Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj všem. Chtěl bych začít jezdit na koni a mám proto na Vás koňáky pár otázek. Za jak dlouho se tak dá slušně naučit krok, klus a cval? Za jak dlouho můžu skákat přes překážky? A za jak dlouho je člověk tak dobrej, aby mohl jezdit na závody? Vím, že u každýho je to jinak, ale zajímá mě průměrná doba. Díkec za odpovědi.

Jak tady několikrát bylo zmíněno, u každého je to individuální. Stejně nikdy není nikdo tak dobrý, že by uměl jezdit fakt perfektně, bez jediný chyby, na 100% správně. Člověk se učí celý život. U koní to platí dvojnásob. Můžeš jezdit 5-20-30 let, ale nikdy neumíš všechno a nikdy nejsi ten nejlepší jezdec na světě. Tohle je potřeba si uvědomit. Samozřejmě že základy se člověk naučí dřív. Krok, klus jsem se učila asi půl roku, aby to bylo korektní, já i kůň byli uvolnění a aby se mi kůň při projíždění rohů a diagonálách nekroutil. Cval, včetně všech různých cviků bylo na dalšího půl roku. Ale být uvolněný za každé situace, mít čistou hlavu a umět ji zachovat chladnou a nezmatkovat, když se něco stane, to se člověk učí celý život...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ahoj, zrovna se ucim u trenerky cvalat, zacali jsme s tim tento tyden poprve a pocity mam tak nejak smisene, jsem nadsena ale zaroven trosku vylekana, diky tomu jsem na tom koni cela ztuhla. Mate nejake tipy, co Vam pomohlo se uvolnit ? Jak jste se s cvalem vyporadali a jak dlouho vam to trvalo nez vam to slo samotnym? Nebo treba nejaky zajimavy, vtipny pribeh?
Trosku tim prekonavam i svuj vlastni strach, kdyz jsem se ucila klusat sama po jizdarne, konik se lekl, rozcvalal a nesel zastavit, nakonec jsem z neho spadla jak ta hruska :D bohuzel moje nemotornost pri padu mi zaridila operaci.

Tak jake mate zkusenosti vy?

První cval je asi vždycky nejhorší:-) Ale řekla bych, že úplně nejlépe se člověk naučí cválat venku, třeba na vyjížďce. Protože myslím, že na jízdárně má člověk spíš trému, strach, než na vyjížďce. Buď tam máš obecenstvo, které tě znervózňuje, nebo máš jízdárnu spojenou s něčím nepříjemným... Já osobně jsem pracovní klus a pak cval zkoušela na jízdárně, ale nšlo mi to. Pak mě tehdy trenérka vzala ven, kde jsem nejdřív naklusali a já jsem zůstala sedět v sedle. najednou mi pracovní klus nedělal problém a oproti hodinám na jízdárně jsem byla neuvěřitelně uvolněná. No a stejným způsobem přišel cval - bylo to na louce, já zůstala sedět a jen si užívala to houpání a okolní přírodu Takže za mě - pokud koni důvěřuješ a on důvěřuje tobě, vyjeďte do přírody a zkus nacválat tam. Pokud ještě neumíš pracovní klus, pak zkus nejdřív ten. A samozřejmě popros trenéra nebo někoho z dospělých, kdo koním rozumí, aby šel s tebou. Pro jistotu.

Daniela Lipová napsal(a):
Dobrý večer. Řeším, jestli pořídit vysoké jezdecké boty nebo perka a chapsy, a tak bych se chtěla zeptata na váš názor. Boty budu používat cca 4-5x týdně. Chtěla bych je nosit celoročně, takže v teplotním rozsahu -10°C až +30°C. Jde mi o to, která varianta pro mě bude podle vás výhodnější. Klidně pište vlastní zkušenosti. Děkuji za jakoukoliv odezvu.

Já osobně jezdím také celoročně v perkách a chapsech. Na jaro/léto mám gumové z Decathlonu (přesně ty, co má sisi58) a na pozdní podzim/zimu mám kožená perka s vytepleným vnitřkem+zimní podkolenky (zimní jezdecké podkolenky jsem nesehnala) a ještě jedny obyčejné ponožky.
Vysoké boty jsem měla pouze dvakrát v životě (s tím, že jezdím 15 let). Ale prostě se mi neosvědčily. Ani šestileté dceři, které jsem je pořídila stím, že ona s nimi problém mít nebude, ale mnohem svobodněji se cítí také v perkách a chapsech... Rozhodně si však myslím, že konečný názor budete mít až potom, co si vyzkoušíte obě varianty a pak uvidíte...

sisi58 napsal(a):
Psala jsem, kdysi dávno. Čemu na této větě nerozumíte?

