Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.115.98
Přátelé, poraďte, mám problém se zabíjením drůbeže. Ne že bych nevěděl, jak zabíjet, ale je mi jich vždycky líto a už týden před zabíjením skoro na nic jiného nemysslím. A když přijde den D, zase to o týden odložím atd. Ano, jsem to já, kdo stále udává australky, abych je nemusel zabíjet. Jak se odprostit od těchto hloupých myšlenek? Vždyť přeci vím, že drůbež slouží i k tomu, abych ji zabil a ... M
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.204.155
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Přátelé, poraďte, mám problém se zabíjením drůbeže. Ne že bych nevěděl, jak zabíjet, ale je mi jich vždycky líto a už týden před zabíjením skoro na nic jiného nemysslím. A když přijde den D, zase to o týden odložím atd. Ano, jsem to já, kdo stále udává australky, abych je nemusel zabíjet. Jak se odprostit od těchto hloupých myšlenek? Vždyť přeci vím, že drůbež slouží i k tomu, abych ji zabil a ... M
zdravím já, kdo si pro ty vaše australáky poslala svýho zlatýho manžela takovou dálku...mám podobný problém s jehňaty a s kůzlaty. Pokaždé si říkám, kdo že mi dal to právo ta zvířata zabíjet. Jenže...kdybych je nezabíjela, nemohla byhc je ani chovat. Proto si na tu špinavou práci někoho zvu, jen mu ukážu oběť a mažu pryč. Pak mi přinesou jen čisté maso. Osobně nezabiju ani kuře, ale u těch jsem aspoň schopna asistovat. Vždycky se snažím, aby zvíře bylo zabito co nejrychleji, bez stresů a bolesti. A pak si představím, jak se zvíře prohání po "věčných lovištích" a je mi líp...
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.115.98
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
zdravím já, kdo si pro ty vaše australáky poslala svýho zlatýho manžela takovou dálku...mám podobný problém s jehňaty a s kůzlaty. Pokaždé si říkám, kdo že mi dal to právo ta zvířata zabíjet. Jenže...kdybych je nezabíjela, nemohla byhc je ani chovat. Proto si na tu špinavou práci někoho zvu, jen mu ukážu oběť a mažu pryč. Pak mi přinesou jen čisté maso. Osobně nezabiju ani kuře, ale u těch jsem aspoň schopna asistovat. Vždycky se snažím, aby zvíře bylo zabito co nejrychleji, bez stresů a bolesti. A pak si představím, jak se zvíře prohání po "věčných lovištích" a je mi líp...
Tak to jsem rád, že v tom nejsem sám. Ale můj problém to moc nevyřešilo. A že bych je nechal umřít stářím, tak to opravdu nejde. Nu což, rychle do toho a půl je hotovo.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.127.230
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak to jsem rád, že v tom nejsem sám. Ale můj problém to moc nevyřešilo. A že bych je nechal umřít stářím, tak to opravdu nejde. Nu což, rychle do toho a půl je hotovo.
Zabíjení mi taky nedělá radost. Vůbec. Jediné, co mi pomáhá, je představit si všechny ty 34-38 dní "staré" brojlery neschopné pohybu, co neznají nic než halu, krmítko a napaječku, na masovou produkci "masa" ne až tak valné kvality (nic proti profi drůbežářům- vyháním ad absurdum) ve srovnání s mladým kohoutkem, kterého kvočna nebo vy pipláte od malička, který nakonec běhá na travičce, popelí se a opaluje se s vytrčenou nohou na opravdovém slunci. Vy ho potom v noci nevyskladníte strojem, nevezete v dusnu namačkané na sebe X km a nepověsíte na háky, na kterých se třepe než ho to přejde buď dřív a nebo ve chvíli než dojede do omračovací lázně. Život na ho..., smrt taky nic moc...
Je to kec, ale snažte se oblbnout hlavu, když máte pipky rád. Já vždycky vezmu slepičku - kohoutka pěkně když spí ve tmě z hřadu, v duchu mu poděkuju, pomyslím si, že měl pěkný život a že jsem ráda a že bude mít i pěknou smrt, pohladím a šup vedle kurníku na špalek a hnedle hotovo, dřív, než mu dojde, "proč se sakra tak brzo rozednívá". Naštěstí si tak můžu postupně zabíjet po jedné, nemám žádný megachov. Přinejhorším, když napřáhnete ruku se sekyrou, pomyslete si: "Za každého utrápeného nechodícího brojlera se zdeformovanýma nohama!" nebo "Za každou chudinku vynesenou klecovou slepici bez peří!" nebo "Za všechna ta v průběhu růstu uhynulá kuřata nazývaná ekonomickou ztrátou!" :-))), vzpomeňte si na všechny ty podlitiny u kupovaných kuřat a vsugerujte si, že všechny vznikly u živých kuřat. Chudáci... Jen u těch ušlechtilých zvolání nezavírejte v zápalu odhodlání oči, useknete si ruku :-)))
Je to aspoň trochu lepší ?
