K drápkům: naše kotě škrábalo škrabadla pořád, ale stejně si drápky dost neobrousilo.
Takže stříhám.
Není to vůbec těžké. Položím si ho na stůl, hladím a povídám mu, roztahuju tlapičky.
Pak stříhám těmi kleštičkami na nehty.

Žádám po něm, aby leželo, chvílemi se s ním mazlím jednou rukou a tak... aby bylo klidné.

Kupodivu u toho přede Možná dělá své, že je přitom zády přitisklé na mě; nevím.

Jen je potřeba vzít jen kousek drápku; nezastřihnout moc.

To naše kotě je už tříletý kocour a funguje to pořád. Asi to bere jako jiné ošetřující úkony - česání a podobně.
Ono je stejně vhodné už kotě na tyto úkony navyknout, aby se jich později nebálo, když budou zapotřebí.

V téhle souvisoti ještě jedna věc: je dobré vzít kotě k veterináři, v přepravce - jen tak. Většina veterinářů tohle i doporučuje a umožní. Prostě - kotě se v ordinaci vyndá z přepravky, pohladí, pomazlí, dá zpátky a jede se domů.

Ona je sice pravda, že když kočce něco je, vycítí, že jí chceme pomoci a nebojuje, ale návštěva veterináře je stres pro domácí kočku často tak obrovský, že jí třeba nezabere sedace (u kastrace), nebo upadne do šoku. Zažila jsem to. Nic moc, fakt.
Není nad preveci

stacey napsal(a):
Http://www.equichannel.cz/zakladni-typy-bezudidloveho-uzdeni

Otěže jsou ze stran zapnuté do nánosníku, takže působení je jednoznačné a uvolnění okamžité. Ovládání koně na sidepullu je asi nejpodobnější ovládání s udidlem a koně při přechodu nemívají problémy. Umožňuje i stálé přilnutí a stranové ohýbání, snadno se dá střídat s udidlem. Je to asi nejvhodnější uzdění pro přiježďování a výcvik mladého koně, protože okamžitá úleva od tlaku při správné reakci je klíčová.

Ano, sidepull takto funguje (jen teda rozporuji to stálé přilnutí!). Rozdíl proti uzdečce je prostě v tom, že na sidepullu se nejezdí na stálém kontaktu, ale na volné otěži. Ano, pak je možné "hovořit" s koněm tím okamžitým uvolňováním. Obdobné je to u westernu; koneckonců vaše fotografie sidepullu měla právě west. otěže připojeny.
To je ten rozdíl. Jsou i další.
Nicméně: na sidepullu JE možná jízdárenská práce, i ta velice jemná, ale opravdu odlišným způsobem, než jako u anglie s udidlem, které je stále v kontaktu s rukou jezdce (na přilnutí).

Jezdit mladého koně na sidepullu lze, ale jezdec musí být velice zkušený, protože sidepull nemá "brzdu". Jistě, existuje ve variantě, kdy je na nose ne vyměkčená kůže, ale ostrý provaz... pak tam "brzda" rozhodně je, ale pokud si není jezdec 100% jist přesností své ruky, vyjde z toho s prominutím prasárna, protože nosní kost je poměrně křehká.

Pro tenhle účel je snad už lepší parellka (yakima); ale ta je opravdu hodně ostrá, jezdec musí jezdit taky na prakticky zahozené otěži - al nikoho snad nenapadne na parellce jezdit jinak... ;-).

Se sidepullem se nejezdí stejně jako s uzdečkou.

Rostou houby = vzchází tráva.
Blažen, kdo dosel předevčírem

Ale ona žádná zima fakt ještě není. Rozhodující je přece teplota v zemi.

Šutříku, to je tím suchem
Mysli na to a "vybij se" zavčas o něco kovového (futra, kovové tyčky boxu, klika... prostě něco poblíž). Nebo měj boty, co to odvedou (kůže, mokré boty).
Dostávám takhle šlehy od dveří auta, nebo když češu našeho kocoura... fuj, žádnej med!

Jak píšou ostatní.
Plus bych dodala, že pomáhá i rutina. Dělat stejné věci ve stejnou dobu stejným (klidným) způsobem.
Koně se taky dobře učí nápodobou, takže vodit hříbě s někým, kdo vede tu klisnu či jiného koně ze stáda. Ono odkouká, jak se má chovat. A až pak pomalinku zkoušet vodit samostatně.

Opravdu je to moc najednou; je dobré předcházet těmhle situacím. Prostě nedělat nic, co by mohlo ten konflikt vůbec vyvolat. Ovšem příklad druhého koně pomůže; pak je možné - a potřebné velmi - důsledně i po hříbětui žádat základ slušného chování, t.j. přes lidi se nechodí, lidi se nekoušou, nekopou... a odměnou za slušné chování je ta rutina a klid.

Možné je všecko, poník je taky kůň.
Ale jasně - malej kůň, malej pluh...

Do týdne. Poštou.

