Neregistrovaný uživatel
Dobrý den. Rád by jsem si ohradil pozemec lesní oplocenkou a choval tam sepice. Můžete mi poradit které plemeno by bylo vhodné ? Pozemek je zatravněn a zastíněm stromy. Smyslem chovu je produkce vajec.
Děkuji. B.A.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Dobrý den. Rád by jsem si ohradil pozemec lesní oplocenkou a choval tam sepice. Můžete mi poradit které plemeno by bylo vhodné ? Pozemek je zatravněn a zastíněm stromy. Smyslem chovu je produkce vajec.
Děkuji. B.A.
Lesní oplocenka záleží co myslíte, dříve se dělaly klasické školkové dřevěné, které byly husté, aby tam nepronikli ani zajíci.
Pokud máte namysli dnešní drátěné oplocenky s různou světlostí ok, tak je třeba mít na paměti prá věcí, a to - chcete-li mít slepice jen v tom výběhu - v tom případě musíte volit takový rozměr ok, aby se skrz plot neprotáhly.
- nechceteli aby se tam dostala pozemní škodná (ježci, lišky tak také musí být plot zajištěn aspon dole hustším pletivem. Pro kuny není plot žádný problém, o dravcích nemluvě. Proti nim vám nezbude než zřídit pro slepice prostornou volieru. A z ní pouštět slepice ven do výběhu jen za vaší přítomnosti. Pokud se tedy nacházíte u lesa, mějte na paměti různou škodnou a dravce, které vám budou hlavně v zimě způsobovat ztráty.
Pro odchov kuřat je lepší jistota samostatné voliery s hustším pletivem.
Pokud jste mimo nebezpečí lesa a naopak vám hrozí stížnosti sousedů, je třeba volit výšku plotu a plemeno.
Lehká plemena překonají i dva metry vysoké ploty, středně těžkým plemenům stačí ohradit 150 cm vysoký plot.
pro těžká plemena stačí i hustý živý plot o výšce 1 m.
Ale lehká plemena jsou ostražitější a snáze unikají dravcům než klidnější plemena těžší.
Zdrobnělým plemenům hrozí více predátorů, ale nepotřebují zas tak velký prostor, zato jsou pohyblivější a je nutno přihlížet k hustotě plotu.
Jistě jste zvážil i ceny pletiv a dřevnných planěk pro případný dřevěný plot.
Plemen vhodných do těchto velkých výběhů je celá řada, zejména plemena lehká: české slepice zlatě kropenaté, vlašky v různých barvách, minorky černé,leghornky bílé, hamburčanky tečkované i pruhované, brakelky, lafléšky, rýnské, vránohlavky aj.
ze středně težkých prakticky také všechny: amroksky, australky, barnevelkdy, hempšírky, holokrčky, plymutky, rodajlenky, sasexky, velsumky, vyandotky, a další. z bojových plemen všechna, ale především araukany mají vysokou snášku modrých vajec, z okrasných ta plemena nemající pernaté ozdoby, jež by jim bránily v přirozeném projevu chování (chocholy, vousy, rousy, hedvábnost peří, krátkonohost atd.). Všechna plemana mají také zdrobnělou variantu, ale vzhledem k velkému prostoru proč nemít velké.
Juraj Kafka
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Lesní oplocenka záleží co myslíte, dříve se dělaly klasické školkové dřevěné, které byly husté, aby tam nepronikli ani zajíci.
Pokud máte namysli dnešní drátěné oplocenky s různou světlostí ok, tak je třeba mít na paměti prá věcí, a to - chcete-li mít slepice jen v tom výběhu - v tom případě musíte volit takový rozměr ok, aby se skrz plot neprotáhly.
- nechceteli aby se tam dostala pozemní škodná (ježci, lišky tak také musí být plot zajištěn aspon dole hustším pletivem. Pro kuny není plot žádný problém, o dravcích nemluvě. Proti nim vám nezbude než zřídit pro slepice prostornou volieru. A z ní pouštět slepice ven do výběhu jen za vaší přítomnosti. Pokud se tedy nacházíte u lesa, mějte na paměti různou škodnou a dravce, které vám budou hlavně v zimě způsobovat ztráty.
Pro odchov kuřat je lepší jistota samostatné voliery s hustším pletivem.
Pokud jste mimo nebezpečí lesa a naopak vám hrozí stížnosti sousedů, je třeba volit výšku plotu a plemeno.
Lehká plemena překonají i dva metry vysoké ploty, středně těžkým plemenům stačí ohradit 150 cm vysoký plot.
pro těžká plemena stačí i hustý živý plot o výšce 1 m.
