuju! Nádhera Ale nechovám je protože jsem se zbláznil do vodní drůbeže ale vždycky si na výstavách na ně najdu chvilku! Ale asi je chovat začnu!