Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem

Těm co sbírají holubařskou literaturu tak jako já,a chcou jsi rozšířit sbírku ,nebo potěšit blizké ,,doporučuji"!
Uživatel s deaktivovaným účtem

Zdravím, v 19.00 jsem ji teprve dostal do ruky,neměl jsem čas ji hlouběji prozkoumat..název knihy vypovida o čem je řeč,podle předmluvy jsem pochopil ,že muže vznest jistou kritiku pro ty co se genetikou zabyvají hlouběji,jsem o tom presvěčen:-) Překlad z německeho originálu Vererbung bei Tauben ,kniha obsahuje nespočetnym množstvím fotografií ,celkově na dojem a prvotní prohlednutí pusobí ,že se k ní bude holubař vracet hodně často..pro barvičkaře počteníčko
lupus4
napsal(a):
Ahoj, našel jsem ji v různých obchodech od 251,-Kč až do 399,-
Ahoj,tak já jsem jí objednal za 252,-Kč přímo na heuréce,ale poštovné je 99,-Kč,takže nejlepší je objednat v prodejně kniha,kde si dají nějaký rabat,ale pořád to vyjde bez poštovného lépe.Bohužel u nás letos knihu zrušili a mohu si tam objednat tak leda bačkory.
Myslím, že kdyby pan Zdeněk Franta napsal svoje poznatky a zkušenosti , co zjistil při své dlouholeté praxi při chovu holubů jako výsledek jeho pokusů a omylů,pomohl by tím velmi mnoha chovatelům. Kéž by se do toho sepsání svých poznatků pustil !
Možná by to bylo přínosnější než překlady cizích autorů, hlavně pro jazykovou specifikaci překladů a lepší pochopení chovatelů...
Přeji dlouhá léta a radost ze života p. Z. Frantovi i všem slušným chovatelům holubů.
Uživatel s deaktivovaným účtem

gary
napsal(a):
Myslím, že kdyby pan Zdeněk Franta napsal svoje poznatky a zkušenosti , co zjistil při své dlouholeté praxi při chovu holubů jako výsledek jeho pokusů a omylů,pomohl by tím velmi mnoha chovatelům. Kéž by se do toho sepsání svých poznatků pustil !
Možná by to bylo přínosnější než překlady cizích autorů, hlavně pro jazykovou specifikaci překladů a lepší pochopení chovatelů...
Přeji dlouhá léta a radost ze života p. Z. Frantovi i všem slušným chovatelům holubů.
Uživatel s deaktivovaným účtem