Ale lehká plemena jsou ostražitější a snáze unikají dravcům než klidnější plemena těžší.
Zdrobnělým plemenům hrozí více predátorů, ale nepotřebují zas tak velký prostor, zato jsou pohyblivější a je nutno přihlížet k hustotě plotu.
Jistě jste zvážil i ceny pletiv a dřevnných planěk pro případný dřevěný plot.
Plemen vhodných do těchto velkých výběhů je celá řada, zejména plemena lehká: české slepice zlatě kropenaté, vlašky v různých barvách, minorky černé,leghornky bílé, hamburčanky tečkované i pruhované, brakelky, lafléšky, rýnské, vránohlavky aj.
ze středně težkých prakticky také všechny: amroksky, australky, barnevelkdy, hempšírky, holokrčky, plymutky, rodajlenky, sasexky, velsumky, vyandotky, a další. z bojových plemen všechna, ale především araukany mají vysokou snášku modrých vajec, z okrasných ta plemena nemající pernaté ozdoby, jež by jim bránily v přirozeném projevu chování (chocholy, vousy, rousy, hedvábnost peří, krátkonohost atd.). Všechna plemana mají také zdrobnělou variantu, ale vzhledem k velkému prostoru proč nemít velké.
Juraj Kafka
Ja osobne bych preferoval tmave zbarveni zvirat. Kdyz leti jestrab, tak bilou slepici uvidi hned. Poridte si do toho vybehu perlicky. Ty jsou jako byzanti. Budou tam, jako doma. Ale to byste musel mit vysoky plot. Jinak vlasky jsou idealni.
Neregistrovaný uživatel
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Ja osobne bych preferoval tmave zbarveni zvirat. Kdyz leti jestrab, tak bilou slepici uvidi hned. Poridte si do toho vybehu perlicky. Ty jsou jako byzanti. Budou tam, jako doma. Ale to byste musel mit vysoky plot. Jinak vlasky jsou idealni.
Když letí jestřáb, má už dávno slepici vyhlídnutou a vybranou nehledě na barvu. Jestřáb nikdy neútočí s vrchu jako káně na myš, nýbrž kopíruje terén, že doslova špičkami křídel brousí o zem. Ale máte pravdu, že světlé rázy jsou viditelnější. Ovšem jestřáb mi chytal i černé australky. Pro tohoto dravečka je domácí drůbež a holubi prostě rautový stůl.
Jako plot bych pro dospělou drůbež volil klasické pletivo 4 hrané 50 mm prům. viz: http://www.plotovecentrum.cz/inshop/scripts/detail.asp?itemid=2&Level=0 nebo http://www.sweb.cz/ploty.cesky.raj/
lesní oplocení je sice levnější, ale má kratší životnost viz třeba:
http://www.plotovecentrum.cz/inshop/scripts/detail.asp?itemid=612&Level=144
nebo http://www.sysa.cz/item.php?ID=8
pro odchov kuřat je lepší známé šestihranné pletivo s oky prům. 20 mm pro větší odchovance s průměrem 40 mm čtyřhranné.
pro dospělé také stačí klasický dřevěný plaňkový plot, ale je pracnější a náročnejší na údržbu. zkuste si zjistit kolik stojí laťkovina např. http://www.holcak.cz/katalog.htm nebo u Vás majitele lesa.
Juraj Kafka
ch
XXX.XXX.168.2
Ne-chovatel
XXX.XXX.139.25
Někdo tu nedávno psal o klidné povaze (bílých slepic) Bresse G.
I když si k vám chodí brát z ruky a nechají se běžně hladit, když nechtějí, nebo jsou ve střehu, je kumšt je chytit (i po zahnání do kouta). Raději ať je trefí šlak než by to vzdaly. Kohout je ještě větší plašák a to jsem mu původně říkal ocásek, protože mu neustále hrozilo zašlápnutí jak se mne neustále držel a motal se pod nohama.
Jaké pudy se v nich probudili ohledně šplhání ve křoví (asi si to ve Francii na těch travnatých pláních s maliním nemohli celé generace užít) nechtějte vidět. Musel jsem zaplotit nad dva metry a stejně vždy najdou skulinu kudy proklouznou.
Když se jim nelíbilo místo na snůšku zvolili si vrcholek dvoumetrového keře a naučily tam chodit i jiné slepice (ty šplhali po sousedním stromě). Tu nadílku co jsem letos na velikonece měl by mi mohli všichni závidět.
