Předem se omlouvám za ušmudlané, neumělé dílko. Nicméně, takto bych si představoval začátek vědění. Dal jsem si včera tu práci, koupil v papírnictví sadu 24 pastelek a kreslil. Jedná se o tři základní barevné pigmentace holubů, které jsou vždy! přítomné na každém holubovi, přesněji řečeno jedna z těchto tří. Je to taková košile. Tak jast gen B. Popelavě červená řada, černá řada a hnědá řada.
Když vezmeme vzorky na křídlech (mikina) - gen C, který je ve 4 formách(zde neřeším tmavou a světlou kapratost), vyjde nám 3 x 4 = 12 barevných rázů.
Plus navrch bunda - gen S Spread (dole) pro plnobarevnou je to 12 + 3 = 15 barevných rázů základní řady. To není málo, s kterými běžně pracujeme a měli bychom o nich něco znát.
Já jsem to zjednodušil. Psal jsem geny a jejich alelické formy po jednom písmenu. Kdyby to mělo být celé, musel bych napsat vše zdvojeně.
Snad to někomu udělá jasnější přehled.
No a tady je přibližná ukázka toho, co to udělá, když tam přidáme gen d - tedy recesívní alelu d - dilute. Tak to trochu rozředíme. A já jsem pro jednoduchost už jen nakreslil pruhový vzorek a doplnil o plnobarevné (spread). Bezpruhé, kapraté a tmavé vzorky si jistě domyslíte.
Když těch 15 rázů zpředchozího obrázku vynásobíme 2 jsme na 30ti barevných rázech základních barevných řad, dilute faktor nám tedy zdvojnásubuje paletu rázů(všech), proto jsem tam navíc dolu dokreslil recesívní červenou a její dilute mutaci žlutou (obě jsou "pláštěnkou"). Ale šla by tam přidat také sivá a její dilute mutace perlová, k mandlové písková a jiné i dosud nepojmenované (zcela určitě může mít i andaluzská svoji rozředěnou mutaci).
Tady asi z těch nepojmenovaných je popelavě žlutá plnobarevná, kterou já jsem si jinde dovolil nazvat slonovou kostí, ale můžeme jí říci i krémová, máslová, já nevím jaká - to neříkám jako, že to tak musí být. Je to ten 4. štít u popelavě červené řady - BAdS.
Jo na to důležité bych zapoměl mutaci dilute poznáte už na hnídě u neopeřených holoubat. Takže můžete spolehlivě určovat pohlaví u dědičnosti křížem a nebo jen sledovat při šlechtění třeba žlutých, co zabít a co nakroužkovat.
Juraj Kafka
jaroslav69pokorny
napsal(a):
Vážený příteli, toto je nejhodnotnější holubářské dílo posledních let. Pro nás začátečníky (v genetice) rozhodně. Krásná práce, i když jsou pastelky bledé. Jarda Pokorný
No to máte recht, to jsem byl taky zklamanej tou kvalitou pastelek. A možná tužka měkká jednička by tu černou udělala líp. Hlavně, že stály 79 kč a eště prý supr pružné, jen jsem to rozbalil, už byly dvě tuhy vylomené ....Koh-i-noor. Já jsem kdysi měl barvičky, ale to už někdo podědil z mladšího příbuzenstva. Kdoví kde jim je konec. Zkusím to předělat na líbivější a autentičtější.
Jinak díky za pochvalu...
Taky chválím tento příspěvek a dovolil bych si k prvnímu obrázku doplnit názvy barev.
Řádky čísluji 1 až 5 a sloupce značím A, B, C.
1A - popelavěčervený bezpruhý 1B - modrý bezpruhý 1C - hnědý bezpruhý
2A - popelavěčervený pruhový 2B - modrý pruhový 2C - hnědý pruhový
3A - popelavěčervený kapratý 3B - modrý kapratý 3C - hnědý kapratý
4A - popelavěčervený tmavý 4B - modrý tmavý 4C - hnědý tmavý
5A - popelavěčervený (plnobarevný) 5B - černý 5C - hnědý (plnobarevný)
Názvy barev jsou převzaty z publikace pana RNDr Tyllera jen s malou úpravou zkrácením některých názvů.
Za povšimnutí stojí srovnat obrázky 1A a 5A. Ty dvě barvy jsou skoro stejné - popelavé. B. Šesták.
