Rodajlendky

Rodajlendky Více zde: http://chovterezka.webnode.cz/rodajlendky/

Plemeno rodajlendka bylo vyšlechtěno jako užitková nosná slepice v druhé polovině 19. století na Rhode Islandu v Severní Americe. Křížením nosných plemen s asijskými slepicemi, například s kočinkami a malajkami, se selekcí, zaměřenou na vysokou nosnost, podařilo vyšlechtit poměrně uniformní plemeno. Teprve roku 1904 byl stanoven plemenný standard, nejprve pouze pro rodajlendky s jednoduchým hřebenem. O dva roky později byli uznány i hřeben růžicový a bílé zbarvení.



Plemenný typ : Slepice středně těžkého typu, středního až většího tělesného rámce, s dlouhým, dobře osvaleným a vodorovně neseným trupem, obdélníkového tvaru, se široce nasazeným nízko neseným a jen málo rozevřeným ocasem, širokého středně vysokého postoje a s tvrdším opeřením. Chová se převážně s listovým hřebenem, méně často s hřebenem růžicovým.

Hlava : středně velká, mírně podlouhlá

Zobák : silný, středně dlouhý, lehce zahnutý, rohový s nahnědlým nádechem

Hřeben : listový - středně velký, nižší, jemné struktury, s 5 - 6 širšími zuby, praporek sleduje týl, ale k týlu nepřiléhá

růžicový - širší, při pohledu shora oválný, pevně přisedlý, jemně perlený bez větších zvrásnění a prohlubní, zakončený krátkým trnem, který sleduje linii týlu

Obličej : červený, plný, hladký, jemný, neopeřený

Ušnice : červené, menší, mandlového tvaru, mírně svraštělé

Laloky : středně velké, oválné, dobře zaoblené, jemnější tkáně

Oči : výrazné, oranžověčervené - červené

Trup : mohutnější, ze strany výrazně obdélníkový, dlouhý, široký a hluboký, lehce zaoblený, vodorovně nesený

Záda : rovná, dlouhá, po celé délce široká, s dobře opeřeným sedlem

Prsa : široká, plná, hlouběji nasazená, dobře klenutá

Břicho : výrazné, plné

Krk : středně dlouhý, s bohatým krčním závěsem, přechod do linie zad tvoří mírný zlom

Křídla : středně dlouhá, vodorovně nesená, těsně přilehlá

Ocas : středně dlouhý, široce nasazený pod úhlem asi 30°, jen málo rozevřený, tvořený z kratších rejdováků a nepatrně delších srpů, přechod z linie sedla tvoří lehce patrný zlom

Nohy : postoj široký, středně vysoký

Holeně : středně dlouhé, zřetelné, dobře opeřené

Běháky : středně dlouhé, oranžově žluté, u mahagonově červeného rázu s nahnědlými šupinami a červenými proužky po stranách

Opeření : tvrdší, dobře přilehlé, s nepříliš bohatou podsadou, bez podušek



Plemenné znaky slepice : V hlavních plemenných znacích shodná s kohoutem až na znaky podmíněné pohlavím. Je celkově menší, trup má plnější a břicho prostornější. Jednoduchý hřeben má menší, nízký, vztyčený, růžicový hřeben má menší, jemný, pevně přisedlý, zakončený krátkým, rovným trnem. Ocas má spíše kratší, široce nasazený pod úhlem asi 25°, jen málo rozevřený.



Nepřípustné vady : hlava příliš velká, hrubá, nebo dlouhá, trup drobný, trojúhelníkový, krátký, záda krátká,

Velké vady : hřeben listový velký, vysoký, hrubý, hřeben růžicový hrubý, ušnice velké, odstávající, laloky dlouhé, trup mělký, vysoko nesený, záda dozadu zúžená, sedlová poduška, prsa vysoko nasazená, plochá, ocas úzce nasazený, vysoko nesený, nedostatečně vyvinutý, nohy úzký, nízký, nebo vysoký postoj, běháky krátké, nebo naopak velmi dlouhé, opeření třepenité, zkadeřené, řídké, velmi měkké a bohaté, náznak podušek