I přes mírně větší hmotnost (než většina lehčích plemen určených na snůšku) jsou nepřekonatelné plotařky, a to i se zastřihnutým křídlem kam až to jde (na dvoumetrových skocích jim to balanc příliš nenarušuje). Kohoutovi stačí síla v nohách na všechny překážky jaké jsem schopný postavit mu do cesty, a nezdrhá jen tehdy když se mu nedaří překecat slepice aby zdrhly taky. Když ho něco doplaší (husa, druhý kohout) překoná doslova cokoli. Myslím, že když šel bránit slepici (hybridku), která se dostala k husám do výběhu, snášejícím zrovna na hnízdo (zraněním od nich nakonec podlehla) vydržel mezi nemi běhat odhadem celé dopoledne aniž by se nechal doklovat.
Suma sumárum, také jsem se bál že když jsou bílé budou dříve na ráně. Dnes si myslím, že nutně nemusí. Potvrdím to za rok, za dva, až budeme alespoň jednu celou sezonu u lesa. Také myslím, že v zimě (což je mnohem hladovější období) ta bílá zase může s maskováním pomoci.
Dobry, tak to ste ma nepotesil, mam 10tyzdnove bresse a uz teraz mam stach ze ich budem chytat po celej dedine, mam este dvojrocne plymutky biele a tie su asi najkludnejsie plemeno ake som mal, tie nepreskacu ani metrovy plotik, su aj dobre nosnice, momentane 9sliepok a priemer 7vajec denne, preto som si bresse kupoval, ze su kludne a neprelietavaju ploty.
Ne-chovatel
XXX.XXX.140.150
Možná to nebude nakonec tak hrozné. Příjde mi, že ty slepičky (Bresse G.) také postupně přebírají určité zvyky od mých druhých/starších slepic.
Už ani tu čerstvou trávu nemusí mít nepřetržitě a utíkat kvůli ní. Žížalky si vyloženě oblíbily a nepohrdnou ani kostmi či zbytky kočičího žrádla (krást ale narozdíl od starých nechodí nikdy),... Akorát jedna je vyloženě vegetariánka.
Nejsou tak drzé, jsou prostě celkově plašší (ty moje, může to být případ od případu), a proto mají často malý úspěch s žížalami když ryji. Nespokojenost umí vyjádřit naprosto vzorově, jako asi každá slepice.
Teď se v nich můj druhý kohout doslova zhlédl a ony si to také užívají, tak nechtějí zdrhat, drží se ho. Budu hejna znovu rozdělovat, takže uvidím nakolik s tím svým divochem znovu zdivočí.
On prostě některé věci dělá jinak a já bych řekl, že slepičkám inponuje přístup toho kohouta co jim ho seberu (nicméně na jejich kuřata jsem zvědavý, už jsou vajíčka v líhgni).
Je to prostě prvotřídní kohout a byl i jeho otec (tehdy jsem to ještě nedokázal posoudit a ocenit). Umí se o slepice postarat (vezme sousto jen do zobáku a předá ho slepičce) i je brání s nasazením vlastního života. K lidem hodný. Spousta dalších věcí...
Navíc roste rychleji (i jeho kuřata-slepice) než ty Bresse, o kterých tu mnozí tvrdíte, že jsou po brojlerech snad nejrychleji rostoucí slepice, také je mohutnější než kohout od bresse (když jsem ale pekl jeho otce, kterého zabil pes když bránil slepici, jsou to stále jen velké plíce, mohutná prsa a stehna - klasický kohout). Akorát je to prostě jen zachráněný kohout od hybridů ISA Sussex (doufám, že kohoutci kteří docela věrně kopírují toho původního, zlatý barevný ráz, mají i podobné vlastnosti které jsem zmínil a cením si jich, a je tu naděje, že dokonce i při spáření s různými druhy). Kdyby nebyl jaký je, už bych se ho dávno zbavil a ani netušíte jaké dilema jsem s ním měl a stále mám - nicméně se ho nezbavím.
Dobré je, že některé věci naučil i toho plašáka od Bresse (jak ale něco vezme do zobáku slepičce to už nedá a nezdá se, že by se lepšil a to jim asi nejvíc imponuje) a slepice hop snad doučí zbytek, pak další generace, jiné druhy slepic,... uvidím.
Ne-chovatel
XXX.XXX.87.155
Jinak dneska mi bressák-kohout zahřívá přes noc vejce. Druhý kohout ho buďto klovl do ušního laloku, nebo se zranil jak utíkal a je na jednu stranu trochu nateklý. Přes den jsem oddělal z kurníku strop aby tam svítilo slunce a on tam odmítl zalézt (asi ze strachu z druhého kohouta), mám jen jeden kurník.
