V provozu není. V současné době v ČR žádná stáj, která by nabízela tento typ ustájení, neexistuje (a pokud se některá stáj tímto typem ustájení chlubí, pak to není aktivní ustájení v pravém slova smyslu

V minulých letech se v ČR několik projektů na stavbu aktivní stáje připravovalo, ale pokud vím, žádný projekt se nedostal do fáze realizace.

Podědila jsem tři morčata - přišla jsem k nim tak, že dcerky mojí kamarádky se už o ně nechtějí starat, takže někdo se jich ujmout musel... Jsem tedy chovatel začátečník, aniž bych měla nějaké širší povědomí o tom, co to vlastně všechno obnáší – zatím tedy jen co jsem si nastudovala z internetu.

A teď k problému - jedno z morčat evidentně není v kondici. Sameček,4-5 let, je hubený, má strupy v srsti atd. Vzala jsem ho k vetovi, dostal Stronghold na parazity (není to plíseň) s nějakými doporučeními ohledně stravy a s tím, že má víc žrát (pro úplnost, zuby má v pořádku). Jenže tohle morče je takový nežravec. Dlouhodobě toho ve srovnání s ostatními dvěma morčaty moc nesežere, zbývající dvě se vrhají na všechno, co voní jídlem, tenhle sameček je celkově laxní, co se jídla a obecně jakýchkoliv aktivit týče. Dostává seno, toho má fakt dost, ale moc ho nežere, odhaduju tak tři stébla denně Mrkev, jabka, kořenovou zeleninu, prostě co zrovna nakoupím – to má vcelku rád, ale ne že by se tím přejídal jako ostatní. Sežere půlku jabka, půlku mrkve, zbytek nechá. Granule to samý – pár jich sežere, ale většinu nechá. Vitamín C dostává do vody, stejně jako ostatní. Ale vodu taky moc nepije. Tak jak ho mám sakra vykrmit? Co dělám špatně, resp. co mu schází?

Ano, bohužel není o co stát. Loni jsem sháněla nový domov pro vyřazeného provozáka (16 let, artróza, tehdy nepojízdný, dnes ano, samozřejmě s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu) z naší stáje a nakonec to dopadlo tak, že skončil v mých rukou. Dali jsme inzerát "Darujeme koně" s přesným popisem zdravotního stavu i povahy, ale už asi třetí odpověď mě definitivně odradila od toho, hledat nového majitele touto cestou. Ano, odpovědi plné gramatických chyb mě ujišťovaly, jak se bude mít skvěle, ale jen tak mezi řečí se pisatelé tázali, zda k němu bude i uzdečka a sedlo atd. Ze všech došlých odpovědí mi přišla relevantní pouze jedna - pisatelka to měla v hlavě celkem srovnané, ale bydlela na severní Moravě a já jsem z Prahy, takže nějaká připadná kontrola podmínek v místě by byla velmi obtížná. Kůň tedy nakonec skončil u mne, a i když toho samozřejmě nelituju a finančně to zvládám, uvědomuju si, že je to přece jen velký závazek - nejde jen o to koně nakrmit a vyhnat na pastvu, ale pokud možno mu i dopřát určitou kvalitu života (bez bolesti, ve společnosti koní atd.).

A druhá věc - do darovací (či možná symoblické kupní smlouvy) můžete uvést jakékoliv podmínky, otázkou je, co z toho bude pak právně vymahatelné. Pokud byste opravdu chtěla kobylu "darovat", volila bych spíš smlouvu o pronájmu (bezplatném či symbolickém) - tam v případě, že se nájemce nebude o zvíře starat dle podmínek ve smlouvě, ji můžete hned odvézt...

Kamínek81 napsal(a):
Dobrý den všem, nedá mi to a musím odepsat, i po tolika letech na toto téma. Od malé šestileté holky jsem jezdila na koních. Nebrala jsem to nikdy jako sednout a jet, ale kůň byl a je pro mě opravdu srdeční, hlubokou záležitostí. Ve třinácti jsme se odstěhovali a už jsem jezdila jen příležitostně. Spíš typ "vyjet na vyjížďku", což je sice fajn, ale chybí mi přítomnost koní, jejich krmení, čištění, prostě vše co k nim patří. Dnes je mi 32let a dodnes po koni toužím. Letos jsme dostavili domek a hrozně bych si tam "koně kamaráda" přála mít. Nemám ale třicet tisíc a víc, abych mohla koníka pořídit. A tak i já jsem jedna z těch co se dívá po inzerátu "daruji koně". Upřednostnila bych chlaďase, ale je pro mě důležitá spíše klidná povaha, než plemeno, či barva. Nehledám koně na závodění, ani na divoké rajtění. Spíš na souznění a projížďky po našem okolí. Ne všichni, kdo hledají koně zadarmo, jsou šejdíři a analfabeti. I když uznávám, že lehko nabyl, lehko pozbyl... Určitě jsou lidi, kteří vidí v koních jen tu možnost "nasednout a jet". ale ne všichni, jsme takoví.
Pevně věřím, že koník pro mě na mě někde "čeká" a že se jednou svýho kamaráda dočkám.
Všechny zdraví Katka

