Zajimalo by me, jak se mam zachovat v situaci, kdy dva moji (pritelovi) psi si mezi sebou vyrizuji ucty (ujasnuji si postaveni).
Jedna se o dva jezevciky (8 let a 8 mesicu, oba psi), jako dominantniho tedy vyse postaveneho beru starsiho z nich. Ale nevim, zda mam zasahovat ve chvili, kdy jeden naskakuje na druheho nebo jinak projevuje nadrazenost (na boj jeste nedoslo). Mam to ignorovat, at si mezi sebou problem vyridi, nebo jako vudce smecky nemam pripustit jejich "diskuse"?
Samozrejme nadrazeneho psa uprednostnuji, ale nevim, jak se chovat ve vyse popsanych situacich.
Totez by me zajimalo i v pripade meho a ciziho psa. Tam mi ale pripada, ze bych nemela zasahovat, aby si pri spolecnem setkani vyjasnili sve pozice.
sona janska
napsal(a):
Zajimalo by me, jak se mam zachovat v situaci, kdy dva moji (pritelovi) psi si mezi sebou vyrizuji ucty (ujasnuji si postaveni).
Jedna se o dva jezevciky (8 let a 8 mesicu, oba psi), jako dominantniho tedy vyse postaveneho beru starsiho z nich. Ale nevim, zda mam zasahovat ve chvili, kdy jeden naskakuje na druheho nebo jinak projevuje nadrazenost (na boj jeste nedoslo). Mam to ignorovat, at si mezi sebou problem vyridi, nebo jako vudce smecky nemam pripustit jejich "diskuse"?
Samozrejme nadrazeneho psa uprednostnuji, ale nevim, jak se chovat ve vyse popsanych situacich.
Totez by me zajimalo i v pripade meho a ciziho psa. Tam mi ale pripada, ze bych nemela zasahovat, aby si pri spolecnem setkani vyjasnili sve pozice.
To, že ještě upřednostňujete nadřazeného psa, dáváte živnou půdu pro šarvátky mezi nimi samotnýni. Oni mají jasno, kdo je v jakém postavení a pokud se malý snaží dostat na místo staršího, servou se. Pokud starší bude mít sílu, bude alfou, jednou jej asi malý přepere a pozice se změní. Vy by jste jednak měla k oboum přistupovat stejně a pak já bych je nechala si to vyříkat, pokud se tedy neservou do krve, což si myslím, že ne. Oni si pozice ujasní, čas od času si to možná zopakují, ale jinak bych do toho nezasahovala.
aira
napsal(a):
To, že ještě upřednostňujete nadřazeného psa, dáváte živnou půdu pro šarvátky mezi nimi samotnýni. Oni mají jasno, kdo je v jakém postavení a pokud se malý snaží dostat na místo staršího, servou se. Pokud starší bude mít sílu, bude alfou, jednou jej asi malý přepere a pozice se změní. Vy by jste jednak měla k oboum přistupovat stejně a pak já bych je nechala si to vyříkat, pokud se tedy neservou do krve, což si myslím, že ne. Oni si pozice ujasní, čas od času si to možná zopakují, ale jinak bych do toho nezasahovala.
Mám psa 4 leta a 6 let. Starší je dost dominantní, a šéfuje. Mladý občas začne frajeřit, a je bitka. Vždycky to zatím dopadlo tak, že jsem je vyřvala a šli od sebe. A s vítězstvím vždy odkráčel starší. Občas po sobě zavrčí, ale to je okřiknu, a je to v klidu. Postavení ve smečce máme jasné, ale zkouší to občas změnit...
sona janska
napsal(a):
Zajimalo by me, jak se mam zachovat v situaci, kdy dva moji (pritelovi) psi si mezi sebou vyrizuji ucty (ujasnuji si postaveni).
Jedna se o dva jezevciky (8 let a 8 mesicu, oba psi), jako dominantniho tedy vyse postaveneho beru starsiho z nich. Ale nevim, zda mam zasahovat ve chvili, kdy jeden naskakuje na druheho nebo jinak projevuje nadrazenost (na boj jeste nedoslo). Mam to ignorovat, at si mezi sebou problem vyridi, nebo jako vudce smecky nemam pripustit jejich "diskuse"?
Samozrejme nadrazeneho psa uprednostnuji, ale nevim, jak se chovat ve vyse popsanych situacich.
