vall napsal(a):
Podle me je dobre kupirovany, jen se moc nepovedla fotka. Jinak mu pamlsky davam kdyz prijdem domu a hlavne kdyz jsme venku a zrovna nechce domu tak na ne vubec nereaguje a nereaguje ani na zadny povel.

Jak to myslíte, "na pamlsky nereaguje"? Jako že ho na ně lákáte? Pamlsek je odměna za splněný povel, ne lákadlo ani úplatek!

Mám podezření, že to "nechození domů" je jen špička ledovce, ve vašem vztahu bude víc mnohem hlubších problémů a je potřeba na nich důkladně zapracovat, než se vám to vymkne z rukou. Chtělo by to nějakého dobrého cvičitele - ani ne tak cvičák, spíš individuální hodiny. Nevím, odkud jste - pokud z Prahy, tak bych doporučila Hafbo.

emiel napsal(a):
Ono je do toho ještě zatažený klub - jeho výběr posuzovatele a jeho nakládání s výsledky. Takže fena, co není v české plemenné knize, může být pro klub problém. To byl důvod nového RTG u fenky z Polska. I když i to je divné, protože ofic RTG a vyhodnocení na DKK může být jen jednou...

Chápala bych to v případě, že předchozí RTG byl hodnocený vetem, který není oprávněným posuzovatelem pro daný klub, jinak ne...

emiel napsal(a):
Pokud by se jednalo jisto jistě o českou nebo přeregistrovanou fenu, taky bych začala rentgeny. Ale pokud ta fena není u nás přeregistrovaná, není to zbytečná komplikace? Aby se jí to DKK a DLK uznalo, když to de facto není český pes. Nevím, jestli to u všech plemen funguje stejně, ale mám zkušenost s RTG nepřeregistrovaného psa z Polska, které bylo k ničemu a muselo se dělat znova.

Při zhotovení RTG pro vyhodnocení DKK a DLK se uvádí plemeno, pohlaví, tetovací číslo, chovatel podle PP a majitel psa. Žádný z těchto identifikátorů se nemění tím, zda je či není fenka registrovaná na naší plemenné knize. Takže nechápu, jak mohl být RTG k ničemu...

Každopádně řešením by mohlo být nechat udělat RTG se všemi náležitostmi, ale nechat si říct jen "na hubu" orientační vyhodnocení, pokud dopadne dobře, nechat fenku zaregistrovat na plemence, a pak si teprve nechat oficiálně vyhodnotit tento dříve udělaný RTG. To není vůbec nic proti ničemu.

kobroor napsal(a):
Jsem z Prahy (jinak za poštovné bych chtěla 30kč..)

Super, já taky;-) Můj mail je kolemjdouci2@centrum.cz

assil napsal(a):
No já teda než bych začala s rentgenama, tak bych radši být vámi začala s plemenkou. Jak popisujete toho majitele, tak se dá předpokládat, že fenka u nás vůbec není zapsaná. Takže bych být vámi si nejdříve ověřila, jestli je fenka vůbec u nás zapsaná v plemenné knize, kdyby ano, v PP by musela mít razítko Export a dopsáno naše číslo plemenné knihy a nebo jestli se v tom nevyznáte, tak zkontaktujte příslušného poradce chovu, kontakt bude určitě na stránkách klubu, ten by vám měl pomoct. Protože pokud zapsaná není, tak jí nemůžete u nás ani uchovnit, ani na ní odchovat štěňata.

Já naopak bych začala s rentgeny kyčlí i loktů. I pokud by se na fence nechovalo, hodí se vědět, jak na tom zdravotně je - v případě pozitivního nálezu se dá upravit zátěž, včas dávat kloubní výživu apod. Sama mám nechovnou fenku (jiného pemene) a přesto jsme nechali udělat RTG kyčlí, loktů i ramen.

kobroor napsal(a):
Prodám knihy:
Čtyřnohý kamarád aneb pozitivní motivace v praxi - MVDr. Martina Klimešová 200kč + poštovné
Kavkazský pastevecký pes - Stacey L.G. Kubynová 150kč + poštovné
Výchova štěněte - Esther Verhoef-Verhallen 60kč + poštovné
Štěně v domě - Brigitte Harriesová 50kč + poštovné
101 praktických rad jak pečovat o štěně – Dr. Bruce Fogle 40kč + poštovné
101 praktických rad jak pečovat o psa – Dr. Bruce Fogle 40kč + poštovné
101 praktických rad výckvik psa – Dr. Bruce Fogle 40kč + poštovné

Můžu se zeptat, odkud jste? Pokud bychom se mohli domluvit na osobním předání, měla bych zájem o tu knihu o pozitivní motivaci - ale posílat jednu knížku poštou by se asi nevyplatilo...

