tamca napsal(a):
Když jsem si brala našeho kokršpaněla od chovatelky, řekla mi: "Když nebude umět na povel sednout, nic se neděje, když nebude mít přivolání, nemůže chodit na volno, ale dá se s tím žít, ale když se nenechá učesat, ostříhat drápky nebo vyčistit uši, máte velký problém. " Dala mi kartáč a nakázala několikrát denně štěně kartáčovat (ne kvůli srsti, ale aby si zvyklo). Dnes náš pes něco umí, něco neumí, ale při česání slastně přede, při stříhání pochrupuje a ani s ostatní kosmetikou nejsou žádné potíže.

Ja bych to shrnula trosku jinak. Dle meho nejde ani tak o cesani, strihani apod. Ale o to aby si pes od panicka nechal libit vpodstate VSE! Jestlize muze majitel udelat s pejskem cokoli, aniz by se bal, ze se bafik ozene, tak ma z vetsi casti vyhrano.
Samozrejme je spousta dalsich veci, ktere by pes mel umet, ale tohle je asi to, co je zivotni nutnost, to proste umet (resp. snaset) musi!!!

aira napsal(a):
Na vsi je socializace mnoha psů ubohá-jak jste napsala(i já jsem z vesnice). Také jste psala, že bývá zavřený - ten NO. Můj názor je ten, že NO sám nezažil situaci, kdy se musel příliš podřídit či podřizovat. Patrně nezná cvičák ani hry se psy(nečetla jsem všechny reakce, tak se domnívám),tudíž pozice nadřazený-podřazený nezná a náhle dospěl a choval se nadřazeně a vlastně nevěděl, jak se podřízenost jiného psa "vyjadřuje". Také si myslím, že nechtěl psa zabít-kousnou, jen podle mého nezná situaci projevování se a dokazování si pozic, proto jednal jak trotl.
Jinak já bych také nenechala majitele v klidu. Okolo nemusíte jít jen vy, která jakž takž víte co dělat, může jít babička s Puňťou, či malá holka a průs... je na světě.

Ta babička s Punťou nebo děti je právě to, co mě hlavně rozčílilo. Protože o ulici za mnou šli asi 4 tak dvanáctiletí kluci s jezevčíkem a asi českým fouskem (mimochodem další příklad nezodpovědných rodičů - tak velký pes pro tak malé dítě "na hraní"). Když jsem si představila, že by byli na mém místě, tak by to možná odnesl některý pes nebo dítě, které by šlo zasahovat a to je podle mého neomluvitelné!!! Tak přesně vznikají ta napadení psem, která se posléze vesele medializují. Ale ten ubohý (nesocializovaný) pes je v tom jen jako nechápající divák

wera napsal(a):
Mám podobné zkušenosti jako Vy. Můj první pes je RTW, takže s ním problémy typu nemožnost obrany sebe i mne nebyly a nejsou. Ten si to vždy zvládne sám. Jednou potkal 3 vzteklé urvance NO, za kterýma běžela vylekaná panička a řvala "utíkejte, utíkejte!" Na útěk bylo pozdě, a náš RTW si je pěkně z vostra podal. Utekli oni - všichni tři NO.

Náš beagle na tom ovčem není tak dobře. Také to schytal ještě jako štěně (kolem roku) od Kavkazáka, který je poštěn ve dne ze zahrady, ať se proběhne po sídlišti. Věřte mi, myslela jsem, že mi mého strakáče zabije. Přežil bez fyzických rán, ale dušičku měl na dranc. Útoky se opakují dodnes, majitel si z policie, kterou jsem už párkrát volala, nic nedělá, platí pokuty a doufá, že soud mu také dá jen pokutu. Náš beagle má 2,5 roku, ale stejně proti Kavkazovi šanci nemá. Také nosím pepřák a doufám, že mu ho jednou pořádně stříknu do huby. Mám ho plné zuby. Kopání a křiky na Kavkaze neplatí, obojek nemá, tak pouštím mého psa, a řvu, ať utíká. Hm, Kavkaz he hodně rychlý....

