luuuca napsal(a):
Že jsou všichni furt tak podráždění a reagujou tak kousavě

Že se furt všichni ptají na takové stupidní věci.

No to by byla katastrofa zaplatit za něco, co si koupíte.

Goldi napsal(a):
Abych byla upřímná je to s ní složité. Dostala jsem ji od pána, který se ji chtěl hned zbavit a moc informací mi o ni nepodal. Mluvila jsem s ním přes telefon a jediné, co ho zajímalo, kdy si pro ni přijedu, ať se ji může zbavit. Jediné, co mi byl schopný říct je to, že ji je 8 týdnu, je odčervená a že ji nechce. Byla jsem s pánem domluvená, že pro ní přijede má sestra, protože jsem musela být v práci a sestra se mi nabídla, že pro ní sjede. Měl všechny další informace předat mé sestře, jenže ji řekl, že všechno řekl mě, že mi to i psal. Ale mě samozřejmě nic nepřišlo a nic mi neřekl. Vzal si od sestry 1 500 kč, dal ji psa a odjel. Možná Vám připadá na hlavu, že jsem si vzala fenku, o které vlastně nic nevím, ale kdo by si ji nevzal, bylo mi ji líto. A jsem za ní ráda, je skvělá, jediný problém máme, že má strach ze psů. Nikdy jsem tohle nezažila, i přesto, že jsem pár psů už vychovala, proto mě to zaráží a chtěla jsem znát vaše osobní zkušenosti a rady.

Tak Vám přeji, ať je strach to jediné, co si od "velice zodpovědného" chovatele odnesla a neskončí to i těžkou dysplasií kloubů a dalšími problémy. Retrívr z takovýhle podmínek bývá obvykle peklo povahově i zdravotně.

lesnížínka napsal(a):
Prostě něco je ale špatně. S mámou a sourozenci se štěndo učí, jak se chovat v rámci vlastního druhu. A ano, nereagují pak všichni stejně, některé se naučí, že když na dotěru vyjede, tak má pokoj. A dotyčný dotěra by se měl v rámci toho štěněcího učení naučit, že dál otravovat nemá. To je podle mne naprosto normální a když nějaký dorostenec vyjede na mého psa ve chvíli, kdy k němu jen čichne a páník jaší, protože si myslí, že můj o polovinu větší pes ho v tu ránu jako odpověď rovnou zabije...tak ho uklidňuju, že je to v pořádku. Jeho pes se ohradil a můj to má respektovat. Pokud nebude, může také dostat kousanec do čumáku. Jenže ano, všechno je to o správné socializaci a čím víc psů, tím víc je mezi nima psích asociálů Ale aby štěně při setkání se psem málem lezlo na strom...to mi prostě normální nepřipadne. Opravdu jsem takto ustrašené štěně ještě nepotkala. Většina se může spíš radostí zbláznit, když potká psího kámoše a nebo nanejvíš se schovává paničce pod sukně Ale nešílí.
Jak už psali ostatní. Na ruce nebrat, mluvit vesele, ne konejšivě a setkávat se co nejvíce s malými štěňaty či dospělými, ne moc velkými a hlavně hodnými psy.

Pokud je máma bázlivá, s největší pravděpodobností to od ní štěně získá genetickou cestou i opakováním jejího chování a je vymalováno. Obvykle se bázlivosti vážně pes nenaučí a je už vrozená v povaze. Samozřejmě jsou věci jako pokousání nebo úplná absence socializace, ale to jsou spíše výjimky... a stejně se přes to dokáže značná část psů přehoupnout sama. Více se u štěňat setkávám s "bezdůvodným" strachem... sama mám poslední dobou i u svých psů na takové případy štěstí a zpočátku mi tohle první dny doma dělají.

Jinak socializace s jinými štěňaty je dle mého fajn pro taková ty běžná otravná a hravá psí mimina - pro psa se strachem určitě ne - skáče to, neposedí to, nenechá se to očichat... já naopak u svého ratlíka volila starší klidné psy poměrně obříkovitých rozměrů, kteří po sobě nechávají prcka chodit a zkoumat se ze všech stran.

Huskyjanina napsal(a):
Nikdo nepsal o tahání nasraného psa...nasraného psa chytnu a z gauče shodim... rychle, efektivně, srozumitelně...

