Játra

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tubera se u slepice projeví na střevech - střeva jsou porostlá světlými tuhými uzlíky jako korálky
Jiřina

nevím,není to spíš na střevech boubele tasemnice

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Když slepice hrozně vyhubne nic nezabírá jak poznám na játrech nebo plicích tuberu. Díky

Jak je stará? Slepice mladší 2 let ji mají vzácně. Fleky na játrech znamenají spíš jednu z forem kokcidiózy. Je to jen u jedné pipky, nebo u více stejného - různého stáří? Při tuberkolóze by byly plíce "děravé". Jak dodržujete hygienu chovu, když vás napadle tuberkolóza? Martina
PS Dnes budu mít v práci volněji, tak vám pohledám vše, co o plicích a játrech v komplu mám a někdy nad ránem to pošlu sem. M

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jak je stará? Slepice mladší 2 let ji mají vzácně. Fleky na játrech znamenají spíš jednu z forem kokcidiózy. Je to jen u jedné pipky, nebo u více stejného - různého stáří? Při tuberkolóze by byly plíce "děravé". Jak dodržujete hygienu chovu, když vás napadle tuberkolóza? Martina
PS Dnes budu mít v práci volněji, tak vám pohledám vše, co o plicích a játrech v komplu mám a někdy nad ránem to pošlu sem. M

Tak slepice je 2 letá,občas se mi toto onemocnění objeví i u holubů
1 až 2 zvířata za rok je to na všechno přeléčené.očkov.tak mi to je divný to zvíře hubne ,hubne až chcípne., má snahu žrát,ale už se neudrží na nohou jak je zesláblý, proto mě napadla tubera a chtěl bych se podívat na orgány. Díky

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak slepice je 2 letá,občas se mi toto onemocnění objeví i u holubů
1 až 2 zvířata za rok je to na všechno přeléčené.očkov.tak mi to je divný to zvíře hubne ,hubne až chcípne., má snahu žrát,ale už se neudrží na nohou jak je zesláblý, proto mě napadla tubera a chtěl bych se podívat na orgány. Díky