No, počítej s tím, že odchov hříběte od odstavu do obsednutí vyjde na cca 80 tis. jen za hříbárnu. Plus tvé náklady na cesty za ním, kovář, vet a event. úrazy.

Popravdě, když mi někdo řekne, že něco, co jsem v životě nedělala, zvládnu s přehledem, tuším potíže.

Naprosto zásadní je odchov. Dobře zvolit místo, kde bude vyrůstat. Ideální je samozřejmě smíšené stádo, kde jsou dospělí koně i pár dalších hříbat. Dospělí koně mladýho vychovají, hříbata se učí společně hrou.
U hříbárny je dobré vědět, čím a jak krmí (leckde hříbata překrmují), jak často je kontrolují (minimálně denně, ale pořádně, pohmatem - ne okem na třicet metrů), také by ho měli - společně s tebou - naučit základní věci, které má hříbě umět, což je věřit lidem, podržet nohu, v klidu postát, nechat se vodit, nekopat nekousat nejít přes lidi.

Udělat si svého koně má svůj půvab, to rozhodně. Ale počítej s tím, že je to nákladné a taky někdy o nervy. Ale člověka to naučí - nebo mělo by - trpělivosti... když si dělám svého koně, tak si na něj prostě počkám, pošetřím si ho, nechám ho dozrát... aby mi zůstal co nejdéle zdravý a já mu dala dobrý základ do života.

Hodně štěstí!

... jinými slovy, ty to nehlásíš nikde, pokud to není tvoje stáj. Jen ustajovateli řekneš číslo hospodářství, odkud jste přijeli, a ostatní je na něm. Obdobně původnímu ustajovateli dáš číslo hospodářství, kam se přesouváte.
Samozřejmě průkaz + čerstvé krve. Taky ustajovateli - minimálně předložit, většinou ponechat; to je na dohodě.

No tak jak se to vezme.
Ona zas ta bílá srst se pěkně čistí (ovšem nikoli ta zimní, blátem pokrytá).
Chlupy jdou pěkně dolů gumovým hřbílkem. Jemnej kartáč jsem vzdala; rejžák s dlouhým vlasem to chce.
Podsedlové dečky pak jedině světlé.
A koukat, aby byl ve stáji ještě aspoň jeden šiml, aby ty bílé chlupy nebyly furt na nás

Jo. A když je předjaří (nebo jako posledně zima na blátě), chce to pláštěnku bez podšívky. Pak se může snažit jak chce obezdít si tělo několik (desítkami) vrstev z bláta - pláštěnka, blátem impregnovaná, se sundá, postaví se vedle... a pak se na ven zas nasadí 8-)
Ony holt ti šimlové mají ty svý chlupy (i hřívu) tak lehce uchycenou v kůži, že drát to na sílu znamená toho koně prakticky oholit.

JInak vaši šimlíci jsou taky takoví, jako ta moje - že na ní prakticky není nějaký echt kožich v zimě vidět, i když ho nepochybně má? Teda soudě podle důsledků pokusů o vypucování?

Zadavatelce upřímně doporučuji, jako lék na zoufalství, udělat si výlet a koukat po výbězích a pastvinách, kde mají - v létě za sucha - bílé koně. Źádného neuvidí a bude jí líp :-D.

Dajinko, a co místo přesvědčování táty, aby koupil dalšího koně, si najít nějakou opravdu dobrou stáj, kde poskytují jezdecké lekce?
Ty lekce můžou stát nemalé peníze taky - ale ty pak jezdecky vyrosteš a spoustu věcí se naučíš.

Myslím si, že není dobré, aby člověk, který se učí jezdit, jezdil jen na jenom koni. Pravda je taková, že když se budeš učit na rlzných koních, naučí tě to strašně moc.
Pokud ovšem vytrváš.

A tvůj táta, když uvidí, že ve škole to neflákáš, domácí povinnosti taky ne a navíc tě ty koně pořád drží, tak tě jistě podpoří. Napřed v tom učení a časem možná ve tvém vlastním sportovním koni.

A normální kožené nevyhovují? Mají přece svůj účel...

Jinak mě napadá jedině si je ušít z placatého řemene - proč ne?
nebo to dodat jakémukoliv sedláři/opravci obuvi, aby to zapravil a na konce našil co tam chceš, slintáky, nebo spojky s provázky. Nebo karabinku, nebo oboje. To by přece neměl být žádný problém a práce na počkání.

Pokud si majitel sám tuhle věc s koněm nevyřídí, je to těžké, ba nemožné i pomocí sebezkušenějšího koňského mága napravit.

Protože ten kůň pak třeba nebude útočit ani na něj, ani na ostatní lidi, ale na majitele ano.
Velmi pravděpodobně.

Je prostě několik věcí, které nesmí žádný kůń udělat; a to nikdy a nikomu. A pokud to jen zkusí, musí mu být (i velmi rázně) vysvětleno, že tohle fakt ne, nikdy, nikdy, nikdy.

Patří sem hlavně "chození přes lidi" (šlapání na nohu atd.), kopání a kousání.

