Šiba- inu laska?

Když můj pes někde/u někoho tuší něco dobrého... Čistě vaší osobou to může být taky, shiby nejsou typy na drsné zacházení a bůh ví, jestli majitelům netečou nervy ze shibí povahy.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Když můj pes někde/u někoho tuší něco dobrého... Čistě vaší osobou to může být taky, shiby nejsou typy na drsné zacházení a bůh ví, jestli majitelům netečou nervy ze shibí povahy.

No, me to dost ovlivnilo, sibu jsem nikdy nechtela, vim, ze se koupit nedaji, ale tato me fakt bere .
Nicmene neni jedina, v okoli je spoustu psu, kteri za mnou tahnou, aniz bych cokoli udelala. Mam to tak uz od detstsvi

Lexaurin napsal(a):
No, me to dost ovlivnilo, sibu jsem nikdy nechtela, vim, ze se koupit nedaji, ale tato me fakt bere .
Nicmene neni jedina, v okoli je spoustu psu, kteri za mnou tahnou, aniz bych cokoli udelala. Mam to tak uz od detstsvi

Třeba to majitelé nedají a máte shibu.

Tahle plemena jsou na pozitivku a hodně. Většinou žádná bezpodmínečná láska. Kdo je mému sympatický a navíc poctivě drbe a občas z něho vypadne něco na zub, toho miluje a při setkání huláká jak na lesy. Když dotyčného někde venku ucítí, tak ho chytne skoro hysťák a vlaju za ním x ulic, dokud kámoše nenajdeme. Nebo nevlaju a snažím se vysvětlit hromádce neštěstí, že fakt hledat nebudeme, že to musí přežít. Pokaždé se tváří, že nepřežije. Lidé, kteří se s ním nebaví, ignoruje, od nepříjemných utíká.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Třeba to majitelé nedají a máte shibu.

Tahle plemena jsou na pozitivku a hodně. Většinou žádná bezpodmínečná láska. Kdo je mému sympatický a navíc poctivě drbe a občas z něho vypadne něco na zub, toho miluje a při setkání huláká jak na lesy. Když dotyčného někde venku ucítí, tak ho chytne skoro hysťák a vlaju za ním x ulic, dokud kámoše nenajdeme. Nebo nevlaju a snažím se vysvětlit hromádce neštěstí, že fakt hledat nebudeme, že to musí přežít. Pokaždé se tváří, že nepřežije. Lidé, kteří se s ním nebaví, ignoruje, od nepříjemných utíká.

No, tak nejak . Jdu si se psem kolem pole a najednou se siba pririti a usmevy od ucha k uchu. Za chvili leti uricena panicka . Pry jak me uviti, uz je fuc

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Třeba to majitelé nedají a máte shibu.

Tahle plemena jsou na pozitivku a hodně. Většinou žádná bezpodmínečná láska. Kdo je mému sympatický a navíc poctivě drbe a občas z něho vypadne něco na zub, toho miluje a při setkání huláká jak na lesy. Když dotyčného někde venku ucítí, tak ho chytne skoro hysťák a vlaju za ním x ulic, dokud kámoše nenajdeme. Nebo nevlaju a snažím se vysvětlit hromádce neštěstí, že fakt hledat nebudeme, že to musí přežít. Pokaždé se tváří, že nepřežije. Lidé, kteří se s ním nebaví, ignoruje, od nepříjemných utíká.

Tahle plemena se nedají oblbovat a jsou na toho, kdo je čitelný a srozumitelný a kdo si jejich respekt zaslouží. S tzv pozitivkou to nemá co dělat, oni se fakt nedají oblbovat.

Já bych to nevztahovala jen šibu, pes není blbec a prostě pozná, že člověk má psy rád, je na něj hodný i přes to, že není jeho pán. Mne taky milujou všichni psi v okolí a který jen trochu může, za náma zdrhne(tedy za mnou a mými, teď už jen mým, psem).

scylla napsal(a):
Tahle plemena se nedají oblbovat a jsou na toho, kdo je čitelný a srozumitelný a kdo si jejich respekt zaslouží. S tzv pozitivkou to nemá co dělat, oni se fakt nedají oblbovat.