Když já bych se pepřák použít bála, obzvláště na hodně velkého psa. Co když ho nezasáhnu dostatečně, hodně z nich má dost snížený práh bolesti, a jen psa vyprovokuji? Potom mi pomáhejte všichni svatí, protože buď sežere mého psa a potom mě nebo půjde rovnou po mě. Obranu před rozzuřeným 60 kg a více vážícím psem si neumím představit .

mata napsal(a):
Tak zkuste nosit velkej řemen, třebas i krátkej, ale s velkou karabinou, a nebo velkej klacek! Většina těchto nevychovaných a blbých vesnických ovčáků, urvaných ze řetězu, sou srabové...jednou je přetáhnete a zařvete a sou fuč!
Fakt jinak nevím, my už máme dlouho klid, ale když byly obě feny mladé...sme měli štěstí na samé pitomečky! Jenže když se něco semlelo, dostávala sem se do takovýho amoku, ze strachu o svého psa, že bych snad radši padla v boji já, ale né moji psi...to nikdy!!

Ja vim, jenže já jsem zatim nebyla asi v takové situaci, abych psa dokázala OPRAVDU praštit. Proste se bojim, že si špatně vyložim chování psa a zbytečně mu ublížím - nedej bože třeba opravdu vážně
Asi na psy působím opačně než chci , včera jsme ještě před touto akcí potkali jiného ovčouna, kterého jsem se pochopitelně trochu obávala, tak jsem si proti němu stoupla a dívala se mu do očí s myšlenou "zmiz ty zmetku" no a pes stáhl ocas a přilezl ke mně, tak nevim, co si o svem hypnotizacnim umu myslet

marcha napsal(a):
Sama to píšete, ten NO asi reagoval tak přemrštěně proto, že sám nebyl socializovaný a nebyl zvyklý se pohybovat mezi psy. Taky bydlím na vsi a vím, jak to tam chodí. Takový pes se dostane ven ze zahrady nebo kotce jednou za uherák, většinou bez dozoru a jasně, že je pak jak "urvanej ze řetězu".
Řeším konflikty s rvačkami dost často, taky proto, že můj labís není žádná putička (což se ale naučil z konfliktů na vsi atd., začarovaný kruh). Teď jsem dosáhla toho, že se mě volně pobíhající psy na naší procházkové trase bojí a stačí zařvat a klidí se. Nejsem na to hrdá, je mi jich líto, stálo to pár kopanců, které by zasloužili spíš jejich majitelé... Mému psovi to sice nemístně zdvihá sebevědomí, ale lepší než je od sebe trhat. Navíc, když jsem na to sama, nenadělám nic moc... Vy máte výhodu, že můžete psa vzít do náručí - ale to asi jen jednoho, takže to moc nepomůže, jste-li se dvěma.
Chceme pořizovat štěně a počítám, že kvůli socializaci ho budu brát do práce a na procházky do města - paradox, ale jinak se moc se psy pod dohledem pána nesetká

Jenže jak se bránit psovi, který bude následně útočit na mě, když budu mít ještě plné ruce svého psa? Připadám si "nebezpečnější", když mám volné ruce.
On ten pocit stejně nic moc, když člověk rve 50 kg NO a čeká, zda pokouše i jeho nebo ne

aktak napsal(a):
Já vám také neporadím, co dělat při útoku, ale poradím co dělat teď. Se štěnětem chodit mezi psy - velké, malé, straré, mladé, aby zjistil, že to co ho potkalo není normální a aby se nebál. Jinak budete mít doživotně zkaženého psa. Já jsem přesně tuto chybu udělala a později už to napravit nešlo.

No jo jenže my jsme z vesnice, takže vám je asi jasné, jak tam probíhá socializace štěněte mezi ostatními psy . Potkáte obvykle pouze pár psů, z čehož je polovina takovýchto asociálních blbů

Proč by si ale dospělý pes takhle drsně podřizoval štěně, které mu jasně vyjadřuje podřízenost? A jak já mam poznat, že není třeba zasahovat? Vždyť nemusí to být ani úmysl a může toto podřizování skončit těžkým zraněním váhově mnohem lehčího psa. Mimochodem tetě takto vlčák zakousnul jezevčici, se kterou vyrost, ale po 4 letech soužití a jejího vůdcovství, chtěl obměnit řebříček hierarchie jenže její tělo nebylo na skus NO stavěné