Stihla jsem to ještě doma, ale je to dlouhé Je tam všechno.z čeho by mohly ještě mladé slepice hubnout. Anorexii neberu v úvahu.
Tak si to stáhni a v klidu čti. Ta tubera se mě fakt nezdá. Uvažuji o parazitech, otravě, nebo kokcidii. Ozvi se, co to bylo. Martina
Otravy.
Charakteristika. Přívod většího množství jedů nebo zdraví škodlivých látek do organismu jednorázově nebo dlouhodobě v malém množství.
Výskyt a vnímavost. Poměrně častý u hrabavé drůbeže (vyhrabávání návnad), u vodní drůbeže vzácnější. Nejčastěji návnady na myši nebo pozření otrávených myší. Dále prostředky k hubení hmyzu a plevelů a plísňové jedy v závadných krmivech. Méně časté otravy mořeným obilím, průmyslovými hnojivy, zcela vzácné jsou otravy desinfekčními prostředky nebo léčivy. Charakter otravy má i překrmování živočišnými bílkovinami a kuchyňskou solí. Nejvnímavější jsou mladí ptáci. Kromě věku ovlivňují vnímavost momentální náplň trávicího ústrojí a funkční schopnost a stan jater a ledvin, které jedy likvidují a vylučují.
Příznaky. Bývají většinou obecné. Při prudkých otravách nastává rychlá změna zdravotního stavu, při vleklých otravách postupné ochabování důležitých funkcí a chřadnutí doprovázené kulháním. Pro otravu je charakteristické postižení většího počtu zvířat chovaných za stejných podmínek. Příznaky jsou u všech velmi podobné. Zvlášť podezřelé jsou známky poruchy nervové soustavy jako podráždění až křeče nebo malátnost až ochrnutí, zúžení nebo rozšíření zorniček apod. Také prudké poruchy v trávicím ústrojí. Kromě několika málo typických nálezů je i pitevní obraz otrav obecný, u velmi prudkých a naopak velmi pozvolných otrav až téměř žádný.
Průběh. Většinou hromadný, často prudký, s úhyny již několik hodin po pozření jedovaté látky nebo po styku s ní. Vleklý průběh bývá provázen špatným prospíváním, poruchami vývinu u mladých ptáků a poruchami rozmnožovacích funkcí u dospělých ptáků (úbytek snášky, nekvalitní skořápka, deformace vajec nebo znetvoření zárodků ve vejcích). později dochází i k poruchám dalších funkcí (ledvin apod.). Drůbež pak hyne postupně jednotlivě po vyčerpání ochranných funkcí, resp. po nahromadění neúnosného množství jedů v těle.
Diagnóza. Výsledek klinického vyšetření ani pitvy většinou nestačí a je třeba je doplnit chemickým průkazem jedovaté látky. Ten ovšem bývá často drahý a náročný, a proto je ho třeba účelně usměrnit. Důležitá je přesná a úplná informace chovatele o předchorobí a ostatních okolnostech případu, ve které je třeba uvést: počet a umístění chované drůbeže, počet nemocných a uhynulých, kdy a u kterých kusů byly pozorovány první příznaky a jejich popis, kompletní složení krmné dávky, způsob přípravy krmiva. případné změny v krmení v poslední době, informace o posledním hubení myší, o provádění postřiků rostlin, o skladování jedovatých látek v okolí chovu apod..
Pro vyšetření v nejbližším Státním veterinárním ústavu je třeba zajistit veškerý podezřelý materiál, hlavně zbytky krmiva a vzorky používaných krmiv v množství 2 kg, vzorek vody v množství 2 l, ostatní podezřelé látky, které by mohly otravu způsobit, v množství alespoň 100 g, nebo i obaly od nich. Čerstvě uhynulou drůbež odesíláme v počtu 2-3 kusy v neporušeném stavu co nejrychleji, tzn. po poslovi; poštou výhradně pilně a jako infekční materiál. Řada jedovatých látek se totiž rychle rozkládá a jsou později neprůkazné.
Podobná onemocnění. Vždy je třeba v prvé řadě vyloučit hromadná nakažlivá onemocnění, která při prudkém průběhu na začátku nákazové vlny mohou otravy imitovat (například cholera drůbeže). Náhlé hynutí zdravé drůbeže může způsobit v letním období i noční masivní napadení čmelíky s těžkou ztrátou krve.
Léčba. U prudkých otrav je vesměs neúčinná. Hlavní zásady první pomoci: zabránit dalšímu příjmu podezřelé potravy, odstranit podezřelý obsah volete výplachem a vyprázdněním ostatních úseků trávicího ústrojí podáním 2 – 4 tablet živočišného uhlí a popř. následně projímadla, podpořit oběhový systém 2 – 3 lžičkami slabé zrnkové kávy.
Prevence. Opatrné používání návnad na myši i postřikových přípravků k ochraně rostlin, bezpečné uložení a označení jedovatých látek. Dodržování zásad správné výživy a zacházení s krmivy. Dodržování koncentrací a způsobů použití dezinfekčních, dezinsekčních a léčivých prostředků.
Fosfid zinku.
Zdrojem jsou přípravky k hubení hlodavců, tj. Nera-zrna, Stutox-granule. Napuštěná zrna pšenice jsou výstražně červeně zbarvena a mají tmavě hnědé špičky. Za hodinu po požití několika zrn se dostavuje skleslost, načepýřené peří, ztížený dech a modrání hřebínku. Za 2 – 24 hodin dochází k úhynu. Při pitvě je nápadný česnekový zápach z volete, v obsahu volete najdeme návnadová zrna, jinak zejména výrazné překrvení vaječníku a sliznice předního úseku střev, krváceniny na srdci a jinde.
Chlorid sodný.
Obsah soli v krmivu nad 0,5% je škodlivý. Smrtelná dávka je 4,5 g na 1 kg živé hmotnosti, stav zhoršuje omezení přístupu k vodě. Nejcitlivější jsou kachny. Příznaky jsou žíznivost, nechutenství, ztížený dech, skleslost až ochrnutí, těžký průjem, při pitvě nacházíme výpotky v tělních dutinách, prudký katar střev, prsní svalovina je suchá a tmavě červená.
Plísňové jedy.
Zrniny, zvláště ve formě šrotů mohou být napadeny plísněmi, z nichž více než 1/3 druhů vytváří za příznivých podmínek (vyšší vlhkost nebo i teplota při skladování) jedovaté zplodiny látkové výměny, tzv. mykotoxiny. Současně rozkládají základní složky krmiva (bílkoviny a tuky), čímž vznikají další látky škodlivé pro organismus drůbeže, zejména mláďat. Plísně mohou vegetovat i uvnitř obilek bez zjevných změn na povrchu. Šrotovaná krmiva nemají být v zásobě déle než 3 měsíce, tučný kukuřiční šrot ne déle než 2-3 týdny. U odrostlejší a dospělé drůbeže jsou častější vleklé otravy (mykotoxikózy), projevující se nechutenstvím, špatným prospíváním, poruchami růstu a vývoje, popř. rozmnožování. S prudkými otravami se spíše setkáváme u mláďat. Po objevení obecných příznaků otravy včetně nervových poruch (křeče, ochrnutí) může dojít k hromadnému hynutí mláďat. Diagnostika je obtížná a vyžaduje vyloučení všech ostatních možných příčin onemocnění. Přímý průkaz plísňových jedů (alfatoxinů) je technicky velmi náročný a běžně se neprovádí. Na otravu těmito jedy usuzujeme nepřímo a z výsledků laboratorního vyšetření vzorků krmiv. V prevenci je důležité opatřovat pro drůbež, zvláště mladou, jen kvalitní, nejlépe vyšetřená krmiva. Musí se uskladňovat v suchu, chladu, dobře větrat a spotřebovat v přiměřené době. Krmivo označené jako silně zaplísněné raději drůbeži nezkrmujeme.
Organofosfáty a chlórované uhlovodíky.
Jsou účinnou látkou moderních insekticidů k ochraně rostlin a i k likvidaci vnějších cizopasníků u zvířat (Fenoform forte, Arpalit spray, Soldep, Metathion apod.). K otravě může dojít při neopatrném nebo nesprávném použití, zejména při ošetřování drůbeže proti vnějším parazitům, ale i např. sezobáním většího množství usmrceného hmyzu. Z příznaků při otravě organofosfáty vynikají výtok z nozder a očí, průjem, záškuby svalstva až křeče, zástava dechu. Pitevní nález je netypický. Vleklejší průběh bývá provázen průjmem, hubnutím a celkovou slabostí. Jinak mohou příznaky nastoupit během několika minut, ale i dnů. zvláště u chlórovaných uhlovodíků- Učinkují výrazně na nervovou soustavu, takže prvním příznakem je stupňující se neklid až bojácnost, Vyvrcholením jsou těžké křečové stavy. Při pitvě je nápadnější zápach po plísni a krváceniny v trávicím ústrojí.
Bakteriální jedy a botulismus.
Zdrojem otravy bývá zkažené krmivo živočišného i rostlinného původu v letním období i např. pozřené larvy much na mršinách nebo zkaženém mase, u vodní drůbeže i rozložená vodní vegetace. Bakteriální jedy lze likvidovat jedině patnácti minutovým převařením podezřelého krmiva. Jako botulismus se označuje otrava jedovatými zplodinami baktérií druhu Clostridium botulinum. Příznaky se dostavují za několik hodin. Začínají malátností a posedáváním, následuje postupné ochrnutí končetin, křídel, krčního svalstva, takže drůbež se nemůže pohybovat, ani přijímat potravu. Nakonec bezvládně leží v celkovém ochrnutí, s hlavou opírající se zobákem o zem. Vědomí je plně zachováno. Někdy otékají oční víčka, objevuje se slzení, průjem, snadné uvolňování peří. K úhynu dochází za 1 – 3 dny.