A jinak se mi moc líbí váš přístup, to se málokdy vidí;-) Držím palce, ať to s fenkou vyjde, jak si představujete - myslím, že je v dobrých rukou

Aha, takže fenka pochází ze Slovenska... to je další komplikace pro vás. Záleží, jestli ten PP je jen "obyčejný" slovenský, nebo exportní. Pokud se moc nepletu (kdyžtak mě někdo opraví), pro uchovnění u nás musí být fenka zapsaná v české plemenné knize, což lze jen na základě exportního průkazu původu - pokud ho nemá, museli byste si ho nechat vyřídit na Slovensku (pravděpodobně http://www.molossclub.sk).

Každopádně zkuste kontaktovat toho slovenského chovatele, určitě bude přinejmenším rád za informaci, jak se má jeho odchov;-) A třeba vám i poradí, co dál.

cerridwen napsal(a):
fenka je kamaráda .. má ji z útulku a když je potkal bývalý majitel - chovatel, dal mu k ní ještě PP, fenka se jej bála .. s ním komunikovat nemůžeme .. nechoval se k ní hezky .. a právě že vím, že i když oba rodiče štěňátek mají PP, není to zcela jednoznačné že i štěňata budou s PP, právě hledám nějakou možnost, jak se k informacím dostat .. možná ještě zkusím vyhledat chovatelskou stanici MD a zkusím se zeptat o radu tam : ) já jen kdyby někdo zkušenosti s chovem měl, nemusí to být nutně toto plemeno, pouze pro představu co vše je třeba podstoupit a zda vůbec .. protože je nutné zvážit i zda štěňata ano, či ne a jaké pro a proti by to pro fenečku mělo : )

Tím "bývalým majitelem - chovatelem" myslíte přímo chovatele, u kterého se fenka narodila, nebo dalšího majitele, který ji jako štěně koupil? Připadá mi poměrně nepravděpodobné, že by do útulku šla rovnou od chovatele...
Pokud máte PP, je v něm uvedené jméno a adresa chovatele - majitele chovatelské stanice, kde se fenka narodila.

Každopádně kromě uchovnění fenky (s tím vám poradí na klubu) je potřeba ještě jedna věc - založit chovatelskou stanici. To taky docela dlouho trvá, pár měsíců určitě. Více tady: http://cmku.cz/index2.php?stranka=jak_na_to#kotva_7

... a tohle jsou taky peruáni

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

... ještě jeden

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

... a další

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Hustý, tak to by mě nenapadlo

Našla jsem ještě pár fotek osrstěných peruánů - no tedy vážně každý pes, jiná ves! Ale krásní, o tom žádná

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

A je to teda úplněj dospělák, nebo puberťák, který do těch uší ješt trochu doroste?

sabina napsal(a):
Každého bych typovala na jinou směsku

Ale pokud jsou to sourozenci..tak je to těžké, přivní mi přijde bulterier s něčím...ale když koukámna druhého, vážně uši jak faraon... Tak teda netušim. Ale sem zvědavá

Ono taky záleží, jak jsou psi staří - pokud by to byla štěňata, tak ta u spousty plemen prochází obdobím "netopýr ušatý"
Bulíka tam každopádně vidím taky, a v tom druhém zase nejspíš NO - každopádně vzhledem k tomu, že sourozenci vypadají takto odlišně, to nebude křižovatka dvou čistokrevných psů, ale dvou kříženců.

Souhlas, navykat zase od začátku jako malé štěndo, nejdřív nechávat po chvilkách v jiné místnosti nebo na chvilku odejít z bytu a postupně intervaly prodlužovat. Škoda, že jste k tomu nevyužili svátků, to by byla ideální příležitost na postupný trénink. Samo to rozhodně nepřejde... Chtělo by to teď tak aspoň týden, aby byl někdo téměř stále doma, abyste mohli postupně fenku na samotu navyknout - nemáte možnost nějak se prostřídat?

