Naši první kočku jsem také skoro neviděla pít. Ale ona jedla hodně mokré krmení (maso, konzervy), granule minimálně, tak jí to asi stačilo, zdravotní problémy kvůli tomu žádné neměla.
Můžete malinko vody přidávat do masa, konzerv, tak lžíci-dvě, nebo mléčné výrobky (kys.smetanu, jogurt, tvaroh).

U nás mají kočky záchod jak krytý, tak otevřený, a vždy preferovaly otevřený. Je z něj ale větší binec. Stelivo Brit máme také rádi, Cats best se u nás neujal, silikonové se zase nelíbilo mně, ze steliv dostupných v kamenných obchodech je kvalitní a u nás oblíbené 10kg hrudkující z Alberta (fialový obal) nebo 6litrové ultra z DM drogerie. Nebo ze zverimexu Zverlit.

Fiba napsal(a):
Zvířata to myslím cítí, Teda myslím určitě to cítí.
Když nám umírala starší fenka ta mladší vyla a kňukala celou noc, jinak neštekne jak je rok dlouhý, věděla to...

Myslela jsem to spíše tak, jestli už teď Cvalík cítí, že se blíží konec (že to snad ne a tudíž se netrápí jako člověk)...jinak souhlasím.

Laila.aila napsal(a):
Je krásný, soucítím s vámi už pár kočiček jsem taky musela nechat uspat oni to nějak i vědí, že je to poslední injekce a očima se loučí nikdy na ty jejich pohledy nezapomenu i ted u toho brečím i když je to už pár let z pátky, ale normáních dnech spíš už vzpomínám na to krásné co s nimi bylo.
Jinak NEPRODLUŽUJTE mu to trápení jen proto, že vy ho nechcete ztratit to chápeme, ale dokud moc netrpí nechte ho odejít důstojně a v klidu ať jeho dušička není trízněná bolestí tělíčka. Něco jiného je když je nemoc léčitelná, ale tady jde o dny ne o měsíce není potřeba prodlužovat trápení obou z vás mějte sílu.

Naše kočička černá Lucinka se v tu noc po uspání u veterináře přišla s mámou v noci rozloučit a poděkovat za krásný láskyplný život u nás máma to měla v svým snu byli s ní dvě postavy na které neviděla, ale vnímala je tam. Jejich dušičky přechází na druhou stranu jak ty naše a mají se dobře a vědí, že my na ně myslíme a je jedno zda lidská nebo zvířecí.

Se mnou se taky přišly obě dvě kočičky, co nám umřely, ve snu rozloučit. Pěkné bylo, jak ta nemocná, v posledních dnech už s takovým nic moc kožíškem, v některých dnech až taková "gumová", se v tom snu tak pěkně protahovala, skákala a kožíšek jí úplně zářil zdravím...a dceři se pak po nějaké době zdálo, že přišla domů ze školy a přišla ji Laurinka přivítat ke dveřím, jen ji v tom snu nikdo kromě dcery neviděl, že u nás pořád je...

Fiba napsal(a):
Pořád je tu se mnou.
Byla to zase šílená noc, mám pocit, že jsem za těch pár dnů zestárla tak o 10 let.
Cvalik si ráno přišel sám pro jidlo do kuchyně v tom zrovna přišel veterinář a viděl s jakou chuti jí, vyšetřil ho a domluvili jsme se, že to odložime.
Nicméně mi zdůraznil, že to není lečitelne a na zazrak čekat nemám. Nádor roste.
Kdybyste viděli to zděšení v kocourovych očích jak viděl veterináře kus života v sobě ještě má a kolik toho sní. Dostává kuřecí, tresku, tuňáka, a konzervu gourmet, dneska jsem mu běžela do DM koupit tu pastu co tu byla zmiňovana tuším vitacraft, ale tu jsem neobjevila, měli jinou a ta mu Teda jede moc snědl dva sáčky a ještě škemral o další . Nevíte čím bych mu mohla přilepšit ještě?
Dokonce se přišel podívat ven a je rád za každou mou společnost, vím že to dlouho trvat nebude a přijdou ty zlé chvíle...

Nevím, nakolik zvířata dokáží vycítit, že se blíží konec. Ale myslím, že zatím vnímá jen to nepohodlí, že mu není tak dobře jako dříve a tak. Že vy se momentálně trápíte více než on. Jak píše Laila, myslím že ten okamžik poznáte.
Jak mu ještě přilepšit - nevím, jestli to ještě více jde, určitě mu už teď dáváte nejvíce co můžete. Prostě přirozeně, citem, nechat to na přírodě a aktuální kondici kocourka, o co si sám "řekne", ono se to stejně všechno vyřeší vždycky samo bez ohledu na jakékoli naše snahy a plánování ale vím, že se to snadněji říká než dělá...já jsem pak byla moc vděčná za to, že jsem nevěděla, že u nás konec přijde tak rychle a tak jsem si mohla víc užívat když tu ještě byla, než abych se trápila.

