Po dlouhé době přidávám zkušenost s Glandexem. Pes 6 kg, krmen barfem (granule příležitostně), trpěl na ucpané váčky, jednou to dokonce došlo tak daleko, že měl zánět a museli jsme absolvovat pro něj bolestivé a nepříjemné výplachy. Po 6 týdenní kůře Glandexu problémy zmizely a ani po 3 letech se už váčky nepřeplňují a neucpávají. Nevím, co je dle složení na Glandexu tak účinného, ale u nás zafungoval na jedničku.

Máme tu samou smutnou zkušenost, fenka flat coated retrívr, 6 let. Osteosarkom se objevil v pravém rameni a od zjištění diagnózy přežila 6 měsíců. Amputace nepřicházela v úvahu, chemo bylo tehdy také nereálné. Nechali jsme si dg potvrdit od 3 veterinářů abychom měli jistotu a když přišel její čas, pomohli jsme jí odejít.
Zuzkafuny, vím, jak vám je, pamatuji si na tu bezmoc, dívat se na psa, který tu již zítra nebude. Věřte ale, že zpětně budete ráda, že jste našla tu sílu ušetřit svého psa bolesti a pomalého a neodvratného umírání.
Cítím s vámi a přeji vám hodně sil.

Vetbedka je vhodná pouze pro odchov štěňat v nejranějším věku ,tedy v době, kdy jim vyměšování stimuluje fena. Jakmile jsou již "samostatná", nelze tuto podložku použít. Mě se nejvíce osvědčil do ohrádky se štěňaty na podlahu chránič matrace (pere se na 90C) , ten nepropustí nic a na něj staré povlečení, prostěradla, případně podložky. Nejlepší ale je plánovat vrh na jaro/léto a co nejvíce posléze venčit venku, vyměšováním od malinka výhradně na textilie pejsek snadno získá celoživotní návyk, což může budoucím majitelům značně zkomplikovat život.
Pro odrostlé čistotné štěně či dospělého psa je Vetbedka opravdu skvělá věc.

Těch fungujících přípravků je mnoho, jen namátkou např. tento:

https://www.spokojenypes.cz/giom-biotin-forte-na-srst-60-tbl/

A děkujeme za pochvalu :-)

Fenečky jsou v drtivé většině v srsti slabší než psi, takže ji nesrovnávejte s papilloními kluky. Ta vaše se ještě může osrstit, podpořte růst a kvalitu srsti nějakými biotinovými prostředky.
Na fotu náš pes v roce a ve třech letech, kdy teprve dosáhl plného nasrstění.

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

Moji známí získali nečekané dědictví nejen v podobě staršího venkovského domku, ale i nejméně 10 ti letého hubeného a špinavého křížence, který celý život na řetěze u boudy u tohoto domu žil. Pejsek neznal vůbec nic, za celý život mu nebyla věnována prakticky žádná péče a výchova. Známí tedy odložili plánovanou koupi pudla a psíka si vzali do Prahy. Ze začátku to nebylo lehké, pejsek byl z uzavřeného prostoru nervózní, v bytě mu bylo horko, na všechny zvuky (běžné v domácnosti) poštěkával. Kupodivu čistotu zvládal od prvního dne na jedničku, jeho celoživotní venčení se pouze venku bylo znát. Velice rychle ale přivykl režimu, pravidelné jídlo, pohodlný pelíšek a zájem o něj udělalo své a už za cca 3 týdny to byl úplně jiný pes. Během čtvrt roku se z něj stal nesmírně milý a oddaný mazlík, přivykl ruchu města a nikdo by nevěřil, jak prožil svůj předchozí život. Jediné negativum bylo jeho nepříliš velké nadšení z ostatních psů, nebyl si s nimi jistý a tak jejich společnost nevyhledával. Ale nepral se ani je nenapadal. Dožil v nové rodině necelých 6 let a jeho odchod všichni upřímně oplakali.

