Kanadskýho retrívra vám nikdo na ven do boudy neprodá, na toho rovnou zapomeň. A zkus trochu číst, co tu ostatní píšou. Pes, jakýho chceš, na psí sporty a tak, je pes, co potřebuje bejt s lidma, ono to spolu dost souvisí. Ne že bude někde odloženej na dvoře, a pak když bude čas, tak hurá na agility

Když nemáte na veterináře, tak to má morče bohužel spočítaný, malí hlodavci si hladovku nemůžou dovolit.

Mně taky z toho výběru přijde nejlepší NO. Akorát si teda myslím, že úplně v zenu ze srnek všude okolo taky nebude a budete na tom muset zapracovat podobně jako u některých psů loveckých.

Já má stejně jako někdo, kdo už to tady psal, pocit, že chcete s psama něco dělat a najednou vám přijde, že vám na to kokr nestačí. A je dost dobře možný, že když do toho australáka půjdete, tak se vám fakt na začátku podaří naplňovat potřeby všech tří psů, otázka ale je, jak dlouho vás to bude bavit, protože pes je na dlouho.

Nabízí se aspoň 2 roky počkat a věnovat se kokrům a pak uvidíte. Na vašem místě bych do toho ale nešla vůbec. Popravdě já bych si hodně rozmýšlela, kdybych byla sama i pořízení jednoho psa, protože vím, jak velká to může být časová i finanční zátěž, hlavně když je nějakej zdravotní dlouhodobější průser a jste na to sama. My jsme měli posledního psa do vysokýho věku a poslední dva roky na tom nebyl zdravotně dobře, fakt jsem byla ráda, že jsme na všechno dva, na finance, tu péči a zároveň věnování dostatku času druhýmu psovi. A to - a z velké části i právě kvůli psům - pracuju z domova.

Já si myslím, že zlaťák v pubertě si zaslouží plnou vaši pozornost, ne se o ni dělit s mrnětem. Jestli to takhle chcete, tak počkejte, až bude zlaťák dospělej a vychovanej, a až budete vědět, že mu dokážete (dlouhodobě) dát, co takhle aktivní plemeno ke spokojenosti potřebuje.

Jinak mi přijde, že panuje taková vžitá představa, že psi, když jsou dva a víc si v nepřítomnosti majitele hrajou, že jeden řekne druhýmu, hele, nebuď smutnej, on přijde, pojď hezky si pohrajeme, než se vrátí domů.
Takhle to ale skoro nikdy nefunguje, třeba moji psi si nikdy nehrajou, když nejsme doma. Díky videokameře vím, že prostě chrní, občas si přelehnou a nebo kouknou z okna, jestli už nejdeme. Když už od sebe něco "okoukají", tak je to spíš špatný chování, třeba když mi tu pes začal na starý kolena občas štěkat, tak se mladej samozřejmě přidal, i když jinak do tý doby chrněl. Takže místo toho, aby se vám nějak zabavili a navzájem se uklidnili, tak jeden řekne tomu druhýmu, hele, co když už nikdy nepřijdou, a ten druhej řekne, ježišmarajá, to by se fakt mohlo stát, hau, hau, haúúúú.

A je přepravka na sedačkách bezpečnější než pásy? My jsme donedávna vozili v kufru, ale začala jsem z toho mít blbý pocit, je to tam takové na ráně. Teď máme jen jednoho, tak jsem ho přesunula na zadní sedačky, ale zatím máme jen pásy.

@ Atheira - Já jsem teda velkej zastánce potkanů od chovatele, ale zrovna tady ta jmenovaná veteránka je typickou výjimkou z pravidla. Ujala jsme se jí, když ji někdo vyhodil i s přepravkou na chodbu, na 99 je to typickej potkan pro hady. Aby nebyla sama, tak jsem k ní pořídila 2 další myši od chovatelky, ale obě přežila, takže jsem musela pořídit dvě nový :-D.