Pardon - nečetla jsem všechno...

sisi58 napsal(a):
Jasně,že nejde šťouchat koně palcem u nohy. Jde o to, aby bylo koleno u sedla.Což nebude, pokud má někdo na koni chodidla jak Charlie Chaplin.
Kdysi dávno, když byly papírové 3 koruny, se trénovalo i tak, že ta bankovka se vložila mezi koleno a sedlo. A když spadla, byla trenéra.

Stejně, jak už napsal VecnyZacatecnik.
Když přitisknu koleno k sedlu, ztrácím uvolněnost. Tuhnou kotníky, kolena, kyčle a pak celé tělo. Na koni by se měl každý jezdec držet NE SILOU, ale pomocí rovnováhy - balancovat na sedacích kostech a prostě splynout s koněm, jít s jeho pohybem.
Kdysi mě učili, že se na koni udržím JEN koleny - ale už dávno vím, že to je blbost. Neříkám, aby kolena „plandala“, ale celkově by ta noha měla být uvolněná, jít s pohybem koně - a nepůjde, když se budu křečovitě držet koleny.
Navíc každý by se měl zajímat o pohodlí a maximální uvolněnost koně, na kterém právě sedí - nejde jen o jeho koně, jde o všechny.
Prostě a jednoduše - když ztuhnu já, ztuhne kůň. Nehledě na to, že když se křečovitě držím koleny, dost těžko vysedím klus nebo cval...což je kapitola sama o sobě.

Kuň bez koně jako muž bez muže - naši muži = naši koně... Teda aspoň myslím
Většinou všechno, když je třeba, napíšu spisovně, ale ve výsledku to ani neumím odůvodnit...

Dotaz napsal(a):
Tak třeba já bych na koni dlouhodobě bez sedla nejezdila, mám asi dost "ostré" sedací hrboly a od mládí se potýkám s tím, že mě nikdo nevydrží mít na klíně déle než deset minut, protože to pro bolest nelze. Když si představím, jak tím dloubu koni do zad dvě hodiny, těžko bych mu mohla mít za zlé, že ta záda nenabídne. Mně by líp tedy nechodil.

Myslím to v dobrém, ale upřímně mě to rozesmálo 😁 "... aod mládí se potýkám s tím, že mě nikdo nevydrží mít na klíně déle než deset minut..." 🙂

Samozřejmě se mi ten kůň taky neuvolnil hned - to až po určité době, co jsem se snažila se vědomě uvolňovat. Ale s postupem času se to zlepsovalo a zlepsovalo...

A teď mě tak napadlo (možná jsem spíš idealistka...), nezatinala jste během toho sezení na klíně hýždove svaly...? Mě to totiž napadlo, protože dcera už odmalinka, kdykoli mi seděla na klíně, přišlo mi, že strašně zatíná svaly na zadku. A stejný problém měla i na koni...

Ale to mě napadlo jme tak mimochodem...

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Asi byste měla, slečno, více číst. Tady pro začátek http://www.equichannel.cz/s-udidlem-i-bez
Hezký článek a chce se to vzdělávat dál.

Obecně - ježdění bez nebo s udidlem není o lásce ke zvířeti. Osobně jsem u koní 20 let, ježdění bez udidla se mi líbí taktéž, ale dovolila jsem si ho až teď v poslední době na koni, kterého jezdím dlouhodobě jen já a máme k sobě nějakou důvěru - a ta světe div se vznikla během ježdění na udidle. A i kdybych na svém koni jezdila bez udidla neustále - cizímu dítěti bych ho opravdu nesvěřila ani náhodou. Ono ježdění bez udidla je tak trochu "vyšší dívčí" a lze to s koněm, který je dokonale přiježděný/ke kterému máte obrovskou důvěru/je absolutní salámista...a i tak je důležité, jaký druh zvolíte, to je také velice důležité mít nastudované, abyste neudělala víc školy než užitku....můžete začít studovat třeba tady http://www.equichannel.cz/zakladni-typy-bezudidloveho-uzdeni