Včera jsem zažila svou prvni "bojovou" vychazku se psem. A musim přiznat, že ještě teď jsem z toho vyvedena z míry, proto bych chtěla požádat další osoby o jejich názor.
Šla jsem s 8 letým a 8 měsíčním jezevčíkem - oba psi. Starší byl na vodítku - je konfliktnější a neposlušný, mladší byl na volno. Minuly jsme další plot (vím, že zde mají vlčáka, který byl vždy zavřený na dvoře a vcelku neagresivní - jen tak blafal, aby se neřeklo), a najednou vlčák vyběhnul z otevřené branky.
Je to podle mého starší zvíře, pes. Staršího psa jsem si stahla k sobě, abych zamezila problémům. Mladšího pes doběhnul, ale protože vím, že prcek je velice nekonfliktní a hodně submisivní, tak jsem situaci nechala s předpokladem, že NO si čuchne a půjde.
Jenda podle očekávání začal přikrčený vrtět ocasem a dalšími způsoby projevovat zájem o seznámení. Vlčák jen stál a najednou po Jendovi vyjel. Nevěděla jsem co dělat, ale čekala jsem, že když Jenda patřičně vyjádřil podřízenost (stáhnul ocas, přikrčil se,...), tak ho pes nechá.
Jenda chvíli čekal a pak vyběhl ke mně. Ale NO vyrazil za ním a prostě na něj zaútočil - skočil po něm a začal ho doslova brát do huby. Natlačil ho k plotu a Jenda jen pištěl. Nevím, co jsem měla udělat, ale pustila jsem druhého psa a vlítla na NO. Nejdříve jsem na něj zařvala, ale nic, tak jsem ho lehce nakopla se stejným efektem. Takže jsem ho rafla za obojek, který naštěstí měl a začala ho škrtit. Tímto způsobem jsem ho odvlekla za branku a zavřela.
Stále o tom přemýšlím a nevím, jak situaci vyhodnotit. Jenda zústal "nepoškozený", ale pes vypadal opravdu odhodlaný rvát se. Zase si ale říkám, kdyby chtěl ublížit, tak by stačilo jedno kousnutí, ale Jéňa byl sice ocucaný ale ne pokousaný. Na druhou stranu takhle přeci nereaguje dospělý pes na štěně, které mu vyjadřuje podřízenost.
Co jsem měla nejlépe udělat? Jak psa případně spolehlivě zastrašit? Pak Dostál a jiný psí "psychologové" říkají, že pes pozná mé odhodlání a sílu se mu postavit a půjde z cesty. Ale tenhle nic. A to mohu tvrdit, že jsem byla hodně odhodlaná a naštvaná, nic jako strach jsem rozhodne necítila, takže nemohl cítit nějakou nejistotu.
Co v takové situaci tedy udělat, aby to bylo nejefektivnější a nejvhodnější?

P. S.: Samozřejmě jsem se snažila dozvonit na majitele, ale ač na dvoře stála 2 auto a spoustu kol, tak nikdo neotevřel. Ale rozhodně to nemám v úmyslu nechat bez odezvy, už proto, že bylo zřejmé, že jsou doma a schválně dělali "mrtvé brouky"!!!

jafar napsal(a):
V mém mládí jsme měli lovecké psy a bylo požadováno u zkoušek perfektní provedení povelu daun. Tento zvládnutý cvik se využíval hlavně k zastavení psa, který by jinak běžel za zajícem, kterého vyhnal z pelechu.(štval vypíchnutého zajíce) Pes který prudce zalehne s hlavou mezi předníma tlapama, jednak přeruší činnost a také zajíce ztratí z dohledu. Někteří psi hledají nízkým nosem(honiči, slídiči) jiní vysokým nosem ( ohaři, nejlépe angličtí)
Ohaři mají vrozené vystavování, pokud zaznamenají zvěř, zastaví se a upřeně hledí směrem k ní, někteří jen naznačí zastavením. Pokud pes nevystavuje, nalezenou zvěř vypíchne a štve, třeba jezevčík, měl by cestu hlasitě oznamovat, hlásit. V případech zastavení psa při tomto se používal výstřel do vzduchu, jako povel k daun. To je vše, co si tak po 36 letech pamatuji. Měli jsme ohaře výmarské dlouhosrsté a ti nevystavovali. Takže daun se nacvičoval na pevno. Postupem již popsaným, stlačením psa v oblasti beder a kohoutku směrem vzad, potom přitisknutím hlavy na zem. Nikdy to nebylo drastické a psi cvik chápali velmi rychle. Pamatuji, že tatínek používal průpovídku " co ta hlava" pokud pes hlavu zvedal, pomohlo to vždy k perfektnímu provedení.