Velké vady u slepice : krátký trup, velký, hrubý hřeben, úzký ocas



Kroužek : kohout 22 mm

slepice 20 mm



Hmotnost kg : do 1 roku : kohout 2,9 - 3,5 min. 2,6 max. 4,0

slepice 2,3 - 2,9 min. 2,0 max. 3,4



nad 1 rok : kohout 3,3 - 4,1 min. 2,8 max. 4,6

slepice 2,7 - 3,5 min. 2,2 max. 4,0













EVROPSKÝ STANDARD PLEMENE : přeloženo z Evropského vzorníku

Význam - odolné ve všech klimatech, velmi rozšířené plemeno. Chované hlavně na vzhled a snášku. Po více let je schopná snášky a má dobře utvořenou svalovinu

Celkový vzhled - středně těžká slepice s rovnými zády, vzpřímeným hřebenem, oranžovo žluté běháky a opeření je plynulé, trvající, výrazné tmavě červené zbarvení s bohatým leskem

Znaky kohouta - trup široký a dlouhý, obdelníkového tvaru, držení těla vodorovné, široké postavení běháků

Krk - středně dlouhý krk s ne moc hustým opeřením

Záda - dlouhá, rovná, vodorovná a široká v ramenech

Ramena - široké a neměly by vystupovat

Křídla - středně dlouhá široká, dobře složená a nošená horizontálně

Sedlo - široké, se středně dlouhými visejícími péry

Ocas - středně dlouhý, viditelně přizvedlý se středně dlouhými péry, široké letky překrývající hlavní početné, dobře uzavřené péra

Prsa - plná, široká, nízká a dobře zaoblená

Břicho - široké, plné, ale nevystupující

Hlava - středně veliká, lehce podlouhlá, spíše plochá

Obličej - hladký jemné tkáně

Hřeben - středně velký s pěti zubama rovnoměrnými a je pevně usazen, z jemné tkáně, hřeben směřuje do zátylku, nesmí ležet

Hřeben růžicový - široký, pevně usazený, oválný se střední perletí, končící malým, krátkým trnem směřující k zátylku

Lalok - středně velký, hladký

Ušnice - středně velké, mandlového tvaru, hladké a červené

Oči - velké, trochu vystouplé s ohnivým výrazem, nahnědle červené

Zobák - středně dlouhý, lehce zahnutý, silný, rohové zbarvení

Stehna - silné, středně dlouhé, dobře viditelné

Běháky - oranžovo žluté, červenohnědé šupiny, boční červené čáry, středně dlouhé, silné, kulaté (oválné), hladké

Prsty - rovné, dobře roztažené

Opeření - hladké, přilnavé k tělu

___________________________________________________________________________________________________________

Slepice se podobá kohoutovi ve všem, až na pár rozdílů...

Hrubé chyby znaků plemene - krátké záda, trojúhelníkový tvar hrudníku, vzestupné záda, postavení těla nízké, vysoké, moc velká a dlouhá hlava, bílé (světlé) ušnice

Hrubé chyby slepice - světle červená barva peří, flekatá, černá namodralá barva horního opeření, černé zbarvení krku, světlé vnitřní opeření, světlé boky a hodně červený ocas

Zbarvení slepice - rovnoměrné, tmavě červené, lesklé boky, letky, ocas intenzivně červený

Zbarvení kohouta - rovnoměrné, tmavě červené, trvalé, lesklé, bez černých a namodralých fleků, letky rovnoměrně tmavě červené, pokrytí ocasu zelenočerné, oproti sedlovému závěsu červené, spodní opeření intenzivně červené.

Váha - 1,0 - 3-4kg

- 0,1 - 2,4-3kg

Nejnižší váha vajec - 58g , barva skořápky hnědá až tmavěhnědá

Velikost kroužku - 1,0 - 22

- 0,1 - 20

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Můžete někdo přiblížit chov Rodajlendek? Chtěl bych s nimi začít a každá rada dobrá. Nedělám blbost?