Fiba napsal(a):
Ano vím - fikovnice - její příběh jsem četla a děkuji za něj, drži mě nad vodou při mých těžkých chvílích, ale bylo by to jen prodloužení trápení
Nejsem bůh abych rozhodla o životě druhých...
Nevím jestli dokáži žít s pocitem vinny, že jsem vzala někomu život...

Rozumím tomu, jak to cítíte, vnímám to podobně. Ale jak píše Lavacca, neberte to tak. Vy mu život nevezmete, ten mu vezme nemoc, ta o všem rozhodla, ne vy. Vy se mu jen pokusíte ulehčit trápení, až to bude pro něj k nežití. Uděláte to z lásky k němu. Tak jakápak vina.
Držte se

Určitě. U nás to bylo vždy poznávací znamení, že je fakt zle, když kočka odmítla šunku...

Fiba napsal(a):
Cvalik
Ráno se zase najedl a pomazlili a vrňel, myslím že bolesti nepřede, přede jenom když jsem u něj a hladim ho, ale unavený je Teda dost. Jdu to telefonicky zkonzultovat s veterinářem.
Moc děkuji za Vaše slova a příběhy, člověk v tom není tak nějak sám.

běloušek...
Chodila sem dříve paní, která měla kocourka s FeLV a právě těžkou anemií (a velkou únavou), dokázala ho nějakými injekcemi s lékem na podporu červených krvinek na dva měsíce ještě zvetit, ale název léku si nevzpomenu, někde to tu v diskuzi je. Jenže to je stále jen prodloužení a nic to samozřejmě neřeší a pokud by měl kocour i bolesti od nádoru, tak to asi smysl nemá vůbec.
Naše nemocná kočule taky ke konci měla dny, kdy skoro nejedla, ležela a byla docela apatická a unavená, a pak třeba druhý den byla mnohem lepší, trochu pojedla, zajímala se...pokud by to bylo jen o únavě a ne o bolesti, a měli byste šanci udělat si spolu ještě pár pěkných dní...

Snad vám veterinář bude umět poradit. Dejte pak vědět, držím pěsti

Fiba napsal(a):
Je to ten nejhodnější kocour, máme svoji tajnou znakovou řeč (je hluchý). Radosti v životě mi dal tolik...
Mám ještě další tři nechtěnce a jednu britku (jsem si udělala radost).
V říjnu jsem přišla o svoji první fenku - umřela stářím v 15 letech
A před 3 roky o kocoura, umřel na otravu ve třech letech a byla to nejhorší noc v mém životě.
Vím co mě a ho čeká a už nechci přicházet o další zvířata
Už jen to, že se tu můžu vypsat je úleva.

Tak to je dobře, že máte ještě další kočičáky. Nám když umřela první kočka, jedináček, tak to bylo hrozné, ten prázdný byt. Pak jsem chtěla aspoň dvě a stejně máme nakonec zase jedináčka
Ale vím, že to není velká útěcha, stejně člověk tu smrt musí odtrpět, i když jsou tam další zvířata...je to daň.
A ta hendikapovaná zvířátka, k nim člověk přilne nějak ještě víc...Nechcete nám sem dát fotku Cvalíka?
Je fajn, že toto fórum umí někomu trochu aspoň virtuálně ulevit

Fiba napsal(a):
Ano je to nejtěžší v životě, Váš příběh znám přečetla jsem snad všechno tady na faune o nemocných kočičkach a hledala jsem naději...
Děkuji vám všem za vaše názory i když to tak moc bolí.

Jojo, taky jsem sjížděla všechno možné na netu a hledala nějaké ty příběhy s dobrým koncem...na to, že to někteří lidé nechápou, nehleďte, berte to jako svůj dar, že jste byla v životě obohacena o lásku a společnost nějakého toho "kožíška", kterou oni nepoznali...a ty roky radosti za to trápení a smutek bohatě stojí.
Máte jen toho jednoho kocourka Cvalíka, nebo i další zvířata?

Také jsme loni touhle dobou přišli o kočičku,4 dny po stanovení diagnózy, bylo to nečekaně rychlé. Je to hrozně těžké a smutné se rozhodovat o ukončení života "kamaráda".
Můj názor - v případě nádoru v tomto stadiu bych také trápení moc dlouho neprodlužovala...prodlužujete jej i sobě. Ale rozumím tomu, že pořád doufáte v nějaký zvrat nebo zpomalení, taky jsem doufala.
Držte se a hodně síly

My jsme měli kočku a zakrslého králíčka, ale za trochu jiné situace. Kočka už byla starší (13 let), když si dcera vyprosila mládě králíčka. První den se ho bála, pak se s tím nějak smířila. Králíček jako mládě by si s ní asi rád hrál, pořád kolem ní poskakoval, ale ona ho jako dáma propleskla a šla se zašít někam do výšek...kamarádství to nebylo, ale ani na něj nebyla zlá.
Myslím že když si pořídíte hravé kotě, tak snad nebude problém. Jinak ovlivnění výchovou nevím, ten náš králík byl vůči výchově inertní