Moc dekuji vsem za rady a zkusenosti! Treba to v praxi nebude tak slozite, jak to teoreticky vypada a pejsek bude chapat rychleji, nez ja budu aplikovat vsechny chytre poucky . To ovsem zjistim teprve az prijde na vec
Jeste malickost k tomu kdy cvicit. Jde mi o vek pejska, zda zacit hned od stenda jako jine povely, tedy cca od 3 mesicu, nebo cekat urcitou dobu a zacinat treba az po zvladnuti urcitych jinych povelu (napr. zustan).
Doufam, ze mate trpelivost a nejdu vam prilis na nervy neustalymi dotazy az to stendo budu mit skutecne doma (na podzim), tak to bude asi jeste horsi

zet napsal(a):
A má nějaký význam učit leonbergera daun? Nevím, ve sportovním výcviku se neorientuji, ale mám pocit, že stačí, když se naučí "lehni" a je to. Nebo se pletu? Každopádně, jestli na tomto cviku trváš, myslím, že bude lepší, když nejdříve naučíš psa povel lehni a až se mu dostatečně zažije, přejdeš na povel daun. Dáš povel "daun" a přitlačíš mu hlavu k zemi (můžeš si třeba pomoci tím, že mu u země před čumákem podržíš piškot). Jakmile se podvolí a hlavu na zem položí, pochválíš ho. Není na tom nic těžkého Toť postup, který bych třebas já použila u "sporťáka". Ale jak už jsem napsala, nevidím ve výcviku tohoto povelu u neloveckých psů žádný význam.
Daun je skutečně specifický cvik pro lovecká plemena. Důvodem je to, že pes, který je odložený v daunu, se nemůže vrtět, nemůže koukat kolem sebe a tím je menší nebezpečí, že by vyplašil zvěř.

Jde mi o zastaveni psa v jakekoli situaci. Pochopila jsem, ze mnoho psu radsi v krizove situaci zastavi, nez se necha odvolat. Takze mi to pripada jako dobry prostredek, napr. ve chvili, kdy pes vybehne za zveri. Nebo je dal ode me a jede auto, nechci ho privolavat, ale chci aby znehybnel.
Samozrejme lovecky vycvik po leousovi chtit nebudu

aranka napsal(a):
Našla jsem knihu Výchova a výcvik ohaře,kde je popsán správně provedený daun a jak začínáme s výcvikem.
-psa máme na vodítku,projdeme se se psem u nohy,zastavíme,povelíme daun a hned nato donutíme psa,aby si lehl,tím,že jedna ruka tlačí v místě kohoutku směrem dolů a poněkud dozadu,druhá v místě přechodu beder v záď ve stejném směru.Tak donutíme psa,aby si lehl na břicho,jak si lehne,přejde ruka blíže k hlavě a stlačí mu hlavu mezi přední běhy.Zpočátku držíme psa v této poloze jen nekolik vteřin.Dáme povel pojď a rude dáme pryč.Po chvilce tento cvik opakujeme,pak psa pustíme,aby se proběhl.Denně můžeme cvičení daun několikrát opakovat,ale vždy jen krátce.
Ještě je druhý způsob jak přinutit k daunu,povelíme sedni,stoupneme si před něj a vodítko provlékneme mezi podrážku a podpatek naší boty.Povelíme daun a ihned táhneme vodítko nahoru a tím přinutíme k tomu,aby si lehl a dále už postupujeme jako při prvním způsobu.
Jakmile pes ví,co má na povel daun udělat,snažíme se aby provedl výkon rychle,bleskově.To docílíme slabým proutkem,který máme zasunutý v levém podpaží.Povelíme daun a ihned po povelu švihneme psa přes hřbet,za krátkou dobu si pes rychle,bez otálení lehne.Pes se naučí rychle daunovat také tím způsobem,že s ním jdeme na vodítku.Zrychlíme chůzi tak,že pes už musí běžet,najednou se zarazíme,povelíme daun a trhneme vodítkem.

No jo mne ta teorie je jasna. Ale predpokladam, ze je dost pravdepodobne, ze se pes bude vzpouzet. Pripadne kdyz ho budu ucit donucenim, tak se pri vysloveni povelu bude bat, nebo pod tlakem ruky bude uhybat a co potom?
Mj. ma se ucit rovnou male stene, nebo az starsi pes? Jde mi o leonbergera, takze donutit treba pulrocniho leona rychle lehnout nebude legrace.