Kůň prostě potřebuje znát své mantinely. nejen pro bezpečí lidí, ale i kvůli své psychice - kůň, který mantinely nemá, tak je hledá - ano, i takto.

Příčinu bych tedy hledala v nedůsledném přístupu majitele. Protože koně skutečně málokdy zaútočí bez varování. Lze předtím vysledovat náznaky, když je člověk dostatečně pozorný (a měl by).

Stává se, že je kousnutí například důsledkem nedomyšleného pamlskování. Lidi mají někdy pocit, že když koni něco dají, bude k nim pak hodnější - kdepak.
Každý kůň je jiný, to ano, ale stane se snadno, že kůň začne pamlsek vyžadovat, dobývá se člověku do kapes, strká do něj... A pokud to člověk nezarazí ihned, končí to kousnutím.

Nic proti pamlskování nemám, dělám to taky, ale u každého mého koně je reakce odlišná a odlišné je tedy i mé chování přitom.

Je třeba vysvětlit okamžitě koni, že nesmí ANI NAZNAČIT agresivní chování. A když to člověk udělá, koni se uleví. Opravdu! Protože našel ten potřebný mantinel.

Chci ještě říct, že když tohle kůň udělá, není třeba mu hned dát nálepku, že je problémový. Problémových koní je ve skutečnosti velice málo; to jen lidi se k nim nechovají srozumitelně.

Oni se většinou jen jednoduše chovají jako koně, no...
Když si čověk dá ten čas a pozoruje koně ve stádě,. snadno zjistí, že nadřazení jedinci těm podřízeným skutečně netolerují ani náznak (!) chování, které je nežádoucí. A to ten náznakje kolikrát jen velice nenápadný - jako u toho pamlskování: narušení osobního prostoru.

Kousnutí do člověka je neodpustitelné. V tu chvíli ho prostě doslova zmlátím pěstičkou, kartáčem, seřvu ho, cokoli... třívteřinová smrt. Tenhle termín znáte?

Anobbona: no nevím, letmo se mi zdá, že s novým obč. zákoníkem, tedy NOZ, došlo k velké změně v téhle věci (viz § 1395 - zadržovací právo).

Bylo by myslím velmi správné se v téhle věci poradit s advokátem (byť v občanské poradně) - jsou tu podmínky, které je potřeba dodržet, a jako u všeho nového, i s NOZem je ta potíž, že zatím není moc zkušeností v praxi.

Nemá on trochu otok i za uchem, nebo se mi to jen zdá?

No jo. je to kus od kusu.
Jasně, že je možné brát mladýho na procházky na vodítku, jaks psala nahoře. Tak dlouhé (nebo spíš tak krátké), jak on zvládne, jak mu to bude příjemné. I to je nácvik.

Ale nelámat tu dušičku zbytečně jakoukoli izolací, řekla bych...

No já bych řekla, že dvou a půl letej kůň se bez stáda obejít nepotřebuje...
Je to děcko, je to nezralý jak fyzicky, tak psychicky. Potřebuje společnost koní, aby se cítil v bezpečí.
Jak bude starší, postupně se tohle upraví; jak, to záleží na jeho povaze a taky na tom, jak právě tu jeho povahu pak dokážete zohlednit při jeho výchově a výcviku.

Proč by měl takhle mladinkej kůň umět to, co zvládají většinou až dospělí koně - a i ti s tím někdy mívají problém? Tohle není něco, co by se měl učit kůň od hříbětě; tohle je věc, ke které musí napřed psychicky dozrát. Musí napřed dospět.

Http://www.e-veterina.cz/veterinari/jihomoravsky-kraj/mvdr.-petr-prikryl.html.

A ještě dodám: Je fakt, že mít ve stáji někoho, kdo má mnohaletou praxi s léčením kdečeho u koní je dar z nebe, ale asi bych nezaměňovala tohle s exaktním vzděláním, které má veterinář. A ten má navíc i daleko větší praxi, logicky.

Člověk, který nemá své znalosti podložené tím vzděláním, prostě těžko rozpozná hrozící riziko u ne zcela typického úrazu. A to může být jakýkoliv úraz, který se laikovi třebas jeví jako něco banálního.

Jinými slovy: ano, šikovný a zkušený člověk může ušetřit za veta - tak, že pečlivě postupuje podle jeho pokynů (a umí to) - dělá třeba i převazy, odstraňuje granulát, píchá injekce a jánevím co všecko. Veterináře pak lze informovat jen telefonicky nebo fotkama, pokud s tím ten vet souhlasí (často ano, když toho ošetřujícího člověka už zná).

Nějaké ty škrábance a jiné povrchové rány taky léčíme sami, ale, marná věc, jak je to do podkoží, je to vždycky o hubu; notabene takováhle zanedbaná věc.

Napsat do příspěvku, že mám chirurgickou praxi, a radit, ať se na to naleje peroxyd, to mi zavání matením obyvatelstva, fakt. Navíc si to tu přečte kdekdo a hurá, je vyřešeno.
Ježišmarja.