Otrava solaminem.
zdrojem otravy mohou být bobule lilku černého, zejména u kuřat a kachen, nebo staré vyklíčené nebo zelené brambory. Rychle nastupuje ochablost, nekoordinované pohyby, průjem, rozšířené zorničky, ochrnutí. Průběh je velmi rychlý, k uhynutí dochází 2. – 3. den.
Dusitany a dusičnany.
Zdrojem může být granulovaný ledek. Také je tvoří baktérie v nahnilých okopaninách (brambory, řepa) nebo v uvařených a v zapařených okopaninách. Za několik hodin se otrava projeví ztíženým dechem, žíznivostí a průjmem, které se při dostatečném příjmu vody upraví. Při těžší otravě nastupuje celkové ochrnutí a úhyn. Při pitvě je nápadný až krvavý zánět v trávicím ústrojí a zmodrání kůže na celém těle.
Rtuť.
vzhledem ke značné odolnosti drůbeže k otravě rtutí proti ostatním hospodářským zvířatům se mohou u ní příznaky otravy rtutí objevit až po dlouhodobém zkrmování osiva mořeného Agronalem, Folisanem, Senegranem aj.. První příznaky jsou snížená až zastavená snáška nebo snížená líhnivost vajec, hubnutí, vleklý, zapáchající průjem až s příměsí krve. Může se objevit slabost, namáhavé nekoordinované pohyby, třesy, křeče, či ochrnutí. Drůbež hyne 3 – 10 týdnů po začátku vleklé otravy. Při pitvě zjistíme zánět sliznice trávicího ústrojí až po okrsky odumřelé tkáně, těžké poškození ledvin, ve kterých se rtuť hromadí, protože biologický poločas jejího vylučování z těla je 6 – 8 týdnů. Tato doba je také minimální ochrannou lhůtou pro možnost konzumování vajec a masa drůbeže, třeba i omylem krmené mořenými zrninami.
Sulfonamidy.
Ke škodlivým účinkům těchto léků proti kokcidióze by mohlo dojít při předávkování, prodlouženém nebo často opakovaném podávání. Kromě toho při předkládání léčivých roztoků v pozinkovaných nádobách vznikají jedovaté sloučeniny zinku. Příznaky otravy sulfonamidy nastupují již po dávce 1,5 g na 1 kg živé hmotnosti. Při prudké otravě se projeví hlavně podrážděním nervové soustavy, nekoordinovanými pohyby a záškuby. Vleklé otravy u mláďat zastavují růst, způsobují chudokrevnost, poškozují ledviny a jsou jednou z příčin krvácivých stavů. protože blokují vytváření vitamínu K střevní mikroflórou.


Kumarinové preparáty.
Drůbež s těmito návnadovými preparáty může přijít do styku spíše nepřímo pozřením přiotrávených myší, které hledají zdroj vody. Kumariny snižují srážlivost krve, takže po jejich nahromadění v těle dochází ke smrtelnému vykrvácení do vnitřních orgánů. Při pitvě nacházíme krevní výlevy do všech tělních dutin včetně nosní, do vaječníku, svaloviny končetin, mezižeberních prostorů aj..

