Terven napsal(a):
Taky bych měla na sobě zapracovat - posazuju vnuka na nočník a říkám mu "sedni" a dcera (jeho teta) je koňák, tak ta mu řekla, když se jí připletl do cesty "ustup"

Myslím, že to je normální. Úplně běžně batole poveluju "čekej", "sedni", "lehni" a "fujjetotyčuně".

To že pes chodí, neznamená, že netrpí. Náš staroch taky chodil navzdory bolesti a byli jsme rozhodnutí, že pokud by nebylo možné operovat a konzervativní léčbě by nezabírala, že to ukončíme. Protože takový život není život. Ještě jednou se zeptám. Konzultovali jste jeho stav s odborníkem - neurologem, který má s výhřezem zkušenost? Je pes v péči kardiologa? Zoperovat lze i starého kardiaka. Jeden takový mi teď, měsíc a kus po operaci vyhřezlé plotýnky, už zase běhá jako jura, že ho musíme krotit. Rozhodně to není pes na utracení. Ale nechat to zvíře trpět bolestmi několik měsíců, že je z toho nepříčetné pardon, ale z toho mi je zle.

Tak já si nemyslím, že by vestička/šátek/mašle byla všespásná. Spíš jsem si říkala, že by to mohl být další ochranný/vystražný prvek - je to výrazná barva a narozdil od malého tmavého psa je vidět z větší dálky. Jinak klasika hlásím a prosím o ohleduplnost už s předstihem už pár let. Staroch o pozornost nikdy nestál, takže tohle už mám za ty roky vryté.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
klidně žlutou mašli, i když většina lidí neví, co znamená, budeš dělat osvětu

a k tomu paralyzér, jiskra a informace, že ho nebudeš váhat použít, to zabere dozajista

a psům bez lidí žlutá ani nápis, i kdyby na transparentu, nic neřeknou (nebo hrst mňamek, ty taky fungují)

nemůžeš s ním jezdit někam mimo?

Bohužel nejsem pojízdná.
Zas v blízkém okolí už má člověk minimálně část psů a jejich majitelů zmapovanou. Takže uz z dálky vím, jestli je to v cajku nebo potížista. I když poslední dobou mám pocit, že jich ještě přibylo. Asi covid. A i lidi, co mívali bezproblémového psa a po jeho odchodu si pořídili stěně, najednou úplně vypli mozek.

Jo na vestičku/šátek s nápisem koukám a líbí se mi to víc, právě kvůli tomu nápisu. Že si to třeba aspoň někdo přečte.

Zdravím,
už jsem psala v jiném vlákně, že máme jezevčího důchodce po operaci páteře. Dnes s ním jedeme na vyndání stehů a předpokládám, že dostaneme plán rehabilitace.
Zatím venčení probíhá v omezeném režimu - odnést na nejbližší trávník, protáhnout a rozhýbat nožky, vyprázdnit a domů, ale každým dnem se vzdálenost, kterou uťape zvětšuje a začínám uvažovat nad režimem procházek "až to půjde". Bydlíme ve velkém městě a je tu přepsíno.
Takže uvažuji o pořízení o žlutého obojku/mašle pro psa v rekonvalescenci. Ty největší ignoranty to nejpíš neodradí, nejsem naivní, a budu muset dělat "nárazník", protože každému druhému tu přijde normální, aby jeho pes otravoval psa na vodítku/lidi a když dotyčného žádám o odvolání a bráním našeho starouše jsem ještě za tu špatnou já, že (cizímu) pejsánkovi nic nedopřeju.
Tak se zeptám, jestli tu má někdo zkušenost, jestli má žlutá mašle aspoň minimální efekt nebo je to zbytečné?

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
V Mělníku zřejmě máte na mysli MVDr. H. Velebného.

Ano, to bude on. :) Díky!

Ještě bych tedy dodala, že to chce vyšetření u odborníka - neurologa, který se na operace páteře a vyhřezlé plotýnky specializuje. Na jedné klinice, kam nás odkázali z domovské veteriny, nám na rovinu řekli, že specialista přešel jinam a jejich současný neurolog s tím nemá zkušenost. My jeli do Brandýsa n. L., kde jsme se starochem byli už na podzim a byli jsme s péčí spokojení. Druhý neurolog, na kterého jsme dostali tip, je aktuálně myslím v Mělníku. Jména si bohužel nepamatuji.