Nám taky k usnadnění navykání na samotu u fenky s hodně rozjetou separační úzkostí hodně pomohly přípravky Relaxis a Zylkene. Nejsou to sedativa - psa neuspí ani neoblbnou, je normálně vzhůru a akční. Ale hodně sníží hladinu úzkosti a stresu.

raddei napsal(a):
berme to tak že já osobně beru psa jsko každé jiné zvíře rozhodně nejsem specialista co se psů týče a jaké jsou dnešní trendy a posuny v jejich chovu netuším a dokonce považuji genetickou čistotu za podstatnou(na úrovni poddruhů) celkem mě zaráží vaše názory jakožto milovníků psů že kříženci se nemají nárok množit dle mého názoru podloženého letitou prací s několika desítkami druhů obratlovců je že druhy které mají mateřský pud by měli mít šanci(pokud je vhodný protšjšek) ho rozvinout.Pokud jde o zájemce jsou konkrétní lidé kteří zájem mají,asi se to těžko chápe ale každý nemusí mít doma přešleschtěnce s PP a ne každý si pořizuje psa na úrovni šampionů.
Další plus je že se vyloučí příbuzenská plemenitba,která degraduje každý chov na geneticky méně cená zvířata se sníženou hodnotou na úrovni druhu.

Počítejte se mnou:
Jedna fenka má jednou za život (dejme tomu) šest štěňat. Z toho jsou tři fenky.
Tři fenky mají každá šest štěňat. Tedy osmnáct, z toho devět fenek.
Devět fenek má každá šest štěňat. Tedy 54, z toho 27 fenek.
27 fenek má každá šest štěňat... mám pokračovat?

Jednoduchou matematikou dospějeme k tomu, že není možné, aby každá fenka měla štěňata. Pokud by tomu tak bylo, tak se nám tu populace psů KAŽDÝCH ŠEST LET ZNÁSOBÍ PĚTADVACETKRÁT! A co bude se všemi těmi psy - pánečci se takhle rychle rozhodně nemnoží...

Je tedy nutné pečlivě rozvažovat, zda je daná fenka opravdu natolik výjimečná a nadprůměrná, aby stálo za to poslat její geny dál (a přispět tak k téhleté šílené záplavě psů) - druhá možnost už je jen psy hromadně utrácet...

PP není o šampionech - sama mám fenku s PP v podstatě jen na gauč. PP je hlavně o tom, že si můžu několik generací zpátky dohledat informace o zdraví, vzhledu a povahách předků, a tedy mám poměrně přesnou představu o tom, co mi ze štěněte vyroste. U kříženců je to vždycky sázka do loterie - vzhledově je to většině lidí fuk, horší můžou být ty povahy. Nikdy dopředu nevíte, kterou vlastnost štěně po kterém z rodičů zdědí, a mnohé kombinace vlastností dokážou majitele opravdu pořádně potrápit - jen pro představu: samostatnost a ostrost pastevce + sklon retrívra brát vše do mordy = pes, který natvrdo kouše vše, co vidí (znala jsem osobně, majitelé, ač zkušení, ho museli dát utratit). Ad zdraví: je pravda, že kříženci jsou na tom často lépe, než mnozí čistokrevní psi, zvláště pak "čistokrevní bez PP". Na druhou stranu ale zodpovědní chovatelé s PP zdraví velice hlídají, takže u štěněte z takovéhoto chovu je šance na výborné zdraví velmi vysoká. Rodiče mojí fenky (i mnozí další příbuzní a předci) mají rentgeny kyčlí i loktů, vyšetření očí a tři genetické testy na dědičné choroby, nemluvě o tom, že jsou aktivně pracovně využíváni (což je taky částečně ukazatel dobrého zdraví) - a moje fenka zdědila skvělé zdraví po nich (přesto na ní z mnoha důvodů nebudu chovat, ale to už je mimo diskuzi).

Máte kříženku dvou velkých a povahově tak trochu specifických plemen. Věřím tomu, že může být skvělá - ale je dost nepravděpodobné, že by tuto povahu po ní zdědili všichni její potomci. Navíc tohle rozhodně nebudou psi pro každého. Opravdu věříte tomu, že dokážete deseti štěňatům velkého plemene s možnými povahovými problémy najít dobré a zodpovědné majitele, kteří je dokáží vychovat a postarat se o ně tak, jak si zaslouží? A to nejdůležitější: jste připravení na to, že se majitelé třeba taky nemusí najít hned a že vám štěňata můžou nějakou dobu zůstat doma? Zvládnete mít doma třeba pětičlennou demoliční četu půlročních akčních štěňat, zvládnete je v tomto nejdůležitějším období vychovávat a socializovat, aby k novým majitelům nešli úplně nepopsaní? Netvrdím, že to nutně musí nastat, ale pokud chcete chovat, musíte být i na tuto možnost připraveni - a zvlášť u velkého plemene, které se opravdu špatně udává.