Jste hodná, že psíkovi rodičů chcete pomoct, myslím si, že pes v tomto věku ocení klid, pohodlí a teplo. Spousty psů z útulků pocházejí z podobných podmínek a adopci v bytě zvládají na jedničku.
Držím palce, ať si to staroušek u vás nepokazí a dožije s náležitou péčí a láskou, která mu určitě náleží.

kykyna napsal(a):
děkujeme za pochvalu. Ano, jsou rozhodně "křehoučké" někdy trochu bázlivé a především těžko ovladatelné.. ALE...
Narovinu vám řeknu, že podle mojí Airin nemůžete soudit - kohokoli ze salukářů potkáme, tak všichni nevychází z úžasu jaká ona je. Že takovou saluku nepoznali atd atd.. Moje Airin je velice poslušná, prakticky všude chodí bez vodítka, přivolání má téměř stoprocentní a nikdy se odeměm nevzdaluje z dohledu. Ano, někdy vezme srnu a letí za ní, ale přeběhne tak jedno pole a (i přes to, že k srně se zjevně rychle přibližuje) najednou se otočí a běží zpět.
A já nedokážu říct, kde se to v ní vzalo... Jestli je to mnou? Nebo tím, že vyrostla vedle dvou poslušných psů? Nemám tušení. Je pravda, že od štěněte jsem jí dřela naprosto všude - ke koním, do města, jela s námi do Anglie, kempovali jsme několikrát do roka... A vždy jsem jí vodila odmalinka bez vodítka - čistě proto, že jsem línej lempl, jsem zvyklá, že mi psi poslouchaj a tak věčně nevim, kde mám vodítka
Takže moc bych vám přála, aby se i vaše saluka takto povedla. A moc bych si přála, aby i moje druhá saluka (doufejme, že Airinky dcera nebo syn) byla takový perfektní společník. Ale bojím se, že Airin je opravdu unikátní a že druhou takovou už si nevychovám... Ale i přes to jsou saluky pro mě tak nádherný a mám je tolik v srdíčku, že mě to od vlastnictví dalších saluk neodradí ;-).

Myslím, že je to opravdu tím, že vyrostla vedle poslušného psa. Já měla takhle fenku azavaka od štěněte vedle vycvičeného ohaře. Byla to ideální kombinace, temperamentní ohař jí pohybově stačil a ona na něm visela a krásně se od něj naučila poslouchat (a vystavovat veverky ). Bez problémů se venčila navolno jak v parku v centru Prahy tak i ve volné přírodě.

Mám 6 psů, z čehož čtyři jsou stejného plemene. Jeden z těchto čtyř je navzdory plemenu rozený introvert. Už jako štěně neměl rád divoké pranice, nestál ve hře o fyzický kontakt s jinými psy. I v naší smečce je ten, kdo se do hry zapojí málokdy, svou aktivitu vybíjí nejradši aportováním a rychlými sprinty venku na procházkách. Po něm do smečky přibyli postupně ještě dva psi (od štěňat), nebyl z nich nadšen, ale nikdy po nich nevystartoval, nekousl je ani nepoválel. Oni z jeho chování brzy pochopili, že s tímto strejdou žádná velká legrace není a tak mu dali pokoj. Dnes, kdy už jsou všichni dospělí se nezdá, že by mu soužití s tolika psy vadilo, má svojí vlastní boudičku/pelíšek, kam se uchýlí když je potřeba, jinak jezdí se všemi pohromadě autem na jedné hromadě, jedí společně, poslušně s ostatními čeká v řadě na pamlsky atd.
To, že se pes na procházkách doslova neobjímá se všemi ostatními psy ještě neznamená, že doma žádného nesnese. Chce to ale i aktivní účast psovoda, nenechat štěně aby takového psa obtěžovalo, původnímu psovi zajistit nerušený odpočinek, aktivity ve stejné míře jako předtím a formou her cvičit denně vzájemnou snášenlivost.