Ano, je to plemeno otužilé a zimní nosnice, vždyť právě z rodajlenek se vyrábí neustále nové a nové hybridní kombinace na váš dvorek. Mají příjemnou, lesklou, tmavě mahagonově červenou barvu opeření s černými redukovanými znaky kolumbijské kresby. Opeření je poněkud přilehlejší. Jedinou jejich snad mínusovou vlastností je pomalý způsob opeřování kuřat, což znamená prakticky delší pobyt ve vyhřívané odchovně. V přirozeném odchovu pod kvočnou problém odpadá, kuřata se včas vlezou schovat. A jsou velmi otužilá. Rozdílu v růstu těla mezi rychle opeřujícími kuřaty jiných plemen a pomalu opeřujícími kuřaty rodajlenek při dodržení toho delšího pobytu mimo venkovní podmínky není. Po opeření zad a spodiny těla jsou kuřata bezproblémová. Doporučuji pro kuřata v průběhu odchovu co nejrozmanitěší výběh, aby v důsledku výskytu ještě holých míst na těle náhodou nezačalo vzájemné oštipování. Nepotřebné kusy lze perfektně využít v kuchyni a mají žlutou kůži. Takže vzhled po zabití je přitažlivý.
Krmit se doporučují podle tabulek, (stejně jsou všechny tabulky dělané na ně a nebo na leghornky). No a pak už se můžete těšit z hnědých vajec (pokud začnou před zimou)po celou zimu, kterých by mělo být aspon 200 za rok. Což je slušné. S kvokavostí nětuším jak to u rodajlenek je, takže počítejte že se nějaká může vyskytnout, je to polotěžké plemeno, ale věřím, že chov rodajlenek u nás je na velmi dobré úrovni mimo jiné i díky fungujícímu klubu.
Přeju hodně štěstí, pokud se pro ně rozhodnete. A doufám, že jsem Vás příliš neodradil, chce to jako všechno aspoň vyzkoušet.

Juraj Kafka

Hm, díky všem za odpověď. Váhám ještě nad Plymutkami žlutými, ale mají prý výrazně nižší snážku proti třeba bílým. Jenže bílé se mi nelíbí. Jsou jak brojleři. Dost mi vadí u Plymutek ta neucelenost typů mezi jednotlivými barevnými rázy. Takže to vypadá na Rodajlendky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hm, díky všem za odpověď. Váhám ještě nad Plymutkami žlutými, ale mají prý výrazně nižší snážku proti třeba bílým. Jenže bílé se mi nelíbí. Jsou jak brojleři. Dost mi vadí u Plymutek ta neucelenost typů mezi jednotlivými barevnými rázy. Takže to vypadá na Rodajlendky.

no dovolím si nesouhlasitwww.plymutky.cznechovám je,ale považuji je za jeden nejlepší

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Hm, díky všem za odpověď. Váhám ještě nad Plymutkami žlutými, ale mají prý výrazně nižší snážku proti třeba bílým. Jenže bílé se mi nelíbí. Jsou jak brojleři. Dost mi vadí u Plymutek ta neucelenost typů mezi jednotlivými barevnými rázy. Takže to vypadá na Rodajlendky.

Ano, v typech je neucelenost - to s Vámi naprosto souhlasím a plně to říkám i když se tu nějaký objevivší klubař ozve že né, ale je to tak. Ono vždycky když je moc rázů, tak se tak nějak ztratí zřetel z typu. U rodajlenek to nehrozí, mají jen bílou a červenou barvu. Pokud se týče toho opeřování kuřat jsou na tom žluté plymuty stejně jako rodajlenky a žíhané plymuty taktéž. Takže v tom rozdílu není.
Jinak, že by měly žluté plymuty výrazně nižší snášku, nevím, možná proti bílým ano, stačí se podívat na testy v Opavě. Co mají tato plemena a rázy společné je, že při nevhodném krmení tuční a díky tomu klesá snáška.
Juraj Kafka

