Rád by jsem chovatele seznámil s plemenem holubů Polský Orlík, Dostávám dotazy na způsob jejich letu, trénování a chov.
Tak tedy, Způsob jejich letu je naprosto odlišný od ostatních rejdičů chovaných v ČR, podle literatury je příbuzný s plemenem Nikolajevský, ze kterého zřejmě vznikl, Toto plemeno jsem nikdy nechoval, tak nemůžu srovnávat, proto se dále budu rozepisovat pouze o Orlících a popíšu let tak jak létají moji holubi.
Orlík je bezkružné plemeno holubů, to znamená, že při letu nekrouží jako ostatní plemena, ale stoupá a klesá vertikálně nad jedním místem. K tomuto výkonu je ovšem třeba vítr, podle mých zkušeností, je nejlepší vítr kolem 10m/s. Pokud je bezvětří, holubi po vypuštění okamžitě usednou na střechu a nelétají, pokud je vítr příliš silný může holuby odnést. Po vypuštění min. 3-X holubů (vypouští se po jednom z ruky) stoupají v bezkružném letu nad jedním místem vzhůru, po dosažení střední výšky se začnou holubi pohupovat do stran, couvají a opět popoletují, hejno se drží pohromadě a následkem popsaného se navzájem proplétají (hrají si) přičemž neustále stoupají. To je asi nejkrásnější část letu, to už mám připravené kafe, sednu si, zakloním hlavu a už se jenom kochám. Celé stoupání trvá asi 20 min a holubi pomalu mizí z očí, občas je zahlédnu jako malé proplétající se tečky na obloze. Tam mohou údajně vydržet až několik hodin, záleží na vhodnosti počasí a četnosti trénování, moji holubi Tam vydrží tak 20 min. a poté velmi pomalu, opět kolem dvaceti minut klesají, přičemž si stále hrají. Čím více holubů vypustíme, tím je zážitek z letu větší.
Vertikální způsob letu je u Orlíků silně geneticky zakotven, tak se mi nikdy nestalo, že by některý holub létal nestandardně, pouze můj první výletek, kterého jsem pouštěl společně s Taklama, myslel jsem, že Takly budou kroužit a Orlík bude stoupat, bohužel se snažil držet hejna a neustále je dolétával, během několika letů se naučil krouživý let, tak jsem ho kvůli mojí chybě musel utratit, od té doby jsem létal s oběma plemeny zvlášt a toto se již nikdy neopakovalo.
A jak začít s letem? Chovní holubi se k letu většinou nepoužívají, nejlépe je nachovat si výletky a tak 14 dnů je nechat volně poletovat, poté je nejlépe několikrát denně odnést kousek od hlubníku a tam je vyhodit z ruky, já to dělám tak, že kdykoli najdu během dne výletka na holubníku, odnesu ho na zahradu a vypustím, výletci se chvilku třepetají a potom hned usednou. Po dalších asi čtrnácti dnech je odnesu za vesnici, vždy po větru, aby se holubi museli vrátit proti větru, asi 150m. od domu a tam je vypustím, je důležité, aby v okolí asi 50m. nebyly stromy ani budovy, Holubi by si na ně sedli, pokud se mi to stalo, tak už se jich většina nevrátila. Po vypuštění holubi hledají zrakem domov a aby měli rozhled začnou stoupat, většinou hned při prvním letu vystoupají do bodové výšky (jsou vidět pouze jako tečky na obloze) Toto stačí opakovat tak třikrát a potom se už můžou pouštět normálně z domova a létají výše popsaným způsobem.
Samozřejmě se někdy stane, že se některý holub oddělí od hejna a zalétne se, tím se sama provede selekce a zůstanou pouze kvalitní holubi. Jakákoli ztráta je rychle nahrazena, neboť se jedná o opravdu plodné holuby spolehlivě odchovávající holoubata.