Ježdění bez sedla...nekomentuji. Upřímně není nic lepšího než správně padnoucí sedlo a jezdec, co se umí posadit na zadek. Samozřejmě, že koni nevadí, když se na něm svezete bez sedla...ale brát to jako že je to nejlepší a nejpřirozenější, to je úplně zcestné. Například můj valach, kterého nyní jezdím, by se bez dobře padnoucího sedla postupně pomalu, ale jistě dopracovával mezi koňské invalidy. Je to vlastně jako když půjdete do hor s baťohem, který vám nesedne. I malá váha pak může být utrpení, jen proto, že nemáte dobře vyřešený zádový systém. Víme? To asi zažil každý.

Je Vám 12. Je fajn, že už teď máte nějaké rozhled, bohužel nemáte úplné informace. Nenechte si nic nabulíkovat a pěstujte si kritické myšlení. Rozumný cvičitel Vás rozhodně bez udidla učit jezdit nebude. Ono je to také větší riziko. Vím, že v Praze v Prokopáku někdo nabízí ježdění na koních v bezkostře a bez udidla...ale jedná se spíš o kochání v kroku, co jsem tak pochopila.
Za mně rada - najděte si někoho, kdo Vás kvalitně naučí jezdit s udidle. Až budete mít trochu nějaké jezdecké vzdělání, pak hledejte alternativní cesty. Jelikož je klasický základ, který se budoval x-set let (mluvím o klasickém ježdění bez násilného, ale spravedlivého chování ke koni) a prostě funguje a na něm lze rozvíjet dál kde co. Ale opravdu se nenechte opít rohlíkem, když někdo tvrdí, že jen bezudidlovka a bezkostra je to nejlepší, co můžete k ježdění použít a za co Vás bude kůň milovat. Ne, nebude, a dokonce mu i takto můžete i ublížit.

Záleží na tom, jak co který jezdec vnímá. Asi je pravda, že v poslední době popularita přirozené komunikace vzrostla, ale... Neni to jen o tom jezdit na koni bez ničeho. Na jednom svém koní jezdím s udidlem western, a reaguje stejně dobře na pobídky holenemi, jako zbylí koně, které jezdím výhradně s parellkou nebo nakrcakem.
Myslím, že ztuhlý a neuvolněný jezdec nebude příjemný ani koni se sedlem, natož bez sedla. Je to jen můj osobní názor. Ale když si vzpomenu na svoje začátky - v sedle jsem byla neuvolněná a koni to samozřejmě vadilo. Sedla jsem na holého koně - samozřejmě byl taky neuvolneny a strašně se mu ulevilo, když jsem byla konečně dole. Ale po čase jsem byla v sedle uvolněná, a hle - ten koník všechno dělal s obrovskou ochotou! Stejně tak u holého koně - uvolnil se taky...když jsem se uvolnila já.
Takže podle mého - kdyby bylo ježdění bez sedla tak špatné, proč ten kůň mnohdy reaguje na pobídky holenemi lépe, než když má sedlo? Pozn: Není to jen můj postřeh. Vlastně ho postrehla stejně laděná kamarádka, a mě po chvilce přemýšlení nezbývalo, než s ní souhlasit.

To asi záleží na každém, někdo je schopný se 45 minut pařit v rukavicích, někdo ne... Každá stáj má svá vlastní pravidla, svoje zásady. Na dovolene se vždycky snažím najít nějaké to ježdění, a skutečně - co platí v jedné stáji, v jiné to považují za zbytečnost.
Setkáte se ještě se spoustou lidi, kteří Vám budou tvrdit, že jedině tohle zabírá a že je to to nejlepší...a to nemluvím jen o oblečení, ale hlavně o technice ježdění a zacházení s koněm. V jedné stáji Vám budou vtloukat do hlavy, že se kůň musí nakopnout, aby se rozešel, v jiné stáji z toho budou mít noční můry a budou Vám říkat, že pro to, aby se kůň rozešel, stačí holeně (což samozřejmě zastávám).
Jezdím western, ale spousta lidí-westerňáků se mě ptá, proč nemám ostruhy. A já jim říkám, že ostruhy nepotřebuji, protože mám koně přiježděné. Oni kroutí hlavou "ne ne ne, ostruhy k tomu patří". Fajn - ať si stojí za svým. Já mám svůj názor z nějakého důvodu - přijde mi hnusné koně tyrat ostruhama. Když je kůň přiježděný, nepotřebuje ostruhy...
No, zase jsem se rozepsala 😁
K tomu oblečení - když jezdíte někde, kde Vám říkají, jak se máte Oblékat, asi s tím nic nenadelate. V sedle jezdím v džínách,l a s kloboukem, bez sedla klidně v kraťasech. Prostě jde o vkus, který si, až budete moct, budete razit. 😁 😎
Jezdit chodím brzo ráno, nebo večer (20.00 - 21.00)... A nebo nejezdím vůbec, ale vezmu koně jen na procházku na ruce - v okolí je plno kopců, takže pohoda 😉