kouták
napsal(a):
Díky za informaci.Už je objednaná a za tři dny je doma.Zdraví Z.FRANTA
Zdravim Vás.Tak co p.Zdeňku,to je výzva Adamčík E
Přátelé,je to pro mě pocta a děkuji.Nemám problém napsat své poznatky a zkušenosti,ale není to tak jednoduché jak si každý myslí.Jsem holubářský šílenec v pokročilém věku,ale byl jsem od útlého dětství zasvěcován do tajů holubářství holubářema,kteří jsou již mnoho desítek let v holubářském nebi.Dnešní" moderní holubářství" neuznávám a nemohu souhlasit ani s většinou knih u nás vydaných a v tom je ten problém. V případě,že bych napsal ,co si o tom všem myslím,tak by se to líbilo pouze hrstce holubářů.Většina" moderních holubářů"by mé poznatky pobila a nechápala by o čem píši.Věřte,že vím,co teď píši. Vyzkoušel jsem si to při debatách na výstavách a trzích.Dnes už ani ten holubářský hantec nikdo nezná.
Kždý z vás zde ví,že všem vždy zde rád poradím. Zdraví všechny. Zdeněk FRANTA
gary
napsal(a):
Myslím, že kdyby pan Zdeněk Franta napsal svoje poznatky a zkušenosti , co zjistil při své dlouholeté praxi při chovu holubů jako výsledek jeho pokusů a omylů,pomohl by tím velmi mnoha chovatelům. Kéž by se do toho sepsání svých poznatků pustil !
Možná by to bylo přínosnější než překlady cizích autorů, hlavně pro jazykovou specifikaci překladů a lepší pochopení chovatelů...
Přeji dlouhá léta a radost ze života p. Z. Frantovi i všem slušným chovatelům holubů.
Přál bych Zdeňkovi aby zas na jeho holubníku několik živých holubů těšilo jeho oko. Když jsem byl nedávno u Jirky Hebíka a slyšel jeho radost nad Franckými štítníky, které jsem mu dovezl. Řekl jsem mu, že mu určitě prodlouží život, tak jako jsem to řekl Petrovi s časopisem a jsem přesvědčen, že to funguje. Zdeněk toho zná velice mnoho a musím říci, holubník na stěně k nezaplacení. Jedna z jeho rad, která mi dělá radost, protože mě to vrátilo do holubaření s mým dědou a po zdravotní stránce holoubat dosud nepřekonáno. Takže se těším, že si ten elixír znovu naordinuje a přeji mu hodně zdraví a radosti. Lukáš M.
kouták
napsal(a):
Přátelé,je to pro mě pocta a děkuji.Nemám problém napsat své poznatky a zkušenosti,ale není to tak jednoduché jak si každý myslí.Jsem holubářský šílenec v pokročilém věku,ale byl jsem od útlého dětství zasvěcován do tajů holubářství holubářema,kteří jsou již mnoho desítek let v holubářském nebi.Dnešní" moderní holubářství" neuznávám a nemohu souhlasit ani s většinou knih u nás vydaných a v tom je ten problém. V případě,že bych napsal ,co si o tom všem myslím,tak by se to líbilo pouze hrstce holubářů.Většina" moderních holubářů"by mé poznatky pobila a nechápala by o čem píši.Věřte,že vím,co teď píši. Vyzkoušel jsem si to při debatách na výstavách a trzích.Dnes už ani ten holubářský hantec nikdo nezná.
Kždý z vás zde ví,že všem vždy zde rád poradím. Zdraví všechny. Zdeněk FRANTA
Příteli,vrátit holubářskou zkušenostní minulost včetně problematiky polaření do voliéry lze jen částečně.Věřte,že po přečtení Vašich zkušeností podávám holubům zelené,včetně bylinek a dokonce jsem jim donesl do voliery i krtinec.Po zdravotní stránce se jeví holubi v pořádku,ale zimní odchovy ještě nezvládají.Snad prodlužovat den svícením,jako u slepic?Přes to všechno,gritů,vitaminů atd.je za hlídání pouštím obden proletět a oni šup na silnici,na kamínky a pod.
Nebojte se kritiky vždyť Vaše zkušenosti nemusí býti brány jako dogma a každý si z nich vybere a ověří to vyhovující.Mám holubník,jak doporučujete, bez přední stěny,super,ale pletivo má větší oka a vrabci jima pronikají dovnitř,což mě štve kvůli možného nakažení.Pořád je co vylepšovat.
Přeji hodně zdravíčka.
kouták
napsal(a):
Přátelé,je to pro mě pocta a děkuji.Nemám problém napsat své poznatky a zkušenosti,ale není to tak jednoduché jak si každý myslí.Jsem holubářský šílenec v pokročilém věku,ale byl jsem od útlého dětství zasvěcován do tajů holubářství holubářema,kteří jsou již mnoho desítek let v holubářském nebi.Dnešní" moderní holubářství" neuznávám a nemohu souhlasit ani s většinou knih u nás vydaných a v tom je ten problém. V případě,že bych napsal ,co si o tom všem myslím,tak by se to líbilo pouze hrstce holubářů.Většina" moderních holubářů"by mé poznatky pobila a nechápala by o čem píši.Věřte,že vím,co teď píši. Vyzkoušel jsem si to při debatách na výstavách a trzích.Dnes už ani ten holubářský hantec nikdo nezná.
Kždý z vás zde ví,že všem vždy zde rád poradím. Zdraví všechny. Zdeněk FRANTA
Bohužel p. Franta-Kouťák má pravdu v předávání zkušeností a názorů, které jdou proti "modernímu" trendu v holubářství. A třikrát bohužel, že nastartovaná cesta přes uzavřené chovy a medikaci vede do pekel...
Uživatel s deaktivovaným účtem