Neberte to osobně, ale toto je přesně typ uvažování, který mi přijde daleko nebezpečnější než přání náctiletých holčiček (u nichž má potenciální dárce většinou hned jasno - do takových rukou ne). Už to tu bylo řečeno v několika diskusích a bude to znít krutě, ale POŘIZOVACÍ CENA KONĚ JE ZPRAVIDLA TEN NEJMENŠÍ NÁKLAD, a pokud někdo nemá na to, aby si koně koupil, neměl by si ho pořizovat vůbec. "Provoz" koně je finančně daleko náročnější než jeho pořízení, a to i v případě, že byste koně měla na svém pozemku (tzn. nevyužíváte služeb nájemních stájí). Pominu-li fakt, že zdarma získáte pravděpodobně pouze koně s nějakým handicapem (dušnost, artróza, letní vyrážka atp.) a že péče o takového koně Vás vyjde dráž než koupě zdravého koně, i zdravý kůň bude potřebovat nějaké zázemí - přístřešek, suché místo, kde budete moci umístit seno, jezdecké vybavení (sedlo, uzdečku... - ano, to lze pořídit z druhé ruky, i tak to ale bude několik tisíc), kováře, veterináře, odčervení atd. A to nejhorší - co když se koníkovi něco stane (úraz, nemoc) a bude potřebovat léčbu nebo, nedej Bože, operaci na klinice? Necháte ho utratit, protože nebudete mít dostatek financí na léčbu?

Nechci být krutá, ani nechci nikoho vychovávat, ale v takovém případě bych viděla jako ke zvířeti citlivější přístup spíš nějaký částečný pronájem, možná nabídnout možnost ustájení s občasným využitím koně - možnosti jsou.

Můj starší valach má oteklé karpy neustále - má pokročilejší artrózu a dva veti mi nezávisle na sobě řekli asi toto: ano, je to "voda v koleni" (resp. synoviální tekutina), jediná možnost, jak tento otok "vyléčit", je tuto tekutinu vypunktovat - tak jako se to dělá u lidí, když se jim vytahuje voda v koleni. Nicméně mi punkci ani jeden z nich nedoporučili - jednak se jedná o rizikovější zákrok než u lidí (kvůli srsti je prý vyšší riziko zavlečení infekce), jednak jsou recidivy velmi časté, takže se punktuje jen v případě, že tekutina (resp. otok vzniklý jejím nahromaděním) nějakým způsobem omezuje pohyb kloubu. Takže valach má oteklé karpy pořád, nijak ho to ale neomezuje (tedy neberu-li v úvahu tu artrózu obecně, díky ní samozřejmě má omezenou pohyblivost), co se práce týče, chodíme pod sedlo pouze na krokovky a to mu na oba karpy dávám speciální bandáže na karpy.

ALE - ve Vašem případě mě trochu znepokojuje, že otok hřeje - to by u "vody v koleni" neměl, jak mi řekli oba veti. V takovém případě tam možná probíhá nějaký akutní zánět.

Záleží na tom, na jakou cílovou skupinu míříte, protože každého bude na koni zajímat něco jiného... Pokud bych chtěla koně (jako chovatel) převážně do chovu, pak mi stačí fotka (exteriér) a původ. Pokud bych chěla (jako zkušený pokročilý jezdec) koně do sportu, raději bych si ho vyzkoušela, nicméně možná by mi stačilo i video. A pokud bych si (jako rekreační středně pokročilý jezdec) kupovala koně jen na rekreaci, pak bych do toho jen podle fotky a bez vyzkoušení nešla, protože pod pojmem "snadno jezditelný" si každý představuje něco jiného...

Na krmení staršího zvířete kotěcí stravou pozor, staré kočky mívají problémy se selháváním vnitřních orgánů (ledviny, játra, slinivka) a kotěcí krmivo s vysokým obsahem bílkovin tomu může výrazně pomoci. S takto starým zvířetem doporučuji navštívit veta a nechat vyšetřit (aspoň pohmatem) stav ledvin, aby v případě nálezu doporučil vhodnou dietu. Ve chvíli, kdy se začíná selhávání vnitřních orgánů projevovat navenek, už většinou bývá pozdě:-(

Jinak souhlasím s již zmíněným Calopetem.

Díky za tip, letos to vypadá, že už jsme s drbáním konečně skončili, ale každý tip je v boji za normální žíně dobrý:-)

Tak my si "neúdržbu" nemůžeme dovolit, jinak bychom za chvíli žádné žíně neměli - valach má letní vyrážku a bez péče by si všechno vydrbal. Takže hlavně v létě pečuji prakticky denně - aplikuju kondicionér pro snadnější rozčesávání (Leovet, Effol), jemně vyčešu odrbanou kůži a žíně (resp. lupy, které způsobují další svědění), natřu nějakým "antidrbacím" mazadlem (Effol Haarwurzel, Leovet No-Rub, ale prý stačí obyčený stolní olej - letos jsem už nestihla vyzkoušet), na závěr ještě trochu kondicionéru, aby se těžce zkoušené žíně aspoň trochu vzpamatovaly.

No, a letos, při intenzivní péči, se nám podařilo snížit množství vydrbaných žíní tak o 75 %.