Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
To je mi líto, že máte takovou zlou zkušenost. Nechápu toho veterináře. My máme naštěstí bezvadného/bezvadné, je to otec s dcerou, chodíme k nim už aspoň dvacet let. Když jsme potřebovali, pan doktor přijel k nám, pes mi vydechl v náručí...

My máme také skvělou paní veterinářku, když už dědův pes na tom byl špatně, přijela ho uspat k nim domů. Ale bohužel se to sešlo tak, že naše veterinářka v tu dobu měla dovolenou a ve 2 ráno v neděli měla otevřeno jen jedna pohotovost, kde jsme předtím nikdy nebyli. Ale při pohledu na dusícího se psa, co na náš vytřeštěně koukal co se to děje bychom jeli kamkoli, abychom mu pomohli...

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Promiňte, ale na co ještě čekáte? Až mu bude ještě hůř? Máte ho přece ráda, tak ho nenechte dál trápit a nechte ho odejít... ve své náruči...
Vím, jak je to těžké rozhodnutí, ale tady už není opravdu na co čekat. Experimenty veterinářky nechávám bez komentáře, ta první vám měla doporučit euthanázii...

Bohužel ne každý veterinář vám euthanázii doporučí. Náš předchozí pes měl dlouhodobé problémy se srdcem. Byli jsme rozhodnuti, že až přijde náznak, že pes trpí, nebo se ukáže plicní edém, necháme pejska uspat. Když se pes v noci začal už ošklivě dusit, jeli jsme na pohotovost s tím, že ho necháme uspat. Pan veterinář nám řekl, že ho prostě neuspí, ikdyž na rentgenu už vidí vodu na plicích. Že tam chodí psi v mnohem horším stavu... Napíchal nám psa několika injekcemi a řekl, že to bude dobré, že ještě pár let vydrží. No.. dojeli jsme domů a pes nám po pár minutách zemřel v náručí

Zakladatelko, přeju hodně síly. Vím jak je tohle rozhodování těžké, ale myslete na toho psa, on si tohle nezaslouží. Dopřejte mu odchod bez více bolesti, zaslouží si to.

JanaJanaJanaJana napsal(a):
Já k tomu všemu řeknu jen jediné: Strčte si všichni ty klece do - jo, přesně tam!

Nechápu, co je tohle za módu, nikdo to neumí používat, ale všichni to musí mít, naší rodinou prošlo x psů, i pracovně využívaných (kromě policejních) a tohle nikdy nebyla potřeba....

Ale erudované "kynoložky", jejichž veškeré moudro bylo na čerpáno na vlastnictví prvního a zatím posledního psa v podobě border kolie, to budou neustále na internetech prosazovat

Známý si v létě pořizoval štěně a v chovatel. stanici mu sama chovatelka při odběru štěněte řekla, ať si pořídí klec, do které psa zavře když bude v práci, aby mu nezničil byt a u toho si sám neublížil. Známého první pes, myslel si, že když to řekla chovatelka, tak to je správné. Štěně na klec neučil, prostě ho tam šoupl a po pár hodinách co přišel z práce zase vytáhl. Nevím jak na tom štěndo je teď, nejsme v pravidelném kontaktu. Ale přišlo mi to divný... že i chovatelka úplným lajkům doporučuje klec aniž by jim vysvětlila něco víc. Já se svým štěnětem klec používám, ale jen v práci a i tak má 80%času klec otevřenou a jde si tam sám odpočívat. Zavírám jen v případě když přijde návštěva, která v pracovním procesu samozřejmě není na otravné štěně zvědavá. A pes v pohodě chrní v klícce a nikdo ani netuší že tu je. V případě zakladatelky je problémů víc než samotná klec...

JanaJanaJanaJana napsal(a):
No vidíte. Tak místo aby se sám snažil, tak vlastní "neschopnost" (omlouvám se, ale co se týče výcviku psa, tak určitě) omlouvá hloupostí psa.
A při tom Vám psa opravdu kazí.
Půl roku už je věk, kdy lze již žádat od psa sednutí bez pamlsku. Jestliže pes vymýšlí i s pamlskem, tak je něco špatně ve cvičiteli.
Co je důležité - pro pamlsek ho nemusí nechat skákat. To neexistuje. Pes má znát to, že se žrádlo a pamlsek bere na výzvu, s opatrností, ne že pamlsek schlamstne nebo si ho jinak uzme.
Pak se nemůžeme divit, že pes vrčí. Tohle prostě neexistuje. Myslím, že přítel se pro psa tváří nejasně a nečitelně a v tom tkví jeden ze zásadních problémů.