jo012810
napsal(a):
Bohužel p. Franta-Kouťák má pravdu v předávání zkušeností a názorů, které jdou proti "modernímu" trendu v holubářství. A třikrát bohužel, že nastartovaná cesta přes uzavřené chovy a medikaci vede do pekel...
Jojo p.Beran je to tak...ja mohu sledovat chov kamarada, ktery vznikl ve staré hospodařske budově před 4-5 lety chov je veden volně celoročně bez lečiv.Dnes je chov vitalni a kamarad už neví co s holoubaty ,v zimě -20°C a PH vyvaději mladé bez přestavky....a do toho je neustále sleduji jak polaři na okolnich polich....nejkrasnější byla mistní podpora holubařu, kteři jeho chov v počátcich podpořili chovným materialem ....dnes s obdivem sledujou jak je ma rozletane ....Mam z toho radost protože tak jsem chov holubu znal od dětství ,co jsi pamatuju tak vlet se zaviral max. v zimnich mesicich a to na večer...tak to znam a jedine takhle pro me ma smysl holubařit...bliží se čas ,,Vánoc"tak přeji Všem chovatelům, krásné svátky a pevne zdraví do dalších let ! S pozdravem Adamčik E
Uživatel s deaktivovaným účtem
napsal(a):
Zdravím, v 19.00 jsem ji teprve dostal do ruky,neměl jsem čas ji hlouběji prozkoumat..název knihy vypovida o čem je řeč,podle předmluvy jsem pochopil ,že muže vznest jistou kritiku pro ty co se genetikou zabyvají hlouběji,jsem o tom presvěčen:-) Překlad z německeho originálu Vererbung bei Tauben ,kniha obsahuje nespočetnym množstvím fotografií ,celkově na dojem a prvotní prohlednutí pusobí ,že se k ní bude holubař vracet hodně často..pro barvičkaře počteníčko
Tak jsem knihu Genetika u holubů dostal neočekávaně již v sobotu a musím konstatovat,,že to je paráda.V žádné knize není genetika popsána tak polopaticky jako zde.Většinu zákonitostí znám,ale říkám si,proč jsem tuto knihu neměl před 20ti lety.Každému barvičkáři opravdu doporučuji.Z.Franta
Uživatel s deaktivovaným účtem

kouták
napsal(a):
Tak jsem knihu Genetika u holubů dostal neočekávaně již v sobotu a musím konstatovat,,že to je paráda.V žádné knize není genetika popsána tak polopaticky jako zde.Většinu zákonitostí znám,ale říkám si,proč jsem tuto knihu neměl před 20ti lety.Každému barvičkáři opravdu doporučuji.Z.Franta
Tak to mám radost Ja ji našel nahodou při lovu holubařské literatury na internetu,kterou hledám především na antikváriatech po celé ČR...Jelikož jsem ji postradal ve sbírce tak jsem nevahal.S pozdravem A.E
kouták
napsal(a):
Ahoj,tak já jsem jí objednal za 252,-Kč přímo na heuréce,ale poštovné je 99,-Kč,takže nejlepší je objednat v prodejně kniha,kde si dají nějaký rabat,ale pořád to vyjde bez poštovného lépe.Bohužel u nás letos knihu zrušili a mohu si tam objednat tak leda bačkory.
Přeji krásný den, tak k Vánocům mi přibily 2 nové knihy za 1. dědičnost holubů a za 2. holubi výživa a krmení obě jsou nádherné, jsem zas o něco chytřejší . V knize Výživa a kr... jsou krásně popsané dávkování a návody na krmné směsi. Zaujalo mě že pár chovatelů od kterých jsou ty recepti tak dává až 70 % vikve
Staří holubáři vždy říkali, že holub vrká : viků-viků - tím chtěli říci, že pro holuby byla vika velmi ceněným a chutným krmením. To by ale dnes byla kvalita krmení jinde, než s geneticky modifikovanými obilovinami západní civilizace, po níž holubi i lidé dnes mají zdravotní potíže- průjmy a zdravotní diety typu "bezlepkové diety" atd
Dříve se po žních sely směsky na zelené krmení dobytka a tak holubi tehdy polařící si tu a tam našli i tu vikev či bob- dnes již skoro neznámé....
Uživatel s deaktivovaným účtem