Naprostý souhlas se Slon Indický...
Jinak nevidím problém v tom, jezdit kobylku bezudidlově. Všichni moji koně jsou zvyklí jak na parellku, tak na nákrčák. S tím, že jeden z nich (můj první), je zvyklý i na udidlo. Já osobně teda udidlo nevyužívám, prostě je mi příjemnější buď parellku, nebo nákrčák. Určitě je to i o tom, co přesně u koní vyznaváte. Protože když jezdím western, je to můj životní styl. Stejně tak, když jezdím bez udidla, někdy bez sedla - všechnu manipulaci s koněm provádím v duchu přirozené komunikace...zase se jedná o můj životní styl, je mi to příjemné, koním přirozené...

Pipilota napsal(a):
Makina14 - tohle je řešení pro "koňáka"
Jenže zadavatelka není "holka od koní". Navíc je tam 12 leté děcko. Celá situace smrdí nějakým průšvihem typu vážný úraz...
Jasně že kůň je v tom nevině (i kdyby v nynější situaci děcku třeba vykousl kus obličeje). Jenže pro nynější stav je lepším řešením rychle se ho zbavit. Hezky to shrnula Rif Du Madon.

Aha - je teda pravda, že jsem nečetla úplně všechny reakce, ale když v jedné reakci paní píše, že v kruhovce naběhala na dceru i na ni, vydedukovala jsem si, že je paní od koní taky. Protože kdybych nebyla od koní a měla stejnou kobylku, ani by mě snad nenapadlo lézt za ní kruhovky... 🤔

helcas napsal(a):
Dobry den,
dceri (12let),jsme nedavno koupili kone(jezdi rok a je šikovna,pry predci i deti co jezdi dyl).
Jde o to,ze kobylka,z počátku jak beranek,se od koupe stale zhorsuje..zaclo to sklebenim v boxe,ted uz nas do boxu nenecha přiít ,uz to dela i u čišteni v uličce...zjistila jsem,ze jsme za krátkou dobu treti majitele,ze kobylka proste asi je a bude problemova.

Do jake doby ji můzem vratit?nikdy jsme kobyle nedali duvod,aby na nas byla zla...nikdy jsme ji neuhodily,kdyz se ohnala tak jsme treba zvyšili hlas ale to je vse..v kruhovce na dceru nabehla(nic se nestalo,dcera uhla),pak to udelala i mne(myslela jsem,ze nerespektuje dite)...za dobre splněny ukol ji odmenime,ma denne k dispozici velký vybeh s pastvou a konmi,na noc cisty a prostorný box..presto bych rekla,ze se její chovani k nam stupnuje...po konzultaci s nekolika lidmi od koni dospívám k názoru,ze nejlepe bude ji vratit..

Do jake doby je to možne? Moc diky.