Ano, kvůli tomu se i často hádáme, proto kolikrát už s ním ani cvičit nechce, že si na tom vždycky najdu něco ke kritizování, tak to dělat nebude... Myslím, že vůbec netušil jaká je to práce se psem. Když jsme se seznámili tak měl starou malou čivavu, dost agresivní psisko co pokousalo všechno co se mihlo, několikrát i mě. Ale chlap ji stále omlouval, že je malá a byl spokojený, že se drží jen u něj, ta se od něj nehla ani na metr a furt se mazlila. Tak nějak mi přijde, že to očekával i od tohodle psa, co na tom, že všechno co se mihne pokouše, ale hlavně, že se ho bude držet jak klíště a bude se jen mazlit. To samé jeho rodiče, měli něco podobného, nějakého vetšího křížence, ale povahově dost podobné. A teď mají pocit, že sež.rali šalamounovo ho.vno co se týče výcviku psa a neustále kritizují mě.

"Argumenty silné máte. Chce se to jen obrnit. A pokud Vaše argumenty nestačí, tak prostě okolí slušně vykázat do patřičných míst, pouze přítele, se kterým žijete (???) nějak namotivovat, aby se psovi aspoň pár minut denně co se týče nácviku poslušnosti věnoval, jelikož ona taková situace taky pěkně dokáže pošramotit denní chod vztahu."

S přítelem spolu žijeme. Jak psala výše Marcelaamax, tak přítel je spíš na rozmazlování a takovej parťák na blbnutí. Občas ho pár minutek během dne trénuje (po mém trošku donucení ). Pes si za pamlsek sedne, ale jde vidět, že zkouší, co kdyby si teď nesedl, nebo co kdyby jen tak napůl a hned vyskočí pro pamlsek. Nebo když si něco někde čmajzne a chlap mu to chce vzít, tak pes už kolikrát i zamručí, ať mu to nebere. To mi ještě nikdy neudělal a to mu můžu z tlamy tahat i šunkovou kost .

Zadavatelko jak vy to vůbec máte?? Co máte za psa a jaké jsou rodinné poměry. Přijde mi totiž fakt divný, že budu bydlet s přítelem a do mojí domácnosti budou chodit příbuzní a budou kritizovat, že je můj pes neposlouchá a jak je možný, že si ho jen tak vezmou ven a ještě vypustí z vodítka.

Protože pokud budu v pozici "paní domu" a někdo si dovolí mi něco takovýho říct, jakože ho můj pes neposlechne, tak naprosto v klidu řeknu "a proč by tě poslouchal, není to tvůj pes...panička jsem já" a pokud by měl kecy přítel, no tak buď začni makat taky a nebo máš smolíčka.

Máme angl. kokršpaněla. Většinou semnou chodí do práce, ale občas se stalo, že sem musela služebně pryč - na den. Přítel pracuje s rodiči v malé firmě, když jsme si my psa pořizovali tak jim zrovna zemřel jejich. Proto nám říkali, že budou rádi, když ho budou moct tyto dny společně hlídat, že jim to pomůže se smutkem. Takže jsme nebyli proti. Ale asi po druhém hlídání tyto řeči začali. Přijeli jsme na návštěvu a hned na mě sputili, jak je neposlušný. Že ho dali ven vyčůrat a že jim utekl a nešel zavolat. To mě naštvalo a řekla jsem jim, jak si můžou dovolit jít se štěnětem na volno ve městě. Že to si nedovolím ani já, pouštím ho jen v přírodě, kde vím, že se mu nic nemůže stát. Takže když jsem musela zase služebně pryč, říkala jsem příteli ať si ho tedy vezme, ale dává pozor a nenecháva je venčit ho samotného nebo bez vodítka. No a při každé rodinné sešlosti poslouchám to samé, jak neposlouchá a je hloupý a podobně, jen proto, že ignoruje ty věci typu "buď hodný, todle nedělej, proč to děláš atd", s tím, že vždycky přidají, že je furt hodně divoký, že s ním vůbec nepracuju, že todle teda jejich šmudla nedělal atd...