Uživatel s deaktivovaným účtem

převzato z internetu stačí zadat Altenbursky bublak v německém překladu a lze najít nejen inzerci ,ale i stranky klubove tohoto plemena v Německu.....
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem

roce 2005 odcestoval sociolog Colin Jerolmack do newyorské čtvrti Greenwich Village, aby zde studoval způsoby využití přilehlých městských parků. Snažil se zjistit, co Newyorčané od těchto drobných zelených oáz očekávají a jak by je chtěli vylepšit. Na poslední ze zmíněných otázek dostal odpověď takřka okamžitě.
„Hned první den mě na náměstí Father Demo podělal holub,“ vysvětlil.
Jak v parcích samotných, tak i na všech místních akcích a shromážděních lidé Jerolmackovi takřka neustále opakovali, že největší problém v parcích pro ně představují holubi. Nutno dodat, že tato stížnost se netýká pouze čtvrti Greenwich Village, ani New Yorku jako takového. Krmení holubů zavrhujeme po celém světě. Střílíme je, otravujeme, chytáme, vyháníme, podáváme jim látky zabraňující reprodukci a používáme nevyčíslitelně mnoho způsobů, jak je vypudit – od plastických atrap dravců po pásy bodců pokládané na jejich hřadoviště, abychom tak zabránili těmto „okřídleným potkanům“ v kálení na chodníky, sochy a budovy.
Vedeme tak válku proti holubům, ve své podstatě neškodnému nepříteli, který si vysloužil naše hluboké opovržení, zcela neúměrné svým skutečným prohřeškům. Ke škůdcům a obtěžujícím tvorům, kteří pronikají do našeho lidského soukromí, se chováme tvrdě a někdy jim takřka vyhlašujeme válku. Někteří z těchto škůdců jsou podstatně nebezpečnější a ničivější, a přesto si holub vysloužil jedno z prvních míst v žebříčku lidské nevraživosti. „Plný rozsah našeho opovržení a nedůvěry vůči tomuto tvorovi je takřka nemožné vyčíslit,“ píše novinář Jon Mooallem. „Náš negativní postoj k holubům je vlastně naprosto nevysvětlitelný.“
Výzkum zaměřený na sociologii měst a vztahy mezi lidmi a zvířaty, který spustil jeden holubí stříkanec, jenž na Jermolackovi zčistajasna přistál v parku, nakonec vedl k potenciálnímu vysvětlení. A to má více co do činění s námi než s holuby. Problém podle Jermolacka není ani tak v bordelu, který holubi dělají, ani ve stříkancích, které přistávají na lidech i na lavičkách v parcích, ale v tom, jak holuby vnímáme my lidé. A jejich největším hříchem je, že se v naší mysli nechali zařadit do špatné kategorie, která je označena nejrůznějšími štítky – od „špinavý“ až po „otravný“ či „hloupý“.
Uživatel s deaktivovaným účtem