Myslím, že se pletete. Právě u primitivních nebo málo závislých plemen psů má pozitivka jednu obrovskou výhodu - pokud pes funguje, máte okamžitou zpětnou vazbu, že to děláte dobře.
U závisláčků, kteří mají v genech splnit každé páníčkovo přání, nikdy nevíte, jestli pes nefunguje jen díky vašim krásným očím.
Nevím, čemu vy říkáte pozitivka, ale u správně pojaté pozitivky má zvíře možnost volby a pokud s vámi nechce spolupracovat, může se na vás pěkně z vysoka vyfláknout a neuděláte nic Musíte se snažit líp.

Terven napsal(a):
Myslím, že se pletete. Právě u primitivních nebo málo závislých plemen psů má pozitivka jednu obrovskou výhodu - pokud pes funguje, máte okamžitou zpětnou vazbu, že to děláte dobře.
U závisláčků, kteří mají v genech splnit každé páníčkovo přání, nikdy nevíte, jestli pes nefunguje jen díky vašim krásným očím.
Nevím, čemu vy říkáte pozitivka, ale u správně pojaté pozitivky má zvíře možnost volby a pokud s vámi nechce spolupracovat, může se na vás pěkně z vysoka vyfláknout a neuděláte nic Musíte se snažit líp.

Terven, můžete mi to, prosím, objasnit? Jak se ta nespolupráce vyjadřuje? Děkuji.

Terven napsal(a):
Myslím, že se pletete. Právě u primitivních nebo málo závislých plemen psů má pozitivka jednu obrovskou výhodu - pokud pes funguje, máte okamžitou zpětnou vazbu, že to děláte dobře.
U závisláčků, kteří mají v genech splnit každé páníčkovo přání, nikdy nevíte, jestli pes nefunguje jen díky vašim krásným očím.
Nevím, čemu vy říkáte pozitivka, ale u správně pojaté pozitivky má zvíře možnost volby a pokud s vámi nechce spolupracovat, může se na vás pěkně z vysoka vyfláknout a neuděláte nic Musíte se snažit líp.

Já teda nevím, ale může být něco lepšího, než že pes funguje pro moje krásné oči?

janamana napsal(a):
Já teda nevím, ale může být něco lepšího, než že pes funguje pro moje krásné oči?

... "óooo paničko, ty máš tak krásný oči!"... "a teď naval pamlsek nebo alespoň klikni!"... tomu se říká vynikající oční kontakt s psovodem

scylla napsal(a):
Tahle plemena se nedají oblbovat a jsou na toho, kdo je čitelný a srozumitelný a kdo si jejich respekt zaslouží. S tzv pozitivkou to nemá co dělat, oni se fakt nedají oblbovat.

Přesně tak, kamarádka měla šibinu - říkal jsem jí "čubainu". V podstatě ji nemohla pustit na volno, Jednou jsem ji 14 dnů hlídal, vzal ji hned 1.den na zahradu, pustil, pak pustil 12 SH, kteří se k ní "vrhli" na seznamovačku, antož ji má ochrana (a z jejího pohledu zřejmě záchrana před smrtí smečkou trhačů (ti by ji samozřejmě nic neudělali)přišla asi dobrá, vzhlížela ke mě jako k pánubohu...a od té doby jsme chodili na volno a reagovala (na přivolání) a hlídala si mne venku jak normální psík...


Tak na mne reagovala kdykoli jsme se potkali i po letech. Panička nechápala...

lupus4 napsal(a):
Přesně tak, kamarádka měla šibinu - říkal jsem jí "čubainu". V podstatě ji nemohla pustit na volno, Jednou jsem ji 14 dnů hlídal, vzal ji hned 1.den na zahradu, pustil, pak pustil 12 SH, kteří se k ní "vrhli" na seznamovačku, antož ji má ochrana (a z jejího pohledu zřejmě záchrana před smrtí smečkou trhačů (ti by ji samozřejmě nic neudělali)přišla asi dobrá, vzhlížela ke mě jako k pánubohu...a od té doby jsme chodili na volno a reagovala (na přivolání) a hlídala si mne venku jak normální psík...


Tak na mne reagovala kdykoli jsme se potkali i po letech. Panička nechápala...

Tak to je v podobném duchu jako moje zadání. Proste paměť jako slon a vdek, ci cl zo je. Panická to jen komentuje:"ta k vám nějak prilnula". Co ta psina dela za vyvrtky a ksychtiky abych sk ji vsiimla

janamana napsal(a):
Já teda nevím, ale může být něco lepšího, než že pes funguje pro moje krásné oči?

