Berňák je dobrá volba, typem srsti i povahou. Jen to není vyloženě hlídač - samozřejmě zaštěká, odradí zjevem, ale že by vetřelce skutečně zadržel, to nejspíš ne. Německá doga je fajn pes, ale pro trvalý pobyt venku se nehodí, nemá podsadu. Navíc je to velmi krátkověké plemeno, průměrně se dožívají něco málo přes šest let.
U berňáka si hodně dobře pohlídejte klouby (DKK a DLK) a hlavně ledviny. Což se snáz řekne, hůř udělá - chce to trochu se ponořit do rodokmenů a zkusit dohledat aspoň věk dožití předků a sourozenců od rodičů plánovaného vrhu. Protože štěně po matce, jejíž tři sourozenci zemřeli ve dvou či třech letech na selhání ledvin (hypoteticky, nemluvím o žádném konkrétním vrhu), si ponese velké riziko této nemoci taky.
A rozhodně zvažte mít štěně prvních pár měsíců doma a teprve pak ho postupně vystěhovat ven. Je to daleko lepší pro jeho výchovu, socializaci a váš vzájemný vztah celkově.
Co se týče krmení, rozhodně volte buď kvalitní bezobilné granule s vysokým obsahem masa (Orijen, Essential foods, Carnilove apod.), nebo ještě lépe přirozenou stravu - o té se dočtete na stránkách http://manwe.eu/ (vpravo kolonka BARF) a v knihách o BARFu, které jsou dostupné v knihkupectvích. Pamlsky určitě ne kupované, nebo jen občas - běžně prodávané pamlsky jsou jen slisovaný obarvený chemický šrot. Dají se koupit kvalitní pamlsky na bázi sušeného masa, ale to byste se u berňáka zase nedoplatili. Ideální jsou domácí pamlsky, například vařené maso, tvrdý tvaroh, doma sušené plíce (v sušičce), pečené játrové pamlsky (dejte si na netu vyhledat "játroví"), občas pro zpestření trochu kvalitního párku nebo tvrdého sýra... někteří psi mají rádi i třeba nakrájené jablíčko nebo mrkev, prostě možností, jak zdravěji odměňovat, je spousta.
Knížku Františka Šusty doporučuju taky, ale nevím, jestli není pro začátečníka moc "těžko stravitelná". Výborná knížka je "Jak trénovat nemožného psa". A určitě doporučuju především pročíst útlou knížečku "Konejšivé signály", dozvíte se z ní spoustu těch o signálech psí řeči, které lidi obvykle chápou úplně špatně.

conaf napsal(a):
Dobrý den, má 4 letou fenku,10 kg, agiliťačka.
Přijde mi, že občas má trošku problémy se zadníma nohama, ale nejsem si jistá, spíš mi přijde že občas třeba když stáče dolů ze schodů, tak na ní trošku "zakulhá" nebo tak něco...

Zaměřuje se nějaký vet v Praze na pohybovou soustavu? Dělají třeba něco jako prohlídky pohybového aparátu? Takové preventivní...

Zašla bych k ortopedovi. V Praze můžu doporučit doktora Čápa a doktora Skalu - oba vynikající ortopedi a nebudou z vás zbytečně tahat peníze.

Moníísek napsal(a):
No právě na cvičáku si taky paní s přivoláním nevěděla rady.Takže mi neporadila v podstatě nic sice nás naučila nějaký cviky s tance, ale to je mi k ničemu.

Není to tak úplně k ničemu. Každý takovýhle společný cvik posiluje vzájemný vztah, což je důležité třeba i pro to přivolání.

Nicméně pokud si paní na cvičáku vůbec nevěděla rady s přivoláním, tak je to blbý, co víc dodat Chce to najít lepšího výcvikáře, nebo třeba jen zkušeného pejskaře ve vašem okolí. A věnovat se psu. Samotná délka procházky není to nejdůležitější, daleko důležitější je, co s ním děláte! Pokud babička řeší procházku tak, že psa vypustí a děj se vůle boží, tak to jakékoliv výchovné snahy bude naprosto podkopávat. Pět minut hraní a cviků z tance na zahradě je pro psa v tuhle chvíli daleko potřebnější, než hodinová procházka s babičkou. A pět minut třikrát či čtyřikrát denně snad mezi učením vyšetříte, ne?

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
To si nemyslím - stříhám drápy snad půlce okresu, a nejhůř jsou na tom psi těch majitelů "co nebyli líní" a řekli si, že to zkusí taky .
To stejný s análkama - mě taky příjde, že je to jednoduchý jak facka, ale i když to majitelům vysvětlím a ukážu, tak to stejně nejsou schopní udělat, a není to o tom, že by byli líní, jenom jim to prostě nejde.

Análky chápu, ale co je proboha tak strašně odbornýho na stříhání drápků? Prostě vezmu kleště a střihnu.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Ne každý je schopný odhadnout, kam až může střihnout - zvlášť u četných, popř. přerostlých drápů takže chápu že to majitelé nechávají těm co to umí, než psa stříhnout a udělat mu z úpravy drápků doživotní trauma.