Nedlouho po tom, co byl pokálen, si Jerolmack prošel články z novin New York Times pokrývající období 155 let. Hledal v nich záznamy o holubech a pokoušel se rozluštit záhadu, jak a proč tito ptáci získali nálepku škůdců. Zjistil, že přestože holubi jsou našimi sousedy ve městech již po tisíce let, na pranýř jsme je postavili teprve nedávno. V našich očích se změnili z nevinných ptáků, o něž se nikdo zvlášť nezajímá, v lehké potížisty až po veřejného nepřítele – a to během několika málo desetiletí.
Nejranější zmínky o holubech pocházejí z konce 19. století. Překvapivé je, že tyto články s holuby naopak sympatizují a odsuzují jejich sportovní odstřel. V první polovině 20. století se však tento názor změnil. „Holubi začali být lidem na obtíž především ve 30. a 40. letech 20. století, a to kvůli svému hnízdění a kálení na významné historické památky, sochy a chodníky,“ píše Jerolmack ve své studii. „V 50. letech jsme se dověděli, že holubi přenášejí nemoci. V roce 1963 pak byli několika úřady prohlášeni za odpornou havěť, kterou je třeba vyhubit.“
Ve všech těchto článcích objevil Jerolmack konkrétní důvody Newyorčanů k jejich pocitu nelibosti vůči holubům. Tedy výkaly, hluk, souvislost s nemocemi. Avšak tyto důvody pro něj nebyly dostatečným vysvětlením pro hluboce zakořeněnou nenávist, která se vůči těmto ptákům vytvořila. Hluční jsou zcela určitě. Nelze pochybovat ani o tom, že kálejí na lidi a majetek (a to v nemalém množství — jeden holub je schopen ročně vyprodukovat až 11 kg trusu). Ale to samé lze říci o spoustě dalších zvířat. Lidská nevraživost vůči nim by se snad dala vysvětlit tím, že představují hrozbu přenosu nemocí – ta je však zcela nepodložená, neboť v podstatě neexistuje. Ačkoliv magazín Times uvádí, že jeden newyorský hygienik zapsal dvě úmrtí jako zapříčiněná nemocemi, které přenášejí holubi, ani Ministerstvo zdravotnictví státu New York, ani Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) mi nepotvrdilo žádný případ, kdy by někdo následkem běžné interakce s holuby přišel k jakékoliv újmě, tvrdí Jerolmack. A epidemiologové v CDC mu sdělili, že holubi přicházejí do styku s lidmi způsobem, jenž by mohl zapříčinit přenos nemoci, jen velmi vzácně.
Vzhledem k tomu, že žádný z výše zmíněných problémů není dostatečně pádným důvodem k silné nenávisti k holubům, Jerolmack došel k závěru, že nejde ani tak o to, co holubi dělají, ale spíše o to, jak je my lidé vnímáme – a také, jak vnímáme prostory, které s nimi sdílíme.
Naše pojetí holuba jako škůdce je zřejmě výsledkem toho, jak vnímáme prostředí, které jsme si sami vytvořili a vybudovali. Považujeme ho totiž za prostředí oddělené od přírody. Na naší „pomyslné mapě města“ je jasná hranice mezi čistou, uspořádanou civilizací a divokou, nevyzpytatelnou přírodou. „To neznamená, že by v civilizaci nebyl vůbec žádný prostor pro přírodu. Ale město je pro nás ideálně místem, kam přírodu zveme takovým způsobem a v takové formě, kterou jsme následně schopni ovládat,“ říká Jerolmack. „Prořezáváme si malé čtverečky uprostřed betonu a tak vytváříme místa, do kterých patří stromy. Nemáme rádi, když puklinami v chodníku prorůstá tráva a plevel, protože se nám tak příroda snaží narušit jasný řád a hranice, ve kterých ji chceme udržet.“
Holubi překračují tyto hranice zcela běžně a viditelně, obydlujíce místa, která pokládáme za vlastní. „Od všech ostatních městských zvířat se liší tím, že před trávou a keři dávají přednost chodníkům, římsám a výklenkům,“ vysvětluje Jerolmack. „Třeba krysy a potkani se stahují do kanalizací a křovisek a drží se nám z dohledu, ale holubi vtrhají do míst, která jsme vyčlenili pro sebe.“
Uživatel s deaktivovaným účtem