Ale jo, souhlasím . Ale asi uznáte, že mezi plemeny je v tomto určitý rozdíl. Jednak existujou psi, kterým já pracovně říkám "hujeři" - nic ve zlým, mně se ta plemena líbí - retrívři, bordery, bullové apod. Mají prostě v povaze touhu zavděčit se páníčkovi, jsou závislejší, fungujou člověku pro radost někdy i přes svoje jisté nepohodlí apod.
A pak jsou jsou plemena méně závislá, takové samostatné jednotky a ty už tu ochotu spolupracovat s člověkem mají o dost menší. Musíte si ji zasloužit, pokud pes nechce, spolupracovat nebude.
Takže dokážete-li takového psa něco naučit pozitivkou, je jasné, že spolupracovat chtěl.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Terven, můžete mi to, prosím, objasnit? Jak se ta nespolupráce vyjadřuje? Děkuji.

Chci-li něco učit psa (nebo jakékoliv zvíře) pomocí pozitivního posilování, musím získat jeho zájem. V pozitivce o začátku cvičení rozhoduje zvíře.
Pokud pes po minutě cvičení raději jde čenichat o pět metrů dál anebo kůň se jde pást, mám smůlu , pokud ho omezím vodítkem nebo jinak přinutím ke spolupráci, už to nebude pozitivka.
Musím se příště snažit víc anebo spíš jinak. Pokud tedy dokážu pozitivkou něco naučit primitivnější plemeno anebo i jiné zvíře, u kterého se do výcviku nemotá megasnaha vyhovět člověku, je jasné, že to zvíře spolupracovat chtělo.

Terven napsal(a):
Chci-li něco učit psa (nebo jakékoliv zvíře) pomocí pozitivního posilování, musím získat jeho zájem. V pozitivce o začátku cvičení rozhoduje zvíře.
Pokud pes po minutě cvičení raději jde čenichat o pět metrů dál anebo kůň se jde pást, mám smůlu , pokud ho omezím vodítkem nebo jinak přinutím ke spolupráci, už to nebude pozitivka.
Musím se příště snažit víc anebo spíš jinak. Pokud tedy dokážu pozitivkou něco naučit primitivnější plemeno anebo i jiné zvíře, u kterého se do výcviku nemotá megasnaha vyhovět člověku, je jasné, že to zvíře spolupracovat chtělo.

No kurník, máte pravdu ale: nevím, jestli bych našla u svého psa ten moment, kdy fakt pracovat chce Někdy mi připadá, že celý jeho život je jen o jedné velké zábavě respective o tom, co on dělat chce Třeba jo, základní poslušnost má, tam většinou převáží nejspíš vize veselé a hodné paničky, před strachem z nasrané paničky Jen mi přišlo trefně napsané: když nechce a jde si čichat - mám prostě smůlu...to fakt sedí, ale na furt

lesnížínka napsal(a):
No kurník, máte pravdu ale: nevím, jestli bych našla u svého psa ten moment, kdy fakt pracovat chce Někdy mi připadá, že celý jeho život je jen o jedné velké zábavě respective o tom, co on dělat chce Třeba jo, základní poslušnost má, tam většinou převáží nejspíš vize veselé a hodné paničky, před strachem z nasrané paničky Jen mi přišlo trefně napsané: když nechce a jde si čichat - mám prostě smůlu...to fakt sedí, ale na furt

Ale o tom to je - aby pokudmožno vše, co se pes učí, byla pro něj jedna velká zábava.
Moje šicojezevčice má do hujera daleko, jinak než po dobrým a formou zábavy se s ní nic nesvede. Jakmile cítí z mé strany nátlak nebo dokonce vztek či zlost, okamžitě se ode mě distancuje. Takové to zdravé naštvání, jakože teď už opravdu končí legrace, které mi až dosud fungovalo na zvířata i děti, se u ní míjí účinkem. Naprosto skvěle se umí tvářit, že ta nasr.aná panička k ní vůbec nepatří.
Ale formou zábavy se učí ráda, klikr miluje, přivolání občas až taková zábava není, ale snažíme se.Její výchova je hlavně zkouška mé svaté trpělivosti

Terven napsal(a):
Myslím, že se pletete. Právě u primitivních nebo málo závislých plemen psů má pozitivka jednu obrovskou výhodu - pokud pes funguje, máte okamžitou zpětnou vazbu, že to děláte dobře.
U závisláčků, kteří mají v genech splnit každé páníčkovo přání, nikdy nevíte, jestli pes nefunguje jen díky vašim krásným očím.
Nevím, čemu vy říkáte pozitivka, ale u správně pojaté pozitivky má zvíře možnost volby a pokud s vámi nechce spolupracovat, může se na vás pěkně z vysoka vyfláknout a neuděláte nic Musíte se snažit líp.