Nedavno se zde (nebo na nemoderce) objevila diskuse, kde se mimo jine zminoval tento povel. Chapu, jak ma vypadat, ale neni mi jasne, jak ho psa takto naucit.
Jak psa naucit, ze ma okamzite placnout na zem? Lehni je celkem jasne, proste mechanicky psa do polohy upravuji, ale u daun s nim tezko dokazu rychle "prastit". Navic by se mohl zacit bat. Jak tedy spravne postupovat? Ma tento povel nejak vychazet z lehni (reknu lehni a chci provedeni co nejrychlejsi) nebo jak postupovat?
Predem dekuji za vase zkusenosti!

sona janska napsal(a):
Zajimalo by me, jak se mam zachovat v situaci, kdy dva moji (pritelovi) psi si mezi sebou vyrizuji ucty (ujasnuji si postaveni).
Jedna se o dva jezevciky (8 let a 8 mesicu, oba psi), jako dominantniho tedy vyse postaveneho beru starsiho z nich. Ale nevim, zda mam zasahovat ve chvili, kdy jeden naskakuje na druheho nebo jinak projevuje nadrazenost (na boj jeste nedoslo). Mam to ignorovat, at si mezi sebou problem vyridi, nebo jako vudce smecky nemam pripustit jejich "diskuse"?
Samozrejme nadrazeneho psa uprednostnuji, ale nevim, jak se chovat ve vyse popsanych situacich.
Totez by me zajimalo i v pripade meho a ciziho psa. Tam mi ale pripada, ze bych nemela zasahovat, aby si pri spolecnem setkani vyjasnili sve pozice.

Díky všem za rady, ale jeste malý dotaz pro upřesnění . Jak mám tedy reagovat, když jeden - nezáleží který, zkoušejí to oba - jezevec naskakuje na druhého? Mám to tedy zcela přehlížet, nebo ukončit, protože jako alfa pes si to ve své blízkosti nepřeji, aby si takhle ujasňovali postavení.
Dále když jim dám něco dobrého a puberťák (8 měsíců) nechce staršího psa k tomu pustit. Mám ho usměrnit, nebo to nechat být, ať si to starší vybojuje, jestli má zájem?
Já jsem měla představu, že mám respektovat jejich uspořádání, ale netolerovat jakékoli "machrování", které mezi sebou někdy provádějí. Ale váhám, zda je to tak správně .
Předem dík za vaše tipy

Zajimalo by me, jak se mam zachovat v situaci, kdy dva moji (pritelovi) psi si mezi sebou vyrizuji ucty (ujasnuji si postaveni).
Jedna se o dva jezevciky (8 let a 8 mesicu, oba psi), jako dominantniho tedy vyse postaveneho beru starsiho z nich. Ale nevim, zda mam zasahovat ve chvili, kdy jeden naskakuje na druheho nebo jinak projevuje nadrazenost (na boj jeste nedoslo). Mam to ignorovat, at si mezi sebou problem vyridi, nebo jako vudce smecky nemam pripustit jejich "diskuse"?
Samozrejme nadrazeneho psa uprednostnuji, ale nevim, jak se chovat ve vyse popsanych situacich.
Totez by me zajimalo i v pripade meho a ciziho psa. Tam mi ale pripada, ze bych nemela zasahovat, aby si pri spolecnem setkani vyjasnili sve pozice.

marcha napsal(a):
Ahoj, jak tak pořád přemýšlím o tom, jakého plemene bude náš další pes a jak taky pročítám diskuzi o tom, kdo měl nebo má jaké psy, napadlo mě:
Člověk nemůže většinou vystřídat za život moc plemen, protože pokud se nevěnuje psům profesionálně a neprojde jich jeho životem sposta, většinou "stačí" za život omezené množství. Kór když se u něj pejsci mají dobře a má štěstí a tak se dožívají vysokého věku. Často ale člověk "najde" to svoje vyvolené plemeno až na několikátý pokus - jak dlouho to trvalo vám? Kdo se "trefil" napoprvé? Myslím tím to, že člověk sice má psy, které miluje, věnuje se jim, jsou vychovaní, vycvičení, ale až u jednoho konkrétního plemene ucítí, že "tohle je prostě ono", že s povahou tohodle plemene si nejlíp sedne, že už jiné nikdy... (i když samosebou záleží na jakého jedince natrefíte, každý pes je jiný, ale často se to vyskytovalo právě v té diskuzi - lidé vyjmenovali spoustu psů co měli, i s hezkými vzpomínkami a pak to končilo "teď mám to a to a už nikdy jiného!")
Ničí mě představa, že po světě běhá plemeno, které by pro mne bylo jako stvořené - a mě třeba ani nenapadne zahrnout ho do užšího výběru!
Tak pište, pište, jak jste vybírali? Nakolikáté jste se trefili? Kdo má "osudové plemeno" a kdo ne? Kdo ho ani nehledá a chce "vyzkoušet" výchovu nejrůznějších psů? Nakolik myslíte, že pomůže předběžná úvaha typu "nabízím/požaduji" aby se tip povedl? Kdo si vysnil plemeno - a pak zjistil, že to není "ono". A konečně: kdo si vybral plemeno, které rozumovou úvahou není úplně to nejvhodnější, ale prostě "nemohl jinak", protože by mu to leželo v hlavě, dokud by toho psa neměl?
PS: Ilustrační foto - první jarní den

