Včera mi do sbírky artefaktů českého holubářství přibyla zajímavá monografie napsaná na stroji od Pana Josefa Točíka z roku 1990, o plemeni český bublák. Když jsem ji zatím jen lehce přelétl a shodou okolností jsem měl včera telefonát od přítele Petra Čecha a přítele Jardy Krupky, kde jsme se bavili, jak je důležité zachovat paměť na budoucnost našeho drahého koníčka chovu holubů, tak jsem měl velikou radost, že mi do sbírky přibyl další zdokumentovaný pohled na jeden z našich národních klenotů, a to plemena český bublák.
Strojopis je na cca 85 stranách a je koncipován jako monografie. O autorovi samozřejmě nic nevím, ale líbí se mi snaha vůbec něco napsat a zachovat pro příští generace a i když se to nezdá, uplynulo od napsání tohoto strojopisu 31 let. Klub Českého bubláka slaví od svého založení 100 let a současní chovatelé utvořili skvělý kolektiv, takže si myslím, že toto plemeno se ohrožení zániku zatím obávat nemusí. Zároveň se těším, že se jim povede nějakou formou současný stav zdokumentovat, aby se kontinuita zmínek o tomto plemeni nepřetrhla.
Plemeno český bublák je součástí mého holubího hejna na zámku v Toužetíně a je, (jak mají "bubláčkáři" mottem na svých stránkách), kyticí květů. Tímto bych chtěl popřát chovatelům českých bubláků hodně štěstí a radosti při oslavě tohoto jubilea, a do další "stovky" ať se jim daří chov tohoto krásného plemene.
Přeji hezké dopoledne a zdraví Lukáš M. Toužetín
Vážený příteli Lukáši, moc vám děkuji za krásný článek a připomenutí výročí založení našeho klubu. Ano, máme radost z přátel v našem klubu, pravdou však je, že fronta na přijetí nových zájemců o vstup do klubu se nekoná, ale nesmíme si stýskat. Jak bylo v Chovateli avizováno, pokud to situace dovolí, chystáme si toto sté výročí založení klubu připomenout setkáním chovatelů na podzim tohoto roku, chystá se i monografie o českém bublákovi průřezem staletím od našeho člena klubu ing. Aleše Bukovského, kde bude i zmínka o příteli Josefu Točíkovi.
Proč to píšu. První mé setkání s přítelem Točíkem bylo v roce 1975 na Speciální výstavě Klubu chovatelů holubů českých bubláků v Písku. Po velice krušné cestě autem, kdy mne vezl přítel Jiří Prchal, asi 40 cm čerstvě napadlého sněhu a já ráno ve 4 hod. rovnou ze Sportovního plesu..
Procházím si výstavu a ve dvou klecích modří tygři, výstava pro mne skončila, vůbec jsem se nemohl od nich odtrhnout. Abych to zkrátil, oba samci (10 a 12 let), majitel Josef Točík. Když mě viděl, jak na ně neustále civím, dal se se mnou do řeči a bubláky mi daroval. To byl prvopočátek mého chovu modrých tygrů, které chovám dodnes. Od té doby jsme se přátelili a já k němu často dojížděl do Klánovic, kde v podnájmu bydlel až do konce svého života. Velice hodný, klidný, milý a rozvážný pán, rád se dělil o získané poznatky z chovu holubů. Mám před očima i ten psací stroj, na který tyto poznatky pečlivě zapisoval pro příští generace. Na klubových stránkách www.bublaci.estranky.cz v Menu-Příprava českého bubláka na výstavu je jeho pojednání o tomto.
na přiloženém fotu: vlevo modrý tygr, v r.1975 již 12-ti letý s modrou holubičkou od přítele Macana z Králíků-Boříkovic, založil chov modrých tygrů v Lysé nad Labem. Další foto-modrá tabulová tygra z mého chovu.
Fér Miroslav
jednatel klubu ČB
mirafer
napsal(a):
Vážený příteli Lukáši, moc vám děkuji za krásný článek a připomenutí výročí založení našeho klubu. Ano, máme radost z přátel v našem klubu, pravdou však je, že fronta na přijetí nových zájemců o vstup do klubu se nekoná, ale nesmíme si stýskat. Jak bylo v Chovateli avizováno, pokud to situace dovolí, chystáme si toto sté výročí založení klubu připomenout setkáním chovatelů na podzim tohoto roku, chystá se i monografie o českém bublákovi průřezem staletím od našeho člena klubu ing. Aleše Bukovského, kde bude i zmínka o příteli Josefu Točíkovi.