Ten nalevo je Český rejdič - bělouš žlutopruhý.(přikládám foto jeho syna).I když ti moji mají proužky velmi nevýrazné.Nicméně jsem sehnal žlutěplavou holubici k tomuto fešákovy,tak uvidím,zda se kresba zlepší.Ten druhý je taktéž ČR.Po přepeření zůstal celý bílý jen na jednom křídle má náznak červeného proužku.Dostal jsem ho,takže z čeho vznikl nevím.Předpokládám,že je to nepovedený produkt červených šimlíků J.Jackiv
dudik
napsal(a):
Vážený příteli vemi dobře podané genetické proškolení pro chovatelé neznalé genetických zákonitostí.Díky za ně.Mám prosbu,určitě jsou gény nejen pro barvu ale i jiné znaky a užitkové vlastnosti /typ,tvar,plodnost/,někdy se rozepište i o ních,díky. Dudík
Děkuji Vám. Na otázku genů pro užitkové vlastnosti platí polygeny, tedy podílí se na nich mnoho genů s malým účinkem. Tam je dědičnost kvantitativní. Snáze ovlivnitelná vnějším prostředím. Uplatní se tam např. Gausova křivka, která ukazuje, že ze zkoumané populace největší počet jedinců je průměrných a oba protichůdné extrémy mají méně a méně jedinců, tedy podprůměrných a nadprůměrných. To se týká např. plodnosti, velikosti trupu, rousů, počtu rýdováků atd... Je to podobné jako u slepic se snáškou, raností, ale třeba také hmotností vajec, velikosti ušnic, či barvy skořápky aj. Kafka
mysak
napsal(a):
Děkuji Vám. Na otázku genů pro užitkové vlastnosti platí polygeny, tedy podílí se na nich mnoho genů s malým účinkem. Tam je dědičnost kvantitativní. Snáze ovlivnitelná vnějším prostředím. Uplatní se tam např. Gausova křivka, která ukazuje, že ze zkoumané populace největší počet jedinců je průměrných a oba protichůdné extrémy mají méně a méně jedinců, tedy podprůměrných a nadprůměrných. To se týká např. plodnosti, velikosti trupu, rousů, počtu rýdováků atd... Je to podobné jako u slepic se snáškou, raností, ale třeba také hmotností vajec, velikosti ušnic, či barvy skořápky aj. Kafka
Juraji, máte znalosti jako profesor biologie. Obdivuhodné, zejména proto, že je ochotně a srozumitelně předáváte dál. Pro předchozího diskutujícího připojím několik svých postřehů. V knize Oskára Feriance a kolektivu "Príručka holubiara" z roku 1982 se dědičné znaky rozdělují do tří skupin.
mysak
napsal(a):
Děkuji Vám. Na otázku genů pro užitkové vlastnosti platí polygeny, tedy podílí se na nich mnoho genů s malým účinkem. Tam je dědičnost kvantitativní. Snáze ovlivnitelná vnějším prostředím. Uplatní se tam např. Gausova křivka, která ukazuje, že ze zkoumané populace největší počet jedinců je průměrných a oba protichůdné extrémy mají méně a méně jedinců, tedy podprůměrných a nadprůměrných. To se týká např. plodnosti, velikosti trupu, rousů, počtu rýdováků atd... Je to podobné jako u slepic se snáškou, raností, ale třeba také hmotností vajec, velikosti ušnic, či barvy skořápky aj. Kafka
Juraji, máte znalosti jako profesor. Obdivuhodné, zejména proto, že je ochotně a srozumitelně předáváte dál. Pro předchozího diskutujícího připojím několik svých postřehů. V knize Oskára Feriance a kolektivu "Príručka holubiara" z roku 1982 se dědičné znaky rozdělují do tří skupin: 1/ barva, kresba, 2/ morfologické znaky - tvar, velikost, 3/ fyziologické vlastnosti - zdravotní stav, výkonnost, chování. Chovám 37 let jedno plemeno (maltézský slepičák) a dosud jsem sledoval hlavně znaky a vlastnosti, barvy byly podružné. Podprůměrných i nadprůměrných výletků je minimum. Většina odchovů je průměrných, tedy průměrují se z rodičů (nebo dalších předků). Je krásné, když z průměrných rodičů vypadne šampion, nicméně většinou tam byl nějaký nadprůměrný předek. Samozřejmě kromě genů po rodičích má na kvalitu vliv i chovatel, krmení a například počasí, vše to vytváří prostředí, ve kterém holub vyrůstá a žije. Podkleslé nohy můžeme ovlivnit vyšším umístěním krmítka. Pokud ho však dáme příliš vysoko, můžeme dostat skloněná záda. Co se týká děděných znaků, tak mohu potvrdit, že se většinou průměrují například dlouhé x krátké nohy, silný x tenký krk, krátký x dlouhý krk, menší x větší postava. Zatímco široký ocas je dominantní nad úzkým. Co se týká vlastností, tak například plachý, divoký holub je dominantní nad krotkým. Výjimka samozřejmě potvrzuje pravidlo. Měl jsem v chovu holubici (vylíhla se 29.5.1989, dožila se více nž 18 let), která 2x vykrmila sama holoubátka (poprvé od stáří 4 dnů). Jednou jí samce sebral dravec, dalšímu překlovla slepice nohu. Většina jejích odchovů byli výteční rodiče, ať byl otec jakýkoliv. Podle zkušených chovatelů holubice přenáší na potomky tvar, zatímco holub velikost. Já mám vysledováno, že dcery holubic, snášejících velká vajíčka, snáší většinou větší vejce. Z nich vylíhlá holoubátka mají 2-3 dny náskok před holoubátky jiných párů a při vylétnutí je rozdíl ve velikosti značný. Proto v chovu nechávám i menší holubice dobrých tvarů, pokud snáší velká vajíčka. Prosím napište i vaše zkušenosti z dědění znaků a vlastností.