Orlík je mírný a klidný holoubek, je tak krotký, že nejde splašit klasicky ze střechy jako jiní rejdiči, proto se musí vypouštět po jednom z ruky.
Rád bych také navázal kontakt s chovatelem který je chová a hlavně s nimi létá, pokud vůbec někdo takový v ČR je, zkušeností není nikdy dost.
Neubauer
Nádherne napísané. Chovám Nikolajevské od roku 1984, kedy ich manželka kúpila od v súčasnosti nežijúceho Ing. J,Havlína. Túto krv mám v chove doteraz,.Boli to holuby po dovoze z Ruska či Ukrajiny. Nikolajevských je niekoľko typov/vzhladovo/ aj odlišných štýlov letu. Napísal som o tom mnoho článkov, väčšinou na základe praxe a získaných skušeností. Naposledy som napísal skúsenosti do prvého dielu pana Pangráce, str.22 až 25. Je tam i skutočný príbeh o jednej úžasnej holubici. Krásne ste opísal i spôsob trénovania. Predal som veľa mladých, ale niektoré odozvy ma presvedčili, že som tak nemal robiť. Kúpiť si orlíky alebo Nikolajevské, vypustiť na strechu a čakať, že Vám budú lietať kedy si spomenieme.-tak to nie.Jedine tak dobre zalietané holuby, keď fúka silnejší vietor, zvednú sa samé zo strechy. Inač je prevážne treba-tak ako píšete- holuby vyhodiť z ruky do výšky, niekde neďaleko holubníka. Ktorý to v sebe má, začne lietať, ktorý nie- však aj pes sa chce napapkať holubacinky.
Neskoršie som od Ing.Havlína DrSc.získal drobučké a lahučké polské orlíky- nie terajšie typy, ako vidno z foto- ale také kraťučké. Panečku, to bol zážitok. Tie som odniesol do pola- niekde na oranicu, položil na zem-dupol,tlieskol a tie naštartovali ako vrtulníky a poď ho hore, až do bodky, bodečky. Aj hodinu sa spúšťali nazad-hrali sa.
Keď som mal veľa holubov/čo je pravidlom/, zaniesol som k rodičom i Nikolajevské, asi 15 kusov. Niečo pochytal dravec, ale ostatné sa naučili lietať 3 km do pola s pošťákama.Otec choval holuby tradičným spôsobom, ak sa nestihli nažrať s kurama/sliepkama/ nič iné im neostávalo, len hladať potravu.Do pol roka všetky stratili štýl letu. Vedel som, kde zaletujú na pole a čakal tam. Raz som to stopol, prileteli o 10 minút neskoršie, ako pošťaky. Motýlkovitý let si udržali, i keď nie žiadaný vertikálny, ale horizontálny. Ten ich spomalil.Bolo by to na knihu, tých príbehov mám aj ja jáááj.
Tieto štítohrivové som vyšlachtil cez polské hrváňe-griwúny, majú rovnaký škovránkový štýl, ako Nikolajevské. Trvalo to tri až pät rokov. Pozriete si anabázu ruských plemien, mám i ilustrované knihy. Napriek tomu, že na ukrajine či rusku je mnoho plemien, takúto kresbu som nezaznamenal. Šlachtenie mám zdokumentované, rád by som o tom napísal do ruského časopisu a ak Pán Boh dá, možno ju tamojší chovatelia uznajú a já budem spokojený, že som obohatil holubiarstvo o niečo zmysluplné-to je slovo-to som si zapamätal z čas "Havlovania" na hrade.
hrabal1
napsal(a):
Tieto štítohrivové som vyšlachtil cez polské hrváňe-griwúny, majú rovnaký škovránkový štýl, ako Nikolajevské. Trvalo to tri až pät rokov. Pozriete si anabázu ruských plemien, mám i ilustrované knihy. Napriek tomu, že na ukrajine či rusku je mnoho plemien, takúto kresbu som nezaznamenal. Šlachtenie mám zdokumentované, rád by som o tom napísal do ruského časopisu a ak Pán Boh dá, možno ju tamojší chovatelia uznajú a já budem spokojený, že som obohatil holubiarstvo o niečo zmysluplné-to je slovo-to som si zapamätal z čas "Havlovania" na hrade.