Proč to píšu. První mé setkání s přítelem Točíkem bylo v roce 1975 na Speciální výstavě Klubu chovatelů holubů českých bubláků v Písku. Po velice krušné cestě autem, kdy mne vezl přítel Jiří Prchal, asi 40 cm čerstvě napadlého sněhu a já ráno ve 4 hod. rovnou ze Sportovního plesu..
Procházím si výstavu a ve dvou klecích modří tygři, výstava pro mne skončila, vůbec jsem se nemohl od nich odtrhnout. Abych to zkrátil, oba samci (10 a 12 let), majitel Josef Točík. Když mě viděl, jak na ně neustále civím, dal se se mnou do řeči a bubláky mi daroval. To byl prvopočátek mého chovu modrých tygrů, které chovám dodnes. Od té doby jsme se přátelili a já k němu často dojížděl do Klánovic, kde v podnájmu bydlel až do konce svého života. Velice hodný, klidný, milý a rozvážný pán, rád se dělil o získané poznatky z chovu holubů. Mám před očima i ten psací stroj, na který tyto poznatky pečlivě zapisoval pro příští generace. Na klubových stránkách www.bublaci.estranky.cz v Menu-Příprava českého bubláka na výstavu je jeho pojednání o tomto.
na přiloženém fotu: vlevo modrý tygr, v r.1975 již 12-ti letý s modrou holubičkou od přítele Macana z Králíků-Boříkovic, založil chov modrých tygrů v Lysé nad Labem. Další foto-modrá tabulová tygra z mého chovu.
Fér Miroslav
jednatel klubu ČB
Moc děkuji za vaši reakci pane Fér a děkuji vám, jak cenné informace jste sem napsal. V roce 1975 mi bylo 6 let a byla to doba, kdy jsme s dědou holubařili o rok později děda odešel, kam musíme jednou všichni. Proč to píšu? O 30 let později, jsem koupil dvůr se zámkem v Toužetíně a když, přijel Fanda Slepička na návštěvu, který nám v té době dodával komponenty do směsí pro prasata, tak jsem mu při našem hovoru položil otázku, zda by nedovezl nějaké holuby, že bych se rád vrátil k jejich chovu, co jsem zažil v dětství, a že ten dvůr se k tomu přímo nabízí. Přivezl několik Prácheňských káníků a mnozí z vás ví jaká to byla pak jízda. Mnoho věcí se povedlo a některé ne. To je ale v životě přirozené. Nejdůležitější je ale na tom, že to bylo o holubech. Když jste zde napsal vzpomínku na pana Točíka, tak ten strojopis najednou oživl. Samozřejmě si vaši reakci vytisknu a přiložím ji k němu a hned to má úplně jinou hodnotu, protože je v tom to lidské teplo, které bohužel v dnešní době ztrácíme. Taky to potěší Petra Čecha, až mu o tom povím, protože takhle se jednou budou ti následující dívat na jeho časopis, a i když se to muselo ukončit, tak tu výraznou stopu, kterou tady napsal, nikdo jen tak nevymaže z paměti. Mám v depozitu takových kousků více, třeba nepublikované zápisky od pana Václava Turečka. Velkou radost mi udělal Pepa Erlich, když po oslavě osmdesátin mi věnoval celoživotní sbírku posuzovacích lístků a mnoho dalších skvostů od významných chovatelů jako například Standa Rumplík či Fanda Štěpánek. Věřím, že má sbírka se bude nadále rozrůstat a že to jednou bude k užitku. V současné době sleduji české holubářství trochu stranou a díky tomu, že jsem dovezl z Francie stádo dvaceti matek rustikálního skotu plemene Aubrac a jsem zapojen v plemenné knize, tak času na chov holubů tolik není. I když jsem nikdy neměl šlechtitelské ambice a obdivuji chovatele vašeho rázu. Pro mne je holub symbol svobody a radosti mého dětství. Ještě jednou děkuji a přeji vám hodně radosti s vašimi svěřenci a budu moc rád, až vaše monografie od pana Bukovského vyjde, že ji bude možno zakoupit a přidat do sekce Český bublák ve sbírce artefaktů českého holubářství na zámku v Toužetíně. Ať se vám všem daří odchovy dle vašich představ, jsem s pozdravem a přeji hezký večer. Lukáš M. Toužetín