Dobrý den, rodajlendky chovám a problém v opeřování není. Chovám ještě české slepice a jsou na to s opeřováním stejně. Dříve jsem měl i bílé plymutky y můžu i říci, že co se zimní snášky týče, tak rodajlendky vedou, ale zase stávkují přes léto, kdy mi hodně kvokají, ale to zase jedou české slepice, takže mi až tak žíly netrhá.
Co se zmasilosti týče, tak tam zase vedou plymutky. Občas se mi vyskytli kohouti, kteří rostli před očima, to zase rodajlendky jsou pomalejší, ale ne zase o tolik v porovnání s lehkými plemeny. Takže jestli mohu poradit - s chutí do nich!

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý den, rodajlendky chovám a problém v opeřování není. Chovám ještě české slepice a jsou na to s opeřováním stejně. Dříve jsem měl i bílé plymutky y můžu i říci, že co se zimní snášky týče, tak rodajlendky vedou, ale zase stávkují přes léto, kdy mi hodně kvokají, ale to zase jedou české slepice, takže mi až tak žíly netrhá.
Co se zmasilosti týče, tak tam zase vedou plymutky. Občas se mi vyskytli kohouti, kteří rostli před očima, to zase rodajlendky jsou pomalejší, ale ne zase o tolik v porovnání s lehkými plemeny. Takže jestli mohu poradit - s chutí do nich!

Prosím, nafoťe mi sem odrůstající kuřata rodajlenek a češek. Rád se na to podívám. Nevěřím tomu, že se rodajlenky opeřují rychlým způsobem jako češky. Jedině že by sem bylo dovezeno pár jedinců z Německa s tou výraznější černí v ocase a jestli ty se opeřují rychle tak prosím... Nemám nic proti. Ale co vím, tak kuřata rodajlenek a hlavně kohouti byli holí na zádech ještě ve dvanáci týdnech stáří. Občas se toto pomalé opeřování vyskytne i u jiných plemen, která se opeřují normálně. Běžně je typické pro žíhané plymutky, některé rázy vyandotek, tak cca polovinu populace žlutých plymutek a dalších, např faverolky. Tu a tam se vyskytne u australek, které se normálně opeřují rychle alespoň ty původní české populace. Plně obrostlé pomalu se opeřující zvíře se pak už v dospělosti nijak neliší od rychle opeřujícího.
Faktor pomalého opeřování je charakteristický také třeba pro malajky. Je to faktor pohlavně vázaný a dominantní. Takže kohouti ho mají v homozygotní sestavě alel dvakrát a nebo jen jednou když jsou to heterozygoti a přitom jsou vždy pomalu opeřující s tím, že ti, co to mají jako heterozygotně založené, se opeřují poněkud zdůrazňuji poněkud rychleji ale o poznání ještě pořád pomaleji než kuřičky a kohouti bez tohoto genu. Kuřičky mohou mít tento gen vepsaný jen jednou a pak se opeřují pomalu a nebo ho nemají a opeřují se normálně tedy rostou jim letky a rýdováky hned a také opeření z pernic na lopatkách, bocích, stehnech, hřbetě a na břiše. Jejich opeřování je tedy započato dříve prakticky od první chvíle jejich života. Brzy se pokryjí obrysovým peřím na bocích, a hřbetě a tak snadněji vydrží třeba raní rosu.

Kuřatům opeřujícím se pomalým způsobem vyráží po vylíhnutí také letky a velké krovky křídelní ale už nic jiného. Až tak po 21 dnech se objeví první tři pírka v ramínkách a něco málo na bocích. Ocasní peří nevyrůstá mnohdy až po desátém týdnu, kolem pátého týdne teprv se objeví první obrysová pera na pernici na zádech a objeví se krovky ocasní a sporý kryt mazové žlázy. V té době už je plně narostlá řada obrysových per na stechnech, na bocích hrudi v lopatkách a začíná se opeřovat od spoda krk. Kromě těchto míst je zvíře holé s původním, ale ted už značně řídkým chmířím. Dá se říci, že pomalu opeřující kuřata dostávají první obrysový pokryv v době, kdy normálně opeřující kuřata už přehazují do druhého peří. Stačí to bedlivě pozorovat a rozlišíte to.