Ja vlastniho bafa jeste nemela . Vyrostla jsem s fundlikem, jezevcikem a dvema NO, nyni posledni z nich doziva. Ale od detskych let se mi silene libi nemecke dogy. Kdyz ji vidim na ulici, tak mam husi kuzi, to jde NEKDO! Obzvlast mam slabost pro harlekyny. Dogy se mi moc libi i povahou, ale asi ji nikdy mit nebudu.
Chci pejska k rodinemu domku, ktery muze byt vetsinu casu venku - to by doze v zime nedelalo ani trochu dobre, navic je to zavislak . A hodne mi vadi jejich "kratkovekost" a zdravotni problemy, proste ta velikost a slechteni byla na ukor neceho. Ale vzdycky, kdyz dogu potkam, tak se mi rozbusi srdce a zacnu slintat.
Slabost mam pro vsechny "atlety" - mohutne psy s kratsi srsti, kterym jen hrajou svaly a slachy, ale to je obvykle stejny problem (s ubytovanim venku). Vzhledem k tomu, ze jsem realista, tak pro zacatek volim leonbergera (nez se pritel otrka a pusti psa do domu ), casem se uvidi. Ted se tesim na leoska, ktereho se chystam poridit na podzim.

S dovolenim (bez dovoleni) jsem si pujcila jednu fotecku ND harlekynka - neni k sezrani ?

Zavřít galerii  

Zavřít galerii  

neofemka napsal(a):
Dobrý den!
Píšu k Vám na diskuzi poprvé, taky zbožňuju novofundláčky. Měla jsem 8 let fundláčka bez PP, jmenoval se Balů, byl to můj první a vysněný pes a byl úžasný, povahově výborný, takový jsem dřív ani nevěřila, že pes může být..velice mazlivý, hodný, ale k cizím nedůvěřivý, jenže by neublížil, jen štěkotem upozornil, že si ho nemají všímat :), trošku tvrdohlavý a to se mně na něm moc líbilo. Ale co se stalo..minulý týden v pátek(den před jeho 8. narozeninami) nám umřel na torzi střev...Pořád se z toho nemůžu vzpamatovat, přišlo to tak nečekaně, stalo se to někdy v noci a v 5 ráno nás vzbudilo jeho kňučení...Už šlo vidět, že je zle, okamžitě jsme jeli na pohotovost na veterinu, operovali ho, ale celé tenké střevo měl už odumřelé, nebylo jak ho zachránit :( Už dřív jsem se rozhodla, že jiné plemeno než fundláčka nechcu a ráda bych si pořídila nejlépe na začátku července nové štěˇátko, protože je u nás bez pejska moc smutno. Ale mám na Vás prosbu: vidím, že štěňátka jsou k odběru hodně tak v dubnu, nevím, kdy fenky hárají, proto bych se chtěla zeptat, jestli myslíte, že by se dalo v tom červenci štěňátko pořídit nebo ho spíše koupit už teď? Vím, že mi to asi moc neschválíte, ale na pejska s PP asi nebudu mít peníze a hlavně bych s ním na žádné výstavy nechodila ani do chovu nepoužívala, s Baloškem jsem byla úplně spokojená...myslíte, že byste mi mohli doporučit i nějaké chovatele fundláčků bez PP? Baloška jsme měli od manželů Vojnarových, ale nemám na ně kontakt, ani nevím, jestli ještě nějakou fenečku mají...MOc děkuji všem na pomoc. Přidám ještě pár foteček Baloška, asi není podle standardu, ale pro mě to byl pes č. 1 Ahoj Ivča. P:S:: moc prosím o odpověď

Odchod kazedeho pesana je vic nez smutny, ale 8 let je slusny vek, i kdyz konec nebyl ten nejhezci. Berte to z te "lepsi" stranky, pejsek umrel v nejlepsich letech, neprosel si zadnym slabnutim, kdy mu nozicky vypovidaji sluzbu, nebo zaludek nechce udrzet dlabanec, apod.
Take jsem vyrostla s funclici bez PP, byla uzasna, jmenovala se Bela a mela uplne stejnou povahu. Odmitala se zvednout kvuli nejakemu "vetrelci", ktery byl za vraty, vykon byla uz zvednuta hlava a hluboke zabafani. Nutno dodat, ze zvedat se opravdu nemusela, nikdo bez doprovodu nevesel