Jasně, a tím se určitě psychicky srovná a příště bude ochotný při slézání spolupracovat... rozhodně nenabere vyšší obrátky.

Huskyjanina napsal(a):
Většinou ti, co mají psa naučenýho na povel, tak takovej problém nemají. Ale takový sem nepíšou, že? Takže když mu řeknou, aby šel dolů, na místo, někam...neposlechne. Když do něj šťouchne, vrčí. Co budete dělat? Lákat na pamlsek, klikat každej krok a následně pamlskovat a nebo ho jednoduše shodíte?

Když pes nezvládne ke mně, tak ho ani nedostávám do situací, kdy by jsem ho musela používat = venku má vodítko a pokud vím, že mi třeba někdy bude překážet na gauči, tak ho tam ani nepouštím.

Když pes, který už jinak reaguje téměř na 100%, neposlechne, tak do něj určitě nepůjdu šťouchat a když začne vrčet kvůli místu na spaní, budu také raději hledat příčinu, proč má problém - strach ze mě / ostatních psů kolem?, strach s něčeho na zemi, k čemu se musí po seskočení přiblížit?, nejistota, kde jinde odpočívat? dlouhodobější nedostatek spánku?, velká psychická zátěž a tím i vyhýbání se další společné činnosti?, bolest po zranění při sportu, kterého jsem si nevšimla?... kvůli tomu všemu už jsem řešila neochotu vstávat jak po neuposlechnutí povelu, tak podle povahy buď vyhýbání se pohledem nebo vrčením. Pomohlo najít důvod a ne opakovat povel nebo je rvát za kůži.

gitule vrtule napsal(a):
Dobře vysvětlení-pokud mě můj pes, který se válí na gauči po mém jasném povelu-Místo ignoruje a nejde na svůj pelech, zvýším hlas a ukáži paží směrem k jeho pelechu.Asi tak by to v praxi vypadalo.Je to srozumitelné?
A když jsme u 5 měsíčního štěněte-ve smečce neplatí že mladí můžou cokoli a někdy se teda usměrní-už jako štěńata, se ve smečce vychovávají a jsou svými vrstevníky upozorńována a v případě nereagování na gesta, mimiku apod. trestána.Psi bohužel to neumí jako lidé a tak se rvou, kousají apod.
By mě zajímalo, kdy je tedy vhodné a v jakém věku psa podle vás naučit, že já jsem kámoš a zároveň jsem vůdce smečky. když 5 měsíců je brzy podle vás.Socializace by měla být odmalička, aby si pes uvědomil, kde je jeho místo.

Tyto pravidla ve smečce platí ve vztahu pes X pes a jen v nepřátelských vztazích mezi jednotlivými členy. Lidé nevrčí, neštěkají, nekoušou a psi jsou si toho vědomí, že se asi jedná o jiný druh.

Jinak u nás si psi vážně myslí, že mladí (klidně i v roce) mohou cokoliv - starší jim vždy dají svoje jídlo, svou hračku a oni se v dospělosti se stejnou úctou a trpělivostí chovají k dalším štěňatům a bláznivým puberťákům, ze kterých dále rostou vyrovnaní psi, které nikdo neučí, že je třeba si vlastní zdroje hlídat.

PS. Já tedy osobně neřvu, ale ani povel podruhé neopakuji, pokud jsem si jistá, že pes slyšel.

Huskyjanina napsal(a):
Já se radši se psama domlouvám, než jen poveluju...

Mohu vědět, co se konkrétně za slovem "domluva" skrývá? Ono se blbě domlouvá, když pes nerozumí slovům. To do něj můžete hučet horem dole, aby slezl a stejně to nepochopí, když neví, co říkáte. Pokud už zná nějaké slovo / gesto a ví, co po něm chcete, už to má pro něj význam činnosti a je to povel. Nemusí být zrovna předpisový dle zkušebního řádu, ale povel to je.

Domluva dle mého není tahání za kůži, strkání do psa ani jiné formy výpadů proti němu. To je potom jednostranná akce - Váš fyzický nátlak a pes se jen podřídí. Domluva a komunikace spočívá v oboustranné spolupráci a schopnosti pochopit se... což tahání nas*aného psa dolů z gauče určitě není.