Díky všem za reakce. Jen bych ještě uvedla, že mě nevadí to, že pes poslouchá jen mě, ale vadí mi ty řeči ostatních okolo. Snahy společného venčení a ukazování na co pes poslouchá jsou úplně marné. Příklad - ukazuju jim, jak přijde, zavolám vesele ke mně (občas u toho dělám trošku šaška, když psa něco v okolí víc zajímá, ale snažím se být zajímavější než to okolo) a pes přiběhne. Na to to zkusí oni a suše řeknou "pocem" a pes samozřejmě nic. Když jim říkám, že na žádný pocem neslyší, ale používáme ke mně a ať jsou trošku veselejší. Tak mi řeknou že nebudou pro psa dělat šaška a má slyšet na všechno a je to hloupej pes. A tak je to se vším, furt povely typu "uklidni se, buď hodnej, todle nedělej, proč to děláš", pes samozřejmě neví která bije a už je zase za d.bila. Vím, že asi s rodinou nic nezmůžu, jen jsem se možná trošku chtěla vypovídat jak naštvaná už jsem. S pejskem si to užíváme, ale každá rodinná návštěva je pěknej tělocvik mých nervů. Jen bych dodala, že psy mají rádi, nejsou to žádní nesnášenlivci psů a na hlídání se nabízeli sami, že si užijí štěňátko.

Zdravím, jak jsou na tom vaši psi s posloucháním ostatních členů rodiny, nebo vzdálenějších příbuzných, se kterými jsou v kontaktu opravdu často ? .. Mám půlroční štěně, výhradně s ním pracuju jen já (ať už na cvičáku, nebo v "normálním" provozu). Řekla bych, že na to, že je to docela tvrdohlavý štěně, tak mě poslouchá docela slušně. I venku v lese, kde je ve svém živlu přijde na zavolání. Za mě je vše v pohodě, co se týká psa, máme super vztah a občas se přistihnu s myšlenkou jak jsem pyšná sama na sebe, že jsem tu malou hyperaktivní "hluchou" piraňu dokázala něco naučit Všechno to ale pak pokazí zbytek rodiny, ať už přítel, nebo ostatní. Nikoho z nich neposlechne nikdy. Několikrát jim utekl a dělal si co chtěl. Mě to přijde docela normální, když s ním pracuju jen já, tak přece nebude poslouchat všechny. Ale oni si to představují asi tak, že já vše "odřu" a pes pak bude vyskakovat jak oni pískají. Takže neustále poslouchám jak mám nevychovaného psa, že je hloupý, že s ním vůbec nepracuju a nic jsem ho nenaučila, že jsem si ho vlastně neměla ani pořizovat. Občas mě to mrzí, když vím, jak moc spolu pracujeme a na něj slyším jen samá negativa a na každé návštěvě je to hlavní téma. Už nevím jak se bránit. Ignorace nejde, jedou to samé pořád dokola. Jak reagujete vy na blbé připomínky vaší rodiny na vašeho psa?

My měli na zahradě bernardýna. Jeden pán si myslel, že je to roztomilouš medvídkovej a nahnul se přes plot, že se de mazlit a náš pes ho dost ošklivě pokousal do ruky. Naštěstí byl pán docela rozumný, uznal, že je to jeho chyba a nechtěl to dál řešit. Kdyby to byl nějaký d.bil tak nám z toho může udělat velké nepříjemnosti. Nikdy jsem tohle nutkání hladit cizí psy a hlavně přes plot nepochopila... Stejně jako při venčení za náma chodili lidi s dětmi, že si chtějí pohladit psa, kolikrát jsem jim řikala, že raději ne, že nemá rád děti, že se ožene. Ale spoustu lidí, že to jsou přece děti a chtějí si ho pohladit, že jim to musím dovolit a rychle se rozešli k mému psu a chtěli ho hladit. Pak jsem měla co dělat psa udržet. A ještě se cítili dotčeni, že můj pes se nenechal pohladit od jejich dětiček

Já jsem od mala vyrůstala se psy. První pes, jezevčík, k nám přišel když my byli cca 3 roky. Psy jsem vždy měla ráda a těšila jsem se až si jednou pořídím svého. Prvního svého psa jsem si pořídila v 29letech.

Mariana456 napsal(a):
Říká se, že kluci bývají více temperamentní... Kamarádka měla 2 kokry a říkala, že si nedokáže představit mít jinou rasu. Asi opravdu záleží na tom odkud jsou, tak uvidíme.. Každopádně mně se kavalír líbí, ale rodičům ne..