Když byl potvora malý a neměl zautomatizovaný povel "čekej", tak mi chytrolíni ze cvičáků vtloukali do hlavy, že mám odměny co nejdřív odbourávat. Jednou jsem na přechodu nedala a na dalším mi málem vletěl pod auto. 'Nic nedostanu, tak proč bych se zastavoval, když nechci...' A to není žádná smostatná jednotka typická pro plemeno, ale až extrémní závisláček po mamince.

Lexaurin napsal(a):
Mam takovou zkusenost. sousedce z vedlejsiho bloku se zabehla šiba a ja ji našla. Do te doby jsem se s nimi neznala, pouze jsem vedela, ze :" tady nekde bydli", tak jsem ji drzela na pamlscich- pouze cuchem, nedala jsem ji ani ň, u vchodu, odkud jsem tusila, ze pochazi, jsem zvonila na zvonky... Mezitim priletela udychana panicka, ze ji zdrhla. Byla na ni dist tvrda pak Od te doby me siba miluje. Kdykoliv muze, za mnou zdrhne, vali se po zadech, usmiva se...Je to vdek, ci antropomorfismus?

Vlastně jste si sama odpověděla. Se Shibou se po zlém moc nedomluvíte

A Shiba si vybírá, s kým se bude kamarádit, ale o to je více je pak "zaláskovaná"

Terven napsal(a):
Chci-li něco učit psa (nebo jakékoliv zvíře) pomocí pozitivního posilování, musím získat jeho zájem. V pozitivce o začátku cvičení rozhoduje zvíře.
Pokud pes po minutě cvičení raději jde čenichat o pět metrů dál anebo kůň se jde pást, mám smůlu , pokud ho omezím vodítkem nebo jinak přinutím ke spolupráci, už to nebude pozitivka.
Musím se příště snažit víc anebo spíš jinak. Pokud tedy dokážu pozitivkou něco naučit primitivnější plemeno anebo i jiné zvíře, u kterého se do výcviku nemotá megasnaha vyhovět člověku, je jasné, že to zvíře spolupracovat chtělo.

Já nějak tý pozitivce pořád nemůžu přijít na chuť. Vždycky, když vidím, jak mu páníček sype jeden pamlsek za druhým a pes nadšeně hltá jeden pamlsek za druhým, tak přemýšlím, co by se stalo, kdyby páníček nechal pamlsky doma...prostě mi přijde, že to zvíře poslouchá jen proto, že dostává kokina, než že spolupracuje s pánem...

Huskyjanina napsal(a):
Já nějak tý pozitivce pořád nemůžu přijít na chuť. Vždycky, když vidím, jak mu páníček sype jeden pamlsek za druhým a pes nadšeně hltá jeden pamlsek za druhým, tak přemýšlím, co by se stalo, kdyby páníček nechal pamlsky doma...prostě mi přijde, že to zvíře poslouchá jen proto, že dostává kokina, než že spolupracuje s pánem...

Přesně tak, mám z toho stejný pocit.

Huskyjanina napsal(a):
Já nějak tý pozitivce pořád nemůžu přijít na chuť. Vždycky, když vidím, jak mu páníček sype jeden pamlsek za druhým a pes nadšeně hltá jeden pamlsek za druhým, tak přemýšlím, co by se stalo, kdyby páníček nechal pamlsky doma...prostě mi přijde, že to zvíře poslouchá jen proto, že dostává kokina, než že spolupracuje s pánem...

"Sypání pamlsků" je jen forma "nácviku". Stejně jako neustále nebudete tlačit psovi na zadek, když si má sednout, tak ho nebudete pořád dopovat jídlem za každý krok. Jde o formu učení, kterou pak odbouráte a přeměníte na chuť spolupracovat - ale předtím musíte nějak srozumitelně vysvětlit, co po hafanovi chcete. Samozřejmě je třeba "motivátor" odstranit pomalu a chytře, aby pes fungoval i bez jídla... stejně tak jako aby po donucovací metodě fungoval i když na něj nedosáhnete.