Totez by me zajimalo i v pripade meho a ciziho psa. Tam mi ale pripada, ze bych nemela zasahovat, aby si pri spolecnem setkani vyjasnili sve pozice.
Dříve bych asi tvrdila "nechat je, ať si to vyříkají", ale po zkušenostech se smečkou psů jsem jednoznačně pro to, každé vyhrocenější projevy dominance potlačit. Nedá se úplně říci, jestli u toho 8-mi měsíčního je to vyložená dominance nebo ještě napůl hra. Tomu, že by se v budoucnu neservali do krve, vůbec nevěřím.
Zatím bych mírně upřednostňovat toho staršího (dostane dřív jídlo, první pohlazení apod., při konfliktních situacích srovnat oba stejně).
asy
napsal(a):
Dříve bych asi tvrdila "nechat je, ať si to vyříkají", ale po zkušenostech se smečkou psů jsem jednoznačně pro to, každé vyhrocenější projevy dominance potlačit. Nedá se úplně říci, jestli u toho 8-mi měsíčního je to vyložená dominance nebo ještě napůl hra. Tomu, že by se v budoucnu neservali do krve, vůbec nevěřím.
Zatím bych mírně upřednostňovat toho staršího (dostane dřív jídlo, první pohlazení apod., při konfliktních situacích srovnat oba stejně).
mi se to vyplatilo v tom směru, že když jsem zasahovala, byly šarvátky časté, pokud jsem ale nezasáhla, pozice si dokázaly tak jasně, že se to pak obešlo bez projevů. A to jednou pro vždy, ale byly to feny, možná se k sobě chovají jinak, než-li psi. Nyní máme hovíka, ,pekinéze a grifona. Hovík s pekinézkou v pohodě, ale pokud ji pekinézka vlezla na žrádlo, servaly se. Ač je tu nepoměr váhy a výšky, nechala jsem je a ujasnily si to. Když přišla grifončice, měla jsem obavy o zařazení, ale jak mne tady uklidnili(meli pravdu)zařadila se automaticky na konec a šarvátky jsou jen mezi malýma, ale to je spíše hra malé a zlost staré. To je něco jiného. Postavení hovice a pekinézky si ale holky ujednaly samy.Ač šlo zuřivé pekinézce o kejhák, neb ona je velice dominantní a to nejen vůči psům, takže to byl boj.Ještěže hovice je klidná.
Máš nějaké neblahé zkušenosti?
aira
napsal(a):
mi se to vyplatilo v tom směru, že když jsem zasahovala, byly šarvátky časté, pokud jsem ale nezasáhla, pozice si dokázaly tak jasně, že se to pak obešlo bez projevů. A to jednou pro vždy, ale byly to feny, možná se k sobě chovají jinak, než-li psi. Nyní máme hovíka, ,pekinéze a grifona. Hovík s pekinézkou v pohodě, ale pokud ji pekinézka vlezla na žrádlo, servaly se. Ač je tu nepoměr váhy a výšky, nechala jsem je a ujasnily si to. Když přišla grifončice, měla jsem obavy o zařazení, ale jak mne tady uklidnili(meli pravdu)zařadila se automaticky na konec a šarvátky jsou jen mezi malýma, ale to je spíše hra malé a zlost staré. To je něco jiného. Postavení hovice a pekinézky si ale holky ujednaly samy.Ač šlo zuřivé pekinézce o kejhák, neb ona je velice dominantní a to nejen vůči psům, takže to byl boj.Ještěže hovice je klidná.
Máš nějaké neblahé zkušenosti?
Přišli jsme o malého voříška díky jednomu "výchovnému kousnutí", bohužel v naší nepřítomnosti. Taky párkrát nějaké to šití a navíc mám vyzkoušeno, že každá rvačka zhoršuje vztah mezi účastníky minimálně na pár dní. Pekinézka není hloupá, uznala silovou převahu, ale kdyby byly váhově vyrovnanější a povahově podobné, mohla by rvačka být doma každý týden a nikam by to nevedlo.
asy
napsal(a):
Přišli jsme o malého voříška díky jednomu "výchovnému kousnutí", bohužel v naší nepřítomnosti. Taky párkrát nějaké to šití a navíc mám vyzkoušeno, že každá rvačka zhoršuje vztah mezi účastníky minimálně na pár dní. Pekinézka není hloupá, uznala silovou převahu, ale kdyby byly váhově vyrovnanější a povahově podobné, mohla by rvačka být doma každý týden a nikam by to nevedlo.
