Mám několik otázek k plemenitbě holubů:jaké zkušenosti máte s vytvářením chovných línií a zda je v plemenitbě využíváte,kolik holubů cizí krve ročně zařazujete do svého chovného hejna,jaké procento obměny chovného hejna ročně provedete ?? Jsem chovatelem holubů od dětství,změnil jsem několik plemen,posledních 10let chovám kingy.Holuby mám slušné v typu dobré postavy,nedostatky u nich jsou v nevýrazné hlavě,úzké čelo,slabý šidlovitý zobák,široký ocas,samozřejmě mám pár velmi slušných jedinců.Chci se však zlepšovat a proto se zajímám o genetiku holubů.Sháním literaturu genetiku holubů,v běžné prodejně knihkupectví není k sehnání,jeden vysokoškolák zemědělské školy zjistí zda není v jejích odborné knihovně.
Mám program chov holubů, využívám jej,ale o původy holubů /rodokmeny/se stejně nikdo nezajímá.Nevadí, mám je pro sebe a snad se mi to v budoucnu vyplatí.Předem děkuji za odpověď.
Liniová plemenitba je význmným šlechtitelským nástrojem. Pokud někdo chce skutečně udržet kvalitu, nemůže stále křížit všechno se vším, ale věnovat se cílevědomému chovu. Často jsme svědky, že začínající chovatel nakoupí kvalitní zvířata od různých chovatelů a zahájí vzájemné křížení. Pokud má štěstí, odchová i exteriérově pěkná zvířata a z výstavních výsledků mívá radost. A to není špatně. Špatné je pak pokračování, kdy kříží dále a přináší na holubník stále novou "krev". Pak se většinou dostavuje postupné zhoršování exteriéru a tím i výstavních výsledků. Rozumný a přemýšlivý chovatel udělá sice křížence od donešených holubů, ale pak se dále snaží přibuzensky upevnit výchozí materiál, aby měl větší šanci při křížení zopakovat pěkná zvířata. A nyní k vytvoření linie. Nejlépe se vytváří samčí linie, neboť k vynikajícímu samci-holubovi, připařuji za sezonu třeba 5 kvalitních holubic s určitou vzdálenější příbuzností. Tím od jednoho holuba mohu odchovat za sezonů i 20 potomků a vyhodnotit, co má cenu opakovat a co ne. Je dobré pracovat s holuby do jejich vysokého stáří a nehnat se stále za novými kombinacemi, neboť každý holubník má svůj prostorový limit a každý chovatel má i další omezení a to je nutné respektovat. Jen trpělivý, přemýšlivý a štěstím obdařený chovatel, může vytvořit svůj "kmen", jehož produkty potom slouží i ostatním, při jejich pokusech s křížením, neboť příbuzensky upevněné znaky se prosadí třeba i ve 3 generaci. JB
dudik
napsal(a):
Mám několik otázek k plemenitbě holubů:jaké zkušenosti máte s vytvářením chovných línií a zda je v plemenitbě využíváte,kolik holubů cizí krve ročně zařazujete do svého chovného hejna,jaké procento obměny chovného hejna ročně provedete ?? Jsem chovatelem holubů od dětství,změnil jsem několik plemen,posledních 10let chovám kingy.Holuby mám slušné v typu dobré postavy,nedostatky u nich jsou v nevýrazné hlavě,úzké čelo,slabý šidlovitý zobák,široký ocas,samozřejmě mám pár velmi slušných jedinců.Chci se však zlepšovat a proto se zajímám o genetiku holubů.Sháním literaturu genetiku holubů,v běžné prodejně knihkupectví není k sehnání,jeden vysokoškolák zemědělské školy zjistí zda není v jejích odborné knihovně.
Mám program chov holubů, využívám jej,ale o původy holubů /rodokmeny/se stejně nikdo nezajímá.Nevadí, mám je pro sebe a snad se mi to v budoucnu vyplatí.Předem děkuji za odpověď.
Příteli, o plemenitbě by měli psát odborníci, já jsem samouk. Nicméně jsem byl vyzván, tak píšu. Chovné linie využívám, snažím se sestavovat páry pod 15% příbuzenskosti. Občas použiji příbuzenskou plemenitbu. Maltézské slepičáky chovám 37 let a je krásné sledovat, co se vyvine po deseti generacích z holubů, které jsem v dětství dostal. Rodokmeny vedu ručně, kromě předků tam uvádím přednosti, nedostatky, povahové vlastnosti... Zařazování nových holubů záleží na kvalitě. Dlouhodobě sleduji výstavy a nejlepší zahraniční chovy a z nich si doplňuji. Jen málokdy se stane, že koupím špičkového výletka, o kterém nevím vůbec nic. Přebytky většinou nechávám kamarádům, od kterých si mohu vzít krev zpátky. Čím lepší jim nechám, tím lepší dostávám zpět. Těžko tedy stanovit průměrně, kolik holubů cizí krve zařazuji do svého chovu nebo jaké % obměny provádím. Záleží na tom, jak se daří. Tak například poslední roky. Do cizích uvádím i moji krev z jiných chovů. *** 2009 - 14 párů, přidáno 2,2 cizí krve, doplněno o 6,2 vlastních výletků, tedy výměna téměř poloviny chovu. *** 2010 - 16 párů, cizí 2,1, vlastní 5,3, výměna cca třetiny chovu. *** 2011 - 16 párů, cizí 3,1, vlastní 2,8, opět výměna téměř poloviny chovu. Jeden rok se daří spíš samci, jiný rok jako vloni zase holubice. Z vlastních vybírám hlavně podle typu a povahy, pak podle rodokmenu a podle toho si musím doplnit cizí. Vedu si souběžně několik chovných linií (chovatel, země, holub). To však není klasická liniová plemenitba. Takže mám linie podle chovatelů (většina chovatelů má určitý typ, na výstavách lze poznat jejich holuby i bez katalogu). Pak linie podle zemí (linie Německo+Rakousko =mohutnost a kondice, linie Chorvatsko+Srbsko= dlouhé tenké krky, rovné nohy, linie Maďarsko= vyvážená figura, správný poměr délky krku a ocasu), ke kterým připařuji své české - "původní". Vypadá to jednoduše, ale čím kvalitnější maltéz, tím méně odchovů - většinou. Takže je to pěkně na dlouho. Chůvy nepoužívám, maximálně podložím vejce k jinému páru. No a v těch jednotlivých liniích použiji na nejlepší holubici postupně každý rok jiného holuba (v sezoně přepařuji pouze, když není odchov), čímž si vytvořím linii té holubice. Nebo naopak linii jiného holuba. S liniemi pak pracuji mezi sebou, stále s dodržením příbuzenskosti do 15%.
Když se pak sejdou vynikající jedinci s vynikajícím odchovem, tak se použije nejužší příbuzenská plemenitba (otec na dceru, matka na syna). Kromě předností se však upevňují i vady, takže s citem. A pak zase hned nepříbuzné.
Jarda Pokorný