možná vnitřní paraziti
Škrkavka slepičí (Ascaridia galli)
Charakteristika. Bělavý, na průřezu kulatý červ se zašpičatělými konci těla, dorůstá délky 3 – 10 cm. Vajíčka jsou schopná nakažení po zrání na vzduchu a ve vlhku od 17°C za 3 týdny a při vyšší teplotě i dříve. Venku přežívají déle než rok. Vlhké teplo je ničí za 2 minuty. Larvy ve střevě drůbeže dospívají za 2 měsíce a žijí asi rok.
Výskyt. Velmi častý parazit, dráždí a zraňuje střevní sliznici, zhoršuje trávení a při silnějším napadení ucpává až perforuje střevo.
Léčba. Helmirazin v dávce 400 – 500 mg, tj. až jedna tableta veterinárního přípravku na 1 kg živé hmotnosti do volete nebo práškový preparát v pitné vodě v 0,2% roztoku nebo v 0,3% příměsi hromadně v krmivu. (Škrkavky pouze ochromuje, ale nezabíjí!) Podáváme navečer, abychom mohli časně ráno vypuzené červy včas odstranit, aby je drůbež opět nepozřela. Nilverm (10 mg Levamisolu v 1 tabletě), v množství 1 – 2 tablety na 1 kg živé hmotnosti přímo do volete. Fenbion (10 mg fenbendazolu v 1 tabletě) 1 – 2 tablety na 1 kg živé hmotnosti do volete (mimo výměny peří, které poškozuje). Mebenvet (100 mg mebendazolu v 1 g prášku) v množství 0,4 g na 1 kg živé hmotnosti v krmivu. Léčbu opakujeme za 14 dnů.
Speciální prevence. Odčervení mladé drůbeže ve 2. – 3. měsíci věku a podle situace v chovu pravidelná odčervování na podzim a na jaře. Pro odchov je nejvhodnější travnatý výběh střídaný po 2 měsících. Odolnost podporuje dostatečný přívod živočišných bílkovin a vitamínu A.
Roup kuří (Heterakis gallinae)
Charakteristika. Drobný bělavý červ s ostře zašpičatělými konci těla, dorůstající 5 – 11, respektive 23 mm. Vajíčka jsou schopna nakažení po dozrání na vzduchu od 18°C za dva týdny. Ve vlhké půdě přežívají několik měsíců. Larvy ve střevě drůbeže dospívají asi za 1 měsíc. Červ žije asi 1 rok.
Výskyt. Poměrně častý u hrabavé i u vodní drůbeže (H. dispar.)
Příznaky. Poškozuje sliznici slepých střev a saje krev. Svými jedovatými produkty ochromuje normální funkci slepých střev a vyvolává jejich plynatost. U krůt ve svých vajíčkách může přenášet i zárodky histomoniázy.
Léčba. Viz. Škrkavka slepičí.
Speciální prevence. Viz. Škrkavka slepičí.
Kapilárie (několik druhů rodu Capillaria)
Charakteristika. Vlasově tenký, okem téměř neviditelný červ, dlouhý 1 – 5 cm, žije zčásti zavrtaný ve sliznici volete, jícnu nebo střeva. U některých druhů dozrávají vajíčka přímo v půdě během 1 – 4 týdnů, přežívají v půdě nejméně 1 rok a snesou až -15°C. u jiných je nezbytný mezihostitel (dešťovka). V trávicím ústrojí červi dospívají za 1 měsíc a kladou vajíčka 6 – 9 měsíců.
Výskyt. Poměrně častý v drobnochovech hrabavé i vodní drůbeže a holubů, ale i u volně žijícího ptactva.
Příznaky. V trávicí trubici odnímá živiny vstřebané sliznicí, působí ze vleklé záněty a těžké narušení funkcí sliznic. u mladé drůbeže zejména na podzim i hromadné úhyny.
Léčba. Helmirazin je neúčinný. Jinak viz Škrkavka slepičí, kromě zvýšeného dávkování preparátů s levamisolem alespoň dvojnásobně.
Speciální prevence. Zdrojem invazí je především dospělá drůbež a jí zamořené výběhy. Mladou drůbež tedy nemísíme se starým hejnem. Jinak viz Škrkavka slepičí.
Tasemnice.
Charakteristika. Několik mm až několik desítek cm dlouhé tělo je složeno z plochách článků. Koncové články, obsahující zralá vajíčka, se oddělují, odcházejí s trusem a jsou dočasně pohyblivé. Vajíčka červů uvolněná z článků přežívají venku nejvýše 15 dnů a jsou citlivá k vyschnutí a k mrazu. Musí se proto dostat do nejdříve s potravou do těla mezihostitelů, různých půdních nebo vodních živočichů sloužících drůbeži za potravu. zárodek tasemnice v nich dozrává za 3 – 4 týdny a přežívá v nich i zimní období. Tím se parazit udržuje ve výběhu. K promoření mezihostitelů přispívají i skrytí nosiči tasemnic mezi dospělou drůbeží. Ve střevě drůbeže tasemnice dospívá asi za 2 – 3 týdny po nakažení a uvolňuje koncové články se zralými vajíčky.
Výskyt. V drobnochovech, zvláště v určitých oblastech, poměrně častý u hrabavé drůbeže, u holubů i volně žijících ptáků.
Příznaky. Tasemnice škodí podrážděním a zraňováním střeva, čímž vyvolává vleklé záněty a špatné prospívání. Vylučují jedovaté zplodiny, které působí na nervovou soustavu a vyvolávají stavy křečí i ochrnutí.
Léčba. Účinný je pouze Taenifugin (700 mg niclosamidu v 1 tabletě) v dávce ¼ tablety na 1 kg živé hmotnosti večer do volete.
Speciální prevence. V oblastech s trvalým výskytem pravidelné odčervování drůbeže na jaře a na podzim a odčervení kuřat již ve věku 3 – 5 týdnů. Preparát v práškovité formě je možné vmíchat do krmiva na 2 – 6 dnů v dávce 20 mg niclosamidu na 1 kg suché směsi. Potlačování výskytu mezihostitelů bývá nesnadné. U vodní drůbeže chované na volných vodách je rovněž na místě pravidelné odčervování doporučenou dávkou 60 mg niclosamidu na 1 kachně.
Leukóza drůbeže.