Jeden takový se mi vyštěpil z bílých, z této strany má lepší štít, z druhé je nedokonalý, hříva je trochu vidět. Jinak máte moc pěkné holuby.
Neubauer
Pokud se nemýlím, mám Vaši knihu ,,Chováme holby akrobatické a štýlové letůny", hodně mne poučila, přečetl jsem ji několikrát, to co píšete o Orlících je naprosto přesné, Dokud jsem to jen četl, tak se mi to zdálo až fantastické, ale je to tak. Jak píšete, ale s holuby se musí pracovat, pokud je někdo koupí, vypustí na střechu a bude čekat, že budou dělat divy, tak bude zklamán a řekne že jste mu prodal nekvalitní.
Neubauer
Ďakujem za pochvalu. Vašim tiež nič neschádza, sú pekné a ak lietajú máte z nich isto dvojnásobnú radosť. Dosť mojich holubov , zvlášť štítnikov sa dostalo do CZ/dlhšieho tela/,. boli medzi nimi i tzv.pracovné-čo sa týka kresby- ale letovo schopné. Nedokážem posúdiť, či zobrazený je z nich, mám aj teraz čiernu štítohrivovú holubicu. Nebude problém "narobiť" štítohrivových "štepákov-hrozné to slovo,ale uznávám, velice trefné! V F1 bude všetko BA, samci s čiernými škvrnami. V prvom rade išlo o let, potom, aby hriva nesplývala s krídlami-bola oddelená. To bol problém, další, ktorý je častý aj doteraz u štítových holubov-plný farebný štít/ludovo-kresba utieka do sedlatej/.
Štýl letu všetkých akrobatických plemien je vlastne odchýlka. Už to nám signalizuje, že s nimi treba pracovať ináč, ako s bežnými holubami. Nech už je to akákoľvek anomália, musíme uznať, že sa to ukrajinským chovateľom podarilo a odtiaľ sa spolu s návratom povojnových generácií dostali aj do polska. Od morského pobrežia MIkolajeva sú namíle vzdialené podmienky vo vnútrozemí- sila vetra,stúpajúce vzdušné prúdu a iné. Všetka česť poliakom, našli cestu a štýl letu udržali. Tak, aby sa to darilo aj Vám, zo srdca prajem .Hrabal. foto-tieto som získal roku 2007 od priateľa z PL.
hrabal1
napsal(a):
Nádherne napísané. Chovám Nikolajevské od roku 1984, kedy ich manželka kúpila od v súčasnosti nežijúceho Ing. J,Havlína. Túto krv mám v chove doteraz,.Boli to holuby po dovoze z Ruska či Ukrajiny. Nikolajevských je niekoľko typov/vzhladovo/ aj odlišných štýlov letu. Napísal som o tom mnoho článkov, väčšinou na základe praxe a získaných skušeností. Naposledy som napísal skúsenosti do prvého dielu pana Pangráce, str.22 až 25. Je tam i skutočný príbeh o jednej úžasnej holubici. Krásne ste opísal i spôsob trénovania. Predal som veľa mladých, ale niektoré odozvy ma presvedčili, že som tak nemal robiť. Kúpiť si orlíky alebo Nikolajevské, vypustiť na strechu a čakať, že Vám budú lietať kedy si spomenieme.-tak to nie.Jedine tak dobre zalietané holuby, keď fúka silnejší vietor, zvednú sa samé zo strechy. Inač je prevážne treba-tak ako píšete- holuby vyhodiť z ruky do výšky, niekde neďaleko holubníka. Ktorý to v sebe má, začne lietať, ktorý nie- však aj pes sa chce napapkať holubacinky.
