Tak jsem si konečně splnil sen a získal jsem prostory kde mohu chovat holuby a díky návštěvě výstavy v Lysé jsem s tím i začal a konečně si mohl přinést nějaké holubi domů.....a musím potvrdit, co tady již v několika diskuzích zaznělo, že si nejde vybírat plemena "dopředu" a jen teoreticky, protože potom setkání s nimi v reálu je potom o něčem úplně jiném a tak jsem se také rozhodl pro úplně něco jiného, než co jsem si myslel, že se mi bude líbit po nekonečném procházení internetu a sledování téměř všech diskuzí zde na fóru....takže už se těším, že se snad časem budu moci těchto diskuzí účastnit. Honza
Zdravím příteli. Tak Tě vítám mezi nás, mezi ty blázny kterým každý večer bolí za krkem. Né, že by to byl nějaký moribundus, ale je to od toho koukání na střechy a někdy i do nebes. Holubaření je nádherná činnost. V Tvém profilu píšeš, že chováš nutrie a škraboškové. Vše jsem měl a něco ještě stále mám, ale i když je to samo taky krásný chovat něco v kotcích, klecích, tak přeci jenom chov holubů ve volnosti ne ten nejkrásnější zážitek. Teda aspoň pro mě. Holuba pustíš na dvůr, on se proletí a zase se vrátí. Je to pro mě vždy krásnej zážitek, když se hejno vrací na střechu dvora. Můžou klidně uletět, ale oni né, oni chtějí být se mnou, mají mě rádi a já je. Vím, že je to přehnaný, ale já si to tak vždycky říkám. Je to jako u včel, taky mě vždycky vzrušuje, jak se ty včeličky vrací z volného prostoru domu. Zřejmě ten návrat domů, na svoji střechu, na svůj holubník je asi ten první moment, co člověka uchvátil a začal s chovatelstvím. Možná blbost, ale já to tak i po téměř padesátiletém holubaření stále cítím. Pro mě je to pořád vzrůšo. Krásný a nádherný vzrůšo, které bych za nic na světě nevyměnil. Vítám Tě tedy mezi nás a přeji Ti, abys i Ty to vzrůšo z chovu prožíval a hlavně se nenech otrávit s dílčími neúspěchy, s různými keci kecalů a věř, že Ti bude s holuby krásně, že u nich nalezneš i odpočinek a nabereš při jejich pozorování a chovu spoustu pozitivní energie. Holubi totiž nedokáží závidět, pomlouvat a urážet. Holubi jsou prostě supr. Zdraví a chovu zdar přeje St. Toman
st.toman
napsal(a):
Zdravím příteli. Tak Tě vítám mezi nás, mezi ty blázny kterým každý večer bolí za krkem. Né, že by to byl nějaký moribundus, ale je to od toho koukání na střechy a někdy i do nebes. Holubaření je nádherná činnost. V Tvém profilu píšeš, že chováš nutrie a škraboškové. Vše jsem měl a něco ještě stále mám, ale i když je to samo taky krásný chovat něco v kotcích, klecích, tak přeci jenom chov holubů ve volnosti ne ten nejkrásnější zážitek. Teda aspoň pro mě. Holuba pustíš na dvůr, on se proletí a zase se vrátí. Je to pro mě vždy krásnej zážitek, když se hejno vrací na střechu dvora. Můžou klidně uletět, ale oni né, oni chtějí být se mnou, mají mě rádi a já je. Vím, že je to přehnaný, ale já si to tak vždycky říkám. Je to jako u včel, taky mě vždycky vzrušuje, jak se ty včeličky vrací z volného prostoru domu. Zřejmě ten návrat domů, na svoji střechu, na svůj holubník je asi ten první moment, co člověka uchvátil a začal s chovatelstvím. Možná blbost, ale já to tak i po téměř padesátiletém holubaření stále cítím. Pro mě je to pořád vzrůšo. Krásný a nádherný vzrůšo, které bych za nic na světě nevyměnil. Vítám Tě tedy mezi nás a přeji Ti, abys i Ty to vzrůšo z chovu prožíval a hlavně se nenech otrávit s dílčími neúspěchy, s různými keci kecalů a věř, že Ti bude s holuby krásně, že u nich nalezneš i odpočinek a nabereš při jejich pozorování a chovu spoustu pozitivní energie. Holubi totiž nedokáží závidět, pomlouvat a urážet. Holubi jsou prostě supr. Zdraví a chovu zdar přeje St. Toman
Moc hezky napsané, holuby chovám jen 4 roky, letos jsem pořídila pošťáky a můžu Vám říct, že když holubi opravdu létají, ne jen tak poletují jako ta těžší plemena, tak je to nádhera. Taky jsem si říkala, jestli i ostatním holubářům pořád slzí oči od toho, jak koukají nahoru do sluníčka, aby zahlédli ty své holoubky. Vidět je, jak krouží nad stavením, jak si hrají ve vzduchu, dělají různé kličky, a tak máte pocit, že létají pro radost z pohybu a tu radost z letu přenášejí pak i na mě, cítím se jakobych letěla s nima. Máloco se tomu vyrovná, kdo to nezažil, neví o co přišel.