Huskyjanina napsal(a):
No nedá mi to znovu zareagovat. To je tady fakt tolik lidí, co psa k něčemu přemlouvá? Láká na pamlsky, aby nedejbože psíčka něčím neurazili? Něco jinýho je pokud se pes vykrucuje odejití z gauče stylem "jééé, mě se nechce, nech mě chvilku" v tu chvíli jsem ochotná se psem diskutovat, ale pokud po mě vyjede stylem "běž do pr... a nech mě bejt" tak by letěl, ani by se nestačil nadechnout...

Nikdo neříká přemlouvat nebo lákat (a rozhodně ne z důvodu uražení psa), ale naučit povel (ke mně, k noze, dolů, místo... je prakticky jedno co) a když už tak nutně potřebuji psa dostat z gauče, tak povel dát. Můžete mu za to dát pamlsek, můžete ho odměnit třeba jen klidným místem ke spaní, to už je na Vás.

PS. Já zase nepochopím, že je tolik lidí, kteří musí psa někam tahat nebo do něj šťouchat či ho ještě lépe tahat za kůži a neumí ho naučit spolehlivě jediný povel.

jahodapavel napsal(a):
A naprostej blbec se nechá pokousat od vlastního psa.

Takže si asi myslíte, že existují jen tyto dvě skupiny... blbci a hulváti... no, ti pejskaři to ale dopadli, že si neporadí v takové banální situaci jinak.

A co je nejvtipnější, znám hromadu blbco-hulvátů, kteří se svými psy vesele třepou a dělají proti nim další jiné "výchovné" výpady, přesto byli pokousáni...nebo spíše právě proto?

Pokud rány řešíte kvůli psům, tak teď už raději shánějte nějaké uklidňováky a na příští rok natrénujte reakci na zvuky.

Huskyjanina napsal(a):
Já nějak tý pozitivce pořád nemůžu přijít na chuť. Vždycky, když vidím, jak mu páníček sype jeden pamlsek za druhým a pes nadšeně hltá jeden pamlsek za druhým, tak přemýšlím, co by se stalo, kdyby páníček nechal pamlsky doma...prostě mi přijde, že to zvíře poslouchá jen proto, že dostává kokina, než že spolupracuje s pánem...

"Sypání pamlsků" je jen forma "nácviku". Stejně jako neustále nebudete tlačit psovi na zadek, když si má sednout, tak ho nebudete pořád dopovat jídlem za každý krok. Jde o formu učení, kterou pak odbouráte a přeměníte na chuť spolupracovat - ale předtím musíte nějak srozumitelně vysvětlit, co po hafanovi chcete. Samozřejmě je třeba "motivátor" odstranit pomalu a chytře, aby pes fungoval i bez jídla... stejně tak jako aby po donucovací metodě fungoval i když na něj nedosáhnete.

Veronna napsal(a):
Ano byli na vodítku oba, stalo se to u vytahu..paní ho nedržela pořádně, hned se na meho pejska vrhnul..nestacila jsem nic udelat.Nejhorší je, že paní mi nepomohla a odešla si dál vesele venčit.Pokousal už tři pejsky.

Domluvte se v baráku, na schůzi si odsouhlaste do stanov povinnost (včetně sankcí) vybavit ve společných prostorách každého psa pevným náhubkem a je to.

Terven napsal(a):
Povedla se, pokud bych pořizovala mojí feně druhého psa do party, líbilo by se mi něco takového aktivního, na lehčí nožce a aby to méně lovilo a bylo více závislé než šicojezevčice
Napadá mě labutěnka, něco v typu pinč - krysařík...spíš bych to hledala po útulcích.

Já původně jako dalšího psa plánovala mého vysněného "silného drsnějšího sporťáka" (pitbull, australský honácký...), ale nějak mi to zase nevyšlo.

Andrýsek3 napsal(a):
Tak ale pozor, aby si při tom vaření kafe necucla kofeinu, to by vám ulítla.

Když jsem ji viděla úplně poprvé ještě se sourozenci u feny, dala jsem si kafe a pak jsem si od ní nechala olizovat pusu... třeba to na ní zanechalo důsledky už v této době.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pak dejte vědět
chce to správně naklikat
říkám bratrovi: kafe, nelít vařící vodu, zamíchat, cukr, mléko, přines
a on nasype kafe, cukr, zalije bublající vodou, zamíchá, linka je od kafe, podlaha je od kafe, pít se to nedá
no ale já nemám klikr..