Neskoršie som od Ing.Havlína DrSc.získal drobučké a lahučké polské orlíky- nie terajšie typy, ako vidno z foto- ale také kraťučké. Panečku, to bol zážitok. Tie som odniesol do pola- niekde na oranicu, položil na zem-dupol,tlieskol a tie naštartovali ako vrtulníky a poď ho hore, až do bodky, bodečky. Aj hodinu sa spúšťali nazad-hrali sa.
Keď som mal veľa holubov/čo je pravidlom/, zaniesol som k rodičom i Nikolajevské, asi 15 kusov. Niečo pochytal dravec, ale ostatné sa naučili lietať 3 km do pola s pošťákama.Otec choval holuby tradičným spôsobom, ak sa nestihli nažrať s kurama/sliepkama/ nič iné im neostávalo, len hladať potravu.Do pol roka všetky stratili štýl letu. Vedel som, kde zaletujú na pole a čakal tam. Raz som to stopol, prileteli o 10 minút neskoršie, ako pošťaky. Motýlkovitý let si udržali, i keď nie žiadaný vertikálny, ale horizontálny. Ten ich spomalil.Bolo by to na knihu, tých príbehov mám aj ja jáááj.
Jak píšete, že jste měl od Havlína droboučké a lehoučké orlíky, tak takové mám modré a bronzové, bílí jsou úplně jiní mnohem mohutnější, ale létají také dobře, myslím, že do našich podmínek se budou tito drobní holbi hodit mnohem víc, vzhledem k jiným povětrnostním podmínkám, já to vidím u mých holubů, čím drobnější a lehčí, tím menší vítr jim stačí, problém je, pokud je silnější vítr, který bílým vyhovuje, tak ty lehké zase odnáší. Natočil jsem úplně první let bronzových, kdy jsem je poprvé odnesl oněch 150m za barák a asi třetí let bílých, pokud mi odepíšete na můj mail, tak Vám ta videa zašlu byl bych zvědavý, co na to řeknete.
pelape@seznam.cz
Neubauer
hrabal1
napsal(a):
Mal som aj takéto fešáky v červenej.
Na této vaší fotce jsou první tři červení dominantní a poslední holub je bronzová recesivní (libaninská), ty mám také, běloocasé se dvěma krajními rejdováky barevnými, pokusím se za pomoci celomodrých udělat celobarevné bronzové, ti budou mít před koncem ocasu bílou lentu, to si myslím bude při letu dobře vypadat.
Neubauer.
Tak fajn. Skusim oskenovat starú fotku tých orlíkov, možno zajtra. A tiež napíšem.V podstate potvdrzujete moje poznatky, čomu sa tešim. A ešte viac sa tešim, že v poslednom čase získala moderka nádhernú formu komunikácie. Keď si pozriete posledné súbory príspevkov, či už o ruských plemenách, pávikoch, stávákoch, ostravách, letúnoch,má to hlavu a pätu, štýl komunikácie, to si každý rád prečíta od hora nadol, i ked zrovna rovnaké plemeno nechová. Vďaka všetkým, učme sa rešpektovať poznatky druhých, neútočme, ale pripíšme tam tie svoje. Hrabal.
Vážení přátele,
holubi na snímku ( máme na mysli „štítníky s hřívou“) jsou solidní v kresbě. Pokoušeli jsme se něco více zjistit k učinění nějakého kroku pro prezentaci nikolajevských tohoto rázu, eventuálně podání návrhu na posouzení nového barevného rázu a to na místech nejvyšších v Rusku. Není to vůbec jednoduché, tudíž jen v krátkosti.