Prosím je to diskuze, nečekám útoky ani je nevysílám.

Juraj Kafka

Je tento jav aj u Ri zdrobnelých? Tato hydina sa mi velmi páči ale márne ju hladám. Všade sú na predaj len solo kohútiky. Keď som ich prvý krát videl pred 30 rokmi tak som nechápal. Tak lesklé perie nemá asi žiadne plemeno v tejto farbe. Bolo by dobré dať na moderku aj nejaké fotky aby verejnosť vedela o ktoré že to plemeno sa jedná. Myslím že sa kedysi ludove nazývali červienky.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosím, nafoťe mi sem odrůstající kuřata rodajlenek a češek. Rád se na to podívám. Nevěřím tomu, že se rodajlenky opeřují rychlým způsobem jako češky. Jedině že by sem bylo dovezeno pár jedinců z Německa s tou výraznější černí v ocase a jestli ty se opeřují rychle tak prosím... Nemám nic proti. Ale co vím, tak kuřata rodajlenek a hlavně kohouti byli holí na zádech ještě ve dvanáci týdnech stáří. Občas se toto pomalé opeřování vyskytne i u jiných plemen, která se opeřují normálně. Běžně je typické pro žíhané plymutky, některé rázy vyandotek, tak cca polovinu populace žlutých plymutek a dalších, např faverolky. Tu a tam se vyskytne u australek, které se normálně opeřují rychle alespoň ty původní české populace. Plně obrostlé pomalu se opeřující zvíře se pak už v dospělosti nijak neliší od rychle opeřujícího.
Faktor pomalého opeřování je charakteristický také třeba pro malajky. Je to faktor pohlavně vázaný a dominantní. Takže kohouti ho mají v homozygotní sestavě alel dvakrát a nebo jen jednou když jsou to heterozygoti a přitom jsou vždy pomalu opeřující s tím, že ti, co to mají jako heterozygotně založené, se opeřují poněkud zdůrazňuji poněkud rychleji ale o poznání ještě pořád pomaleji než kuřičky a kohouti bez tohoto genu. Kuřičky mohou mít tento gen vepsaný jen jednou a pak se opeřují pomalu a nebo ho nemají a opeřují se normálně tedy rostou jim letky a rýdováky hned a také opeření z pernic na lopatkách, bocích, stehnech, hřbetě a na břiše. Jejich opeřování je tedy započato dříve prakticky od první chvíle jejich života. Brzy se pokryjí obrysovým peřím na bocích, a hřbetě a tak snadněji vydrží třeba raní rosu.

Kuřatům opeřujícím se pomalým způsobem vyráží po vylíhnutí také letky a velké krovky křídelní ale už nic jiného. Až tak po 21 dnech se objeví první tři pírka v ramínkách a něco málo na bocích. Ocasní peří nevyrůstá mnohdy až po desátém týdnu, kolem pátého týdne teprv se objeví první obrysová pera na pernici na zádech a objeví se krovky ocasní a sporý kryt mazové žlázy. V té době už je plně narostlá řada obrysových per na stechnech, na bocích hrudi v lopatkách a začíná se opeřovat od spoda krk. Kromě těchto míst je zvíře holé s původním, ale ted už značně řídkým chmířím. Dá se říci, že pomalu opeřující kuřata dostávají první obrysový pokryv v době, kdy normálně opeřující kuřata už přehazují do druhého peří. Stačí to bedlivě pozorovat a rozlišíte to.

Prosím je to diskuze, nečekám útoky ani je nevysílám.

