Neregistrovaný uživatel

V souvislosti s článkem zvaným "Okénko posuzovatele" vydaným v jednom ze starších ročníků časopisu "Chovatel", kde autor pojednával o různých exteriových vadách ocasu hrabavé drůbeže (konkrétně u Plží a RI), by mě zajímalo toto. Chovám slepice už nekolik let a vystřídal jsem různá plemena i hybridy. A vždy jsem při podrobnější prohlídce ocasu zjistil různý počet rýdovacích per. U některých 14 u jiných 16 a někdy i 18. A také u mnoha jedinců jistou nesouměrnost v počtu :15 rýdováků. Všechny tyto odchylky jsou typické jak pro dané plemeno tak i v rámci jednoho plemene či linie. Např. AUč, jejichž struktura jednotlivých per ocasu je jakoby volná, měly ve většině případů 16 per. AUč je robustní plemeno a šířka těla je umocněna právě chrarakteristickým tvarem ocasní partie. Naopak např. VL nebo užitkoví hybridi měly 14 per v ocase čili na každé straně sedm. Pokud se vyskytnou jedinci v rámci jednoho plemene s takovýmito odlišnostmi, při křížení dojde k výskytu lichého počtu rýdováků. ( ne u všech). Tato nesouměrnost pak vypadá nepěkně zvláště u leghornek, plemen s kolumbijskou kresbou jako NH, SA, plemen a rázů černých, kreslených aj. Zajímalo by mě tedy, zda by neměl být tento aspekt brán v potaz i při posuzování jako to mají holubáři, kteří u holubů precizně posuzují a hlídají počet rýdováků. Je to dědičný znak kvalitativní nebo kvantitativní a jaký počet per je u divoké formy kura domácího?
Děkuji.
Neregistrovaný uživatel

Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
V souvislosti s článkem zvaným "Okénko posuzovatele" vydaným v jednom ze starších ročníků časopisu "Chovatel", kde autor pojednával o různých exteriových vadách ocasu hrabavé drůbeže (konkrétně u Plží a RI), by mě zajímalo toto. Chovám slepice už nekolik let a vystřídal jsem různá plemena i hybridy. A vždy jsem při podrobnější prohlídce ocasu zjistil různý počet rýdovacích per. U některých 14 u jiných 16 a někdy i 18. A také u mnoha jedinců jistou nesouměrnost v počtu :15 rýdováků. Všechny tyto odchylky jsou typické jak pro dané plemeno tak i v rámci jednoho plemene či linie. Např. AUč, jejichž struktura jednotlivých per ocasu je jakoby volná, měly ve většině případů 16 per. AUč je robustní plemeno a šířka těla je umocněna právě chrarakteristickým tvarem ocasní partie. Naopak např. VL nebo užitkoví hybridi měly 14 per v ocase čili na každé straně sedm. Pokud se vyskytnou jedinci v rámci jednoho plemene s takovýmito odlišnostmi, při křížení dojde k výskytu lichého počtu rýdováků. ( ne u všech). Tato nesouměrnost pak vypadá nepěkně zvláště u leghornek, plemen s kolumbijskou kresbou jako NH, SA, plemen a rázů černých, kreslených aj. Zajímalo by mě tedy, zda by neměl být tento aspekt brán v potaz i při posuzování jako to mají holubáři, kteří u holubů precizně posuzují a hlídají počet rýdováků. Je to dědičný znak kvalitativní nebo kvantitativní a jaký počet per je u divoké formy kura domácího?
Děkuji.
3