Já také ne - místo klikru dělám zvuky pusou. Spíše hlavní problém vidím v její velikosti... asi budu muset nechávat varnou konvici, hrneček i kafe na zemi... a nebo jí postavím schůdky / výtah na kuchyňskou linku.

samik49 napsal(a):
Taky si myslím, že to je pověra. Zvlášť pokud je to "rychlý" pes, může se to stát snadno - ležím, nic nepřichází, tak zkusím kývnout, to je asi ono?

Kdyby zkusila alespoň na nějaký normálnější pohyb... ale jo, tohle je logické - k odměně se vždy musí nějak hlavou natáhnout a tak co jiného by měla zkoušet, než přesný pohyb při snědení pamlsku. Pokud je to je pověra, tak by se to mělo při dlouhodobějším odložení (jestli ho někdy zvládneme) snad samo odstranit.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Tak si říkám, co bude dělat v 6 měsících.. vařit kafe, vyhraje olympiádu, sloužit na mezinárodní vesmírné stanici ?
díly byste na to měli, trish má bezva radary

Až trošku povyroste, bude moci začít i fyzicky makat - zatím ji nechci úplně zničit, tak zaměstnávám raději tu hlavičku, než pacičky... i když to kafe by mi vařit mohla, to bych si nestěžovala.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Dle mého je to vše až tak nějak moc v tempu. Na to, že je fence 13 týdnů - tedy na jednu stranu smekám klobouk, na stranu druhou bych dávala větší a různě dlouhé proluky mezi odměnou, jak už psal někdo výše. Jednu polohu utvrdit dvakrát? odměnou, pak hodit pamlsek jinak atd. Takhle to je jak valčík, či polka, ustálený rytmus, cvik a odměna. A zaujalo mě břísko té skorokrysařice, nemá kýlu či nějaký podobný tříselný problém? Možná jen zkresleno videem, nechci děsit.
Je mi jasné, že člověk za podobné video čeká hlavně pochvalu, a já chválím moc, jen toho může být na toho tvorečka přece jen hodně, byť se stále tváří pracovně a ochotně. Zkuste změnit rytmus odměn, zkrátit sekvence, než se tvorečkovi zavaří mozeček, až začne dospívat.

Ona je celá pořád tak nějak moc v tempu a nejen při cvičení. Taková tryskomyš, která nevydrží chvíli na místě. Když nereaguji na splnění ihned nebo jí její rytmus přeruším, okamžitě zkouší dělat cokoliv jiného... kolikrát na mě po odhození pamlsku či jiné uvolňující akci raději znovu vychrlila couvání, lehnutí a otočky a než jsem se stihla nadechnout a sklonit se k ní, už to se mnou vzdala a byla v druhé místnosti. Ale každopádně už jí nemusím v pohybu přerušovat pochvalou a zvládne pamlsek až normálně po odcvičení celé věci, popřípadě až po jedné opravě cviku. Tak doufám, že se postupem času někdy dostaneme do úplného nerobotnického režimu. Na druhou stranu jsem za její povahu ve stylu "teď cvičím, tak jedu bez přestávky, naplno a nic jiného mě nezajímá" ráda.
Jinak za připomínky jsem vždy vděčnější než za chválu.

Kýlu ani nic podobného nemá. Tohle jí bříško po snědení i menší porce dělá pořád - hrozně se nafoukne a když cca za 2 hod všechno stráví, vypadá zase normálněji. Ráno, když je v noci bez jídla, ho má vytažené pod hrudníkem. Nevím, jestli mají plný žaludek takhle vidět všechna štěňata malých plemen, ale také mě to ze začátku dost překvapilo.

Lexaurin napsal(a):
Hned nazacatku jste ho za ten pohyb odmenols, tak ho proste opakuje

Jo, to je dost pravděpodobné. Si také říkám, že jsem to možná nevědomě odměňovala. Byla jsem tak ráda, že fakt poprvé zůstala na místě, tak jsem moc nechtěla čekat, až se uklidní úplně i hlavou, protože jak jí znám, určitě by si to během pár vteřin rozmyslela a zase by někam letěla.