Juraj Kafka

Já říkám, že rodajlendky jsou jako kuřátka krásná, medová, přítulná, ale velmi brzy vypadají jako malí supi, jsou to ošklivá oškubaná kuřátka a to dost dlouho. Opeřují se opravdu pomalu, ale jiný problém než ve vzhledu nevidím, neubližují si. Mně nesou rodajlendky pěkně v létě, ale nenesou v zimě. Mám studený kurník bez osvětení, tak ani nečekám, že by nesly. To vyandotky nesou sem tam i v zimě. E.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Já říkám, že rodajlendky jsou jako kuřátka krásná, medová, přítulná, ale velmi brzy vypadají jako malí supi, jsou to ošklivá oškubaná kuřátka a to dost dlouho. Opeřují se opravdu pomalu, ale jiný problém než ve vzhledu nevidím, neubližují si. Mně nesou rodajlendky pěkně v létě, ale nenesou v zimě. Mám studený kurník bez osvětení, tak ani nečekám, že by nesly. To vyandotky nesou sem tam i v zimě. E.

No jistě. A tím jsou holejší čím mají potom tmavší a lesklejší peří. Podle mně by stačio vyrušit ten dominantí gen pomalého opeřování pomocí např. rychle opeřujících hemšpírek, jenže utrpí na několik let - to není jednoduchá záležitost, utrpí intenzita červeného zbarvení neřku-li o známé strakatosti v druhém roce života slepic. Proto zadavatele s tímto faktem seznamuji, že bude-li chtít rodajlendky odchovávat uměle, musí je pak držet v odchovně o něco déle. A pak kuřata dobře zaměstnat aby nedocházelo k oštipování právě vyrůstajícího krvavého peří. Aby se pak nedivil, co má dělat. Kromě těchto věcí je rodajlendka více než doporučeníhodná k venkovskému chovu, spokojí se i s menším výběhem, ale samozřejmě má-li možnost být ve větším, je shánlivá. Řekněme, že kuřice po dvanáctém týdnu už docela vypadají normálně a nemají problém být venku. Krátce před snáškou a v dospělosti jsou to kráské mahagonově červené slepice s intenzivním leskem. Já se pokusím najít nějakou fotku. Ano kdysi se jim říkávalo červenky.
Juraj Kafka

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Je tento jav aj u Ri zdrobnelých? Tato hydina sa mi velmi páči ale márne ju hladám. Všade sú na predaj len solo kohútiky. Keď som ich prvý krát videl pred 30 rokmi tak som nechápal. Tak lesklé perie nemá asi žiadne plemeno v tejto farbe. Bolo by dobré dať na moderku aj nejaké fotky aby verejnosť vedela o ktoré že to plemeno sa jedná. Myslím že sa kedysi ludove nazývali červienky.

http://www.youtube.com/watch?v=3w-nzpxF1Ck&feature=related

Tak podle testu Plymutky žluté 140 vajec. Nejlépe snášejí asi bílé a černé.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Prosím, nafoťe mi sem odrůstající kuřata rodajlenek a češek. Rád se na to podívám. Nevěřím tomu, že se rodajlenky opeřují rychlým způsobem jako češky. Jedině že by sem bylo dovezeno pár jedinců z Německa s tou výraznější černí v ocase a jestli ty se opeřují rychle tak prosím... Nemám nic proti. Ale co vím, tak kuřata rodajlenek a hlavně kohouti byli holí na zádech ještě ve dvanáci týdnech stáří. Občas se toto pomalé opeřování vyskytne i u jiných plemen, která se opeřují normálně. Běžně je typické pro žíhané plymutky, některé rázy vyandotek, tak cca polovinu populace žlutých plymutek a dalších, např faverolky. Tu a tam se vyskytne u australek, které se normálně opeřují rychle alespoň ty původní české populace. Plně obrostlé pomalu se opeřující zvíře se pak už v dospělosti nijak neliší od rychle opeřujícího.
Faktor pomalého opeřování je charakteristický také třeba pro malajky. Je to faktor pohlavně vázaný a dominantní. Takže kohouti ho mají v homozygotní sestavě alel dvakrát a nebo jen jednou když jsou to heterozygoti a přitom jsou vždy pomalu opeřující s tím, že ti, co to mají jako heterozygotně založené, se opeřují poněkud zdůrazňuji poněkud rychleji ale o poznání ještě pořád pomaleji než kuřičky a kohouti bez tohoto genu. Kuřičky mohou mít tento gen vepsaný jen jednou a pak se opeřují pomalu a nebo ho nemají a opeřují se normálně tedy rostou jim letky a rýdováky hned a také opeření z pernic na lopatkách, bocích, stehnech, hřbetě a na břiše. Jejich opeřování je tedy započato dříve prakticky od první chvíle jejich života. Brzy se pokryjí obrysovým peřím na bocích, a hřbetě a tak snadněji vydrží třeba raní rosu.