Jo, je možné, že štěně od rodičů co jsou jenom "výstaváci" budou mírnější. Pokud mají tvý rodiče zkušenosti už s jinými loveckými psy, tak by to mohlo být v pohodě. Spoustu lidí si totiž kokra pořídí do bytu s představou, že to bude roztomilý psík na gauči a pak jsou nešťastní. Jen jsem chtěla poukázat, že tahle představa se často s kokrem neslučuje. Tak přeju hodně štěstí s výběrem štenda a ať dělá radost

Mariana456 napsal(a):
Přemýšleli, ale moc nás nenapadlo jaké jiné plemeno.. a všichni nám říkají jak jsou kokříci hodný, že vydrží doma a že to jsou takový kamarádi do nepohody. A ještě se zeptám máte holčičku nebo chlapečka?☺

Já mám kluka. A hned po tom co jsme si ho pořídili, tak nám všichni začali říkat, jak ho v rodině měli a že ho pak museli dát pryč, že jsou tvrdohlaví a začali napadat majitele... Ale asi vážně záleží kus od kusu a hlavně na majitelích. I veterinářka při první návštěvě řekla, že si ještě užijeme se zlatým kokříkem . A co třeba kavalír ? Nad ním jste neuvažovali ? To jsou takový miloušové pohodový s podobnýma ušima jak kokříci.

Mariana456 napsal(a):
Ja jezdím do školy a rodiče si ji do práce asi moc nebudou brat, mamka by možná občas mohla, ale ne každý den🙁. Každopádně jsem ráda že jste mi dala radu ohledně té klece nebo ohrádky, to se bude určitě hodit.. a s tím lovením ptáčků, vám naprosto rozumím, měli jsme welsh springer spaniela pejska a to byl neskutečný divoch.. právě že jsme dostali doporučení na kokrspanela, že je klidnější i mazlivejsi.

Vidíte a mě každý koho jsem potkala říká pravý opak, že špringr španělé jsou klidnější. a o úplně jiném plemeni jste doma nepřemýšleli ? Nějaké společenské plemeno, tam by do gaučového psa zapadal asi líp než španělé.. :)

Mariana456 napsal(a):
Dobrý den, moc děkuji za názor, zase je to takový jiný pohled.. u nás jde spíš o to, vymyslet jak to udělat se stenatkem, aby nebylo samo.. jinak pak odpoledne a víkendy jsou úplně v pohodě, to by bylo s námi furt😉 bydlíme v baráku s velikou zahradou, okolo nás jsou všude lesy, takže podmínky na procházky by tady měl ideální😁

Jestli si nemůžete štěňátko brát do práce s sebou a bude muset být samo doma, určitě bych doporučila klec, nebo nějakou ohrádku, to že vám něco rozkouše je ještě v pohodě, ale mohlo by si ublížit. Kokři jsou popelnice a sežerou všechno, už jsme jedno odpoledne trávili na veterině s tím, že spolkl něco co neměl, naštěstí to vyšlo samo. Procházky v lese jsou fajn, ale nezapomínejte na to, že je to stále lovecké plemeno, aby ste nebyli překvapení, že vám vyráží za něčím víc zajímavějším než vy :). My teď hodně bojujeme s tím, že jakmile vidí ptáčky tak nevidí-neslyší a je jak magor. Na cvičáku jsme dostali tu radu s tím prutem a simulováním lovu, že prý když bude vědět že se loví jen na povel páníčka, tak pak na procházce nebude pronásledovat všechno co se hne. No, zatím nám to nejde

Já mám štěně kokra (půl roku). Nedovedu si představit, že by vydržel 8 hodin doma a pak by mu stačila procházka nebo pobyt na zahradě. Nebo možná mám mega hyperaktivního jedince :-D. Pokud se nevybije tak je to pěkně vzteklá piraňa. Doma ho nenechávám, chodí semnou do práce, kde má své místo v kleci a vydrží odpočívat, ale ne celých 8 hodin. Každé dvě hodiny máme menší procházku a chvíli si v kanceláři hrajeme a procvičujeme povely co už umí. Je docela učenlivý a výcvik různých, v běžném životě nepotřebných kravinek, ho baví. Po práci jdeme na delší procházku, snažíme se místa střídat, na jednom a tom samém místě ho to nebaví, dřepne a prostě nepůjde (na to, že je štěně tak už umí být pěkně tvrdohlavý a nehnu s ním ikdybych se na hlavu stavěla). Po procházce ještě děláme aktivity na zahradě, chvíli simulujeme lov (na prut jsme přidělali hračku a tu loví - strašně ho to baví), pak mu po zahradě poschovávám nějaké pamlsky a musí si je najít, nakonec další cvičení povelů. A po celém dni je z něho fajn pes co se nechá i pomazlit . Miluje vodu, jakoukoli, takže doma bežně rozlité misky, protože přece potřebuje plavat i v misce , venku snad i v největším suchu vždycky někde vyhrabe bahno a je věčně špinavej, už ho podezřívám, že to dělá naschvál, aby doma byla koupačka . Za mě je kokr fajn společník, pokud má možnost se pořádně vybít na tom co ho baví. Jenom z procházek by byl nešťastný on i vy.