Jarda Pokorný
Dědičnost plemenných znaků je do určité míry popsána a prokázána například u pernatých ozdob (rousy, chocholka nebo široký ocas - částečná dominance). Podle mého názoru se nejvíce uplatňuje vyrovnávací párování. Přednosti jednoho partnera zlepšují nedostatky druhého partnera, přitom nedostatky nesmí být u obou holubů stejné. A teď k tomu podstatnému. Tím je příbuzenská plemenitba. Je základem chovu většiny zvířatn (třeba psi), rozšířená u poštovních holubů, ale samozřejmě i u okrasných holubů. Ačkoliv u nás většina lidí tvrdí, že nechovají příbuzně, pravda to většinou není, zejména u špičkových chovů. Je to jedinečný prostředek pro upevnění důležitých plemenných znaků. Po takových liniích nám chodí velmi vyrovnaný odchov bez velkých výkyvů. Dobře dělané příbuzenské linie se bát nemusíme (všichni křečci chovaní v domácnostech vzešli z jednoho vrhu, spousta plemen psů je udělána na jednom spojení). Nevýhodou této plemenitby je utužení vad, třeba široký ocas u moravských pštrosů. Tam je potřeba vylepšit linii připářením správného partnera. A taky je důležité chovatelské štěstíčko
mysak
napsal(a):
Předem se omlouvám za ušmudlané, neumělé dílko. Nicméně, takto bych si představoval začátek vědění. Dal jsem si včera tu práci, koupil v papírnictví sadu 24 pastelek a kreslil. Jedná se o tři základní barevné pigmentace holubů, které jsou vždy! přítomné na každém holubovi, přesněji řečeno jedna z těchto tří. Je to taková košile. Tak jast gen B. Popelavě červená řada, černá řada a hnědá řada.
Když vezmeme vzorky na křídlech (mikina) - gen C, který je ve 4 formách(zde neřeším tmavou a světlou kapratost), vyjde nám 3 x 4 = 12 barevných rázů.
Plus navrch bunda - gen S Spread (dole) pro plnobarevnou je to 12 + 3 = 15 barevných rázů základní řady. To není málo, s kterými běžně pracujeme a měli bychom o nich něco znát.
Já jsem to zjednodušil. Psal jsem geny a jejich alelické formy po jednom písmenu. Kdyby to mělo být celé, musel bych napsat vše zdvojeně.
Snad to někomu udělá jasnější přehled.
Vracím sem téma, které bylo zastrčeno vzadu pro ty, kdo se nechtějí klanět ale vzdělávat se a opakovat co už bylo řečeno. Tady to máte jasně a jezděte si prstem po tom obrázku jako po mřížce, tj vertikálně i horizontálně. Pán s pkr spojil popelavého samce se stříbřitou holubicí tedy snímek druhý, kde se věnuji mutaci D - d , kde bráno odshora 4. štít vlevo a 2. štít uprostřed byli spojeni, jak se to chová? Jako kdybyste spojili černého holuba s modrou holubicí a nebo žlutě plavou holubici. Pruhy nebo kaprování je fuk, to si tam dosaďte co chcete. Důležité je že plnobarevnost přebíjí plavost, a červeně popelavá pigmantace přebíjí černou a hnědou a intenzivní barvy tj červená, černá a hnědá přebíjejí jejich rozředěné kolegyně tj. žlutou, šedohnědou a khaki.