Kuřatům opeřujícím se pomalým způsobem vyráží po vylíhnutí také letky a velké krovky křídelní ale už nic jiného. Až tak po 21 dnech se objeví první tři pírka v ramínkách a něco málo na bocích. Ocasní peří nevyrůstá mnohdy až po desátém týdnu, kolem pátého týdne teprv se objeví první obrysová pera na pernici na zádech a objeví se krovky ocasní a sporý kryt mazové žlázy. V té době už je plně narostlá řada obrysových per na stechnech, na bocích hrudi v lopatkách a začíná se opeřovat od spoda krk. Kromě těchto míst je zvíře holé s původním, ale ted už značně řídkým chmířím. Dá se říci, že pomalu opeřující kuřata dostávají první obrysový pokryv v době, kdy normálně opeřující kuřata už přehazují do druhého peří. Stačí to bedlivě pozorovat a rozlišíte to.

Prosím je to diskuze, nečekám útoky ani je nevysílám.

Juraj Kafka

Takže je vlastně dáno geneticky, když některé kuře zůstává ochmýřeno mnohem déle než ostatní kuřata a je z něj pak spolehlivě kohoutek. Tihle kohoutci se poznají velmi brzy. Ale ty, co jsou několik měsíců podobní slepicím, poznám spolehlivě opravdu, až když kokrhají. Loni jsem si myslela, co budu mít slepiček a pak to byl samý kohout. Letos je zase hodně slepiček.
Ke kvokání: ještě mi žádná rodajlendka nekvokala. E.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Takže je vlastně dáno geneticky, když některé kuře zůstává ochmýřeno mnohem déle než ostatní kuřata a je z něj pak spolehlivě kohoutek. Tihle kohoutci se poznají velmi brzy. Ale ty, co jsou několik měsíců podobní slepicím, poznám spolehlivě opravdu, až když kokrhají. Loni jsem si myslela, co budu mít slepiček a pak to byl samý kohout. Letos je zase hodně slepiček.
Ke kvokání: ještě mi žádná rodajlendka nekvokala. E.

Ano, středně těžká plemena je někdy oříšek pro chovatele rozeznat včas pohlavím, znám ten problém právě u rodajlenek a u žlutých plymut. Podle hlavy to vůbec nelze dlouho poznat. Hřebeny jsou malé nevýrazné do značného stáří. Musí se koukat na peří na lopatkách a štítech a pak na středovou osu zad. Tam v tom samém postupu jak vyrážejí první pírka po prachovém peří vyrůstá po prvním až druhém pelichání kuřecího peří špičaté kohoutí peří s lesklými rozvolněnými paprsky. To je mnohdy jediný spolehlivý znak. Je to problém hlavně v době kroužkování, kdy musíte některým jedincům dát kroužky projistotu dva a pak jeden přecvaknout až se pohlaví definitivně projeví. Zajímavé je, že u dalšího polotěžkého plemene australka, poznáte kohouty už 3-5. týden a to výhradně podle větších a růžovějších hřebínků.
Momentálně zažívám tejné problémy u sumatránek, kde se musí vystihnout čas kdy kuřata už jsou opeřená ale na hlavě mají ještě chmíří, v tu dobu mají kohoutci zapálené hřebínky, jakmile se jim opeří i hlava už to zase není poznat od slepic. Až podle kohoutího peří, což je pozdě, protože nohy mají dávno silné klouby a už to nenakroužkujete.