Ja bych vam ale radila zkusit zjistit ceny pejsku s PP, myslim, ze fundlici nejsou tak atraktivni plemeno, aby ceny byly pro normalni lidi nedosazitelne. Typuji okolo 12-15 tisic, coz se da usetrit. Fundlik neni maly ani lehky pes, proto bych neriskovala problemy s dysplasii nebo geneticky podminene predpoklady k torzi a jine zdravotni komplikace tim, ze koupim stendo za polovicni cenu, ale nebudu vedet nic o jeho predcich (tedy dedicnych chorobach). Ono za veterinare byste potom mohla dat nehorazne penize, protoze kdyz uz jednou toho bafika mate, tak mu doprejete tu nejlepsi peci, i kdyz bude draha a ze by se mohla prodrazit. To je muj nazor a doporuceni.

Take si chci poridit "medvidka", ja jsem si ale vybrala leonbergera, take nemam v planu chov, ani ambice vystavovat, ale chci stene s PP. Penize setrim uz par let (jsem studentka) a zjistuji kteri jedinci maji dobre zdravi, proste nechci v budoucnu "vyhazovat" zbytecne penize za veta, kdyz se tomu da predejit vetsi pocatecni investici.
Jinak stenatka k odberu v cervnu nebo cervenci nejsou problem. Ja bych rekla, ze jich je naopak nejvice okolo kvetna a cervna (fenky pripustene unor-brezen), takze urcite budete moci vybirat.

Muj nazor tedy je: Urcite nejdrive obvolejte par chovatelu fundliku s PP a zeptejte se jich na ceny. No a potom si peclive rozmyslete, zda ten rozdil v cene je opravdu tak velky, ze se nevyplati priplatit si.

eva nohelova napsal(a):
Jaká jsou pro a jaká proti, jestli si pořídit kočičku nebo kocourka?

Hodne zalezi, zda chcete cicu do bytu nebo na vesnici k baracku. Kocour je preci jen tulak, a to se asi uplne nezmeni ani kdyz je vykastrovany, takze je riziko urazu nebo ztraty vetsi.
Kocicku na vesnici urcite vykastrovat musite nechat, jinak to proste nejde. V byte to nutne neni - takze muzete "usetrit". Ale v byte byste zas musela nechat vykastrovat kocoura, a slysela jsem i o takovych, kteri ac vykastrovani, stale znackuji, tedy nic moc.
Ja bych volila kocicku, ale je to muj osobni nazor.

eva nohelova napsal(a):
Jak naučit kotě chodit na kočičí záchod? Máte nějaké typy, kde nejlépe umístnit záchod? Existuje více kočkolitů a pokud ano, s jakým máte nejlepší zkušenosti? Jak často se mění?

My jsme meli asi same kocky chapave, ale nase bytova kocka - ac jako kote nalezenec z ulice, se naucila rychlosti blesku. Poprve se vycurala na podlozku pro boty (plastovy odkapavac na nadobi ) a pak uz vzdy chodila na bedynku s kockolitem, postavili jsme ji tam a hned se vycurala, priste uz jinam nesla.
Pred rokem jsme nasli touto dobou kote (asi 7 tydnu) ve snehu na lukach, vzali jsme ho domu a hledali mu domov. Dali jsme mu nazrat a hned jsme ho posadili do kockolitu, take se okamzite vycuralo. Dostali ho nasi znami i s kockolitem a uz jim take nikdy jinam neslo.
A jeste jedna zkusenost, loni se sousedovic kocicce narodila u nas na chate kotatka, ktera jsme nechteli nechat zabit, tak jsme je ucili slusnemu chovani, abychom je udali. Takze jsme jim na pudu dali bedynku s kockolitem, kterou take zacala docela rychle pouzivat, nejdrive sice na hrani ale potom na curani.
Dobrym tipem by bylo vzit trochu kockolitu ze zachudku jine kocky - o ktere samozrejme vite, ze je zdava. Ten primichejte do vaseho cisteho, potom kote rychle pochopi, ze je to WC. Nejlepsi by samozrejme byl kockolit od jeho mamci.

Umisteni zachodu nema zadna omezeni, zalezi na vas, kde se vam bude "libit", samozrejme tam ale kocka musi mit dobry pristup v kteroukoli hodinu.

Kockolitu existuje spousta, my jsme na zacatku nic takoveho nevedeli, tak jsme proste zacali kupovat prvni, ktery nam prisel pod ruku - coz je do dnes Mikes, v makru stoji neco kolem 70,- 10kg, mame s nim jen dobre zkusenosti. Zkouseli jsme i stelivo z makra ARO ale to je nekdy dost prasne.