No já bych skoro řekla, že majitel, který to stříhá v klidu doma a může si ty drápky ixkrát nakoukat u psa uvolněně chrnícího na zádech, to odhadne daleko líp, než veterinář, kterému přivedou vystreslého psa s úkolem "a teď stříhej".
Akorát majitelé jsou líní, no.

Dáváme Pangamin (sušené pivovarské kvasnice) + éterické oleje z levandule, citronely, tea tree, cedru... rozpuštěné v kokosovém oleji. Mimo sezónu tyhle přírodní antiparazitika úplně stačí.
Na léto dáváme Advantix.

Chodíte na stříhání? To je takový problém zastřihnout drápek doma? Teda mně by se nechtělo tahat psa kvůli blbým drápkům na veterinu a stresovat ho, když ho můžu úplně v pohodě střihnout doma a pes u toho chrní s vyvaleným pupkem.

A co se týče vašeho dotazu, těžko odpovědět, když nevíme, čím krmíte.

A jinak s tím zastřelením: je to jedno z těch lepších řešení, co se dá s toulavým zasvrabeným zvířetem dělat. Je to hnusné, ale je to tak.

Monika333 napsal(a):
Tady na ifauně už se kdysi o prašivině diskutovalo, nazýváno také demodex, demodikoza...a i tam právě píší že je to nepřenosné. (čemuž teda moc nevěřim). Na obci jsem to nahlásila, vědí o ní a prý někomu řeknou ať jí zastřelí...no...takhle to tu chodí...

Demodikóza je opravdu v podstatě nepřenosná, původce má skoro každý pes a onemocnění způsobí jen na psu s oslabenou imunitou.
Nicméně běžně potkané "prašivé" zvíře v drtivé většině nemá demodex, ale sarcops. Neboli klasický svrab. Podobná choroba, odlišný původce.

Neregistrovaný uživatel napsal(a):
Koukla jsem a vyčetla, že svrab se z koček na jiné savce nepřenáší...

To je jako s těma blechama, co jsou psí, tudíž na člověka nejdou ;-).

scylla napsal(a):
Znám člověka, co má pity tři, nekastrované samce, dělá s nimi TART na vysoké úrovni a psi mu spolu vycházejí.

To je možné. Ale za prvé ten člověk opravdu hodně dobře ví, co dělá (na rozdíl od zadavatelky, která si myslí, že dělat uraženou je účinná výchovná metoda) a za druhé: tohle je jeden jediný případ - z kolika lidí, kteří mají doma pity?
A za třetí: ten dotyčný určitě nemá dva stejně staré psy z jednoho vrhu. To je prostě šíleně třaskavá kombinace.

axl napsal(a):
Sice jsem taky radila pani, at radeji zvazi zda mit dva pity je dobry napad. Na druhou stranu ji chapu. Ma sve psy rada a tak nejak doufa, ze ji nekdo poradime, jak z toho ven a nemusela se zadnyho z hafanu zbavovat. Pani ani nepise, kde bydli, jestli ma domek s pozemkem nebo bydli v byte. Jaky maji psi rezim pres den, jestli maji cvicak k dispizici a tak vubec neco o tech psech. Nerikam, ze by se pak zmenil pohled ostatnich, ale mohlo by to treba v necem napovedet.

A to já zase na rovinu řeknu, že ji nechápu vůbec. Vyrobila vrh pitů, záměrně si nechala dva samce a čekala, že to nějak dopadne a možná to bude v pohodě? Tenhle přístup by se dal pochopit u zlaťáka či bígla, ale u pita ani omylem.

hoffynka92 napsal(a):
Dobry veče chtela sem se zeptat chtely sme z manželem do bytu mini prasatko aby vyrostlo max do tech 8 kil da se tu neco takovaho v čr poridit a za kolik moc dekuji

Http://goo.gl/rw9HJ3

A teď vážněji. Vím od víc lidí, co mají v bytě prasátko, že jsou z něj dost nešťastní. Nejen že si koupili "zaručené miniprasátko" a vyrostla jim z něj dvaceti- až padesátikilová obluda, ale prasátka prostě devastují byt. Hůř jak psi. Pes i kočka jsou šelmy, mají v povaze krátkou intenzivní aktivitu a dlouhý odpočinek, takže když je dobře vychováte a navyknete na samotu, vaši nepřítomnost v klidu prospí. Prase je všežravec, který má geneticky dané pořád shánět potravu, pořád být aktivní, pořád rýt. Můžete se snažit jak chcete, ale prase vaši pracovní dobu prostě neprospí, ale stráví ji průzkumem a přestavbou bytu.

A každopádně: výskyt toulavé kočky nemocné svrabem bych rozhodně nahlásila na obci! Mají povinnost zajistit odchyt, jelikož jde o zdravotní riziko.