Dobrý večer, RI chovám již 11 let a mohu potvrdit, že dříve se mi opravdu rodajlendky pomalu opeřovaly, ale v posledních dvou letech s tím nemám problém. Nemohu si toto plemeno vynachválit co se týče vzhledu i užitkovosti. Je pravda, že líhnu rodokmenově a jen od nejlepších nosnic, a když mám rok, kdy je neodchovám snažím se, aspoň jednu, nebo dvě slepičky doplnit do stávajícího hejna z prvotřídního chovu, které mají i rodokmen tak o užitkovosti vím skoro všechno. Co se týče plemenných znaků vybírám jen ty kusy co odpovídají v co největší míře standardu, na zvíře, které by mu odpovídalo v plném rozsahu jsem ještě nikdy netrefil. Jinak toto plemeno mohu doporučit a byl by jsem rád, kdyby chovatele tohoto krásného plemene přibyli poněvadž je nás málo. Když se bude plemenářská práce dělat zodpovědně tak dříve, nebo později se dosáhne kvalitních, nebo aspoň průměrných zvířat. Petr

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Dobrý večer, RI chovám již 11 let a mohu potvrdit, že dříve se mi opravdu rodajlendky pomalu opeřovaly, ale v posledních dvou letech s tím nemám problém. Nemohu si toto plemeno vynachválit co se týče vzhledu i užitkovosti. Je pravda, že líhnu rodokmenově a jen od nejlepších nosnic, a když mám rok, kdy je neodchovám snažím se, aspoň jednu, nebo dvě slepičky doplnit do stávajícího hejna z prvotřídního chovu, které mají i rodokmen tak o užitkovosti vím skoro všechno. Co se týče plemenných znaků vybírám jen ty kusy co odpovídají v co největší míře standardu, na zvíře, které by mu odpovídalo v plném rozsahu jsem ještě nikdy netrefil. Jinak toto plemeno mohu doporučit a byl by jsem rád, kdyby chovatele tohoto krásného plemene přibyli poněvadž je nás málo. Když se bude plemenářská práce dělat zodpovědně tak dříve, nebo později se dosáhne kvalitních, nebo aspoň průměrných zvířat. Petr

Petře, mohu se zeptat, odkud jste? Kvůli případnému doplnění hejna. Já jsem od Č. Krumlova. Eva

Pokud se nepletu, Petr je kousek od Opavy.

Tak mám naopak špatné zkušenosti s Rodajlendkama. Nechal jsem je 2 roky a snáška nejhorší z plemen co jsem měl. V létě nenesly vůbec a v zimě kdybych nepřitápěl, tak taky nic a sežraly vagón.

A můžete napsat, s kterými Vámi chovanými plemeny je srovnáváte? V zimě bez přitápění a svícení opravdu nenesou.

Ale jistě. Byly to Hempšírky, Australky, Amroksky a Plymutky. Záměrně uvádím jen středně těžká plemena. Možná jsem narazil na špatný základ, ale nejsem poslední dobou sám, kdo si na užitkovost stěžuje. Ono se hodně chovů pokazilo dovozem kohoutů z Německa. Jak je známo, němci na užitkovost nehledí, těm jde jen o exteriér. Rodajlendky jsou na oko výborné, ale užitkovost rapidně klesá právě z toho důvodu. Pokud jde někomu o vajíčka, nemohu doporučit.

Dobrý večer, jak už někdo výše poznamenal jsem z Opavy. Petr

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ale jistě. Byly to Hempšírky, Australky, Amroksky a Plymutky. Záměrně uvádím jen středně těžká plemena. Možná jsem narazil na špatný základ, ale nejsem poslední dobou sám, kdo si na užitkovost stěžuje. Ono se hodně chovů pokazilo dovozem kohoutů z Německa. Jak je známo, němci na užitkovost nehledí, těm jde jen o exteriér. Rodajlendky jsou na oko výborné, ale užitkovost rapidně klesá právě z toho důvodu. Pokud jde někomu o vajíčka, nemohu doporučit.

Děkuji za odpověď.