měli jsme také dvě fenky, pinče a maltezku. Do 6 let klídek. Pak si začaly taky ujasňovat pozice, až maltezka měla zlomenou čelist,ulomený zub a týden byla na veterině. Já jsem z toho dostala takové trauma, že jsem ji pak pořád nosila v naručí když došla domů. Když nikdo nebyl doma tak musela být každá v jiné místnosti. Maltézka je teď u mé maminky, oběma je už 11 let, ale když jsou spolu pořád se silně nesnáší a vlastně se stále jedna z nich chová. Už bych žádně vyjasňování pozic nikomu nedoporučovala.
asy
napsal(a):
Přišli jsme o malého voříška díky jednomu "výchovnému kousnutí", bohužel v naší nepřítomnosti. Taky párkrát nějaké to šití a navíc mám vyzkoušeno, že každá rvačka zhoršuje vztah mezi účastníky minimálně na pár dní. Pekinézka není hloupá, uznala silovou převahu, ale kdyby byly váhově vyrovnanější a povahově podobné, mohla by rvačka být doma každý týden a nikam by to nevedlo.
hmmm, to stojí za úvahu. Faktem je, že jsem měla vždy dva psy, resp. feny, vždy nějakého pracovního-služebního a malého a když se tak z odstupem času zamyslím, vždy byl jeden silně dominantní a druhý silně laxní. Vždy si probraly své pozice a vždy byl klid. Nikdy napadení, nikdy krev. Ale to bude asi tím, co jste napsala. Pokud by si byly rovny, asi by klid nebyl. Ačkoli když jsem měla ještě dobrmanku a tuto pekinézku, byly obě silně dominantní a na mě fixované, ale zase spolu nebyly 24hodin denně a spaly a žraly zcela odděleně. To bude asi tím, že jsem opravdu nikdy neměla srovnatelné psy vahou ani povahou. Toš ja, asi máš pravdu
Ale s tím proděžováním, či jakýmsi zvýhodňováním vůdčího psa přesto moc nesouhlasím.
Tak dík
aira
napsal(a):
hmmm, to stojí za úvahu. Faktem je, že jsem měla vždy dva psy, resp. feny, vždy nějakého pracovního-služebního a malého a když se tak z odstupem času zamyslím, vždy byl jeden silně dominantní a druhý silně laxní. Vždy si probraly své pozice a vždy byl klid. Nikdy napadení, nikdy krev. Ale to bude asi tím, co jste napsala. Pokud by si byly rovny, asi by klid nebyl. Ačkoli když jsem měla ještě dobrmanku a tuto pekinézku, byly obě silně dominantní a na mě fixované, ale zase spolu nebyly 24hodin denně a spaly a žraly zcela odděleně. To bude asi tím, že jsem opravdu nikdy neměla srovnatelné psy vahou ani povahou. Toš ja, asi máš pravdu
Ale s tím proděžováním, či jakýmsi zvýhodňováním vůdčího psa přesto moc nesouhlasím.
Tak dík
Neřekla bych, že "protěžování" je správné slovo. Přeznačkovala bych to chování jako "respektování hierarchie" tzn. krmím dominantního psa jako prvního, připínám ho na vodítko jako prvního, vítám se s ním jako s prvním, mazlím se s ním jako prvním apod. Pokud pořadí obrátím, budu podněcovat spory. Jinak pokud už se mi psi rvou, do rvačky nazasahuji, ale neplatí to obecně - dovolím si to u svých psů, u kterých vím, že jde o řešení hierarchických sporů a funguje tam tlumená agrese. Pokud jde o psa mimo smečku, dominantní projev u svého psa okamžitě utlumím. Doma také nenechám spory dojít do rvačky: seřvu je oba a submisivního uklidním nebo vykážu z místnosti. Opět respektuji vzájemné postavení psů, protože pokud bych ochaňovala níže postaveného jedince (např. mu následně věnovala pozornost, utěšovala bych ho, nedejbože ho vzala do náruče), zavdala bych dominantnímu jedinci důvod si to s ním vyjasňovat v mé nepřítomnosti a to rozhodně nechci. Mám to štěstí, že mám výborného psího vůdce, který třeba spory mezi psy řeší za mně bez emocí a stačí mu na to ošklivý pohled a vyceněný zub:-) Vládne doma pevnou tlapou a já vládnu jemu.
sona janska
napsal(a):
Zajimalo by me, jak se mam zachovat v situaci, kdy dva moji (pritelovi) psi si mezi sebou vyrizuji ucty (ujasnuji si postaveni).