Nejsem žádná aktivistka, tohle mi ale trochu pomáhá. První "vlastnoručně zabité kousky" jsem poctivě obrečela (asi po měsíčním odkládání popravy...). Baba, no.
Ale radost z toho nebudete mít nikdy. jejda co bych dala za to, kdyby můj jinak báječný chlap aspoň někdy zabil něco...Třeba v sebeobraně... :-) (myšleno zvíře :-))
Vaše hysterická drůbežobijka
PS: Podobně můžete postupovat při kuchání: "jé on nemá žádnou modřinu, no to je báječné", "jé a jak má napapané volátko, to mu chutnalo, ukaž co bylo k poslední večeři", "jé a ty svaly, no ten se ale v životě už něco nachodil", "jé, jaká to nádherná neotlačená prsní kost!" a finální: "Hezký život, hezká smrt, dobrý oběd!" (ne, nedělám si z vás srandu, já si vykládám s mrtvolou, když ji kuchám a fakt mi to pomáhá. Kecoterapie to můžeme nazvat.)
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.1.3
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Zabíjení mi taky nedělá radost. Vůbec. Jediné, co mi pomáhá, je představit si všechny ty 34-38 dní "staré" brojlery neschopné pohybu, co neznají nic než halu, krmítko a napaječku, na masovou produkci "masa" ne až tak valné kvality (nic proti profi drůbežářům- vyháním ad absurdum) ve srovnání s mladým kohoutkem, kterého kvočna nebo vy pipláte od malička, který nakonec běhá na travičce, popelí se a opaluje se s vytrčenou nohou na opravdovém slunci. Vy ho potom v noci nevyskladníte strojem, nevezete v dusnu namačkané na sebe X km a nepověsíte na háky, na kterých se třepe než ho to přejde buď dřív a nebo ve chvíli než dojede do omračovací lázně. Život na ho..., smrt taky nic moc...
Je to kec, ale snažte se oblbnout hlavu, když máte pipky rád. Já vždycky vezmu slepičku - kohoutka pěkně když spí ve tmě z hřadu, v duchu mu poděkuju, pomyslím si, že měl pěkný život a že jsem ráda a že bude mít i pěknou smrt, pohladím a šup vedle kurníku na špalek a hnedle hotovo, dřív, než mu dojde, "proč se sakra tak brzo rozednívá". Naštěstí si tak můžu postupně zabíjet po jedné, nemám žádný megachov. Přinejhorším, když napřáhnete ruku se sekyrou, pomyslete si: "Za každého utrápeného nechodícího brojlera se zdeformovanýma nohama!" nebo "Za každou chudinku vynesenou klecovou slepici bez peří!" nebo "Za všechna ta v průběhu růstu uhynulá kuřata nazývaná ekonomickou ztrátou!" :-))), vzpomeňte si na všechny ty podlitiny u kupovaných kuřat a vsugerujte si, že všechny vznikly u živých kuřat. Chudáci... Jen u těch ušlechtilých zvolání nezavírejte v zápalu odhodlání oči, useknete si ruku :-)))
Je to aspoň trochu lepší ?
Nejsem žádná aktivistka, tohle mi ale trochu pomáhá. První "vlastnoručně zabité kousky" jsem poctivě obrečela (asi po měsíčním odkládání popravy...). Baba, no.
Ale radost z toho nebudete mít nikdy. jejda co bych dala za to, kdyby můj jinak báječný chlap aspoň někdy zabil něco...Třeba v sebeobraně... :-) (myšleno zvíře :-))
Vaše hysterická drůbežobijka
PS: Podobně můžete postupovat při kuchání: "jé on nemá žádnou modřinu, no to je báječné", "jé a jak má napapané volátko, to mu chutnalo, ukaž co bylo k poslední večeři", "jé a ty svaly, no ten se ale v životě už něco nachodil", "jé, jaká to nádherná neotlačená prsní kost!" a finální: "Hezký život, hezká smrt, dobrý oběd!" (ne, nedělám si z vás srandu, já si vykládám s mrtvolou, když ji kuchám a fakt mi to pomáhá. Kecoterapie to můžeme nazvat.)
Taky si vždycky s mamkou říkáme: ,,Měl/a jsi hezký život, tak ještě rychlou smrt a bude to. ´´
Jistě, že to člověka netěší, ale aby si nechával všechno co se vylíhne či narodí(např. jehňata - naštěstí máme miniovečky, takže prodáváme jen dál do chovu či na mazlíka), na to nejsou prostory ani finance.