Jaké je to plemeno? Někteří pastevci preventivně proštěkají celou noc, je to pro ně normální chování.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
My teď děláme odpo sváču - najemno okurka a do ní zamíchaná lžička jogurtu. Zoufale pořád pátrá po zelené trávě, tak aspoň ty okurkové slupky.

Oliie, tak mu kupte normální kočičí trávu (prodává se běžně v květinářství). Já jí kupuji přes zimu (od jara mají naši psi trávu na zahradě) a čas od času se na ní rádi napasou.

Někteří veterináři akceptují úhrady operací a léčby na splátky. Ptal jste se toho svého na tuto možnost?

Flip, díky za rozšíření infa o curlym. Já právě znám osobně jednoho a je to tedy podle mne také pes na ven, proto jsem ho zadavatelce navrhla. Tento jedinec dobře snáší výkyvy počasí a je celkově otužilý. Lovecký pud se u něj neprojevuje nijak přehnaně, díky silné vazbě na pány je bez problémů ukočírovatelný. A je jak píšete nádherný a impozantní.

Flata jsem měla osobně, jsou to super psi, ale i při pravidelném česání z něj bylo chlupů jaksi dost (bydlel doma). Nicméně flat je neskutečně závislý na lidech a nejraději by byl nacpán na člověku 24 hod denně. A i když na něj nemáte zrovna čas anebo chuť, neustále vymýšlí jak by vás dostal do akce. HW jsme měli po něm a rozdíl mezi oběma plemeny v povaze je markantní. Flat je takové věčné štěně oproti rozvážnému hovíkovi v dospělosti. Ale s tou srstí jsou na tom podobně.

Ještě mne napadl lagotto romagnolo, jsou čím dál tím více rozšířenější, takže povahově budou asi ok, ale osobně žádného neznám. Takže to je jen tip.

zuz4a napsal(a):
Ano, vážně jsem o tomto plemeni uvažovala. A v této diskuzi chci opravdu řešit pouze vhodnost osrstení a péče o srst ve venkovních podmínkách. Každý jsme jiný, máme jinek nastavený režim a to, zda by byl pes spokojený v podmínkách, které jsem schopna mu nabídnout, bych prip. nechala na zvážení chovateli. Pro mě v této diskuzi padla jedna relevantní informace, a to, že pes nemá podsadu a byla by mu zima. Prostě toto je fakt, který já nejsem schopná ovlivnit a kvůli kterému budu muset od tohoto plemene upustit.
Plemen je sice hodně, troufám si říci, že nějaký přehled mám, ale povahové rysy jako u pudla a "nelínající" srst jsem u jiného plemene nenašla. Ale budu ráda za doporučení. Hledám aktivního, rodinného psa, lehce cvicitelného, s nižším loveckym pudem. U ovčáckych plemen, které splňují předchozí, mi vadí vysoká uštěkanost. U pudla byl ještě pro mě hodně ceněny benefit to, že nepouští chlupy. Česání beru jako samozřejmost. Uprava srsti v salónu není problém, stejně tak vyšší pořizovací cena.

I u toho pudla se s loveckým pudem setkáte (osobní zkušenost). Ani toto plemeno není samovychovatelné, výchova a výcvik v poslušnosti je nezbytný. Zauvažujte na tím Curlym, je to pes se silnou vazbou na rodinu, dobře ovladatelný a celoroční pobyt venku snáší relativně dobře. Lovecký pud je u něj jako u všech retrívrů dobře zvládnutelný.

I zahraniční profi chovatelé velkých pudlů mají své psy v jejich vlastních pokojích (nebo domcích), co jsem viděla, tak nikdy nejsou ubytováni výhradně venku v kotci s boudou. Tento pes se prostě potřebuje pohybovat v suchém, čistém a teplém prostředí.