V prvé řadě - mě osobně by nikdy nenapadlo koupit koně dítěti, které jezdí teprve rok. Třeba je to jen "přeháňka", může se stát (jak už se stalo několikrát), že po pár letech to to dítě prostě omrzelo... Dceři píšete že je 12, čím bude starší, tím té školy bude pořád víc a víc... Zamyslela jste se nad tím, jak to potom bude stíhat? Já totiž zastávám názor, že když má někdo nějaké zvíře, nejen koně, měl by se mu vždy plnohodnotně věnovat - ne za ním zaskočit 1x týdně, jen ho pomazlit a zase běžet dělat úkoly. Jen vám radím z vlastní zkušenosti - na koně jsem kvůli škole mohla jen 1x týdně a čím jsem byla starší, tím to bylo horší...
Jinak k vrácení koně - je to jen můj osobní názor, ale... (1)Než si koupím koně, přece o něm musím něco zjistit... O jeho původu, zkušenostech a samozřejmě chování, zlozvycích, povaze... Až podle toho se rozhodnout... Přece nemůžu koupit 12 dívce, která má za sebou teprve rok ježdění, v podstatě neovladatelného koně! (2) Proč toho koně vlastně dál trápit - koupě - prodej - koupě - prodej... Jak se asi musí cítit? Věčně se stěhovat a vlastně nemít žádný stabilní domov... Jak má pak být v pohodě? Změna ustájení (místa, ne režimu), nové stádo - dost možná je to outsider..., noví lidé okolo, cesta přepravníkem a hlavně - ztráta KOŇSKÝCH přátel, které, snad někdy, měl... To všechno je obrovský nápor na psychiku... Proč k tomu ještě přispívat? Na Vašem místě bych se vyprdla na vrácení koně - je to zbytečná ztráta času, který byste mohla věnovat nápravě Vašeho koně. Raději s kobylkou začnete znovu, od úplného začátku. Jasně - ne každý na to má nervy, trpělivost a finanční prostředky (ale s tím jste měli počítat již před koupí). Možná jsem jen hloupý snílek - Vaší kobylku znám jen z Vašeho vyprávění... Proto můžu znít naivně, ale myslim, ze každý kůň si zaslouží žít plnohodnotný život, bez každodenního trápení se. Najděte si ke kobylce vztah - nejen Vy, ale nejlépe i Vaše dcera. Nechtějte po ní pokaždé práci, když za ní přijdete. Prostě jen seďte ve výběhu, mlčte a pozorujte SVÉHO koně. Jak se chová. Jak reaguje na vaši přítomnost. Je napjatá, když tam sedíte? Uvolní se případně, když si třeba sedněte za ohradu?...
Musíte zkoušet navázat s ní vztah. Až vám oběma bude důvěřovat, a vy jí, začněte práci ze země. Raději bych přizvala někoho zkušeného, aby vás pozoroval a případně pomohl, když bud třeba... To at si nastaví ten odborník - Zuzka Prokopová je skvělá, dále mohu doporučit Dášu Rozsívalovou... Nebudu Vam tady popisovat celý ten dlouhý proces, už tady stejně píšu dost dlouho, že to možná ani nebudete chtít číst 😁, ale věřte, že se VYPLATÍ INVESTOVAT DO ODBORNÍKA. Koně Vám napraví, ukáže Vám i dceři, jak na něj. Prostě... Neberte tomu koni šanci. Dejte mu ji. Neposílejte ho dál, bude ještě nešťastnější...
To je můj osobní názor. Nic Vám tady nenakazuju, jen jsem se Vám snažila ukázat, že to lze zkusit i takhle... 👍
PS: ještě bych si sama odpověděla na to, zda na kobylce pozuruji známky deprese? A jak se chová ve stádě - resp. jak se k ní chová stádo? Není odstrčená?... Prostě hledat příčiny... a řešit je. 😉