Huskyjanina napsal(a):
Já nějak tý pozitivce pořád nemůžu přijít na chuť. Vždycky, když vidím, jak mu páníček sype jeden pamlsek za druhým a pes nadšeně hltá jeden pamlsek za druhým, tak přemýšlím, co by se stalo, kdyby páníček nechal pamlsky doma...prostě mi přijde, že to zvíře poslouchá jen proto, že dostává kokina, než že spolupracuje s pánem...

No myslím že časem se ten povel i tak stane reflexem a pes nakonec bude fungovat i bez dobrot.
Co můžu já že svých zkušeností říct tak i pes co pracuje jen že své vlastní vůle a přesvědčení je schopen pak poznat kdy doopravdy pro jeho vlastní dobro musí poslechnout i bez dobroty. Myslím že je to jen jiná cesta k cíli. Delší, pracnější, ale jen jiná cesta.

Huskyjanina napsal(a):
Já nějak tý pozitivce pořád nemůžu přijít na chuť. Vždycky, když vidím, jak mu páníček sype jeden pamlsek za druhým a pes nadšeně hltá jeden pamlsek za druhým, tak přemýšlím, co by se stalo, kdyby páníček nechal pamlsky doma...prostě mi přijde, že to zvíře poslouchá jen proto, že dostává kokina, než že spolupracuje s pánem...

V podstatě na totéž jsem odpovídala včera v diskuzi Kývání hlavou, tak to sem jenom kopíruju

Ten neustálý přísun je nutný pouze v začátku, kdy se pes cvik učí. V pozitivce existuje cosi, čemu se říká variabilní rozvrh odměňování, zní to poněkud vědecky, ale moc dobře to funguje. Postupně lze odměňovat pouze každý x tý pokus, ve finále už stačí jen klik či jiný sekundární upevňovač při správném provedení a odměna jen občas. Dokonce je vyzkoušené, že nepravidelný rozvrh odměňování vede k většímu úsilí, pes se víc snaží, protože předem neví, který pokus bude odměněn. Je to obdoba hracích automatů - zdaleka ne každý pokus je úspěšný, přesto se gambleři usilovně snaží- protože občas ta odměna prostě přijde.

"Pozitivka" možná jsem to blbě pochopila, podle mě je to spíš o tom, psa opravdově, tak nějak upřímně, odměnit - třeba můj pes si rád hraje s fenou, oba se na to těší - ok - umějí - "jděte si hrát" - za to, že přejdou určitý úsek velmi vzorně následuje - "jděte si hrát". Protože k tomu mají povel, zároveň se taky dost redukovalo takové to svévolné mydlení nebo provokace jen z toho důvodu, že zrovna ten jeden neví, do čeho by píchl. Taky na to místo netáhnou, i když by mohli, obzvláště fena k tomu má tendence, protože prostě jinak tam nejdeme. Pes rád běhá, tak má "běž". Docela to dostáváme pod kontrolu. Fena je závislák na balóncích, tak bych asi mohla vše odměňovat tím balonkem, ale radši ji pochvalím nebo třeba dám ten mlsek a megaodměna je "jdi si najít balónek", je to spíš ani ne odměna, ale taková společná legrace.
Podle mě to krmení nebo balonkování je takové nějaké zjednodušení, pro rychlost, efektivitu, univerzálnost, ale je to jen okraj.
Někdo říká, že pamlsek při správném pamlskování není jen kusem žvance, ale jakousi komplexní odměnou - což se ale taky museli naučit, pán a pes. A pak jak s tím pracovat a jak od toho upustit. Stejně jako ve všem, někteří lidi jsou věční začátečníci.
Nevím.
Podle mě, ti dva, člověk a pes, se spolu nakonec nějak sžijou, domluví... Kdo chce to výkony, asi se musí nejprve naučit, jak psa učit, aby vše šlo hladce.