Lesní žínka: my máme stejnou zkušenost s hovawartkou, česala jsem víceméně denně, vždy bylo co vyčesat a bylo to na srsti znát. U těch pudlů je nevýhoda, že vylínalá srst zůstává zamotaná a neodpadává. Takže pár dní nečesání spolu s nečistotami a případně mokrem vyrobí na psovi jakousi rohožku (na rozdíl třeba od toho HW nebo berňuchy). Dokud jsem neviděla péči o králováka v praxi, tak bych netipovala, jak moc je to časově náročné.

Zadavatelka: nespecifikovala jste, co vás na pudlí povaze tak přitahuje, možná, že by vám mohl vyhovovat i Curly coated retrívr.

Osobně králováky nemám, ale chová je moje kamarádka, takže je znám poměrně dost dobře. Co se týká povahy, je to opravdu super pes, jehož bytostním posláním je dělat společnost člověku. Takže kromě vyvenčení a vzájemného si pohrání na zahradě bude pudl čekat na pány nalepený na dveřích. Není ale závislý až tak, že o něj budete doslova zakopávat a mít ho pořád pod nohami. Nicméně bude ležet někde co nejblíže vám a vždy přivítá jakoukoliv společnou aktivitu. Tito psi jsou dobře ovladatelní, poslušní, už jako štěňátka dost rozumní, již celé generace u mé kamarádky např. vyrůstaly v bytě se starožitnostmi a nic nezničily. Je ale pravda, že milují a potřebují pohyb a toho jim kamarádka dopřává dost. Se srstí a péčí o ni to asi nejlépe vystihla rapotačka, česání obden, zejména nohou, podpaží, uší je samozřejmostí, srst má tendence k plstnatění. Stačí malá zaknocená větvička a do týdne je z tohoto místa velký plstěný dred. Dost hrozné jsou i čumbrky a jiná travní semínka.Kamarádka chová výstaváky, tam je úprava srsti opravdu náročná, to se zadavatelky asi týkat nebude, ale i "vysloužilé" kusy se musí každých 14 dní koupat a lehce upravovat střihem. Od kamarádky vím, že mnoho lidí ani ten domácí moderní střih nezvládá a v podstatě berou celého psa strojkem nakrátko. Tito psi ovšem trvale žijí v bytě. Pokud by byl pudl pouze venku, pak je jeho pořízení nesmysl, tím, že je znám osobně vím, že jsou to opravdu velmi citlivé a oduševnělé bytosti.Je také více než nutné pořídit si psa s PP po rodičích se zdravotními vyšetřeními, taková štěňata opravdu stojí kolem 30 000, - a další nemalé peníze je potřeba po celý život psa investovat do kvalitní kosmetiky, nůžek, hřebenů, kartáčů, strojků, fénů atd. A to nemluvím o čase, který i běžná údržba vyžaduje.Tato srst i v obyčejném zahradním režimu prostě toto všechno bude vyžadovat. Pokud si v duchu myslíte, že ne, pak vězte, že již za pár měsíců budete mít co do činění se zadredovanou, nešťastnou a zapáchající psí koulí.
Z jiných plemen můžete zauvažovat nad bearded kolií, irským vodním španělem, portugalským vodním psem apod., ale žádný z těchto psů není pecivál, stejně jako ten velký pudl. A všichni budou potřebovat kartáč v ruce.

Za 4 týdny po aplikaci, ale nepotěším vás, u nás Frontline ani Advantix na blechy absolutně nezabral (vyzkoušeno na všech 6 psech). V zimě jsme se potýkali s bleší invazí (v uskladněné slámě si udělaly noční pelech toulavé kočky a psi tato místa ráno vždy kontrolovali a tím nabírali nové a nové blechy). Nepomohly ani ostatní běžně dostupné spot ony, nakonec jsem chtěla u veterináře Vectru, ten jí neměl a doporučil tbl Comfortis. Ač jsem byla vždy proti tomuto druhu antiparazitik, přes 4 měsíce dlouhý boj s blechami, vydané peníze za nefunkční pipety (vždy 6x), litry Biokillu, neustálé praní, čištění parním čističem apod. mě k této aplikaci nakonec dohnaly. Neměli jsme nijak mohutně zablešený byt ani psy, ale neustále jsem na nich nacházela 1-2 blechy. Musím říci, že Comfortis jako jediný zabral a lituji, že jsem ho raději nepoužila rovnou hned na začátku. Držím palce, ať ty malé mrchy vyhubíte, je to dlouhý a pracný boj.