Prašivina je jiným slovem svrab. Můžete googlit ;-)

Ano, mohl to chytnout od lišek, a ano, je to přenosné na psy. Co se týče toho, jak snadno je to přenosné, názory se liší - některé zdroje říkají, že stačí letmý kontakt, jiné zase, že je potřeba dlouhodobější styk. Já si myslím, že pravda bude někde mezi a hlavně že záleží na imunitě zvířete.

Lil25 napsal(a):
Ano, rvou se pouze v přítomnosti lidí. Nebo spíš jsme z domu neslyšeli, že by se rvali i o samotě. Zkusíme tedy zapracovat na výchově.
Děkuji za odpověď.

Výchova je samozřejmě to hlavní, ale chce to i umět líp číst psí řeč těla a líp používat svou vlastní řeč těla, abyste rozpoznali hrozící konflikt a uměli ho nenásilně stopnout dřív, než k němu vůbec dojde.

A zároveň psy učte, že mazlení s tím druhým není důvod k žárlení, ale naopak předzvěst úžasných věcí - odměňujte psa za to, že zůstane v klidu, když se věnujete tomu druhému. Ale to by chtělo spíš řešit naživo, protože když do hry vstoupí ještě i odměny a neumíte situaci správně ukočírovat, může se napětí naopak stupňovat... Odkud jste?

apbtbreeder napsal(a):
Ať to nemusím vypisovat znovu, kopíruji z jiného tématu zde na ifauně svůj článek:

Rodokmen u APBT-na rozdíl od společenských FCI plemen (teď si to slíznu)-slouží k přehledu kdo byli předkové, jaké měli výsledky, jaké krevní linie je nebo z jakých krevních linií jedinec pochází. Neslouží k vylepení na zeď, ale je to kus informací, se kterými se dále pracuje. Samozřejmě by to tak mělo fungovat u všech plemen, ale nefunguje, spoustě lidem stačí že PP "existuje" a sprcnou na sebe dva psy s PP, v té chvíli se stávají "chovateli".

FCI vydává rodokmeny max.4 generační, v případě pomocného registru předky nevypíše-úžasná pomoc chovatelům.

APBT jsou vydávány rodokmeny 6 i vícegenerační, jsou vedeny online registry s možností náhledu až ke vniku plemene.


K vydání rodokmenu je potřeba podpis majitele chovných zvířat, chovatele a majitele štěňěte, přiložit poplatek a zaslat na vybraný registr.

Vzhledem k tomu, kolik je v ČR a střední Evropě APBT s rodokmenem, každý podvod se provalí.

Tohle zní strašně krásně, ale tak úplně nevěřím, že je to reálné. Kolik chovatelů APBT opravdu dokáže s rodokmeny pracovat tak, jak píšete? A kolik jich s rodokmeny vůbec takhle pracovat chce? Vzhledem k povaze plemene, které k sobě zákonitě přitahuje magory (tím se nechci dotknout skutečně zodpovědných chovatelů, kterých je určitě většina!) a naprosto nulové kontrole "shora" se obávám, že těch úletů tam bude minimálně stejně, jako v FCI chovu. Tím nemyslím vyloženě podvody a čachry s rodokmeny, spíš průšvihy ve smyslu krytí zvířat s nestandardními povahami či zdravotními problémy.
Lidi jsou pořád jen lidi, bez ohledu na to, která organizace je sdružuje. Všude jsou lidi zodpovědní, míň zodpovědní i kreténi.

Lucinka0112 napsal(a):
Myslela jsem si, že tu jsou jiní lidé a ne takovýhle omezenci :) Díky za chytré rady vy milovníci psů :D.

No jo, pravý milovník psů jistě dokáže magicky zajistit, aby byl husky naprosto spokojený na gauči, aby bígl ignoroval stopy zvěře, aby retrívra nezajímal hozený míček, aby špic nehlídal, aby jagdteriér skvěle vycházel se slepicemi a aby se dva pitbulí samci nervali...
My omezenci si holt pořídíme psa s ohledem na jeho vrozené vlohy a vlastnosti a nedivíme se, když pes projevuje sklony k tomu, pro co byl po staletí šlechtěný.

http://goo.gl/3RTyZn.

lucs99xx napsal(a):
On zere ale nezere sam..musime mu to cpat vyslovene rucne aby se nazral..ale i tak toho sezere strasne malo..

A zkoušeli jste opačný přístup? Nenutit, neřešit, nekrmit, prostě jen položit misku a odejít z místnosti, po deseti minutách se vrátit a misku sebrat bez ohledu na to, kolik z ní ubylo? Tohle totiž platí u psů i u dětí: čím větší "divadýlko" kolem jídla děláte, tím větší "divadýlko" dělá kolem jídla strávník. Řekla bych, že na začátku bylo prostě vystreslé štěně, které nemělo při té obrovské změně chuť k jídlu, a teď se to s vámi díky tomu krmení, nucení a přemlouvání vleče...