El.88 napsal(a):
Kdybych věděla, že je tu budu mít dalších 5 let tak ano není to moc, ale 3000 mi přijde dost na to, že nemám záruku, že se mi nebudou prát i po kastraci..Kůň a potkan je dost velký rozdíl.. :)

Já jsem teď nedávno dala za kastraci potkanky, u které bylo podezření na zánět dělohy a které je už 2,5 roku, přes 4.000. Pravda je, že se mi ta ruka s kartou trochu klepala, když jsem to platila :-D, ale ona je jinak čilá a má se k světu, tak jsem to nemohla nechat být.

Tu vaši situaci bych ale kastrací neřešila, jak už jsem napsala. Hlavně proto, že se to může úplně minout požadovaným účinkem.

Když už, tak bych šla taky jen do inhalační anestézie, navíc pokud vím, kastrace u potkaních samců není úplně běžná, předpokládám, že z důvodu náročnosti. Druhá věc je, že nikde nemáte zaručeno, že se samci po kastraci snesou.
Možná by bylo lepší jednomu potkanovi najít nový domov v nějaké stabilní skupině, a k druhému doma pořídit dvě mláďata. Na ten azyl se zkuste zeptat na facebooku v potkaní skupině, kde by vám případně mohli taky poradit, jak na to seznamování, chodí tam spousta lidí s velkým množstvím zkušeností.

Naši psi po žebrech taky občas zvraceli, tak už jim to nedávám. Morkový jim nevadí, z těch jenom vyrobí dalekohled, a sušený věci - dávám šlachy, vazy, uši a slepičí pařáty - jsou v pohodě. Kuřata, občas králíka, kupuju v normálních obchodech pro lidi a dostávají to ve velkých kusech, a s tím taky nikdy problém neměli.

Uživatel s deaktivovaným účtem napsal(a):
Taky není špatná místo igeliťáku chirurgická rukavice naruby (nebo dvě) přichytit páskou a na to ještě "venkovní" textilní ponožku, aby se rukavice hned neprotrhla.
Ponožky jsem kupovala děcké u vietnamců, pakl za pár kaček.

Ponožku na rukavici mě nenapadlo, my ji zkoušeli taky, ale pak stejně z toho začaly čouhat ty prsty, i když byla rukavice naruby. Snad už to nebudeme potřebovat, ale kdyby jo, tak tu fusekli nahoru ještě zkusím.
Si stejně říkám, že má s námi svatou trpělivost - nejdřív ta gáza mezi prsty, pak obalovací vata, pak to stáhnout bandážovací páskou, to rukavice, na to ještě ponožka; a chodí se na tom samozřejmě debilně. Já na jeho místě už bych se asi dávno poslala někam :-D.

Náš pes na trpí na rozříznutý polštářky, takže už jsme vyzkoušeli kde co. Boty padaly všechny, nakonec jsme vždycky skončili u komba obvazová vata, na to taková ta samodržící pružná páska a na to na doma ponožka a na ven omotaný kus igelitky a stáhnout pevnou izolepou. Mezi jednotlivé prsty jsme ještě dávali kus gázy, aby se neotlačily.

Haltina pomáhá, ale chce to hned od začátku nenechat do ní tahat, jinak bude rvát i do ní a dá jen silovou výhodu. Já ji s sebou teda nosím, když máme těsně minout nějakýho problematickýho psa (= stejně velkej, chlupatej, černej, řve na nás, vzpíná se), u toho můj pes nedokáže zůstat v zenu. Má páru jak blbec a já zdravotně trochu válčím, takže tady mi pomůže. Jinak by to ale měla být jen nácviková pomůcka, ono ty psy na tý hlavě taky trochu prudí.

Abych pravdu řekla, tak s chůzí na povoleným vodítku taky válčíme, přitom jsme to zvládli bez tahání u všech předchozích psů i mnohem větších, ale tady je to odhodlání tahat fakt velký. Na druhou stranu ale uznávám, že je to hlavně moje chyba, chodíme hodně na volno, nebo si psa srovnám k noze, takže na vodítku chodí málo a já nejsem dost důsledná. Takový to zastavování ani změny směru na něj nefungují, on prostě hrozně rychle přiletí ke mně a pak zase vyrazí za svým. F. Šusta jednou sdílel video nějakýho bulla, kterej přesně tohle dělal.