Kontaktujte na FB tuto paní, domluvte se a zapracujte spolu na převýchově.

https://www.facebook.com/profile.php?id=1850946548512118&ref=br_rs.

Myslím, že kocourek se zase tak nestandartně nechoval. Měli jsme dvě kočky, byly vnitřně-venkovní, svůj pohyb si samy řídily díky prolézacím dvířkům. Doma byly hodně, jedly tam, spaly, hrály si i používaly kočičí wc. Byly nesmírně mazlivé a přítulné, často návštěvy obdivovaly, jak důvěrný vztah s kočkami máme a asi ano, protože byly bezproblémově manipulovatelné např. i na veterině. Venku se ale jejich chování měnilo v závislosti na vzdálenosti od domu. V jeho bezprostředním okolí se daly kočky přivolat či se k nim dalo dojít a vzít je do náruče bez problémů. Na kraji zahrady (cca 50m od domu) to už bylo jiné - tam kočky chvíli přemýšlely, ale přišly. Na konci zahrady (o 100m dále) se většinou tvářily, že nás neznají. Odlovit se tam daly (a zdaleka ne vždy) pouze s dlouhým lákáním a přemlouváním. A i tak ale koukaly rychle z náruče zmizet. Většinou nás nenechaly ani přijít k nim, už zdálky na nic nečekaly a utekly. Je zajímavé, že ta samá kočka, která před vámi utíká, nereaguje na své jméno, známá slova ani hlas o 20 min později spokojene vrní doma na vašem klíně. Jsou to opravdu asi instinkty, které je varují, aby venku nevěřily nikomu a ničemu. Možná i díky nim si spista kočiček venku zachrání život.

Dle mých zkušeností nejvíce rezně hnědá srst pokud je promočená, před línáním a pes schne na sluníčku. Ale reznout může i po nekvalitním lososovém oleji.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
tak já měla hovíka vyrovnaného, nervy pevné jak horolezecká lana, typická hw povaha - k cizím rezervovaný, s inteligentním vyhodnocováním situace, co nemusel to neřešil, ke psům nekonfliktní, ale pokud byl napaden, tak druhého prostě setřepal...sloužil jako socializační figurant malým uštěkaným.

a mám pyrenejáka, a pokud bych měla hlasovat pro lepšího praktického bodygarda, tak vede jednoznačně HW, se svou pracovní inteligencí a vyhodnocováním situace.

"Proto bych si do bytu toto plemeno nikdy nepořídila, protože když máte srovnání vidíte, že celá jejich bytost je uzpůsobena k životu na venkově a k hlídání, dozoru a doprovodu svého pána po svěřeném území."
velmi nesouhlasím, jako majitelka byťáka, posléze u domku, a pes byl doma šťasten, protože pořád s námi. A byl s námi (s důrazem na to S NÁMI) i po přestěhování.

Ta naše byla také pořád s námi. Bydlela v domě s trvalým přístupem ven. Ale v bytě jí chybělo to, co jsem popsala výše. Marná sláva, pobyt venku, pravidelná kontrola teritoria, jeho ohlídání, dohled nad vším a pomoc při práci se zvířaty - to vše ji naplňovalo, ale v bytě pro ni neexistovalo. Asi jsme měli ještě ten opravdový typ pracovního psa. Jak je to s nimi dnes nevím.