Nikolajevští vysokoletci takovéto kresby již jsou, především v okolí Krivogradu , kde jsou místně nazývání „skobuni“. Pro uznání nového rázu je nutné doložit mnoho podkladů, včetně prověření ustálení nových znaků u většiny holubů s touto kresbou, nejlépe v několika chovech, nikoliv jen v jednom. Tyto znaky se musí projevovat u velkého počtu holubů a to nejméně v pěti generacích po sobě atd. Ale hlavní podmínkou je zachování letových vlastnosti tohoto plemene, na které je kladen největší důraz. A opravdu je to podmínka, která je přísně sledována a holubi, kteří nesplňují tyto požadavky jsou nekompromisně vyřazováni, byť by byli v exteriéru bez chyb. Pokud se splní stanovené podmínky, nic nebrání uznání a po schválení i případné zařazení do standardu.
Podle názoru našeho moskevského přítele bylo již několik takových situací v různých oblastech. Většinou však jen na krátkou dobu tito holubi zazářili a po krátkém čase zanikli Mimo barevných rázů a kreseb, jež jsou uvedeny ve vzorníku jsou tyto nové kresby považovány za – nestandardní, dokud nebudou schváleny. Určitě by moc pomohlo získat pro jejich šlechtění větší počet zájemců a samozřejmě i potřebná propagace, třeba formou prezentace v tisku. Ještě jednu důležitou věc – vše se musí odehrát pod taktovkou ukrajinských chovatelů a funkcionářů, nikoliv ruských.
Nikolajevský je svým způsobem velice atraktivní plemeno vysokoletců a jsou chování ve velkém množství barev a kreseb a orientace je mírně složitá. Proto by se zájemci o chov měli touto problematikou zaobírat podrobněji. Je zajímavá a někdy na pochopení mírně složitá, počínaje jednotlivými styly letu, podmínkami pro let (vítr, vlhkost, využití vzdušných proudů, technika krmení i složení krmné dávky atd.), způsobem trénování a systematikou a konče vlastní tělesnou stavbou jednotlivých holubů. A tak přejeme do dalšího počínaní všem, kdo se na tuto cestu vydají hodně štěstí a vytrvalosti. (LAJ)
Nikolájevský vysokoletún patrí k tradičným plemenám holubov východnej kultúry, ktoré sú nielen mimoriadne krásne, ale sa prejavujú aj zvláštnym „ škovránčím „ letom.
Nikolájevský a poľský orlík sú si v podstate totožné plemená, vychádzajúce z jednotného základu a tradícii. Nakoľko veľa Poliakov žilo na Ukrajine a prežilo presídľovanie celých oblastí na základe povojnových dohôd. Podobne aj Slováci z Volínska a Haličska.
Pán Hrabal je skutočne výborný genetik a nebol preňho žiadny problém vyšľachtiť takéto krásne holuby. Majú elegantné tvary teľa, sú strednej veľkosti a príťažlivej štítohrivovéj kresbe. To snáď nikde ešte nevideli a pokiaľ aj dobre lietajú, resp. robia visiaci let, tak to je niečo úžasné.
Pozorne čítam tieto príspevky a porovnávam tu zobrazené holuby. Mám taký dojem, že akoby sa jednalo o úplne iné plemeno, ako tie dve predchádzajúce. Nakoľko na prvý pohľad sa od seba morfologicky odlišujú. Nie je mi dosť jasné, prečo by sa malo písať do ruských časopisov, resp. ich žiadať o uznanie tejto kresby, prípadne plemena ako takého. Keď je zrejme, že vo svojej podstate sú úplne mimo telesného rámca hore uvedených holubov. Mali by byť pomenované u nás so všetkými atribútmi ako samostatné plemeno. Pretože splňujú všetky tieto kritéria. Nechcem predbiehať, ale čo tak podľa miesta vzniku im dať názov Oravský vysokoletún...
-pk-
Tak som skúsil oskenovať tie drobnučké orlíky- boli asi velikosti -povedzme rakovnických. Tie lietali aj staršie, čo sa o Nikolajevských vždy nedá povedať.