Chovu zdar Ivana-vrba
ivankav
napsal(a):
Moc hezky napsané, holuby chovám jen 4 roky, letos jsem pořídila pošťáky a můžu Vám říct, že když holubi opravdu létají, ne jen tak poletují jako ta těžší plemena, tak je to nádhera. Taky jsem si říkala, jestli i ostatním holubářům pořád slzí oči od toho, jak koukají nahoru do sluníčka, aby zahlédli ty své holoubky. Vidět je, jak krouží nad stavením, jak si hrají ve vzduchu, dělají různé kličky, a tak máte pocit, že létají pro radost z pohybu a tu radost z letu přenášejí pak i na mě, cítím se jakobych letěla s nima. Máloco se tomu vyrovná, kdo to nezažil, neví o co přišel.
Chovu zdar Ivana-vrba
Holuby chovám s přestávkou přes třicet let.Také si bez nich nedovedu život předstvit.Většinou jsem choval okrasné holuby,posledních pár let chovám holubí poštu.Pánové paráda.Řeknu upřímě,že jsem netušil,že v mém věku mohu zažít něco tak rajcovního,jako je dolet holubů ze závodů.Střemhlavý let z oblohy prvního dolétnutého závodníka si budu pamatovat celý život.A je to čím dál tím zajímavější.Trochu mě to připomnělo první zážitky na prvním randeti.Vážení je to fak super.Vřele doporučuji.Letu zdar.A.B.
Asi to bude někomu připadat, že jsem si toho nabral moc, ale na druhou stranu jsem si s několika chovateli potvrdil, že je zpočátku lepší pořídit si více plemen a pak se časem rozhodnout, které mi bude nejvíce vyhovovat, i když si nedovedu představit, že se budu s nějakým dobrovolně loučit :-)........ale jsou to tedy modenky, lahore a ještě mám zamluvené čejky, lysky a kotrláky, no a pokud se to podaří, tak ještě varšavské motýly a saské čápky :-) prostě mám problém, že se mi líbili všechny a když mám prostor, tak jsem si říkal, proč ne...... :-)
st.toman
napsal(a):
Zdravím příteli. Tak Tě vítám mezi nás, mezi ty blázny kterým každý večer bolí za krkem. Né, že by to byl nějaký moribundus, ale je to od toho koukání na střechy a někdy i do nebes. Holubaření je nádherná činnost. V Tvém profilu píšeš, že chováš nutrie a škraboškové. Vše jsem měl a něco ještě stále mám, ale i když je to samo taky krásný chovat něco v kotcích, klecích, tak přeci jenom chov holubů ve volnosti ne ten nejkrásnější zážitek. Teda aspoň pro mě. Holuba pustíš na dvůr, on se proletí a zase se vrátí. Je to pro mě vždy krásnej zážitek, když se hejno vrací na střechu dvora. Můžou klidně uletět, ale oni né, oni chtějí být se mnou, mají mě rádi a já je. Vím, že je to přehnaný, ale já si to tak vždycky říkám. Je to jako u včel, taky mě vždycky vzrušuje, jak se ty včeličky vrací z volného prostoru domu. Zřejmě ten návrat domů, na svoji střechu, na svůj holubník je asi ten první moment, co člověka uchvátil a začal s chovatelstvím. Možná blbost, ale já to tak i po téměř padesátiletém holubaření stále cítím. Pro mě je to pořád vzrůšo. Krásný a nádherný vzrůšo, které bych za nic na světě nevyměnil. Vítám Tě tedy mezi nás a přeji Ti, abys i Ty to vzrůšo z chovu prožíval a hlavně se nenech otrávit s dílčími neúspěchy, s různými keci kecalů a věř, že Ti bude s holuby krásně, že u nich nalezneš i odpočinek a nabereš při jejich pozorování a chovu spoustu pozitivní energie. Holubi totiž nedokáží závidět, pomlouvat a urážet. Holubi jsou prostě supr. Zdraví a chovu zdar přeje St. Toman
Díky za hezký příspěvek a za přivítání
jankorinek69
napsal(a):
Asi to bude někomu připadat, že jsem si toho nabral moc, ale na druhou stranu jsem si s několika chovateli potvrdil, že je zpočátku lepší pořídit si více plemen a pak se časem rozhodnout, které mi bude nejvíce vyhovovat, i když si nedovedu představit, že se budu s nějakým dobrovolně loučit :-)........ale jsou to tedy modenky, lahore a ještě mám zamluvené čejky, lysky a kotrláky, no a pokud se to podaří, tak ještě varšavské motýly a saské čápky :-) prostě mám problém, že se mi líbili všechny a když mám prostor, tak jsem si říkal, proč ne...... :-)
Jojo, jen do toho chlape nebo chlapče, jen si to osahej, a pak se vkus vytříbí a nebo změní. Tím si projde snad každý holubář, že vystřídá několik plemen než zakotví u toho "svého" a jsou i tací pokročilci, kteří po letech "manželství" s jedním plemenem vymění za jiné plemeno a hledí ho zdokonalit.
Takže přeju chovu zdar a minimum dravčích útoků, a nulovou návštěvu kun. Přeju také minimum chorob a maximum holoubat. A pak až nějaká ta ocenění na výstavě, která taky pohladí. I když každej říkáme, že na pohárky nehrajem.
No a to co tu popsali pánové předemnou, tak jen potvrzuji, já nevim, ale snad žádné jiné domácí nebo kulturní zvíře neumí to co holub, tedy jen tak létat z radosti (možná ještě kůň běhá rád), a jak tu bylo řečeno tu hravou či živou náladu umějí předávat nám chovatelům.
Tak ještě jednou chovu zdar.
Juraj Kafka