Nikdo to za nás neudělá, tak odvahu a žádné výčitky. Uvědomte si, že jsou to zvířata chovaná na vejce a maso, ne domácí mazlíčci(ač jsou občas až vlezle přítulné a společenské). Zuzka F.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.166.34
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Taky si vždycky s mamkou říkáme: ,,Měl/a jsi hezký život, tak ještě rychlou smrt a bude to. ´´
Jistě, že to člověka netěší, ale aby si nechával všechno co se vylíhne či narodí(např. jehňata - naštěstí máme miniovečky, takže prodáváme jen dál do chovu či na mazlíka), na to nejsou prostory ani finance.
Nikdo to za nás neudělá, tak odvahu a žádné výčitky. Uvědomte si, že jsou to zvířata chovaná na vejce a maso, ne domácí mazlíčci(ač jsou občas až vlezle přítulné a společenské). Zuzka F.
neberte to vezlém ale hlad na vás prostě dáte hlavu na špalek a sekyrou je to opravdu rychlí. Lítost sem nepatří FK
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.32.94
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
neberte to vezlém ale hlad na vás prostě dáte hlavu na špalek a sekyrou je to opravdu rychlí. Lítost sem nepatří FK
No jo no, hlad na nás, to bezesporu určitě a problém by byl vyřešen, jenže ono je pomalu těžší v konzumní společnosti "seslat na někoho hlad" nebo uvést jedince do stavu "opravdového hladu", než něco zabít :-).
Možná až budu zabíjet dvacet, třicet let, možná to nebudu řešit.
Ale já, já co jako harant školou povinný nalezeného cizího poštovního holuba potrhaného psem s protrženým voletem táhla spolu s plastovým šetřícím prasátkem pod paží k tehdá ještě zvěrolékaři, pchá za 12 Kčs srandy jako na kostele, za tejden holub odprděl dokončit svoji trasu, já, co jsem volné chvíle po školce trávila v kurníku rozmluvou s ochočenýma slepicema, které byly menší "slepice" než kamarádky :-))), prostě si nemůžu pomoct, při zabití zdravého a mladého zvířete lítost cítím. Ale zabíjím.
I když je fakt, že holuba v takovém stavu bych dnes zabila hned a s "radostí", nebo spíš s vnitřním uspokojením z ukončeného trápení.
Ale furt jsem "lepší" než můj chlap, ten nezabije vůbec nic a maso jí víc a četněji než já...jsme se hledali, až jsme se našli :-) Tam si neškrtám s ničím, "hlad na něj" by platilo, ale jak to sakra udělat prakticky? Když je schopnej žít na sóji a klíčkách, když na to přijde?
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.18.230
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Přátelé, poraďte, mám problém se zabíjením drůbeže. Ne že bych nevěděl, jak zabíjet, ale je mi jich vždycky líto a už týden před zabíjením skoro na nic jiného nemysslím. A když přijde den D, zase to o týden odložím atd. Ano, jsem to já, kdo stále udává australky, abych je nemusel zabíjet. Jak se odprostit od těchto hloupých myšlenek? Vždyť přeci vím, že drůbež slouží i k tomu, abych ji zabil a ... M
Tak nevím. Tento odkaz by měl patřit do zapřísáhlých ochránců zvířat . Nebo do vegan fóra.
Pokud tedy máte problém s porážkou , tak to nedělejte a chovejte jen pro radost.
Neregistrovaný uživatel

XXX.XXX.22.128
Neregistrovaný uživatel
napsal(a):
Tak nevím. Tento odkaz by měl patřit do zapřísáhlých ochránců zvířat . Nebo do vegan fóra.
Pokud tedy máte problém s porážkou , tak to nedělejte a chovejte jen pro radost.
Asi tak: jsem z města, drůbež chovám chvíli, zabít problém nemám a nikdy jsem neměla...tedy zabít pro užitek, ryhcle a klidně.
To zvíře se proto narodilo, užilo si, mělo péči a pokud svou smrtí netrpí a zemře rychle, tak zemřelo tak, jak má a jak je to zařízeno. V přírodě taky zvířata neumírají přirozeně, ale svou smrtí dávají jiným zvířatům život. Takže je to běžný koloběh a má to tak být.
A na rovinu: příroda je v tomto mnohem milosrdnější než lidé. Staré zvíře se trápí, má bolesti, často se nemůže pořádně najíst a hyne hladem a vyčerpáním. Nevím, proč by mělo trpět, jen abych si já ulevila od svého svědomí...