Přitom jindy tam právě zalézá jako první a nemohl jsem ho přimět aby zůstal dobrovolně přes noc se svými slepicemi venku. Ty kurník klidně oželí.
Protože brzy zavedeme letní režim (spi si kde chceš, přežij, prosperuj) a protože jedna bresse jen se rozkvokat, nechal jsem ho na těch vajíčkách. Před chvílí jsem byl zrovna řešit kočičí poplach a boj (ale husy které převzali roli odpuzovače kun jsou v klidu tak nevím zda se ta kočka jen nepotkala s jinou kočkou nebo tím kohoutem). Mám vyzkoušeno že podobné věci ho nutí lidem věřit, spolupracovat a změní ho (párkrát ho zachránit, nechat ho pochopit že o pomoc musí zavolat, ošetřit mu ránu,...). Tak snad budu mít nakonec všechny kohouty jak potřebuji, s otcem toho před chvílí vychvalovaného byl také z počátku boj (kolikrát jsem ho honil dokud mohl a nevzdal to... no a jeho dítě je už od narození jako on s nejlepšími jeho vlastnostmi, jako ze škatulky, a to taty ani moc nemůže pamatovat).
Dobry, no tak uvidime jak to bude s bresse, ale mne sa momentalne zblaznil kohut plymutky, nikdy za dva roky na nas neutocil, ale teraz co mame pri nich bresse, tak uz skocil do manzelky a mamy, do mna si este nedovolil, neviem ci ziarli ze chodime k bresse alebo neviem co mu je, uz sa ho boja aj moje deti, asi pojde na pekac.
Ne-chovatel
XXX.XXX.221.231
Pokud se ptáš mne, tak neřeknu. Mi drobotina vždy běhala mezi dospělými. Oni si mezi sebou určitou hierarchii prostě vybudovat musí. Malými kuřaty se podle mne necítí dospělí jedinci ohrožováni a nejsou zbytečně agresivní. Kolikrát jsem měl pocit, že je ke svým vlastním a opuštěným kuřatům (teď nechci kecat ale loni se tak nějak rozešli po dvou týdnech?) je kvočna "agresivnější" (člověk to většinou nedokáže posoudit, třeba můj kohout má výchovné potahání zobákem - to že jde o potahání namísto klovnutí není prakticky vidět, musíte to pocítit na vlastní kůži, vypadá to dosela hrozivě a agesivně, ale jde spíše o takový láskyplný lepanec nezbedovi) než ke zbytku hejna (což bude pravděpodobně dodatečná výuka i když se mi zdá že se k sobě již neznají).
Dodatečně také naučila slepici kterou vyseděla zdrhat a krást kočce granule. Zda to jsou geneticky příbuzné slepice (jde o její matku), nebo jsou si jsou jen sympatické,... těžko říci.
Už jen jak jsem psal, že kdo ví co současný kohout stihl od svého taty pochytit... ony ho prostě učily i slepice, které ho od začátku přijmuly, neodháněly,...
Jinak můj kohout viditelně žárlí, když se věnuji kohoutu od bresse. Oni určitou pozornost vyžadují oba, i když je někdy musí člověk "chytnout proti jejich vůli". Dělá to tak podle mne většina zvířat. Kočka se také tváří, že zůstane svobodná (s otíráním to nemá nic společného) a nenchá se chytit. Ale když chce, tak se nechá, když chtít nebude tak bych se musel hodně namáhat.
U toho kohouta se to žárlení týká i takových věcí, že mu hodíš/nehodíš žrádlo pod nohy (do jeho dosahu - aby stihl zareagovat dříve než pažravé slepice) a on nemůže přivolat slepičky a být za hrdinu, ochránce, zajišťovatele blahobytu... Kohouti zbožňují, když mohou stát jak zkamenělí mezi slepičkami, které se o ně otírají a spokojeně žerou, slepičkám to taky vyhovuje (a nejsou tak divoké). Za odměnu se mu pak věnují. Také je při žrádle rád pojímá (čím má větší pocit dostatku žrádla tím spokojeněji u krmení vyřvává i pojímá).
Myslím, že ale nepíši nic co bys nemohl vidět u svých slepic. I když je pravda, že někdy to člověku musí podat jiný člověk, aby si toho povšiml. Já takhle dlouho nemohl pochopit, že slepice neumí couvat a když vleze někam, kde se nestočí a neotočí tak už prostě nevyleze.