Charakteristika. Přenosné nádorovité bujení krvetvorných orgánů, způsobené viry za skupiny onkornavirů.
Výskyt a vnímavost. celosvětově rozšířené závažné onemocnění zejména velkochovů drůbeže proniklo i do drobnochovů. K infekci jsou vnímavá kuřata do 3 – 5 měsíců věku. Zvýšená vnímavost je dědičně podmíněná. Výskyt je možný kromě u hrabavé drůbeže i u kachen a okrasných ptáků.
Přenos. V prvních dnech života se kuřata nakazí v líhních přímým stykem. Virus se vylučuje výměšky horních cest dýchacích a trusem. Do líhní se dostává násadovými vejci od skrytých nosičů viru mezi nosnicemi. tito celoživotní nosiči viru šíří infekci kromě vajec také trusem, popř. prostřednictvím krve sajících parazitů. Zjevně z nich onemocní a uhyne jen menší část. V chovném prostředí může virus přežít až půl roku.
Příznaky. U nejčastější formy, zvané lymfoidní leukóza, nastupují průměrně za 5 – 8 měsíců po nakažení. Nemocní ptáci se neradi pohybují, později mívají průjem, snížený příjem krmiva a přestávají snášet. Hřeben a lalůčky jsou bledé a svraštělé, ptáci vyhubnou, ale břišní dutina může být zvětšená abnormálně zduřelými játry, prostoupenými nádorovitým bujením mramorovitého vzhledu. Podobně bývá postižena i slezina. Při uzlové formě je nádorovitá tkáň soustředěna do různě velkých šedobílých špekovitých ložisek. Mohou být postiženy i ostatní orgány i prsní svalovina. Při vzácnější formě, zvané osteopetróza, jsou zdeformované a ztluštělé kosti a při tzv. krevních formách má zvětšená slezina tmavě třešňovou barvu. Nemocní ptáci vždy hynou.
Průběh. Vesměs vleklý, s jednotlivými úhyny v dospívání a na začátku první snášky. pouze krevní forma může u kuřat proběhnout s rychlým hynutím.
Diagnóza. Ve většině případů stačí klinický a pitevní nález.
Podobná onemocnění. Od TBC leukózu odlišuje převážně výskyt v prvním roce života kuřic a odlišný charakter patologických změn orgánů. Zvláště velkouzlovou formu odliší od Markovy nemoci jen podrobné laboratorní vyšetření. Zevní příznaky jsou podobné také při silných invazích střevních parazitů.. Lze je odlišit laboratorním vyšetřením vzorků trusu.
Léčba. Není známa.
Prevence. Dezinfekce líhní po každém líhnutí. Přísně izolovaný odchov kuřat do věku 3 – 5 měsíců. pravidelná desinfekce 5% roztokem Chloraminu a vápenným mlékem. Vyloučit faktory snižující přirozenou odolnost drůbeže (zátěže, parazitární invaze, špatnou hygienu prostředí, špatnou výživu, nepřekrmování bílkovinami). Pravidelné zásahy proti krev sajícím parazitům. Genetická selekce odolných linií. Očkování zatím není k dispozici.
Nebezpečí pro ostatní zvířata a člověka. Nelze vyloučit postižení různých ptáků. Uplatnění tohoto viru u savců včetně člověka nebylo prokázáno. Využití masa je prakticky vyloučeno častým postižením nebo znehodnocením svalových tkání.
Ornitóza.
Charakteristika. nakažlivé onemocnění ptáků vyvolané velkými viry, řazenými dnes mezi baktérie (Chlamydia) přenosné na člověka.
Výskyt a vnímavost. Skrytá infekce, která byla prokázána u mnoha volně žijících i člověkem chovaných ptáků na celém světě. jako zjevné hromadné onemocnění se objevuje obvykle u mladých ptáků zejména po oslabujících a zátěžových situacích. Vnímavé jsou všechny druhy drůbeže, okrasní i volně žijící ptáci a člověk.
Přenos. virus ptáci vylučují trusem, nosními výměšky i ve vejci. K nakažení dojde přímým stykem, stykem s trusem, znečištěným peřím, krmivem a vodou, vdechnutím prachu ze zaschlého trusu a peří i krevní cestou infekcí kožních poranění.
Příznaky. První příznaky nastupují průměrně za 2 – 3 týdny po nakažení. Mohou být i velmi nenápadné a neurčité, tj. ospalost, nechutenství, načepýřené peří, slabost a vyhublost. Také dochází ke snížení snášky, líhnivosti (hynutí zárodků před líhnutím) a oplozenosti vajec. K podezření vede nejčastěji zánět spojivky, výtok z nosních otvorů a zelený průjem. Jsou známy i nervové příznaky tj. zkroucení krku, kulhání. Při pitvě nacházíme obvykle zánět oční spojivky, zánět osrdečníku s výpotkem, zvětšenou slezinu, zánět vzdušných vaků a výstelky tělní dutiny. Tyto příznaky mohou u skrytého průběhu infekce u dospělých ptáků i zcela chybět.
Paratyf (salmonelózy).
Charakteristika. Prudké nebo vleklé hromadné onemocnění vyvolané různými sérovary bakterií z rodu Salmonella (kromě S. gallinarum).
Výskyt a vnímavost. Jedno z nejčastějších nakažlivých onemocnění všech druhů ptáků, z nichž nejvnímavější jsou kachňata, kuřata, holoubata a krůťata. Méně housata a dospělá drůbež.
Přenos. Nákaza se udržuje nosičstvím zárodků mezi dospělou drůbeží, od níž se šíří vejci a trusem. zárodky mohou dlouhodobě přežívat i v okolí drůbeže a někdy se v zevním prostředí rozmnožovat. Na přenosu se mohou podílet i myši a volně žijící ptáci.