Stormy96L napsal(a):
Ahoj,

řeším dilema. Koncem minulého roku jsem známé dovolila přijít s dcerou nezávazně povozit malou na mém valachovi. Známá se toho chytla, že malá koně miluje a že ke mně budou chodit pravidelně. Naivně jsem si řekla proč ne a malá ke mně začala chodit každý týden. No a protože je to poměrně ambiciózní dítko, brzy ji nestačilo vodění po lese. Tak jsem ji na střídačku začala brát i na lonž...
Mezitím její mamka stihla rozhlásit, že vozím její dceru na hodném hezkém koníčkovi a chytly se toho další dvě maminy koňochtivých dětí. U nás totiž není moc jednoduché sehnat ježdění pro děti se vší péčí okolo, já je nechávám pomoct mi dovést koně, vyčistit, nasedlat, nachystat krmení... Takže všichni naprosto nadšení.
Jenže teď pro změnu přestávám být nadšená já, chodí mi na valacha tři holčiny 8-14 let + občas si sedne mamka jedné z nich. Nikdy jsem svého koně nechtěla dávat do pronájmu a ani to nemám v plánu, takže možnost dát ho do pronájmu jednomu jezdci místo 3 a půl je pro mě nemyslitelná. Peníze navíc se mi samozřejmě hodí. Jenomže...
Už několik hodin před příchodem jedné z holčin je mi nevolno, mají s ní prý potíže i doma, nesoustředí se, není pečlivá, moc si ničeho neváží, když se kůň lekne, začne křičet.
Nemám trenérskou licenci ani žádné jiné povolení. Nikdo z okolí ani majitelé stáje nic neříkají, ale já z toho mám občas blbý pocit, z té zodpovědnosti a všeho. Výcvik dětí navíc vůbec není něco, čím bych se chtěla zabývat, mám svou práci, kterou miluju. Přesto cítím, že maminky dětí vyvíjejí nenápadný nátlak na dodělání licencí.
Můj valach je charakterní zvíře, děti nekope, nekouše, neháže na zem při začátečnických chybách. Přesto na něm poslední dobou pozoruju určitou otupělost, už není tak jemný na pobídky, sem tam mu u dětí projde něco za co bych ho já běžně srovnala. Jenomže vykažte rázně koně do patřičných mezí, když na něm sedí psychicky labilní dítě... Valach je navíc hodně citlivý na rozpoložení lidí kolem. Třeba už ho sama pěkně štvu svými smíšenými pocity ohledně docházející omladiny.
Nechci od vás konečný verdikt, to budu muset rozhodnout sama, spíš nestranný pohled zvenčí.
Třeba minulé léto to bylo s mým koněm o něčem jiném, když jsem ho měla jen pro sebe. Letos se zařizujeme podle toho jak kdo přijede z dovolené a vzpomene si, že během školního roku chodil pravidelně za koněm.
Děti známých povozím čas od času ráda, ale asi fakt nemám sílu na vedení kroužku. :-/

Podle mého názoru - pokud jste z toho už psychicky hotová, tak bych to, být na Vašem místě, ukoncila. Chápu, že ne všude se dá sehnat kvalitní ježdění, ale... přece existuje spousta míst, kde se dá jezdit. Jak píšou ostatní - jestli někoho znáte, kdo tohle dělá, dohoďte jim ho. A nebo ať pátrají sami! Přece když chce dítě jezdit, tak je i na mě, jakožto rodiči, abych něco pořádnýho našla. Myslím, že jste toho pro ně udělala dost. Jestli budete pořád ustupovat nátlakům, vím z vlastní zkušenosti, že to není žádná legrace "ukázat, co ve mě vlastně je" 😁, ale přece sebou nemůžete nechat takhle manipulovat...
Z mojí zkušenosti: kamarádka mě poprosila, jestli bych jí na jeden den nepohlidala dítě... Ja nadšeně souhlasila, protože jsem v té době žádné ještě neměla... Sedět furt doma mě přestalo bavit, tak povídam, že půjdeme za koníkama, že se třeba i sveze... No, svůj účel to splnilo - ty dvě hodiny jsme nestravily u televize, ale u koní, a holku to bavilo... "Zajezdila" si bez sedla, spolu jsme i zaklusaly a já měla krásný pocit štěstí, když nadšeně mámě vyprávěla své zážitky.... Jenže pak mě má úžasná kamarádka začla využívat, že prý to dceru hrozně bavi... Jo, zpočátku to šlo, zvládala jsem to já i koně... Ale stačily pouhý dva měsíce a už jsem cítila, že si ty koně ani neužívám. Spíš vymýšlím plán pro dítě, abych ho na těch 45 minut zabavila. A to už mě teda nebavilo. Nechtěla jsem nikoho zranit, hledala jsem pořád šetrnější a šetrnější způsob, JAK jim to sdělit, hlavně však malý, protože ta si pořád všechno hrozně bere... Ale nakonec jsem se rozhodla, že říct pravdu bude nejlepší. Řekla jsem, že už to nezvládáme já ani koně a že jsou i jiní (a pro podobné děti zapálenější) lidé... Sice se kámoška naštvala, ale to zase potom není kamarádka, když nedokaze respektovat moje pocity... Na Vašem místě bych tedy řekla pravdu. A uleví se Vám 😉👍