A takto vyzerali polské grziwače použité na kríženie-let majú motýlkovitý, v polsku jeden z typov orlíka, niekedy nosia unížené krídla a na kostrči majú farebný pás- fertušku-asi ako zástěru.
A takto postupovalo kríženie, šľachtenie a neskutočná trpezlivosť. Čo vyzeralo v kresbe nádejne, nechcelo velmi lietať a o také holuby som nestál. Takže som v roku odchoval 10-15 mladých, ale zostali dve- tri. Práve som pozeral, kedy som o procese šlachtenia napísal. Bolo to roku 2005 v SK CHovateli, takže si zoberte zasa pár rôčkov nazad, kedy som začal. V type sú možná odlišné, skôr do tých "grzivačov", ako nikolajevských. Len sa mi akosi stále nechce veriť, že by ukrajinský či ruskí chovatelia tútu kresbu nikde v ich knihách nepublikovali, keby existovala.Ináč videl som ju aj v Štraubingu na nejakom novošlachtenom plemenu-myslím že Bavorský holub.Možná to tam niekdo odfotil, plagát visel v hale s občerstvením.CHovateľ tam toto ich novovznikajúce plemeno prezentoval aj pred dvoma rokmi.
A tu sa pozrite aspoň na čiastočný výsledok, ktorému zdaleka nieje koniec. Problém je aj v tom, že Vám treba držat 10-12 štítnikov, ktoré to v sebe majú, ale neviete, či sa prejaví v dalšej generácií želaná štítohrivová kombinácia.!
Tak mi to nedalo a hladal som v archíve. Bavorského holuba som odfotil roku 2009 v štraubingu. Určite som videl jedného aj s hrivou.Keď sa pozriete, kľudne môže predstavovať krajovú formu nikolajevského, lebo napr. donecký typ má pančušky/a je štíhlejší/. Neviem, ako je to teraz, keď som prestal odoberať PTICEVODSTVO, nemám tolko nových poznatkov. Mal som napríklad aj obrovské biele Melitopoľské- tie vyzerali ako rímany,neskutočne mohutné krídla v ramenách.
hrabal1
napsal(a):
Tak som skúsil oskenovať tie drobnučké orlíky- boli asi velikosti -povedzme rakovnických. Tie lietali aj staršie, čo sa o Nikolajevských vždy nedá povedať.
Ano, ti jsou pěkní, je to černobílé, takže nejde poznat barva, ale ten typ je stejný, jako ti mí bronzoví, jsou velice lehoučcí a drobní, ti mí jsou ještě drobnější než Rakovničák, mají velmi kypré a bohaté opeření a tělíčko uvnitř, je hodně drobné, i když pevné a svalnaté. Zatím co bílí, jsou větší než Rakovničák.
Jsou to pěkní holubi, škoda jen, že nejde ukázat jejich let, na štítnících je vidět a vlastně na všech světlých mohutnější typ a vyšší noha.
hrabal1
napsal(a):
A tu sa pozrite aspoň na čiastočný výsledok, ktorému zdaleka nieje koniec. Problém je aj v tom, že Vám treba držat 10-12 štítnikov, ktoré to v sebe majú, ale neviete, či sa prejaví v dalšej generácií želaná štítohrivová kombinácia.!
Zkombinovat dvě kresby je určitě dost těžké, u kreseb není dědičnost tak přímočará a logická jako u barev a vzorků, ale tito už vypadají opravdu dobře. Tak držím palce, aby se Vám dařilo.