Příznaky. mláďata hynou často náhle i za několik hodin po nakažení bez předcházejících příznaků onemocnění. V ostatních případech začínají nechutenstvím, slabostí, žízní, průjmem, zimomřivostí a ospalostí. Někdy se dostavují křeče, výtok z očí a ztížené dýchání. U dospělé drůbeže se vleklý průběh projevuje i za několik týdnů po nakažení hubnutím, ospalostí, sníženou chutí, průjmem, popř. záněty kloubů. Při pitvě je při prudkém průběhu nejnápadnější zvětšení jater a sleziny, zánět střev a nevstřebaný žloutkový váček. Tento nález však může i zcela chybět. Při vleklém průběhu nacházíme kromě vyhublosti drobné bělavé uzlíky na játrech, zesílenou stěnu a přeplnění žlučového měchýře, zánět střev a osrdečníku, popř. různě velká bělavá sýrovitá ložiska v plících, v kloubech, ve vaječníku i v kterékoliv jiném orgánu, nevyjímaje svalovinu, podkoží, nebo oční kouli.
Průběh. Vznik a průběh onemocnění jsou vázány na množství baktérií vniklých do těla a na stav vnímavosti, respektive působení oslabujících vlivů prostředí. inkubační doba proto značně kolísá od 1 – 2 dnů do několika týdnů. U dospělých ptáků je průběh vesměs vleklý a jednotlivý, u mláďat naopak prudký a hromadný se ztrátami 50 – 95% zejména v prvních 2 – 3 týdnech života. Ptáci, kteří překonali onemocnění, zůstávají často dlouhodobými nosiči zárodků s ložisky infekce v různých vnitřních orgánech a nejsou vhodní jako chovná zvířata.
Diagnóza. Je nezbytné laboratorní vyšetření s pitvou nejlépe několika čerstvě uhynulých kusů s průkazem původce.
Léčba. Viz Pulorová nákaza.
Prevence. Viz. Pulorová nákaza.
Nebezpečí pro ostatní zvířata a člověka. Paratyf je jednou z nejznámějších zoonóz, tj. onemocnění přenosných i na člověka, zvláště na děti. „Zvířecí“ sérovary salmonel se mohou přizpůsobit k parazitování u člověka (humanizace) a při masívní infekci ho nakazit. Onemocnět může jakýkoli druh zvířat. Maso z poražené drůbeže se může používat až po sterilizaci, odpady musí být spáleny.
Pulorová nákaza a tyf.
Charakteristika. Nakažlivé onemocnění kuřat a dospělých slepic vyvolané zárodkem Salmonella gallinarium.
Výskyt a vnímavost. Původce je značně rozšířen zejména v drobnochovech. Nejvnímavější jsou nejmladší kuřata v prvních dvou týdnech, méně nosnice. Ostatní druhy onemocní jen vzácně.
Přenos. Salmonely aktivně pronikají skořápkou na papírovou blánu, takže nakažené nosnice produkují 30 – 50% nakažených vajec a vylučují zárodky trusem. Salmonely přežívají v chovném prostředí pod nalepenou nečistotou i dlouhodobě. V přenosu salmonel se mohou uplatnit i čmelíci. o nasazení nakažených vajec do líhní se nákaza rozšíří na vylíhlé kuřata. Ta, která přežila zůstávají i celoživotními nosiči a vylučovateli zárodků.
Příznaky. V nakažených násadových vejcích mohou kuřata hynout již před vylíhnutím. Vylíhlá kuřata jsou ospalá, zimomřivá, bez zájmu o potravu. Mají bílý, zpěněný průjem (bílá úplavice), zasychající kolem kloaky, kterou až ucpává. Přechod do vleklého průběhu přetrvávající katar střevní sliznice a ztížené dýchání. K příznačnému pitevnímu nálezu patří u kuřat nevstřebaný žloutkový váček, degenerovaná žlutohnědá až zelená játra s přeplněným žlučovým měchýřem a sýrovitá náplň slepých střev. U dospělých nosnic příznaky většinou dlouho chybějí nebo je pouze snížená nepravidelná snáška nebo snížená líhnivost vajec. V pokročilém stavu, hlavně u nosnic starších než dva roky, se objevuje trvalý žlutozelený průjem, hubnutí, zvětšování břišní dutiny v důsledku vodnatelnosti, modrání hřebínku. V tomto stavu bývají starší nosnice utraceny, nebo jednotlivě hynou. Typickým nálezem při pitvě jsou křehká žlutavá až zelenavá játra, značně zvětšená, s drobnými šedožlutými uzlíky, zvětšená červenohnědá slezina, ložiska vazivové tkáně až jizvovité vtaženiny v srdečním svalu, deformace žloutkových váčků ve vaječníku i krevní výlevy do jejich nitra (stopkatá degenerace) a bohatý výpotek v břišní dutině, někdy s konglomeráty žloutku z prasklých váčků (žloutkový zánět pobřišnice). Častou příčinou úhynu je i prasknutí křehkých jater s vnitřním krvácením.
Průběh. Kuřata z nakažených vajec se líhnou nemocná a hynou v prvním týdnu života (úhyn 50 – 80%). U kuřat nakažených až po vylíhnutí se onemocnění projeví za 9 – 10 dnů, ztráty vrcholí ve 2. – 3. týdnu života. Část kuřat přežívá a může se i samovolně uzdravit. Častěji však zůstávají dlouhodobými nosiči a vylučovateli zárodků. Starší nosnice v drobnochovu onemocnějí vleklým průběhem nákazy a hynou většinou jednotlivě. Propuknutí nákazy a její průběh velmi závisí na podmínkách chovu.
Diagnóza. Je nezbytné laboratorní vyšetření pitvou čerstvě uhynulých kusů s průkazem původce.
Podobná onemocnění. Katary trávicího ústrojí z nesprávné výživy a hygieny, prochlazení, průjmy provázející jiné nákazy (paratyf, TBC, pseudomor, kokcodióza a pod.).
Léčba. Účinný bývá furazolidon v dávce 0,3 – 0,5 g na 1 kg suchého krmiva po dobu 7 – 10 dnů nebo chloramfenikol ve vodorozpustné formě v dávce 1g na 1 l pitné vody po dobu 3 dnů, tj. 7 ml Chronicin solutio Spofa na 1 l vody. Léčba je však problematická vzhledem k vysokému počtu bacilonosičů mezi léčenými a neužívá se proto v chovech produkujících násadová vejce. Vlekle a těžce nemocní ptáci se neléčí.