Ahoj,
řekla bych, že na každého koně platí něco jiného. Otázka je kde jezdíš. Pokud jezdíš v nějaké školní stáji, koně tam většinou slyší na stejné povely. (Ale pod sedlem platí na každého koně něco jiného). Pokud ale jezdíš u soukromníka, měla by ses zeptat, na jaký povel ten kůň bude reagovat. A hlavně - u tvého prvního lonžování by měl být dospělý člověk, který toho koně zná, tobě poradí co a jak a bude tam jako pojistka, kdyby něco...koně dost rychle prokouknou, kolik toho umíš, a pak toho klidně mohou využít. Když se jim nebude chtít pracovat, tak prostě nebudou, protože vědi, že toho ještě tolik neumíš... a kůň, když si postaví hlavu, je potřeba na něj jít takticky. Jde samozřejmě také o bezpečnost - jak tvoji, tak toho koně. Ačkoli se to možná nezdá, během lonžování si můžete ublížit - kůň se splaší, ty ho pustíš, může se pokusit přeskočit hrazení, nepřeskočí a malér je na světě...jistě víš, co tím myslím. V tom, pro koně lepším, případě by tě mohl porazit, pokopat... Vážně není až tak jednoduché koně lonžovat.
Mnohdy je těžké koně „jen“ vyslat na kruh. I to chce nějakou práci...
No, ale abych odpověděla na původní otázku - jak jsem již psala, na každého koně platí něco jiného. Zatímco na jednoho koně (v klusu) platí pobídka do cvalu mlasknutím, na jiného může platit výrazné slovo CVAL!, cválej!, já jsem byla u jednoho koně zvyklá nejdřív mlasknutí, pak hop! a nakročila jsem si levou nohou, klidně pár vteřin „cválala“ vedle něho. Byl to mladý kůň, postupem času už věděl, že na povel hop! má nacválat...
Pokud nevíš, na jaké povely určitý kůň reaguje, zkoušej, co bude nejlepší. A co se týče pobídky bičem - když pobízíš bičem, nikdy se nesnaž rovnou výrazně - zpočátku lehce a pomoz si slovní pobídkou. Pokud nereaguje, pomoz si bičem, ale ještě výrazněji slovní pobídka. Když nacválá, udržuj ho v tempu (snaž se hlasem, bič je až jako poslední záchrana), ale pamatuj, že tlak z tvé strany musí povolit.
Snad trochu pochopíš, co tím chtěl básník říci, ale asi nejdůležitější je, abys vždy měla po ruce dospělého.

Jsem z karlovarského kraje. Když neteř chodila na jezdeckou školičku, kde byla i možnost individuální výuky, za 20 minut si řekli 200 Kč. Což mi přišlo přehnané. Když jsem si pořídila vlastní koně, nabídla jsem jí, ať klidně chodí ke mě. Žádné závodní ambice nemá, jde jí (zatím) čistě o to, aby si zajezdila... Nechci po jejích rodičích, aby mi platili, ale občas přispějí třeba na krmivo atd.
V každém případě - setkala jsem se i s nemožně vysokými cenami - půl hodiny/500Kč, hodina/1000Kč - a to se jednalo o výuku na školních koních!!
Tréninků s vlastním koněm jsem se účastnila asi jen 3x, za parkur/hodina chtěli 300Kč, což mi přišlo jako příznivá cena, za parkur v jiné stáji zase na hodinu za 500Kč a drezura ve sportovní stáji hodina/600Kč.
S westernovými tréninky zkušenosti nemám, ale kamarád-westerňák si jednou zaplatil trénink u zahraničního trenéra - na hodinu 700Kč.

Shannen napsal(a):
Dobrý den, jsem 13ti letá holka, která od začátku školního roku začala jezdit na koních. Jezdila jsem celkem už ve dvou stájích. Asi tři měsíce s jednou paní, která mi koně dovedla k nosu, já na něj sedla, hodinu jezdila a fakt jsem měla pocit, že mi to jde, druhou hodinu jsem se už učila klusat a měla jsem ze sebe i ze samotné jízdy opravdu radost. Bohužel paní měla málo koní a moc zájemců, musela jsem tam zkončit. S rodiči jsme našli další stáj, kam jezdím jednou týdně, uklízím boxy, čistím si koně, pomáhám krmit a to je všechno super, ale jak na jednoho z koníků sednu (pokaždé na jiného) mám pocit, že mi to vůbec nejde. Trenérka se samozřejmě snaží mi všechno vysvětlovat, radit mi, pořád se jí na něco ptám atd. ale jednoduše ty koně asi nebavím, prostě nevím, co dělám špatně. Neudržím si jejich pozornost a ostatní holky kolem jen zdržuji. (Jezdíme většinou tak 2-3 někdy 4 naráz) Neporadil by mi někdo, co s tím? Jak si udržet koníkovu pozornost? Aby jsme se navzájem respektovali? Děkuji všem za rady.