Kockolit menime jen zridka. Vzdy, kdyz koca zachudek pouzije, vyndame hrudku (hovinko, nebo curani) a prisypeme, aby mela dost materialu na hrabani. Tak jednou za 3 mesice cely obsah zachudku vysypeme a nahradime uplne novym.

eva nohelova napsal(a):
Co všechno by jste doporučili doma zařídit, upravit a nakoupit, před příchodem kočky (kotěte) do bytu?

Uplne souhlasim s prispevkem nize nebo vyse (nevim, kam se ten muj zobrazi). Pro kotatko staci pripravit zachudek s kockolitem - mel by mit dostatecne vysoky okraj (cca 30 cm a vice), aby vam dospela cica nevyhrabavala kockolit ven, nase kdyz zacne, tak mame obavy, ze se proskrabe skrz dno . Moznosti je take zachudek koupit - ten miva i kryt ze shora, ale je to samozrejme drazsi. My osobne mame umelohmotnou krabici, puvodni urceni asi jako kontejner na hracky, pradlo, apod. Rozmer cca 50x35x30 (podstava x vyska).
Dalsi dulezite je skrabadlo, protoze to si jinak kote najde samo a vam se to pravdepodobne nebude libit. Urcite bude zkouset brousit leckde, ale pak musite byt dusledni a vzdy ho okriknout, jakmile bude jinde, nez na skrabadle.
A to je podle meho z nezbytnych veci vse. Protoze pelisek si stejne vybere uplne jiny, nez mu poridite. Nase kocka miluje treba papirove krabice vseho druhu a obsahu - klidne si lehne i na brambory, ktere v krabici jsou . Dale u nas vedou igelitove tasky, pochopitelne postel - ale ty strida podle hodiny (vecer je u taty musi ale mit diru mezi perinou, v noci u mamky, pres den u brachy nebo u me).
Zradylko neni zas tak velka veda, ktera by se musela chystat moc predem, ona stejne nebude cica jist prave tu znacku, ktere si nakoupite nejvice .
Abych nezapomnela budete potrebovat asi i prepravku, i kdyz nebudete s mackem cestovat, tak na veterinu ho dopravit musite, at uz autem nebo v ruce a v obou situacich je prepravka nepostradatelna!

alishka napsal(a):
Mame doma dva pejsky,odrostlejsi stenata a rada bych si poridila kocoura.Psy mame venku a kocour by mel byt venku taky (mame rodinny domek).
Ale bojim se,ze nam od domu utece atd..Je lepsi si poridit male kote nebo kocoura z utulku a jak se vubec k nemu chovat.Nikdy jsme kocku nemeli..

V tomto pripade bych urcite radila kote a idealne kocicku. U kocoura je skoro jiste, ze se bude hrozne toulat a dost casto prijde "zpraskany jako pes". Mluvim z vlastni zkusenosti. Nevim, zda by to ovlivnila kastrace, mozna ze ano, to vam musi napsat nekdo, kdo mel venku kocoura vykastrovaneho.
Ovsem u kocicky byste s kastraci museli pocitat na 100 %, protoze kotatka zvladne i 3x za rok pokazde 3 nebo i vice "kousku".
Urcite bych vam ale radila kote, to si zvykne i na pejsky vcelku snadno. U kocky z utulku by pro vas mela byt podminkou kastrace a fakt, ze uz s pejsky zila. A opravdu nemam zkusenost, jak dospela kocka zacne respektovat nove teritorium. Museli byste ji mit nejdrive doma, aby se na vase bydleni zacala fixovat.
Nejrozumnejsi reseni by asi bylo kotatko z utulku, udelate dobry skutek a kote si snadno zvykne.

aranka napsal(a):
Já mám bernardýny,boudu bez předsíňky,ale teď jak byly ty mrazy tak jsem dala kraťaskám na vchod pytel, jinak rozměry š=130cm,d=180cm,v=110cm.

Dekuji za vasi zkusenost. Jen me trochu zarazi delka vasi boudy - 180 cm. To je pro jednoho bernardyna? Pripada mi, ze tak velkou boudu si pes spatne zadycha. Ja jsem nasla v "chytrem" clanku rozmery, ktere rikaji rozmer psa plus 15-20 cm. Coz mi u leonbergera davalo priblizne rozmery boudy delka 140, sirka 110 a vyska 110. Vase bouda je o dost vetsi, ted jste me trochu zmatla