Prevence. Vyhledávání nosičů zárodků, zejména v chovech produkujících násadová vejce, vyšetřením krve, popř. trusu a nasazených nevylíhlých vajec a jejich důsledné vyřazování. Z vyřazených kusů spálíme vnitřnosti a maso konzumujeme až po hodinovém vaření nebo pečení, vejce z postiženého chovu je třeba 8 minut vařit. Skořápka a odpady z masa lze zkrmovat rovněž až po hodinovém vaření. Podobně vyšetřujeme i nakoupenou drůbež v karanténě. Násadová vejce lze získávat jen z vyšetřených zdravých chovů. Hygiena v líhních zahrnuje pravidelnou dezinfekci násadových vajec a líhní párami formalínu. V chovu používáme j desinfekci chovného prostředí 2,5% teplý Chloramin nebo vápenné mléko se 3% Chloraminu. Pečujeme o dobrou hygienu, kvalitní výživu a dobré zdraví drůbeže. Význam má i hubení zevních parazitů a hmyzu, hlodavců, zamezení přístupu volně žijícího ptactva do krmítek napáječek. Vhodné je i používání specifických bakterifáfů (parazit salmonel) v pravidelných intervalech. Používání antibiotik nemá v prevenci význam a je škodlivé.
Nebezpečí pro ostatní zvířata a člověka. V přirozených podmínkách je malé vzhledem ke specializaci tohoto sérovaru salmonel na slepice. Možnost vzácného nakažení jiného druhu drůbeže, popř. člověka, zcela vyloučit nelze.
Tuberkulóza drůbeže.
Charakteristika. Vleklé onemocnění drůbeže a divokých ptáků, s tvorbou sýrovitých uzlíků ve vnitřních orgánech a s postupným hubnutím vyvolané zárodkem ptačí tuberkulózy (Mycobacterium avium).
Výskyt a vnímavost. Typická nemoc drobnochovů, rozšířená po celém světě, postihuje asi 10 – 20 % drobnochovů. Vyskytuje se i mezi volně žijícími ptáky (bažanti, vrabci, špačci, kosi, havrani, vrány a pod.). Málo vnímavá je vodní drůbež a holubi.
Přenos. Poněvadž prvním postiženým orgánem bývá střevo, jde prakticky vždy o otevřenou formu s vylučováním zárodků trusem nakažených ptáků, s přenosem zejména ze starších věkových kategorií na mladší. Jinak také zkrmováním nepřevařených jatečných odpadů z drůbeže a prasat, skořápkami, blátem a nečistotou ze zamořených výběhů.
Příznaky. Objevují se většinou až po prvním roce života slepic- je to postupné hubnutí s výraznou ztrátou prsní svaloviny, kulhání při postižení kostní dřeně, malátnost až ospalost, později úporný zelený nebo žlutý průjem. Hřebínek je svraštělý často namodralý, peří matné, Chuť k přijímání potravy i snáška jsou často dlouho zachovány. Ve vnitřních orgánech se tvoří typické žlutavé, tvrdé uzlíky, ohraničené od ostatní tkáně, na řezu suché, sýrovité.
Průběh. Vzhledem k velmi dlouhé inkubační době, několik měsíců, nastupuje zjevné onemocnění až po prvním roce života drůbeže postupně u všech kusů v hejnu. Také úmrtnost dosahuje 100%.
Diagnóza. Typický je průběh s hubnutím při zachované chuti k přijímání potravy, s průjmy, s kulháním a s občasnými úhyny vysílených slepic. Podobně typický je i pitevní nález doplněný mikroskopickým vyšetřením změn na orgánech nebo barvených zárodků v roztěrech. Skrytou infekci lze ze života ptáka odhalit tuberkulinací.
Podobná onemocnění. Leukóza drůbeže a Markova nemoc se projevují převážně v prvním roce života kuřic, především zřetelnou chudokrevností a špekovitými nádorovitými uzly na orgánech. salmonelová infekce se spolehlivě odliší jen bakteriologickým vyšetřením. Změny na játrech při histomonádové invazi krůt lze odlišit mikroskopicky, aspergilózu také podle nezvětšené sleziny.
Léčba. Neprovádí se. Je třeba stanovit program tlumení nákazy v chovu.
Prevence. Nechovat drůbež déle než dva roky a nemísit mladou drůbež se starší. pravidelně vyhledávat skryté nosiče zárodků tuberkulinací a vyřazovat reagenty, zejména při dopňování chovu. Maso z vyřazených reagentů lze využít až po důkladném tepelném zpracování, vnitřnosti a odpady je nutné spálit. Zamezit přístup divokého ptactva, zvláště ke krmítkům a napáječkám. Neškodně odstraňovat uhynulé kusy (nejlépe spálením nebo asanační službou). Nový chov zakládat až po likvidaci zamořeného hejna, po důkladné asanaci chovného prostředí, po opakované desinfekci 20% vápenným mlékem s přídavkem 3% Chloraminu, 5% vápenným mlékem nebo 5% teplým chloraminem po několikaměsíční chovné přestávce.
Nebezpečí pro ostatní zvířata a člověka. zárodkem ptačí tuberkolózy se mohou nakazit všechny druhy ptáků, dále prasata, skot, vzácně ovce i kozy, zárodek je infekční i pro králíky. Při onemocnění člověka se zárodek ptačí tuberkulózy prakticky neuplatňuje.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak slepice je 2 letá,občas se mi toto onemocnění objeví i u holubů
1 až 2 zvířata za rok je to na všechno přeléčené.očkov.tak mi to je divný to zvíře hubne ,hubne až chcípne., má snahu žrát,ale už se neudrží na nohou jak je zesláblý, proto mě napadla tubera a chtěl bych se podívat na orgány. Díky