Já hlavně nechápu... Nikde v celém vlákně nečtu nic o přísném klidovém režimu, který je u vyhřezlé plotýnky první varianta. Ne týden ani dva, ale třeba dva měsíce. Nic o druhém názoru. Ten pes měl tohle za a) absolvovat. Za b) pokud konzervativní léčba nezabírá, mělo být dávno udělané předoperační a pes buď zoperovanej a rehabikitující nebo uspanej. Tohle je akorát trápení.
Mám teď čerstvě zoperovaneho dvanactiletého jezevčíka a ta péče je zahul a operace je drahá, ale vidíme drobná zlepšení každý den.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Pockejte co vam rekne veterinar.
Nicmene - pokud krmite stejne (ve stejny cas), vencite cca stejne (ve stejny cas). Venujete se psikum cca stejne. Psi by to meli pobrat...
A problem by mel zmizet stejne jak zacal.
Pokud ne, tak stojite opet na zacatku - proc to dela...
A to uz by bylo asi treba poptat odbornika, ktery Vas (i mimco i pesky) uvidi a rekne kde je pripadny problem a jak z toho ven.

...napr. jedna kamaradka mela podobny problem - rada od odbornika znela - nenechavat pleny v byte...
Litat do kontiku po kazdym po*** nerealne.... Koupila nejaky super plenovy odhazovak a za chvili byl klid... Ale jestli to bylo tim... Tezko rict :)

Jojo pleny jsou mor. Taky jsme (nejen) kvůli psovi museli pořídit speciální plenkokoš. Náš dědek, který nikdy ani jako štěně neraboval ani se moc nevyžíval v prasečinkách, totiž pro změnu s příchodem potomka, začal po novém mláděti ve smečce uklízet. Což znamenalo, že vytahal pleny z koše a pevný obsah sežral.

Konzultovali jste i s jiným vetem. Ideálně takovým, který má s operací páteře zkušenosti? Protože mně přijde šílené, že veterinář dá závěr, že pes si na bolest zvykne. K takovému už bych nešla. Vyhrez plotýnky se obvykle léčí buď přísným klidovým režimem (a ne týden fakt nestačí) a nebo operativně. Operace samozřejmě není všespásná, má svoje rizika, nemusí se podařit a je po ní potřeba rehabilitace. Anebo psa operovat nejde, klidový režim na omezeném prostoru (klidně dva tři měsíce) viditelně nezabírá a pak bych se přiklonila k názoru Keriton. Nechat psa trpět bolestí několik měsíců či let... No nekomentuju. My si s plotýnkama našeho jezevčíka užili svý už v minulosti. Naštěstí tehdy ty dva měsíce klidu vážně zabraly (a nález na ct nebyl takový, aby se muselo operovat). Teď navzdory věku o operaci (podle toho jak tento týden dopadne CT) zvažujeme, protože se mu problém vrátil v poměrně krátké době (na podzim zabral klid), ale zároveň když by ho ty zatrolený plotýnky nechytly, pořád je to navzdory stařeckým neduhům čilý a dobře naložený pes. Což se podle mě o psu dlouhodobě trpícím bolestí k nepříčetnosti říct nedá.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
A něco takového?
http://www.fyziopes.cz/pripady-z-praxe/arci-uspesna-rehabilitace-psa-vyhrezem-meziobratlove-plotenky/
Když se bolest nedá tlumit a nemůže dýchat, bude se muset pes uspat.
Tady píší, že úspěšnost až 90%, to je hodně.
http://www.vetcentrum.net/specializace-v-oborech/chirurgie/operace-patere
Znám případ takového psa, kde veterinář ortoped řekl, že operace bude stát 30 tisíc a majitelé toho psa nechali uspat. Kdyby mi řekli, že je taková šance, jak se píše v odkaze, tak neváhám a peníze si půjčím. A to dýchání? Nedovolí narkózu, souvisí to s tímhle, nebo je nemocné srdce?

Pokud není potřeba zoperovat akutně, dělá se předoperační vyšetření, ne? Aktuálně řešíme plotýnky u našeho dedouška. Je zároveň kardiak (zaléčený). Aktuálně má za sebou předoperační, aby bylo možno zvolit co nejvhodnější narkózu s ohledem na jeho chronické potíže. Čeká ho CT a podle výsledku tedy operace.
V případě, že by se jeho stav zhoršil ještě před vyšetřením (došlo ochrnutí), bylo nám řečeno jet okamžitě a byl by operován i bez předchozího vyšetření, protože to je pak akutní. Což by bylo mnohem riskantnější a dovedu pochopit, že u starého psa někdo v takovém případě raději přistoupí na uspání. Protože ani operace nezaručuje úspěch nebo že nezůstane na stole. A třicet tisíc prostě není málo.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
... ještě taky já se svojí téměř 14-tiletou kraťandou a věřím, že i další, které/kteří prostě jen víc čtou než přispívají. Taky je mi úzko, ale o to víc se snažím užívat si s ní každičký den ...