Jedna se o dva jezevciky (8 let a 8 mesicu, oba psi), jako dominantniho tedy vyse postaveneho beru starsiho z nich. Ale nevim, zda mam zasahovat ve chvili, kdy jeden naskakuje na druheho nebo jinak projevuje nadrazenost (na boj jeste nedoslo). Mam to ignorovat, at si mezi sebou problem vyridi, nebo jako vudce smecky nemam pripustit jejich "diskuse"?
Samozrejme nadrazeneho psa uprednostnuji, ale nevim, jak se chovat ve vyse popsanych situacich.
Totez by me zajimalo i v pripade meho a ciziho psa. Tam mi ale pripada, ze bych nemela zasahovat, aby si pri spolecnem setkani vyjasnili sve pozice.
Mám 7mi letého a ročního psa - stejná váhová kategorie, otec a syn . Neberu žádné "vyříkávání" kdo je vůdcem smečky, protože za vůdce smečky považuji sebe a já chci mít ve smečce klid. Hned 2. den po příchodu štěněte , dostal mlaďoch 1. výchovný pohlavek od staršího - vlezl mu do misky se žrádlem, to jsem nechala být bez povšimnutí , pak došlo k 2.sporu ( o křeslo
) asi v 3/4 roce , spor byl tak rychle vyřešen, že jsem ani nestihla zasáhnout ( vítězem byl tatík) , pak došlo ke sporu o morkovou kost - to jsem už zasáhla,protože se mi zdálo, že se do sebe pustili docela ostře, naštěstí stačí lapnout mladého,na staršího platí "DOST!", seřvaní byli oba, čas od času se stane, že zaslechnu temné vrčení , i když jsem zrovna v jiné místnosti , stačí na ně houknout a ke rvačce nedojde
. Žerou každý v jiném rohu kuchyně - navzájem si zkontrolují misky ,ale oba čekají až jsou prázdné - starší, dostává žrádlo jako první ,vítám se s oběma najednou, hraju si s oběma najednou, při výcviku cvičí starší jako první , aby to mladý mohl okouknout, mlaďoch spí namáčknutý na starším .....občas spolu zápasí ,ale nebojují .
sona janska
napsal(a):
Zajimalo by me, jak se mam zachovat v situaci, kdy dva moji (pritelovi) psi si mezi sebou vyrizuji ucty (ujasnuji si postaveni).
Jedna se o dva jezevciky (8 let a 8 mesicu, oba psi), jako dominantniho tedy vyse postaveneho beru starsiho z nich. Ale nevim, zda mam zasahovat ve chvili, kdy jeden naskakuje na druheho nebo jinak projevuje nadrazenost (na boj jeste nedoslo). Mam to ignorovat, at si mezi sebou problem vyridi, nebo jako vudce smecky nemam pripustit jejich "diskuse"?
Samozrejme nadrazeneho psa uprednostnuji, ale nevim, jak se chovat ve vyse popsanych situacich.
Totez by me zajimalo i v pripade meho a ciziho psa. Tam mi ale pripada, ze bych nemela zasahovat, aby si pri spolecnem setkani vyjasnili sve pozice.
Díky všem za rady, ale jeste malý dotaz pro upřesnění . Jak mám tedy reagovat, když jeden - nezáleží který, zkoušejí to oba - jezevec naskakuje na druhého? Mám to tedy zcela přehlížet, nebo ukončit, protože jako alfa pes si to ve své blízkosti nepřeji, aby si takhle ujasňovali postavení.
Dále když jim dám něco dobrého a puberťák (8 měsíců) nechce staršího psa k tomu pustit. Mám ho usměrnit, nebo to nechat být, ať si to starší vybojuje, jestli má zájem?
Já jsem měla představu, že mám respektovat jejich uspořádání, ale netolerovat jakékoli "machrování", které mezi sebou někdy provádějí. Ale váhám, zda je to tak správně .
Předem dík za vaše tipy