Narušováním naší pomyslné mapy nám holubi ukazují, že města nejsou až tak podrobená a okleštěná od divoké přírody, jak bychom si rádi mysleli. Tyto přestupky samy o sobě stačí k tomu, aby nám zvedly žluč, ale protože nejrůznější úřady a experti spojili holuby s nemocemi, nejde pouze o narušení našeho osobního prostoru, ale také o jeho potenciální zamořování. S nálepkou přenašeče chorob – i přes jeho slabý hostitelský potenciál – se holub stal v povědomí lidí také hrozbou pro veřejné zdraví. „Pokud holuby vnímáte tímto způsobem, pak se podíváte kolem a zjistíte, že jsou všude, mohou se pro vás tito tvorové stát přímo děsivými,“ říká Jerolmack.
Holubi jako postrach měst dostali v červnu roku 1966 další přízvisko. Komisař městských parků New Yorku tehdy protlačil do povědomí veřejnosti označení „potkan s křídly“. Podle Jerolmacka tak holuby definitivně spojil s poruchami a nemocemi. Naše dosavadní vnímání těchto tvorů jako otravných a špinavých zvířat se s touto novou hrozbou pro veřejné zdraví přetavilo přímo v bublající nenávist. Tak vzniklo negativní vnímání holubů, které v lidech přetrvává dodnes.
Termín „okřídlení potkani“ se brzy stal mainstreamovým pojmem. Objevil se v roce 1980 ve filmu Vzpomínky na hvězdný prach (Stardust Memories) od Woodyho Allena a posléze takřka v každém článku o holubech napsaném po roce 1990, který Jerolmack přečetl. A to nejen v magazínu Times, ale i v dalších 51 časopisech a novinách vydávaných napříč Spojenými státy. Holubi se propadli ze zanedbatelných potížistů do samých hlubin naší nesympatie — stali se symbolem toho, co ve městském prostředí pokládáme za ohavné a morálně odpudivé, píše Jerolmack.
Špatná reputace se odbourává jen těžko. Avšak městské přírodě se dostává ze strany veřejnosti i vědy čím dál více pozornosti a samotní obyvatelé měst ji čím dál častěji chválí. A tak by holub mohl být v našem povědomí postupně alespoň trochu rehabilitován. Pro přírodovědce, kteří studují městské ekosystémy, jsou holubi zajímaví až fascinující tvorové, a to pro svou nesmírně efektivní adaptaci na prostředí města. Tento přístup by mohl postupně proniknout i mezi širokou veřejnost. A co víc, naše pomyslná mapa městských ploch se neustále proměňuje. „Nyní žijeme v době, kdy je v kurzu snaha o propojení městského prostředí s přírodou. A představa, že město je místo, kam příroda nepatří, postupně mizí,“ říká Jerolmack.
Ne, že by se městský holub měl rovnou změnit ze škůdce v miláčka. A to přes to, že je potomkem domestikovaných ptáků, kteří unikli ze zajetí a zdivočeli. Mnoho lidí (a to včetně ornitologů a jiných milovníků zvířat) je ani nepovažuje za součást přírody, tvrdí Jerolmack. Přesto by se všeobecný názor na ně mohl zmírnit. „Holubi navíc vypadají jako zvířata, která jsme jako lidstvo dříve měli rádi a chovali k nim přízeň. A to by mohlo vést moderního člověka alespoň k trochu větší toleranci.“
Uživatel s deaktivovaným účtem
Uživatel s deaktivovaným účtem