Co si tak pamatuji z různě posbíraných informací, tak FIP je právě hodně taková nejednoznačná, co do příznaků, a z krve se běžně zjistit nedá. Z krevních testů můžete zjistit leda FIV/FeLV - pokud má takové problémy jako nechutenství, apatie, hubený, kašel atd., zjistit bych si to na vašem místě nechala, my za test na obě nemoci platili kolem 400 kč. A možná krom krve zkontrolovat srdíčko, močák...těch možností je bohužel mnoho
Váš kocourek je nalezené kotě, že? Kdoví, co všechno mohl venku zažít a prodělat za nemoc, mohou to být jen následky + přicházející dospělost + nedávné očkování mohlo také něco vyvolat...
Tak ať vám to (teda kocourkovi hlavně) na veterině dobře dopadne a nejde o nic vážného

Zánět dásní - ano, zarudlé dásně, smrdí z tlamy. U nás se po odstranění nejhorších zoubků kočka dost spravila a baštila hlavně granule. Namočené granule také nechtěla. Ale nemusí to být, příčina může být opravdu v těch změnách, kterými kočka prošla. Uvidíte.
Očkování povinné není, má to i nevýhody, zvažte sama. Je tady na ifauně na toto téma několik vláken, stačí zadat do vyhledavače očkování.

U nás jedou po změně země výroby ty rybí stejně jako dříve. Složení jsem nezkoumala, nenapadlo mne, že změnili i recepturu navíc stejně to původní nemám k dispozici...

Také bych na ten měsíc kočku nikam netahala, pokud máte možnost zajistit náhradní péči, doma či v prostředí, kde to kočka zná. Cesta, nové prostředí (očkování?) - to vše by pro ni byl velký stres, a kvůli měsíci...Vy to ten měsíc určitě zvládnete

S nežravou kočkou jsme si také užili...ale naše byla nemocná Ke konci jsem byla ráda, když se chytla na kousek šunky, dala si třeba i takové ty tekuté kočičí snacky, rybí filet podušený na másle...Z granulí se chytla třeba na Purizon, Joseru, pak jsem zkoušela i RC senzitive, jen ať jí (trochu si vzala)...je to boj.
Přeji, ať se vám podaří ji rozjíst.
Je zdravá?

"Marta" podle toho co píšete, to nevypadá, že by kamarádka stála ještě o kotě navíc...
Kočka v bytě - My jsme měli také vždy byťáky, a bez problémů. Ale pravda je, že na to byly zvyklé. Ta první chodívala ven na chatě a ani pak nebyl v bytě problém. Ale samozřejmě vám to nikdo nezaručí, že problémy nebudou. A teď to kocour u vás v bytě snáší jak?
Názor momentálně populární odbornice:
http://www.bad-kitty.cz/news/proc-nesouhlasim-s-tim-aby-kocky-chodily-bez-dozoru-ven-/
Kdybyste se rozhodla si ho nechat, pak ani kotě shánět nemusíte když je spokojený se psem...

lunin napsal(a):
Zdravím, jen bych se chtěla pochlubit . Po smrti našeho milovaného kocourka jsme pořád váhali, zda si pořídit další koťátka. Nakonec nám včera ukázala sousedka koťátka ze stejného spojení co byl náš kocourek. Jsou to teda obě kočičky, ale nějak jsme neodolali . Nevím vůbec jakou mají kočičky povahu oproti kocourkům, tak snad mile překvapí. Posílám pár foteček chlupatých černých klubíček

Krásní bobíci a co že to jsou všichni takoví chlupáči, jsou to nějací kříženci? My jsme zase měli vždy jen holky, a super. Ale prý u těch kastrátů nejsou ty povahové rozdíly pak až takové.

"Marta" - moc to nechápu, to kotě byste chtěli pořídit na tu dobu, co bude kocourek na hlídání u vás, nebo jste rozhodli, že kamarádce pořídíte ještě kotě?
Jinak u nás kombinace starší kočka + kotě nebyla ideální, kotě bylo hodně akční a starší nevrlá, že na ni pořád doráží, takže se nikdy moc neskamarádili, ale je to - jak píší jiní - individuální.
Rada "ladd" je ale rozhodně zajímavé řešení

PavelM. napsal(a):
Díky za tipy.

A co konzervy Bozita, máte někdo zkušenost?
Je jen o něco dražší než Anomonda Carni.

U nás Bozita také žádné velké úspěchy neslavila, ani jedna ze tří koček se na to moc netvářila. Ani to nevypadá tak kvalitně jako Animonda, takové ty slisované kousky v želé nebo omáčce, ačkoli uvádějí, že jsou bez obilovin, tak vizuálně vypadají jako ty levnější obilninové kapsičky.
Ale klidně zkuste, je to individuální.