A ještě k tomuto "Napadlo mě, že třeba to, že si před každého sedne-lehne a olizuje jim tlamy tak to je může vytočit. "
to je submisivní chování
kdyby takto přišel k mému velkému, reaktivnímu, zlému psu, tak je to OK a malému to zachrání p.rdel

A když mu to má vlastně zachránit pr.del, proč na něho potom každý pes útočí ? Kdyby to byl jeden pes z pěti, tak chápu, ale že tak reaguje každý

Děkuji za odpověď. Jsem z toho někdy jelen, před pořízením jsem se snažila zjistit spoustu věcí a většinou říkali, že socializace je právě fyzický kontakt s jiným psem-člověkem-cokoli. To co píšete, že máme učit v klidu míjet ostatní psy, to děláme, když právě někdo řekne, že jejich pes není v pohodě se štěnětem, nebo že se prostě nechtějí kamarádit, tak s mým psem jdeme kolem, a zaměřuji jeho pozornost na mě, ať už hračkou, klackem nebo pamlskem a krásně projde aniž by si všiml co se kolem něj děje. A jestli se vás můžu zeptat, jak byste reagovala na tu situaci kdy můj pes vyjel po mladším štěněti? ... úplně nevím jak takovou situaci řešit. Můj pes měl vodítko, takže jsem ho odtáhla ze psa pomocí vodítka a když mě vnímal tak jsem mu důrazně řekla "vyfič" (to říkám vždy, když má od něčeho odejít), popošel a jen čuměl jak jouda. Cizí štěně si majitelé vzali do ruky a už s ním do kontaktu nepřišel. Nevím, jestli by se měl za takové věci nějak potrestat, nebo prostě jen odtáhnou a "nechat být" ...

Dobrý den, setkal jste se někdo s tím, že téměř všichni psi jsou agresivní na štěně ? Mám štěně kokršpaněla (necelých 5 měšíců). Od majitelky jsme si ho brali v 9 týdnech, byl normální veselý štěně. Když kolem bylo více psů, nebo štěkali, tak měl stažený ocas a bál se. Tento strach postupně odezněl a když vidí nějakého psa, chce za ním. V rodině máme plno psů - menších, ty na něho od začátku vyjíždějí, ikdyž jen projde okolo a nevšímá si jich, jen jeden pes z rodiny, odrostlé štěně vlčáka je s ním kamarád. Tak jsem si myslela, že jen ti malý psi z rodiny budou mít se štěnětem problém. Ale problémy začaly s každým psem, kterého na vycházce potkáme. Vždy se z dálky majitelů ptám, zda je jejich pes v pohodě se štěnětem a oni, že jo, přijdou k nám, očuchají se a moje štěně si vždy před psa sedne-lehne, začne mu olizovat tlamu a pes po něm vyjede, položí na záda a štěně kňourá a toto je s každým psem se kterým přijde do kontaktu. Tak nevím, co je špatně. Napadlo mě, že třeba to, že si před každého sedne-lehne a olizuje jim tlamy tak to je může vytočit. Ale jak toto chování štěně odnaučit? ... Nebo prostě nevím, co s ním mají za problém. Ale můj pes to asi "okoukal" a když teď přišel do kontaktu s mladším štěnětem, tak po něm vyjel jako po něm vyjížděli ti ostatní. Do psí školky jsme přihlášeni, ta ale začne až v září. Tak už nevím jak s ním dál pracovat, všude píšou socializaci, ale ikdyž se snažíme chodit k "normálním" neagresivním psům, tak se děje výše popsané. A já začínám mít strach po incidentu s tím mladším štěnětem, že mi doma vyroste pes, který bude agresivní na ostatní.