Taky bych zvykala. My v okolí žádnou spřízněnou kočku nemáme, chovatel taky neměl, a oba flati byli z koček celý divoký. Kočka u nás byla vždycky těžší než srnka nebo králík, který vylítnou metr od nás. Jsem přesvědčená, že kdyby kočky znali víc zblízka, tak by to učení klidu, když je někde zmerčí, bylo o dost snazší.

Dřív se nechávaly běžně před krámem děti v kočárku, psů tam parkování klidném 10, dneska bych tam psa nenechala ani náhodou, velkýho, malýho, zlýho, hodnýho, prostě žádnýho.

Mě hrozně těší, že už se dneska najdou nejen veteriny, kde jsou ochotní se na tyhle malé savce podívat, ale dokonce i doktoři, kteří se na ně specializují. Dřív to byla fakt bída, taky pamatuju čas,y kdy doporučení bylo křečka nechat ubezdušit a pořídit si za dvacku nového. Dneska se prý už třeba i džungaráci kastrují, když je k tomu důvod, to musí být docela technicky náročná práce.

Já bych do toho šla jen v případě, že ten, kdo to případně bude muset přebrat po mně, to bude dělat a bude to dělat rád. Protože volba vysoké je teď nejistá a nikde není napsáno, že se bude pes moct brát na přednášky, moje škola to třeba neumožňuje a myslím, že nebude jediná.
Takže jestli rodiče nejsou předem nadšení z varianty, že by někde hopsali agility, volila bych rasu, se kterou to můžu dělat, ale která pak nebude trpět, když se přejde jen do režimu procházek a takového nějakého zábavného cvičení během nich. Jestli rodiče nejsou ani typ na každodenní procházky, tak bych se na to asi vybodla úplně, respektive bych to rozhodnutí ještě odložila. Minimálně do nástupu na střední, abych viděla, jak ten provoz tam bude vypadat a jak se mi bude chtít každej den mazat rovnou domů za psem.

Zkuste skupinu potkanů na facebooku, tady si to nejspíš moc vhodných lidí nepřečte.

A kde vám to řekli, někde na facebooku?

Možná by ta inteligence šla posuzovat podle toho, jak je pes schopen vymýšlet řešení v nějaké nové situaci.
Našemu prvnímu flatovi to myslelo tak rychle, cvičil se taky dobře, ale nemyslím, že to s tím mělo něco společného.
Třeba byla situace, že jsem byla u rodičů v jižních Čechách, měli takový ten statek do U s uzavřeným dvorem a za domem velkou zahradu. A jednou jsme šla na dvůr s žrádlem pro kočky, po kterém se mohli všichni psi zbláznit, takže jsem vyšla na dvůr a zavřela za sebou dveře, aby za mnou psi nelezli. A zatímco vlkodav a ridgeback tam zůstali stát u těch zavřených dveří a čuměli na ně, tak flat vyběhl druhými dveřmi na terasu, vlítnul o stodoly, kde zjistil, že je na dvůr taky zavřeno, tak pokračoval na zahradu, oběhl dům zadem až pod okna bývalé konírny, proskočil oknem dovnitř a z konírny se dostal za mnou na dvůr. Nikdy předtím oknem dovnitř nevlezl, ale musel mít nějak ucelenou představu, kudy se kam dostane a dokázal to všechno vymyslet neskutečně rychle, protože byl u koček dřív než já.
Aktuální mlaďas si myslím, že by takového myšlenkového úkonu nebyl schopen, i když cvičitelný je líp a tu touhu vyhovět člověku má vyšší, nebo možná právě proto. Mě to teda nijak netíží, ono je to s ním vlastně o to jednodušší, u staršího psa musel být člověk tak nějak víc ve střehu.