Jo, o holubích nemocech nic nevím. Když jsem si půjčovala Zdraví zvířat v drobných chovech, tak jsem studovala jet slepice a králíky. Martina

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Jo, o holubích nemocech nic nevím. Když jsem si půjčovala Zdraví zvířat v drobných chovech, tak jsem studovala jet slepice a králíky. Martina

Díky ozvu se.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
nevím,není to spíš na střevech boubele tasemnice

Jsem přesvědčena o správnosti své odpovědi. Dělala jsem svého času veterinární dozor na drůbežích jatkách. Těchto případů nebylo mnoho, ale vyskytly se a byly nezaměnitelné. Uzlíky byly velikosti od krupice do hrášku, světlé, tuhé, a ne jednotlivé, celé vnitřnosti byly úplně obsypané.
Jiřina

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Díky ozvu se.

Tak jsem toho po rozříznutí moc nezjistil játra byla naprosto v pořádku,
akorát světlejší flíčky na srdci ale to asi nic neznamená,ale kdyš jsem rozříz vole krmení nebylo strávený a byl tam stroužek česneku 3 dny starý i střeva měli zpěněný světle zelený obsah a místama černý ale to bylo asi živ.uhlí.Tak nevím

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Tak jsem toho po rozříznutí moc nezjistil játra byla naprosto v pořádku,
akorát světlejší flíčky na srdci ale to asi nic neznamená,ale kdyš jsem rozříz vole krmení nebylo strávený a byl tam stroužek česneku 3 dny starý i střeva měli zpěněný světle zelený obsah a místama černý ale to bylo asi živ.uhlí.Tak nevím

Podívejte se někde na nepřenosné nemoci trávicího ústrojí, asi měkké vole. Nebo na příznaky prostydnutí. Myslím, že by to mohlo být ono. Nemám teď čas přebírat soubory s chorůbkama. Martina

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Podívejte se někde na nepřenosné nemoci trávicího ústrojí, asi měkké vole. Nebo na příznaky prostydnutí. Myslím, že by to mohlo být ono. Nemám teď čas přebírat soubory s chorůbkama. Martina

Tak jsem dělal pořádek v krmivu ,mám je v holubníku v dřevěných zásobnících a asi 10 cm od spodu bylo obilí zaplísněný bylo tam 10 měsíců sice to byla výška obilí 100 cm ale plíseň určitě prostupovala nahoru a asi to byl důvod úmrtí holuba.