Náš dedoušek už taky patří do klubu psích důchodců. Většinou jen čtu a tohle je bolavé téma. Aktuálně řešíme dilema, zda ho nechat operovat nebo pokračocat v konzervativní léčbě. Ani jedno řešení není ideální, obě mají svá pro a proti a ani jedno nezaručuje úspěch. Definitivní rozhodnutí tedy asi padne po předoperačním vyšetření. :( A v jeho věku si člověk taky uvědomuje, ta hranice mezi šancí na další rok/dva/tři kvalitního života a trápením je hrozně tenká a nejasná.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Záda? Já jen čtu ty řádky o šátku a už mě bolí.

Naštěstí ne. Zada by po víc než roce každodenního tréninku odnesly mamuta. :D

Jinak k tématu. Mít před porodem, tak si štěně nepořizuju. Ještě pořád mám šestinedělí v živé paměti a díky za dospělého spolehlivého psa. A to syn byl vcelku nízkoúdržbové mimino a nyní je nadprůměrně spolupracující batole. O tom že těhotenství, porod i šestinedělí se mohou nehezky zkomplikovat ani nepíšu. S malým štěnětem nebo psím puberťákem. No nic moc.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
No já kolikrát koukám na maminy, co nosí děti v těch šátcích....asi to je teď trendy, protože to vídám častěji než třeba před několika lety......a přiznám se, že mě jako první napadne "no to by se mi chtělo takhle tahat s děckem....zlatej kočárek"

Ale já už se ani v tomto neberu moc vážně, protože zjišťuji, že čím jsem starší, tak jsem větší konzerva....takže moje názory na ty "novoty" nejsou objektivní.

Šátek nebo nosítko jsou neuvěřitelný pomocník. Když má člověk dobře uvazano nebo nastaveno tak i víc jak deset kilo není problém. A opravdu to ten život usnadní. Není kvůli rychlému venčení dítě oblékat do x vrstev. Prostě dám dítě do šátku, to je akce na minutku, když to má člověk v ruce, bundu přes oba, vemu psa a jdu. Na procházce nemusím řešit terén. V MHD nemusím hledat eskakatory ani výtah. Venčení s kočárkem byl opruz pro mě i pro psa. Nošení nám to vážně usnadnilo. Teď nosit nesmím že zdravotních důvodů a ten hroznej vehikl bych nejraději odhodila do škarpy. Akorát zabírá místo, překáží a omezuje. Jenže dítě toho ještě neujde tolik, aby zvládlo cestovat po svých celou dobu. A to na svůj věk ujde fakt hodně.

My dřív brávali psa všude s sebou, krom vody. To zůstával doma (je to rodinný pes) a na vodu jsem jela bez něj. Ale brzy se ukázalo, že zimní hory nejsou jeho šálek kávy, tak ten týden si ho brala babička. On byl spokojený a my také. Teď, co je už dědek, nebereme ho ani v létě nebo na nějaké dlouhé výlety. On je rád, že má doma svůj klid a na hlídání v rodině je zvyklý.

Ono se bohužel posunulo vnímání společnosti. Není to tak dávno, kdy nám v kempu začaly nějaký dvě ženský nadávat, co že děti necháme zoracovávat dřevo. Celé generace bylo normální, že se táborový děcka zapojovaly do chodu tábora, pomáhaly se dřevem, vařením, rozdělávaly oheň. Ale teď to někteří dospělí považují pomalu za zločin. A nejsou to jen mladí. Těmhle dvěma dámám bylo kolem padesátky. Fakt ale je, že doba je jiná. Mně by se taky líbilo, abych mohla kluka, až bude starší, s klidem pustit ven na kolo nebo kolobrdnu, ať si jezdí mezi vilkama, ať už sám nebo s kamarády, jako jsme mohli my. Ale půjde to? Nebudu trnout, že mi ho tu nějakej šílenec za volantem sejme? A to si nemyslím, že bych byla úzkostná nebo protektivní matka.

Hlavně dneska poslat pětileté dítě do sámošky (nejbližší máme cca kilometr a přes frekventovanou hlavní), když pominu riziko, že ho smete nějakej blbeček, kterýmu padesátka nebo třicítka na značce nic neříká (a že tu pár pomníčků už máme, tomu poslednímu bylo devět), tak si rodiče budou koledovat o opletačky se sociálkou.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
my se desetiletí scházeli, i bez kroužků.....

A jaký byl za vašeho dětství provoz? Měla tehdy každá rodina 1-2 auta? Asi ne že... Ani za mého a to tu určitě patřím k těm mladším. Tehdy nás naši mohli v klidu vypustit na ulici. Teď to pořádně nejde.