Priateľu, tých si vážte, ako oko v hlave. Já som také získal roku 1989 od Ing.Havlína, myslím, že táto fotka je z toho roku/má 22 rokov/. Neskutočne maličké "kuličky peří" a lahučké. Práve tie nádherne lietali pri slabom vetre, silný ich odniesol a vrátili sa podvečer normálnym letom. To však nieje žiadúce, lebo si rýchlo zvyknú a máte po ich hlavnej pýche. To sú tie, ktoré opisujem v mojej knihe pod názvom polský orlík.Doslova, do písmena- to čo sa Vám zdalo ako fantázia! Já myslel, že už neexistujú, boli do nich vtlačené všeliaké holuby.
hrabal1
napsal(a):
Priateľu, tých si vážte, ako oko v hlave. Já som také získal roku 1989 od Ing.Havlína, myslím, že táto fotka je z toho roku/má 22 rokov/. Neskutočne maličké "kuličky peří" a lahučké. Práve tie nádherne lietali pri slabom vetre, silný ich odniesol a vrátili sa podvečer normálnym letom. To však nieje žiadúce, lebo si rýchlo zvyknú a máte po ich hlavnej pýche. To sú tie, ktoré opisujem v mojej knihe pod názvom polský orlík.Doslova, do písmena- to čo sa Vám zdalo ako fantázia! Já myslel, že už neexistujú, boli do nich vtlačené všeliaké holuby.
Ta fotka, to je jako by jsem koukal na ty mé bronzové, bronzovou myslím ohnivou (libanon bronze) mám starý pár a tři výletky, bylo by jich šest, ale tři odnesl vítr, a už se nevrátili, tak jsem přestal lítat, aby jsem nepřišel o všechno, mám ještě jednoho nepříbuzného samce, ale ten není tak droboučký a má dlouhý ocas, až budu mít čas, tak je nafotím, ale od zítřka u nás pořádáme místní výstavu, tak budu mít čas nejdřív v neděli, tak je sem potom dám.
Neubauer
Slíbená fotka bronzové holubičky, není moc dobrá v barvě, ale je drobná, před ní je krabička cigaret.
Tohle je dcera předchozí holubičky, ne že by její matka nebyla v páru s bronzovým, ale evidentně se spustila s modrým, bronzová ( ohnivá-libanon bronze) je recesivní barva, projevující se pouze na červeně popelavé (pohlavně vázaná barva), pokud tedy zkřížíme ohnivou holubičku s modrým samcem, budou všechny holubičky modré a samci červeně plaví, vzorky mohou být různé, podle toho jaký je samec a co se skrývá pod ohnivou barvou holubičky.
Neubauer
Poľske orlíky majú svoje zvláštne čaro a impozantný spôsob letu. Spomínam si... Tak ma napadlo pred mnohými desiatkami rokov ich vidieť ako sa im darí v lietaní. V tých dobách ich držal chovateľ Sedlák, s Dechtíc pri Trnave.
Po príchode a krátkej debate sme išli k záhradnému holubníku, v ktorom boli umiestnené orlíky. Približne 20 - 30 kúskov tam poletovalo, pretože ale boli na voľno pustené nebolo možné očakávať prevratné výkony. Predsa však dlhou tyčou boli odplašené a donútené k lietaniu. Kŕdeľ vo voľnejšej formácii zakrátko sa dvihol a v širokých kruhoch pokračoval a dvíhal sa hore. Striedavo alebo skôr občas niektoré zastali a urobili visiaci let. Ich výkon nebol zrovna najlepší a po necelých 30 minútach zosadli. Majiteľ mal hodne rokov a nevyžadoval od holubov veľké výkony.
Chcel som sa dozvedieť o nich aj viac podrobností a preto som sa písomne spojil s pánom P. Ozdobom s Krakova. Potvrdil, že aj u nich doma nie každý trénuje na let orlíky a skôr za zaoberá štandardom. Potvrdil, že dakedy boli chovy so 6 - 12 hodinovými výkonmi, ale súčasné sú poskromnejšie v lietaní.
K farbám sa vyjadril, že najrozšírenejšie sú červené, žlté modré a čierne. Na štítové povedal, že nie sú uznané. tak neviem, či toto hodnotenie platí aj v dnešnej dobe...