KAŽDÝ začátečník by měl začínat na lonži. Jak už tady několikrát padlo. Prostě lonž je takový základ, na kterém můžeš bezpečně budovat další jezdecké dovednosti. A pokud to tvoje trenérka nedělá, zadělává tobě a ostatním začátečníkům na problémy, které se vám budou dost těžko odbourávat.
Sed musí být korektní, uvolněný a musíš splynout s koněm (jak se tak hezky říká - jedno tělo, jedna duše). Koni musíš být příjemná nejen po psychické stránce, ale i po té fyzické. Nesmíš mu „překážet“. Ty musíš být uvolněná, aby se mohl uvolnit i kůň pod tebou.
A to se nejlépe naučíš na lonži. Tím, že je kůň lonžován, můžeš „zahodit otěže“ a jednoduše se soustředit na svůj sed a správnou rovnováhu. Po určité době si můžeš vzít do rukou otěže a učit se mít jemnou ruku... A takhle se postupně posouváš dál...

koně napsal(a):
Proč vlastně se takový chudák zachraňuje?
Chápu,že posloužil jako studijní materiál pro veterinární kliniku a její zaměstnance.Ale jinak mi smysl tohoto konání skutečně uniká.
Kdo takovéto akce platí ?

Toto si prosím neberte osobně, ale...
Myslím, že není špatné ujmout se chudáčka, koně, který toho moc dobrého nezažil, jestli vůbec bylo něco v jeho životě dobrého.
Kůň, a nejen on, ale samozřejmě každé zvíře, které bylo týrané, potřebuje zažít pocit, že ho má někdo rád. Že může odcházet na onen svět s dobrým pocitem, že s ním, třeba jen na krátko, někdo byl, láskyplně se o něj staral a ukázal mu, že ne všichni lidé jsou zlí.
To je, podle mě, ohromně důležité. Jak by asi bylo člověku, který by umíral sám, opuštěný, nemocný, možná i zanedbaný... Asi moc dobře ne, bylo by mu líto, že se o něho někdo nepostaral a nenabídl mu pomocnou ruku... Ale člověk to aspoň pochopí. Možná. Ale zvíře ne...

Mě je ho tak moc líto... To je snad nejzuboženější kůň, kterého jsem kdy viděla...

Ninakamenicka napsal(a):
Ahojte!
Jazdím na koni necela rok,
a mojím cieľom je sa za čo najkratší čas naučiť skákať.... Lenže problém je v tom, že akonáhle koňa nacválam, sa neviem dobre udržať v sedle , strácam kontrolu ,predkloním sa a kôň začne kráčať.....
Môžete mi prosím napísať nejaké rady a triky ako sa udržať v sedle? (môžu aj z CZ

Nejlepší bude trenér. Ten poradí a pomůže, když bude třeba, upozorní na chyby a ten výcvik někam povede. Nechci v žádném případě tvrdit, že se člověk nenaučí skákat sám, ale je dobré mít aspoň základy zvládnuté s trenérem, protože tak si osvojíš/osvojíte správné návyky a nebudeš pak mít problémy s odbouráváním zbytečných chyb
Ale na druhou stranu chápu, že teď asi nebude úplně jednoduché sehnat trenéra. Takže pokud máš možnost jezdit třeba se starší kolegyní, mohla by poradit. Ale... Já osobně bych se zdokonalovala ve cvalu, dobré je cválat s rozpaženýma rukama. Získáš tak rovnováhu a pak to skákání bude jen snazší. A až bude po tom nejhorším a trenéři budou zase k dispozici, můžeš začít skákat pod dozorem, kde se vyvaruješ zbytečných chyb:-) A za to čekání to stojí.

Laf napsal(a):
Ahoj mohl by mi prosím někdo říct něco o fjordech o povaze o ježdení o jejich výkonností a tak dal prosím zvažuju koupi

Ahoj, zkus tyhle stránky: https://www.hellosandy.cz/fjordsky-kun/
Já jsem s nimi spokojená.