K původnímu tématu.
Já osobně bych si žádné z těch "primitivních" plemen u sebe nedokázala představit, byť jednu dobu jsem kamarádce pomáhala s takovým psem - oni ho třeba vůbec nedokázali vyčesat - já jsem ho vyčesala - pomalu, ale výměnou za to, že mi mohl žužlat předloktí. Je to taková blbost, ale on to třeba prostě dělal rád, oni mu to nedovolovali, měli nějaké předsudky; zkraje jsem ho tak spíš dlachňala, sem tam pročísla, brnkal, brbkala jsem taky, a on mi žmoulal ruku, ale výsledek byl takový, fakt během krátké doby, že mě za tu ruku dovedl na to místo a tam jsem ho vyčesala. Takový rituál, přišla ta bába, co jí můžu žmoulat, ale jen tam pod stromem. Taky byli z toho paf, že mě vítá, jak byli od psů zvyklí, ale tenhle je nevítal. Chodil se mnou i hezky venku, docela reagoval, protože jsem ho po sobě nechala lízt a dělali jsme různé blbosti. Ale že bych ho mohla pustit, o tom jsem iluze nikdy neměla. Mně dal přednost před spoustou věcí, ale spoustě věcí by dal přednost přede mnou. Byla jsem na tom jen o trochu líp, než páníci, kteří zamrzli v tom, co pes musí, a bylo pro ně třeba i nepochopitelné, že mě ten pes "má rád", když jsem ho nikdy nekrmila... Ale to je tak 150let zpátky, to jsem ještě nic nevěděla
Prostě z některými psy to tak nějak mechanicky jde dost dobře, jinde hůř a jinde vůbec a o tom to asi je. Lidi, kteří mají v nějakém nebo ve všech ohledech hodně samostatně uvažujícího psa, tak ho prostě, pokud chtějí, aby je poslechl, musejí přesvědčit. Někdo má nějaký ten speciální dar a někdo to bere obklikou, třeba přes tu pozitivku.
Terven, mám dva superhujery. Oba poslouchají jen mě. Na fenu musím mluvit pomalu a potichu, když spěchám, tak se se mnou "nebaví"=spěchá víc než já a jak na ni jde někdo jiný hr, tak je fakt hustá. Pes by pro mě udělal všechno, jenomže zrovna ne v tu chvíli, kdy to potřebuju. Když po něm chce něco někdo jiný, tak se k němu buď otočí zády, nebo dělá, že je úplně strašně rozjívený. Ani jeden nejsou pro cizí nepověřenou osobu ochotni udělat ani blbé sedni. Když jim bude šermovat pamlskem míčkem klackem před tlamou, pes jde pryč a fena vrčí a dupe.
Ollie - pes tento víkend - na návštěvě děti - "tak strašně rád bych tě poskákal, ale vidím, jak jsi malý a křehký, možná, že bych Tě i přeskočil, já vím, že nemůžu, já to fakt neudělám" - tancování na zadních nohách s předními nahoře ve vzduchu nad hlavou a pak ho teda jednou plácl s pohledem -"promiň, já musel, ty seš tak bóží kluk". Pak už byl celou dobu úplně klidný, chodil se nechat hladit, sbíral a odevzdával figurky ze hry, rovnal bačkory, donesl mu i chleba v pytlíku. Samozřejmě, že ho ukradl.

asurwic napsal(a):
"Sypání pamlsků" je jen forma "nácviku". Stejně jako neustále nebudete tlačit psovi na zadek, když si má sednout, tak ho nebudete pořád dopovat jídlem za každý krok. Jde o formu učení, kterou pak odbouráte a přeměníte na chuť spolupracovat - ale předtím musíte nějak srozumitelně vysvětlit, co po hafanovi chcete. Samozřejmě je třeba "motivátor" odstranit pomalu a chytře, aby pes fungoval i bez jídla... stejně tak jako aby po donucovací metodě fungoval i když na něj nedosáhnete.

Jj...no když kouknu na videa třeba na youtube, tak všude je to zběsilý odměňování :).

Pozitivní posilování je učení odměňováním správného chování. Tečka a howgh
Odměňování nerovná se pamlsky, byť je to forma odměny nejčastější, i nejpříhodnější, ono logicky...
A to sypání pamlsků je proto, protože se odměňují dílčí krůčky, takže hodně odměn.
Ale ani to postupování krůček po krůčku (shaping) není třeba, fakt je možno i navádět, zachycovat...
Není třeba být dogmatický...

Huskyjanina napsal(a):
Jj...no když kouknu na videa třeba na youtube, tak všude je to zběsilý odměňování :).

Asi proto, že na většině videí je právě ten nácvik
Pokud vidíte video, kde pes dělá sérii cviků bez odměn, možná vás ani nenapadne hledat za tím pozitivku.
Anebo pokud se pes něco praktického pomocí R+ učí, tak si člověk zdokumentuje jen ten nácvik, výsledný produkt už na videu nebývá moc zajímavý - třeba pes, který klidně stojí při fénování, pes, který sedí u nohy a nevrhá se zběsile vpřed, pes, který nastupuje do auta. A pokud by se něco tak nudného na you tube objevilo, asi byste si to nespojila s pozitivkou.